Diskuse o rybaření ve světě
Příspěvky označené tagem "cejnovka"
Pro tento tag existuje 18 příspěvků. Příspěvky jsou seřazeny podle data vložení.
- Zdenek 28.10.2025 07:14
-
- Zdenek 28.10.2025 06:25
-
Madagaskar, Mosambický průliv, 21.10.2025
Protože jsme večer šli spát už po deváté, budíme se ještě před východem slunce krátce po páté. Je krásné svěží ráno, asi 25°C a skoro bezvětří. Na hladině zátoky už je několik pirog z okolních rybářských osad. Stejně jako včera je i dnes úplně jasno a tak zahajujeme den mazáním krémem proti slunci. Následuje snídaně a v 7.00 nastupujeme na rybářskou loď a vyplouváme. Mateřská loď dnes zůstane na kotvišti v zátoce. Takže budeme rybařit v okolí mysu San Sebastian a večer se vrátíme zpět.
Ráno vláčíme kolem sopečných útesů v okruhu do 5 km od mysu San Sebastian. Všude jsou hejna rybek, ale na nástrahy nám útočí hlavně jehlice a jen občas nějaké GT. Dvakrát jsme měli na udici velkou jehlici, které se metrový kranas pokoušel sebrat nástrahu. Když je minimální odliv, tak opouštíme zónu útesů a jedeme asi 30 minut na západ, na hranu hloubek 40-80 m. Zde jigujeme a je to mazec. Záběrů je na zlomu hloubky 40/60 m spousty, ale bohužel nám každému nejméně 2 jigy něco ukouslo (asi makrely). Luboš bodoval dvěma velkými cejnovkami (emperor) 82-84 cm, podařilo se pět chňapalů růžových (rosy jobfish) 60-70 cm, asi tucet malých kaniců měsíčních 20-30 cm, bonito 60 cm.
Po obědě (risoto a pečené kuře) jedeme k ostrůvku Nosy Anambo, kde chtěli Francouzi v padesátých letech postavit maják, ale Madagaskar se v roce 1960 osamostatnil a tak z realizace sešlo a dodnes jsou na ostrůvku jen trosky rozestavěného projektu.
Kolem ostrůvku se pohybují hejna drobných rybek – chňapalů (bananafish) a chňapálků. Zkoušíme nahazovat do hejn a jejich okolí, kde očekáváme přítomnost velkých dravců. V každém třetím hejnu jsme úspěšní a máme záběr od kranase nebo jehlice, případně barakudy. Většina ryb padá, protože neberou moc ochotně. Připadá mi, že ti dravci jsou přežraní. Je tady všude kolem nás tolik hejn malých rybek, že nevidím důvod, aby se něco honilo za našimi poppy a jerky. Ale občas nějakého kranase chytnem. Celkově je však aktivita ryb mizerná a tak si na půl hodinky dáváme pauzu a jdeme si zašnorchlovat. Viditelnost pod vodou je dobrá, korály i sasanky hezké a kolem standardní přehlídka korálových rybek.
Po šnorchlování vláčíme ještě kolem ostrova a pak míříme k pobřeží. Chvíli naháníme hejno bonit, ale nedaří se nám je přimět k záběru. Kolem čtvrté, když se vrcholný příliv láme do odlivu tak chvíli zkoušíme vláčet u jednoho z útesů při pobřeží, ale daří se nám tam jen jeden bluefin 72 cm.
Protože se připozdívá a začíná odliv, tak se rozhodujeme pro návrat k lodi a návštěvu vesnice místních rybářů. U naší obytné lodě už rejduje asi tucet pirog s místní omladinou, která čeká, až se vrátíme a budeme rozdávat bonbóny. A protože bonbóny nerozdáváme, ale míříme do vsi, rozpoutává se vodácký závod směr vesnice. A vesnice? Asi třicet chatrčí na kůlech, většina stále dřevěná, resp. proutěná, některé už plechové. Ženské vaří na ohni, desítky dětí se vesele motají kolem nás a s poděkováním přijímají rozdávané bonbóny. Některá batolata, když vidí nás – bělochy, tak se rozbrečí. Za vesnicí je několik proutěných ohrad, kde jsou banánovníky, všude pobíhají desítky slepic, v proutěných koších je pár kachen, u chatrčí několik hubených psů a v jedné ohradě byly tři zebu. Po půlhodince opouštíme vesnici a vracíme se zpět na loď, kde už kuchař topí na grilu a připravuje jednoho chňapala a pár kotlet. No a k tomu brambory, zeleninový salát s uzeným plachetníkem, no prostě parádní večeře zakončená banánovou buchtou a pak samozřejmě pár skleničkami rumu s kolou na horní palubě. A k tomu jako bonus diskuse na téma energetické soběstačnosti, migrace a bordelu ve světě. A nad tím vším obloha plná hvězd, kolem odfukování delfínů z dálky volání lelků.
cejnovky - emperor 82 cm a 84 cm 
chnapal ruzovy uloveny na jig 
kranas modroploutvy - bluefin 72 cm 
kranas obrovsky-GT 80 cm - rybář 05.02.2024 20:10
-
Maledivy 14-22 ledna 2024
Co se však v průběhu druhé letošní maledivské výpravy povedlo na výtečnou, byl jigging, tedy vertikální přívlač. V blizkosti průlivů, kterými proudí voda do atolů, jsme jako vždy narazili na žraloky. Těch navíc, jak se zdá, v posledních letech přibývá, takže většinu zdolávaných kaniců nebo chňapalů nám žraloci zlikvidovali dřív, než jsme je vytáhli na palubu. Museli jsme tedy často měnit místa: jak nám někde zaútočil žralok na jig nebo zdolávanou rybu, jeli jsme jinam. A jeden den, kdy vůbec vítr nefoukal, nás vzal kapitán na podmořský kopec, kde je cca 160-190 m hloubka. S jigy 300 g se při troše šikovnosti dalo dostat na dno. A tam to vypuklo – záběry velkých ryb a krásné souboje. Tedy krásné pro nás, co jsme nemuseli ty ryby zdolávat ze 190 metrů! Prvně v životě se nám podařilo nalovit tmavě rudohnědé chňapaly Etelis carbunculus (česky asi chňapal růžový). Ty naši však růžoví nebyli, byli spíše do hněda a měřili skoro metr!
Peter
jigging na lodni pridi 
chnapal Etelis carbunculus uloveny na jig 
chnapal Etelis carbunculus uloveny na hloubce 190 m 
cejnovka ulovena na jig - Zdenek 06.02.2022 18:30
-
Maledivy, 4.2.2022
Protože Tomášovi dnes v osm ráno na letiště do Male přiletí manželka a děti, se kterými ho čeká týden pobytu v turistickém resortu, vstáváme za rozbřesku v 5.30 a vyplouváme ještě před východem slunce, abychom byli na letišti včas. Protože, jak sám Tomáš řekl: „Na tom letišti musím na rodinu čekat, i kdybych měl do Male doplavat!“ A my, kdo Tomášovu vzrůstem nevelkou, ale zatraceně vostrou ženu známe, víme, že jeho respekt k manželce (hraničící se strachem) není předstíraný. Kapitán jede směr letiště téměř na plný plyn, Tomáš tlačí loď očima kupředu a mentálně se snaží už tak klidnou hladinu před lodí ještě uhladit. Dvě bonita, která zabrala na wobblery vlečené za lodí, zdolávám, aniž by kapitán zpomalil a teprve, když se na jeden wobbler pověsil osmdesáticentimetrový tuňák jednobarvý-dogtooth, musel kapitán trochu snížit otáčky motoru.
Tomáše dopravujeme na letiště ve chvíli, kdy letadlo dosedá na přistávací plochu a starostlivý otec rodiny, tak další hodinu netrpělivě vyhlíží v davech turistů své poklady nejdražší, než se konečně objeví a rodinná dovolená v tropickém ráji může začít.
Ale to nám ostatním již Male zase mizí za obzorem, protože závěrečný den dovolené rozhodně nehodláme trávit ve městě a pokud možno ani na dohled od něj. Oceán je absolutně klidný a na hladině se objevují hejna pelamid a malých tuňáků. Necelé dvě hodiny jízdy od Male jsme na vláčené wobblery ulovili pár půlmetrových pelamid, barakudu a metrové wahoo. Asi třicet kilometrů severně od Male se otáčíme a za nadcházejícího přílivu prochytáváme oceánskou stranu útesu tvořícího atol.
Do zad nám vane mírný větřík od severu-severovýchodu, nástrahy krásně létají i 80 metrů od lodě, která se pohupuje na táhlých oceánských vlnách. Voda pod námi je krásně průzračná a ze střechy lodě si vychutnávám pohled na ryby občas útočící nebo jen sledující naše nástrahy.
Luboš na lodní přídi je dnes ve formě. Za necelé dvě hodiny dopoledního vláčení ulovil na patnácticentimetrové jerky a poppy metrovou jehlici a dva kranasy modroploutvé 51 cm a 68 cm. Saša přidal jednoho kranase obrovského-GT 64 cm. Já s Jardou jsme zůstali bez ryby, resp. jsme si pár ryb povodili, ale žádnou se nám nepodařilo pořádně zaseknout a dovést až k lodi.
Před obědem se krátce koupeme u thily, pak obědváme a trolujeme směrem na Male. Po té, co nám trošku vytrávilo, nás čeká závěrečná vláčecí session naší výpravy. Kapitán vede loď pomalu podél korálového útesu a my prochytáváme jak mělčiny, o které se tříští táhlé oceánské vlny, tak zlom na druhé straně plavidla, kde korálový útes z hloubky 5-10 metrů mizí kdesi v modré temnotě hlubin. Občas musíme rybaření přerušit a z bezpečnostních důvodů objíždíme lodě potápěčů. Přítomnost dalších lodí, potápečů nebo rybářů je bohužel realita, související s blízkostí letiště, města a hotelů. Každých deset minut má někdo z nás záběr nebo jeho nástrahu pronásleduje kranas, kanic, jehlice nebo chňapal. Ale na palubu lodě už se podívá jen půlmetrová cejnovka a kranas-GT 67 cm.
Po třetí odpolední je čas vyrazit směr letiště. Zatímco umýváme a balíme část našeho rybářského nádobíčka, za lodí i nadále brázdí hladinu plastové chobotnice a wobblery. Co kdyby… Jenže „co kdyby“ už se nekoná, tedy když nepočítáme záběr wahoo, kterému se podařilo ukousnout jednu z trollovaných nástrah. Kolem páté zajíždíme do přístavní laguny u letiště Male, balíme zavazadla, rozdělujeme posádce dárečky, vyrovnáváme útratu v palubním baru. A pak už jen večeře, loučení s posádkou a v osm večer odjíždíme na letiště. V poledne následujícího dne se rozcházíme na pražském letišti a před námi jsou opět dny všední-pracovní.
Tou dobou už probíhá na lodi pravidelná údržba, doplnění zásob a po dvoudenní přestávce se loď s odpočatou posádkou a severočeskými rybáři vydává opět na oceán. Přejeme dobrou plavbu a úspěšný lov!
privlac z lodni pride 
kranas modroploutvy 68 cm 
kranas obrovsky-GT 67 cm uloveny na jerk 
makrela Solandrova-wahoo 102 cm - Zdenek 01.02.2022 19:07
-
Maledivy, úterý, 1.2.2022
Ráno mne po šesté budí vycházející slunce a cvrčení brzdy navijáku. Saša zrovna zdolává cejnovku 68 cm. Když slézám po žebříku ze střechy lodě na záď, tak už zde leží tři chňapali velcí 55-68 cm – důsledek Sašovy nespavosti. Před snídaní jsme ještě ulovili pár kranasů ostrovních a velkookých, ale když se objevili žraloci a ze zdolávaných ryb vytahujeme jen torza, případně překouslé udice, raději ranní jigging ukončujeme.
Po snídani se v 8.30 vydáváme do vnitřní části atolu vláčet v okolí thil. Stále je silný vítr 5-8 m/s, ale stát na palubě se dá a kapitán nám najíždí tak, abychom házeli pokud možno po větru. Po dvou dnech, kdy byla hladinová přívlač bez zajímavých úlovků, se konečně karta obrací a ryby na vláčené poppy a jerky ochotně útočí. Prakticky na každé thile máme několik záběrů, někdy se objeví i celé hejno ryb, často kranasi doprovázení chňapaly a kanici. Hodně ryb nám padá, ale přesto jsme mezi 9.30-12.00 ulovili tři kranasy obrovské-GT 65-70 cm, dva kranasy modroploutvé 52 a 54 cm, dvě jehlice 105 cm a 108 cm a chňapala „red snapper“ 53 cm. Měli jsme i útoky velkých ryb kolem metru, ale vždy se něco podělalo. Přesto to byl proti předchozím dvěma dnům relativně dobrý výsledek.
Mezi 13.00-15.00 kotvíme u jižního konce ostrova Bangladéšanů. Jsou zde krásné porosty korálů a hub, na hloubce 5-15 m jsem pozoroval rejnoka siba, skupinky olihní a pestrou paletu korálových ryb a rybek.
Po obědě je znát, že aktivita ryb je výrazně nižší. Možná i vlivem nastupujícího odlivu. Sice jsme u každé thily měli jeden nebo několik záběrů, ale často se jedná o jakési vyhánění nástrahy, nikoli o útoky z hladu. Ulovit se nám nakonec podařilo jednoho kranase obrovského-GT 64 cm, kranase modroploutvého 52 cm, kranase duhového 57 cm a bonito 51 cm.
Půl hodiny před západem slunce končíme s hladinovou přívlačí a trolujeme asi půl hodiny bez jediného záběru na kotviště u ostrova.
Kotvu spouštíme na hraně korálového útesu na sedmi metrech a loď na téměř padesát metrů dlouhém laně se pohybuje asi 55 m nade dnem. Rozpoutává se večerní vertikální přívlač a na lodní zádi brzy defilují půlmetrové barakudy a kranasi velkoocí, o něco menší kranasí ostrovní a Tomáš přidal pěknou cejnovku 70,5 cm, která mu během zdolávání zlomila prut, když zajela pod loď. Na hlavy a kousky ryb pak lovíme žraloky rezavé-chůvičky a výrazně zubatější žraloky hedvábné. Žádní obři to nejsou, ale o zábavu je postaráno. Projevuje se však celková únava a po desáté večerní se postupně vytrácíme do kajut.
chnapal uloveny na privlac 
kranasi-GT 63 cm a 70 cm uloveni na privlac 
kranas modroploutvy 54 cm 
cejnovka 70,5 cm ulovena na jig - Zdenek 31.01.2022 19:16
-
Maledivy, pondělí 31.1.2022
Až do západu slunce to vypadalo, že dnešní zápis bude velmi jednoduchý. Zdálo se, že celodenní usilovný popping, bude zcela bez ryby. Začalo to hned ráno, kdy jsme vláčeli od kotviště při západním břehu ostrova M. Jediný pořádný záběr měl Tomáš. Jeho X-rap popp 16 cm mu vzal chňapal, kterého jsme v čisté mělké vodě krásně viděli, ale než ho stačil Tomáš přitahovat k lodi, získal chňapal převahu, zamířil do korálů a přerval návazec. Pak jsme asi dvě hodiny vláčeli po hranách břehů a korálových útesů v okolí ostrovů mezi kotvištěm a kapitánovým ostrovem. Vítr od východu stále zesiloval a ne vždy nám při nahazování a vedení nástrahy pomáhal. Za ty dvě hodiny jsme neměli ani záběr, nic.
Přes poledne stojíme v přístavu kapitánovy vesnice a tankujeme do nádrže vodu, obdarováváme kapitánovo příbuzenstvo mraženými kuřaty a rybami z našich zásob. Vše probíhá jen na dálku přes zábradlí naší lodě, protože vstup do vesnice by automaticky znamenal karanténu pro celou naši posádku. Kapitán svoje příbuzné už dva roky neviděl, protože buď byl v karanténě on nebo jeho rodná vesnice nebo neměl čas… Dotankování vody bylo hotové za necelou hodinu a pak šnorchlujeme a koupeme se na oceánské, tedy aktuálně závětrné straně ostrova.
Protože máme od místních rybářů zprávy o hejnech tuňáků žlutoploutvých, která se objevují v průlivu před vesnicí každý den mezi 16.00-17.00, vyrážíme hned po obědě vláčet, abychom se stihli po čtvrté vrátit. Když se přesouváme od vsi k policejnímu ostrovu, zabralo na Jardův wobbler wahoo 90 cm. Bude k večeří.
U policejního ostrova vláčíme na východní-návětrné straně. U thily, která se nachází před střední částí ostrova jsme měli několik záběrů, ale žádný se nepodařilo zaseknout. U severního cípu ostrova se valí dovnitř atolu masy vody, ale ani na rozhraní klidné vody a proudu jsme nic neulovili, jen se nám okolo nástrah otočilo několik jehlic.
Mezi 16.30-17.00 jigujeme před kapitánovým ostrovem na hloubkách 60-100 metrů. Není skoro žádný proud a tak se dá pohodlně jigovat s jigy 100-150 g. Nejvíce záběrů máme mezi 70-80 metry. Během půl hodiny jsme ulovili 2x chňapala „ruby snapper“ 55 cm a 40 cm, 1x kranasa oceánského-amberjack 70 cm, 3x kanice 35-50 cm a 1x tuňáka jednobarvého-dogtooth, kterého kousek pod lodí napadli žraloci a Jarda z něj vytáhl jen hlavu. Kousek ryby hážeme žralokům zpět do vody a jeden z nich, asi metrový žralok hedvábný si pro ni ochotně dojel. Tuňáci se však neobjevují, za to se na východě objevuje velký černý mrak, který se rychle blíží. Protože je nebe ve směru našeho kotviště jasné, vyrážíme tam plnou parou. Mezi 17.45-18.00 stíháme ještě pár desítek minut vláčet u východního a severního břehu ostrova. Sv.Petru se nás asi zželelo a poslal nám jednoho kranase obrovského-GT délky 68 cm, což byla dnes jediná ryba ulovená na přívlač.
Na třetí pokus se nám daří zakotvit v proudu u severozápadního výběžku ostrova. Ještě než se úplně setmělo, daří se nám na jigy 80-100 g ulovit celou řadu půlmetrových barakud a kranasů velkookých, malého chňapala „ruby snapper“ a cejnovku délky 72 cm.
K večeři servíruje kuchař polévku z hlavy čerstvě ulovené cejnovky, rýži, dušenou zeleninu, chňapala se zeleninou ve sladkokyselé omáčce a hovězí skoro stroganov. Dávka jídla, která by mohla nasytit středně velkou somálskou vesnici, nás fyzicky doráží, ale probírá nás zachrčení multiplikátoru s nastraženou hlavou bonita. U lodě se brzy objevuje žralok hedvábný délky 140 cm, kterého se snažíme vypnout ve vodě, ale nakonec jsme nuceni přeštípnout háček, který pevně vězí v koutku zubaté tlamy. Netrvá dlouho a do akce se opět dostávají jigovací pruty. Ale to už je noc, loď se pohupuje na vlnách a nad těmi, kdo ještě nešli spát, svítí hvězdy…
rano u ostrova 
chnapal - ruby snapper 
kranas oceansky - amberjack 
cejnovka 72 cm ulovena na jig - Zdenek 29.01.2022 20:17
-
Maledivy 29.1.2022
V noci přišla krátká přeháňka a foukal stále silný vítr od východu, takže loď se houpala a vrzala. Kdo má špatné spaní, sáhl po špuntech do uší nebo prášcích na spaní. My šťastní, kdo houpání máme rádi, spíme jak miminka.
Před snídaní jigujeme na kotvišti a jsme úspěšní. Během necelé hodinky jsme ulovili osm chňapalů velkých 50-67 cm, cejnovku 71 cm a pár malých kranasů ostrovních. Po snídani jigujeme i na hloubkách 50-100 m, ale záběrů je málo a problém představují i žraloci, kteří patrolují na hloubce kolem 40 m a s vysokou úspěšností ukusují nejen námi zdolávané ryby, ale i naše jigy. Tomáš zdolal na jig metrové wahoo, které během gafování bohužel spadlo z gafu a překouslo oba provázky s háčky. Podobnou genezi má i zdolávání Sašova wahoo-vytahuje jig s přeřízlými assist-hooky.
Tomášovi se neudělalo dobře a tak během následujícího trollingu mizí v kajutě. Jedeme rychlostí asi 5 uzlů po oceánské straně atolu, projíždíme početná hejna rybek, dvakrát jsme viděli lovit plachetníky, před lodní přídí vyskakují desítky létajících ryb, ale ulovit se nám podařilo jen jedno čtyřiceticentimetrové bonito. U kapitánova ostrova jsou ke břehu natlačena hejna rybek a tak zkoušíme změnit taktiku. Ukončujeme trolling, najíždíme lodí na hloubku 5-10 m a vláčíme poppy a jerky z hloubky směrem na mělčinu. Rozpoutává se neuvěřitelná rybařina, kdy na naše nástrahy útočí velcí kranasi, chňapali a tuňáci. V jednu chvíli jsem čtyřikrát nahodil a čtyřikrát mi něco zaútočilo na nástrahu. Jenže, co je to platné, když drtivou většinu ryb buď nezasekneme nebo spadne během zdolávání. Bylo to k zbláznění: každou chvíli jsem viděl, jak někomu útočí na nástrahu ryba a po chvilce padá. Luboš šel sedmkrát se zdolávanou rybou k lodní zádi, že ji tam vyloví a sedmkrát se rybě podařilo osvobodit. Pak se, pravda, povedlo pár kranasů 60-70 cm, ale žádná hitparáda úlovků to nebyla. Jestli ryby padaly v důsledku extrémně velkých a především nepravidelných vln, které mořský proud na tom místě vytváří, to nevím. Asi ano. Nebo v tom větru máme na udici stále pytel a tedy špatný kontakt s nástrahou a záseky nejsou dost důrazné. Jiné vysvětlení nemám.
Vláčíme pak ještě asi hodinku u thily v průlivu kapitánova ostrova (1x kranas duhový 55 cm) a podél sousedního ostrova, ale to už máme jen ojedinělé výjezdy. Až zase u dalšího ostrova, kde plánujeme zastávku na oběd, jsme na poppy a jerky ulovili několik kaniců měsíčních, chňapalů velkých, půlmetrového kranase modroploutvého a sedmdesáticentimetrového kranase obrovského-GT. Silný vítr po poledni trochu polevil, to už kotvíme nad travnatými písčinami v závětří ostrova. Při šnorchlování u korálových suků, které vystupují z travnatých písčin pozorujeme obvyklou škálu korálových rybek, ale viděl jsem i dvě velké, nejméně půlmetrové langusty. Jednu jsem málem chytil, ale vysmekla se mi a údery svého ocasu „doskákala“ k díře mezi korály, kde zmizela.
Po vydatném obědě, kterému kralovaly smažené koule ze zeleniny a kousků ryb, zdviháme kotvy a míříme do vnitřní části atolu, kde doufáme, že nebudou vlny. Půldruhé hodiny trollingu probíhá v klidu, nerušeno žádným záběrem. Většina z nás tvrdě usnula. Po čtvrté odpolední přicházejí na scénu opět poppy a jerky. Hladina v okolí thily není sice jako zrcadlo, stále fouká asi 5 m/s od východu, ale vlny jsou malé a pravidelné. Půlhodinová přívlač kolem thily je úspěšná (1x kranas obrovský-GT 65 cm, půlmetrový chňapal velký a o něco menší kanic měsíční + pár ryb nám spadlo nebo se nepodařilo zaseknout.
Přesouváme se k další thile, když na wobbler na Lubošově prutu něco zaútočilo. Brzda jen párkrát cvrkla, ale pak se cívka přestala protáčet, nicméně prohnutí prutu signalizuje, že na nástraze něco visí. Chvíli se dohadujeme, zda je to ryba nebo kus dřeva, trávy nebo igelit či jiný bordel, což vyřeší Luboš vytažením udice se čtyřiceticentimetrovým bonitem. Ve chvíli, kdy vytahujeme bonito na palubu, se prohýbá i Jardův prut. Loď stále jede rychlostí 5 uzlů a prut je prohnutý, nicméně brzda se nijak zběsile neprotáčí. Jarda se ujímá prutu a začíná zdolávat rybu. Odpor není příliš velký až do chvíle, kdy se na hladině náhle objevuje tělo plachetníka. Jen se dvakrát protočí na hladině a pak už mají věci jiný průběh. Sice nenásleduje série výskoků a zběsilý úprk v délce několika set metrů, jak to u plachetníků většinou bývá, ale ryba se rezolutně bere pár desítek metrů vlasce a bojuje pod hladinou. Asi půl hodiny si drží odstup a Jarda, který není zvyklý na práci s multiplikátorem, má dost práce vypumpovat rybu z hloubky a metr po metru ji dovléci k lodi. Během těch pár desítek minut se nádherná ryba dvakrát pokusila o výskok, ale žádá salta nebo piruety se nekonají. Spíše bojuje vahou svého těla a využívá i mořský proud, který tu je. Jarda však nezmatkuje, nespěchá a trpělivě dostává do multiplikátoru jeden metr vlasce za druhým. Před půl šestou je ryba u lodě, kuchař a lodníci ji zdárně vytahují na palubu. Následuje rychlé polévání vodou, vypnutí nástrahy (wobbler Rapala Magnum X-treme 16 cm barva wahoo se dvěma jednoháčky), přeměření (240 cm od špičky meče na konec ocasní ploutve, tedy těsně pod dva metry měřeno od špice spodní čelisti do vidlice ocasní ploutve), pár fotek v zapadajícím slunci a pak rybu posíláme zpět do vody. Ihned odplouvá a mizí v hloubce. Projíždíme ještě pro jistotu s malou motorovou lodí okolí, zda se náhodou neobjeví na hladině, ale byla v dobé kondici. Následují gratulace přerušené čtvrthodinkou přívlače kolem thily u nového resortu na umělém ostrůvku (1x metrová jehlice) a pak přesun na kotviště. Kotvíme na hloubce asi 40 metrů, na jigy lovíme několik barakud a pelmid-bonito, ale únava z celodenního rybaření ve vlnách a zážitek z úlovku plachetníka jsou tak silné, že se raději věnujeme oslavě úlovku a Sašových narozenin. Ať Ti to Sašo pořád dobře chytá a máš radost ze života i lidí kolem sebe! Na nejlepšího rybáře!
cejnovka 71 cm ulovena na jig 
snidane na palube obytne lode 
kanic mesicni a chnapal velky uloveni na privlac 
plachetnik 240 cm uloveny na wobbler - Zdenek 29.01.2022 20:04
-
Maledivy 28.1.2022
Protože předpověď počasí slibuje na odpoledne velmi silný vítr kolem 9 m/s, který má pokračovat i další den, rozhodujeme se přeplout přes oceán do sousedního atolu dříve, než vítr zesílí. Vyplouváme tedy za rozbřesku ještě před šestou a trolujeme za mírného větru od východu. Po osmé za jízdy snídáme, oceán je stále klidný. Pak jdu trávit snídani a odpočinout si od ranního vstávání. Budí mne dupot a zvýšení otáček motoru. Na Sašovu chobotnici s našitým filátkem z bonita zaútočil dvakrát mečoun. Vzal si i pár metrů z navijáku, ale protože sílící vítr udělal na dlouhém vlasci „pytel“, nezasekl se a nástrahu vyklepnul. Zkoušíme nad místem záběru zakroužit, vidíme hejna rybek, opět se nám u nástrah objeví několik mečounů nebo plachetníků, ale další záběr se nekoná. Zas tak velký hlad nemají nebo nejsou zas tak hloupí…
V jedenáct dopoledne jsme u sousedního atolu. Chvíli chytáme na jigy u průlivu (pár kranasů ostrovních, půlmetroví chňapali velcí a malých kaniců měsíčních + několik jigů ukousnutých žraloky) a pak kotvíme na hraně mezi korálovým útesem a průlivem.
Stejně jako před týdnem je zde úžasné šnorchlování, které kromě plné palety korálových ryb a rybek nabízí i rejnoky siba (eagleray) patrolující ve vodním sloupci v průlivu, mantu o rozpětí tři metry kroužící kolem korálu ve společnosti dvou želv, desetikilového kanice a metrového napoleona, hejna vidlatek, ranasů velkookých, stohlavá hejna barakud doprovázená žraloky útesovými (black-tip), téměř třímetrového žraloka hedvábného skupinku čtyř napoleonů… No prostě podmořská nádhera.
Po obědě trolujeme po oceánu na úroveň „Větrného ostrůvku“, ale vítr slibovaný na poledne konečně dorazil, pomalu sílí a zdvihá stále větší vlny. Ale fouká nám do zad a tak usilovně vláčíme a nástrahy krásně létají. Jenže vlny jsou stále větší a nepravidelné. Nelíbí se to nám a zřejmě ani rybám, které občas přijedou k nástraze a buď ji minou nebo nedoberou.
Protože jsou vlny na hranici podnětu k mořské nemoci, raději s vláčením končíme a trollujeme ke kotvišti, kde chceme před západem slunce ještě chvíli jigovat. Třiceticentimerovou chobotnici s našitým filátkem z bonita náhle cosi atakuje. Zasekávám a k mému překvapení vyskakuje nad hladinu metrové dorado, které po chvíli končí mezi námi na palubě.
Asi půl hodiny vertikálně vláčíme jigy 150-250 g na hloubkách 40-100 m, ulovili jsme pár kranasů ostrovních 30-48 cm, půlmetrových kaniců měsíčních a Saša zdolal metrového kanice toulavého, ze kterého však vytáhl na palubu jen půlku, protože tu druhou si asi 10 m pod hladinou odkousl žralok.
Vítr se stáčí a fouká od jihovýchodu, na druhý pokus kotvíme u ostrůvku M na hloubce asi 45 metrů a večer zvyšujeme skoré ryb ulovených na jigy (barakudy, kranasy ostrovní, malí kanici). Saša nastražuje bonito na žraloka a hned při spuštění mu nástrahu bafla nějaká mrcha, která brzda nebrzda vytočila z muliplikátoru celou zásobu 500 m vlasce a šňůry, aniž by nám dala šanci ji zastavit. Nakonec držíme prut i Sašu, aby zůstali na palubě a čekáme, co praskne. Praskla šňůra na 100 kg. A to byla taková hezká tečka za tím dnešním večerem.
chnapal velky uloveny na jig 
metrovy kanic uloveny na jig prekousnuty zralokem 
kranas modroploutvy-bluefin 55 cm 
metrove dorado ulovena na trolling - Zdenek 22.01.2022 18:26
-
Maledivy 22.1.2022
V pátek pozdě večer bylo téměř bezvětří a tak jsem spal na přední palubě, kde alespoň chvílemi pofukoval vánek a namísto generátoru, který hučí v zadní části paluby, je na přídi ticho rušené jen šploucháním vlnek. Ráno se budím za rozbřesku, krátce před šestou. Pak se ještě povaluji, vychutnávám si pohupování lodě a sleduji východ slunce. Po další půl hodince se z kuchyně začnou ozývat zvuky následované vůněmi, které svědčí o tom, že další krásný den bude opět začínat vydatnou snídaní. Párečky, míchaná vajíčka, omeletky a úžasná pomazánka z tuňáka se strouhaným kokosem a cibulkou nás dostávají do formy, kterou pak ještě ladíme dvouhodinovým trollingem (na vytrávení). Dva až tři z nás hlídají pět prutů s nastraženými wobblery a povrchovými dráždidly-chobotničkami, ostatní si čtou nebo vyřizují korespondenci a emaily. Moře je krásně klidné, ranní větřík čeří hladinu a celou tu pohodu najednou přeruší záběr. Michal vyskakuje ze židle, zdvihá nad hlavu jeden z prutů s nastraženou plastovou chobotničkou, za kterou se na hladině objevuje vztyčená hřbetní ploutev plachetníka. Jak chobotnička na konci udice, brázdí hladinu, Michal udicí popotahuje a dráždí rybu, která jede asi metr za nástrahou, plachetník na ni znovu zaútočí, na zlomek vteřiny zmizí z hladiny a pak se najednou ohne úplně jiný prut a rozječí se brzda navijáku. U prutu je ve vteřině Tomáš, instinktivně zasekává, ale to už asi ani není třeba, protože ryba mezi tím urazila snad sto metrů a doslova tančí na hladině. Plachetník vyskakuje nad vodu, dělá ve vzduchu piruety a z navijáku mizí stovky metrů vlasce. Tomáš s obavami sleduje, jak se zásoba vlasce ztenčuje, na pár vteřin se snaží přibrzdit roztočenou cívku palcem, ale spálená kůže dává jasně najevo, že tudy cesta rozhodně nevede. Ale to už kapitán, který sleduje skákající rybu a dobře ví, že žádná udice není bez konce, otáčí loď a po chvilce Tomáš s ulehčením dobírá do navijáku jeden metr vlasce za druhým. Ryba je evidentně unavena, nepodniká žádné další zběsilé výpady a po deseti minutách už ji Tomáš vede podél lodě. V čisté vodě hraje tělo plachetníka barvami od černé přes fialovou do zářivě modré a ve spodní čelisti je vidět zaseklá modrobílá plastová chobotnička. Uklízíme ze zadní paluby všechny pruty, židle a další věci, rozdělujeme si úlohy, kdo bude co dělat, aby po vylovení ryby následovalo rychlé změření, uvolnění háčku, vyfocení a puštění. To vše by nemělo zabrat více než minutu, protože plachetník patří k velmi citlivým rybám a snadno může dojít k jeho uhynutí. Kuchař je za těch 15 let, co s námi pracuje, vytrénován na vylovování mečounů a plachetníků. Jak Tomáš dotáhl rybu k otevřené části paluby, chytil jej za meč a než se stačil plachetník vzpamatovat, byl na palubě. To už jej lodníci polévají vodou, Jirka kleštěmi vyndává nástrahu rybě z tlamy, míra ukazuje dva metry a kousíček od konce ocasní ploutve ke špičce spodní čelisti, resp. 2,5 metru ke špičce meče. Následuje rychlé focení, kamera běží a pak posíláme krasavce zpátky do oceánu. Pohybuje sice skřelemi a zabírá ocasní ploutví, ale motá se stále na hladině asi dvacet metrů od lodě. Jedeme tedy s motorovou loďkou k rybě, abychom ji pomohli rozplavat, ale než jsme ji otočili, tak získává ztracenou orientaci a majestátně sama odplouvá kamsi do hlubin.
Po sérii gratulací a drobných přípitků pokračujeme v plavbě směrem na ostrov Bangladéšanů. To už za lodí trollujeme čtyři povrchové nástrahy a jeden osmnácticentimetrový fialový wobbler. Po necelé půlhodině útočí na povrchové nástrahy za lodí další plachetník. Postupně se objevuje u tří z nich a o jednu se asi píchl, protože náhle vyráží do strany, opakovaně vyskakuje nad hladinu a vztekle třepe hlavou. Mezi „Větrným ostrůvkem“ a sousedním ostrovem, kde je resort, opisujeme kruh na hladině oceánu a pak se posouváme dál. Na jednu z chobotniček jsme ještě ulovili dvě bonita a šedesáticentimetrového kranase duhového, ale jinak se až do jedenácté hodiny nic neděje. Dojíždíme téměř k ostrovu a protože fouká mírný vítr od severu, vláčíme podél korálového útesu a posouváme se k jihu. Podmínky jsou ideální: začíná příliv, oceán je klidný, na hraně korálového útesu se tvoří pravidelné táhlé vlny a vítr nám fouká do zad, takže nástrahy létají do vzdálenosti kolem padesáti metrů. Jenže ideální podmínky nejsou totéž, co úlovky. Půldruhé hodiny pečlivě pracujeme s poppy a jerky, občas máme výjezd k nástraze nebo záběr, ale dlouhé desítky minut ubíhají i bez kontaktu s rybou. Když v půl jedné kotvíme na koupání a oběd má Jirka na kontě jednoho kranase-GT 67 cm, Luboš dva půlmetrové kanice měsíční, Tomáš půlmetrového kanice měsíčního a jeden utržený háček. A to je vše – já s Michalem jsme bez ryby.
Šnorchlujeme na oceánské straně korálového útesu nedaleko starého kanálu prokopaného útesem. Voda je zde krásně průzračná. Plaveme asi 300 metrů podél útesu na dohled míst, kde se vlny lámou nad mělčinou. V zóně vln se pohybují hejna půlmetrových netopýrníků, skupinky ploskozubců, ostenci-unicorni, zahlédli jsme i skupinku nevelkých kranasů-GT, ojedinělé kranasy modroploutvé a vidlatky. Každou chvíli proplouvá mělkou vodou pod zpěněným hřebenem vln žralok útesový-černocípý. Jako-by patroloval, aby žádná z ryb před ním neprchla na mělčinu. V útesu jsou příčné zářezy, které jsou plné korálových rybek a v každém druhém se u dna ukrývá mořská želva. Některé jsou malé, jen půlmetrové, ale jsou tam i želvy, jejichž délka je přes metr. Za necelou hodinku šnorchlování jsem jich viděl víc než deset. K lodi se pak vracíme podél hrany, kde mělčina korálového útesu mizí v modravém nekonečnu. Kromě jedné metrové makrely jsme žádné velké ryby neviděli, jen pod námi defilují hejna ostenců, bodloků, klipek, ploskozubců…
Po výtečném obědě, kde řízečkům z wahoo v trojobalu směle konkurovala cejnovka v těstíčku máme naplánovaný půlhodinový spánek, ale za lodí se objevuje hejnko lovících tuňáků žlutoploutvých, což si nechceme nechat ujít. Urychleně zvedáme kotvu a míříme za tuňáky, kteří však mizí neznámo kam. Chvilku je marně naháníme a pak se opět chápeme prutů na popping. Hodina přívlače minula zcela bez záběru. Nula, nic ani prd. Trolujeme tedy dále k ostrovu Bangladéšanů, ale ani trolling nepřináší žádný úspěch kromě metrového wahoo, které nám však padá před vylovením.
V průlivu za ostrovem B se vlivem proudu dělají krátké půlmetrové vlny, dojíždíme až písčině za ostrůvkem F, kde krátce před pátou odpolední balíme trolovací pruty a začínáme opět vláčet. Prochytáváme pobřeží písčiny, ostrůvky i okraj průlivu až do atolu, ale máme jen čtyři záběry. Dva proměnil Michal (1x kanic měsíční 50 cm a 1x kanic toulavý 70 cm), jedna ryba narovnala Lubošovi háčky na nástraze a slušný kranas spadl Jirkovi krátce po záseku.
Ještě před západem slunce kotvíme u písčiny ostrůvka F. Unaveni usilovnou, ale nepříliš úspěšnou přívlačí se střídáme o dva jigovací pruty (cejnovka 68 cm, barakudy kolem 50 cm) a později po večeři přichází ke slovu lov na kousky ryb u dna (malí chňapali, barakudy, žraloci…). Přitahovány světlem naší lodě stahují se k nám tisíce rybiček, chvíli krouží kolem lodě dvě nejméně půlmetrové olihně, navštívila nás i zvědavá skupinka delfínů, no prostě pohoda, kterou chvílemi ruší jen záběry na našich udicích…
plachetník uloveny na rolling 
kanic mesicni uloveny na jerk 
kanic toulavy 70 cm a privlaci vycerpany rybar 
cejnovka 68 cm ulovena na jig - Zdenek 20.01.2022 18:18
-
Maledivy 20.1.2022
Protože předpověď slibuje jen mírný vítr do 5 m/s a malé vlny, vyrážíme hned za rozbřesku v 6.00 na oceán a míříme k sousednímu atolu, kam to máme 4-5 hodin jízdy.
Většina z nás ještě dospává večerní rybaření a tak sedíme na zádi s Jirkou a hlídáme čtyři trollovací pruty, na kterých máme nastražené wobblery a povrchové nástrahy s našitým kouskem ryby. Zpočátku jsou na oceánu metrové vlny, které se postupně zmenšují a když míjíme jeden z ostrůvků, tak už je hladina klidná. Mezi 8.00-9.00 snídáme a našich udic si stále nic nevšímá. Teprve na zlomu hloubek z 500 na 800 m přichází záběr na fialový wobbler a za lodí vyskakuje nad vodu zlaté dorado. Tomáš nám rybu po pěti minutách předvádí v celé její 111 cm dlouhé kráse. Když pak po necelých dvou hodinách osvěžujícího spánku opouštím kajutu, jsme již u sousedního atolu, míjíme ostrůvek s majákem a Tomáš právě zasekává další rybu – barakudu 80 cm a o chvíli později přivedl Michal k lodi metrové wahoo, které si před vylovením vyklepalo wobbler.
A to už je poledne a nejvyšší čas zakotvit a dojít se před obědem vykoupat. Kotvíme u ostrůvku na hloubce 10 m. Nejprve šnorchlujeme k hraně korálového útesu, kde pozorujeme pasoucí se želvu, velká hejna chňapalů-banánových rybek, cejnovek, bodloků, ale také černě pruhované žlutobílé chrochtaly, pruhatce, klipky, malé kanice… Mezi rybky občas vjede desetikilový kranas obrovský, který si zde hlídá svůj kousek pobřeží. Když jsme se vynadívali na korálové rybky, plaveme asi 200 m k hraně, kde korálové plató na hloubce asi 15 m klesá do modravé hlubiny průlivu. Na hraně je několik korálových hřibů obklopených hejny korálových rybek, ale jsou zde i skupinky půlmetrových vidlatek, o něco větších kranasů šestipruhých, objevuje se i pár téměř metrových kaniců a velké hejno kranasů velkookých. Chvíli honíme želvu, která nás zvědavě okukovala, ale chytit se nenechala. Resp. jsme ji dál nehonili, protože zrovna kolem nás majestátně proplula manta s téměř třímetrovým rozpětím. Přesouváme se směrem za ní, ale zastavujeme u obrovského hejna několika set, možná tisícovky malých barakud délky 40-50 cm, pod kterými se drží dva metroví žraloci útesoví. Střídavě si prohlížíme my žraloky a pak zase oni nás, ale pak se z hloubky přijeli podívat dva, kteří měli přes dva metry a k těm se už tak zvědavě nepřibližujeme. V modravém nekonečnu se náhle objevují siluety rejnoků siba (eagle-ray). Je jich pět a patrolují nad hranou hloubky asi pět metrů pod hladinou. Když se k nim zanořím, jen si pomalu udržují několikametrový distanc. Na hloubce za rejnoky projel metrový tuňák jednobarvý-dogtooth, který se pomalu, ale jistě držel hejnka pelamid (bonito). Jsme už ve vodě skoro hodinu a tak se necháváme mořským proudem snášet k lodi. Pod námi stále defilují drobné korálové rybky, občas nás míjejí skupinky malých kranasů, na hraně hloubky patrolují kanici a pak se objevuje majestátní tělo metrového napoleona. Přibližujeme s němu na několik metrů, když o dalších pět metrů dál rozeznáváme siluetu manty, která opisuje kruhy kolem korálového výstupku. Po té, co se potopíme blíž, vidíme, že se u korálu drží mračno drobných rybek, které manta tlačí před sebou a občas je obklopí výrůstky, které má po stranách hlavy a pak je nasaje do svých útrob. Po pěti minutách pozorování manty jsme si všimli, že pod ní se na dně v klidu popásá metrová kareta. Ještě chvilku pozorujeme divadlo, které nám napoleon, manta a želva připravili a pak se vracíme na loď, kde už nás čeká oběd. Dorado na česněku bylo skvělé…
Zatímco obědváme, přesouvá kapitán loď na oceánskou stranu korálového útesu lemujícího atol. U průlivu byla hladina jak na rybníce, ale o deset kilometrů severněji vytváří mořský proud metrové vlny. Skoro hodinu pak vláčíme poppy a jerky podél hrany korálového útesu, ale odměnou jsou nám jen občasné výpady kranasů, Michal ulovil jehlici 102 cm a Luboš malého kranase obrovského 65 cm.
Je téměř bezvětří, teplota skoro 30°C a po hodině házení se dostavuje únava. Měníme tedy vláčecí pruty za jigovací. Ne, že by snad vertikální přívlač s jigy 150-200 g byla odpočinkovým sportem, ale přeci jen to je změna. Záběrů je celkem dost, ale jedná se jen o malé ryby, které většinou padají, na palubě končí jen několik třiceticentimetrových pelamid-bonito a dva půlmetroví kranasi duhoví (rainbow runner). Před šestou večerní nás zapadající slunce nutí zamířit na kotviště, čehož využívá Michal a k večeři nám na trolling ulovil makrelu Solandrovu-wahoo délky 99 cm. Kotvíme u Jurského parku, který nezůstává své pověsti nic dlužen. Na jigy zde chytáme jen barakudy, ale na kousky ryb nastražené u dna následují přehlídka půlmetrových chňapalů, cejnovek (emperor) délky 30-70 cm a jak už to bývá, pěkných pár návazců padne za oběť žraločím zubům, ale někteří se podívají až k lodi, kde je otravného háčku zbavíme…
zlak nachovy - dorado 111 cm 
obed na palube 
metrova jehlice ulovena na jerk 
metrove wahoo ulovene na trolling
Madagaskar, Mosambický průliv 24.10.2025
Večerní rumový dýchánek, kterým jsme spláchli diskusi o situaci na domácí politické scéně, nás natolik umrtvil, že jsme všichni spali nepřetržitě od devíti večer až do páté ranní, kdy vstáváme spolu se sluncem. V půl sedmé už jsme po snídani a před sedmou nastupujeme na rybářskou loď a vyplouváme směr severozápad. Po hodině svižné jízdy, tedy cca 20 km na volném oceánu zastavujeme u podmořské hory, kde je hloubka 18 m. Chvíli zkoušíme vláčet, ale bez záběru. Pak popojíždíme na hranu hloubek 40-55 cm, tam také bez záběru. Kapitán nervózně sleduje prázdnou obrazovku echolotu a dvě rybářské lodě, které nás míjejí a míří dál na oceán. Následně nařizuje změnu loviště a valíme další skoro hodinu rychlé jízdy na sousední soustavu mělčin 20-40 m, za kterou klesají hloubky do 300 m a tam konečně přicházejí první záběry. Nejprve malé cejnovky a kanici kolem 30 cm, pak metrový žralok hedvábný, který zřejmě během zdolávání zaútočil na malého kanice. Následuje první kanic žlutoploutvý 55 cm, chňapali růžoví 60-80 cm, chňapali velcí kolem 60 cm, pak kanic žlutoploutvý 68 cm, kranas obrovský-GT 88 cm, barakuda 130 cm. A k tomu samozřejmě pár ukousnutých nebo utržených jigů, ale někteří chytáme celý den na jeden 80-gramový jig. Vše chytáme na hloubkách 40-80 m na jigy 80-200 g.
Zatímco dopoledne byla nejnižší hladina odlivu, odpolední příliv vrcholí v 18.00 a tak vlastně celé odpoledne chytáme za rostoucího přílivu, ale na aktivitě ryb to není nijak znát. Během dne jsme postupně prochytávali loviště na trase dlouhé asi 5 km, vše na hloubkách 40-80 m, většinou kolem 55 m. Do chytání jsme byli tak zabraní, že jsme celý den nejedli a oběd si dáváme až v 16.00, když vyplouváme směrem k mateřské lodi. Kapitán jede, co to dá, moře je klidné a v 17.30 jsme na kotvišti. Následují panáčky Liborovy slivovice, krátká koupel, a pak vlahý večer na horní palubě ve společnosti příjemného vánku, prvních hvězd, zapadajícího srpku měsíce a několika plachetnic, které se do zátoky stahují na noc. Předpověď počasí nám vylepšili, resp. tropická bouře se vydala někudy severněji a tak se zítra nemusíme stáhnout do bezpečí ostrova NosyBe a zůstáváme tady.
Během dne jsme viděli fregatky, jednoho faetona, pár rybáků a třikrát jsme viděli vyskočit plachetníka. Po západu slunce nás na kotvišti navštívila skupinka delfínů.