Diskuse o rybaření ve světě
Příspěvky označené tagem "kranas - GT"
Pro tento tag existuje 169 příspěvků. Příspěvky jsou seřazeny podle data vložení.
- Zdenek 28.11.2025 16:17
-
- Zdenek 28.11.2025 16:04
-
Madagaskar - Mosambický průliv 12.11.2025
V pět se scházíme na lodní zádi u kávičky, několik černoušků šmejdí v pirogách po zátoce a slunce se snaží prokousat oblačností, která nás obklopuje. Prakticky celý den bylo zataženo, teplota se držela do 30°C a silná vrstva oblačnosti ubrala slunci na intenzitě tak, že jsme se ani nemuseli mazat krémem s UV-faktorem.
Příliv vrcholil v 9.00 ráno a celé odpoledne bylo ve znamení odlivu. Ráno jsme se snažili vláčet kolem korálových porostů u ostrova, ale bez záběru. Když pak míříme na drop-off zastavuje kapitán u hejna lovících ryb (kranasi a bonita), které intenzivně masakrují hejno potěru. Nahazujeme přímo do hejna lovicích ryb, ale po 15 minutách jsem na 14-centimetrový popp chytil jen jednoho kranase obrovského-GT 85 cm. Jiný záběr nepřišel. Nakonec lovící hejno opouštíme, protože ti dravci loví selektivně jen potěr o naše nástrahy nejeví nejmenší zájem. Zastavujeme ještě u dvou hejn drobných rybek a pak u skupinky lovících tuňáků žlutoploutvých ale zbytečně – ani záběr.
Následující tři hodiny trávíme trollingem. Na dvou prutech wobblery, na dvou našité kousky bonita na povrchové nástraze a na dvou prutech jen velké povrchové nástrahy. Záběry byly celkem tři, všechny od barakud a dvě barakudy 75 cm a 98 cm se nám podařilo dostat na palubu.
Po jedné hodině, tedy po obědě, ukončujeme trolling a zkoušíme vertikální přívlač na hloubkách 45-80 m. Dvě hodiny ani záběr! Nic, mrtvá voda. Teprve po třetí odpolední, po té, co vyhlašuji, že „kdo chytne rybu, je kokot“ zdoláváme postupně červeného kanice 43 cm, parádního kanice malabarského 72 cm a chňapala růžového 50 cm. Takže jsme nakonec kokoti všichni, protože Pavel nechytá neb ho chytla taková bolest zad, že je v podstatě paralyzován.
Krátce o čtvrté odpolední ukončujeme jigging a míříme k zátoce, kde nás čeká naše obytná loď. Cestou narážíme na velká hejna sardinek a dalších rybek, ale jen u jednoho se nám daří na popp ulovit kranase obrovského-GT délky 85 cm.
Do kotevní zátoky přijíždíme krátce před šestou večerní, tedy ještě před západem slunce a včas na to, abychom mohli od domorodců koupit dvě litrovky medu a navštívit osadu, kde dětem rozdáváme bonbóny a pořizujeme pár fotografií, navštěvujeme zdejší školu a za šera se přesouváme zpět na loď. Mezi tím kuchař Dan připravuje vynikající řízečky z tuňáka, kyselý salát z pórku a mrkve a nakonec hromadu špaget s krabím masem. Škoda, že nemám čtyři žaludky. Oči by jedly, ale už to není kam dávat…
Po večeři se vracíme zpět na horní palubu, kde ve společnosti místního rumu moudře diskutujeme a pozorujeme noční oblohu. Byla dnešní mizerná aktivita ryb způsobena geomagnetickou bouří nad naší planetou? Souvisí výskyt silné polární záře s neochotou ryb vrhat se po našich nástrahách? Kdo ví, možná…
kanic malabarský ulovený na jig 
kanic ulovený na jig 
rybářská vesnice v zátoce 
rybářská vesnice v zátoce - Zdenek 15.11.2025 14:03
-
Madagaskar - Mosambický průliv 10.11.2025
Dnes zůstáváme na kotvišti v zátoce baobabů. Měsíc je v první čtvrti po úplňku, v 6.00 maximální příliv a ve 12.30 odliv.
Ráno za přílivu vláčíme kolem skal a skalnatých ostrůvků, ale máme jen záběry od jehlic a kranasů papuánských 55-65 cm. Na vrcholcích stromů pokřikují černí papoušci a je téměř bezvětří. Krásné ráno. Pak jedeme na druhou stranu zátoky k vápencovým ostrůvkům na chňapaly (místní cubery) Lutjanus argentimaculatus, kteří obvykle berou za odlivu. Ale i dnes jsme je chvíli po vrcholném přílivu vydráždili k útokům. Při první driftu nám za nástrahami jede i pět chňapalů najednou. Hned na prvním místě, na hraně korálového útesu máme po pár náhozech výjezdy a záběry od těchto chňapalů a od půlmetrových kranasů. Ulovili jsme ryby délky 50-55 cm a v některých chvílích nám za pomalu taženými jerky jede i pět chňapalů najednou. Viděli jsme ve vodě i větší kolem 65-70 cm, ale nechytli jsme nic nad 55 cm. Objeli jsme korálovou mělčinu, která lemuje sopečný ostrov a při druhém průjezdu nad místem, kde byli chňapali, už jsme chytli jen půlmetrové kranasy-GT a spadl nám jeden pěkný kranas kolem 80 cm. Hosté už se trochu rozpohybovali a vylepšili náhozy, ale prezentace nástrahy jim stále nic neříká a zdolávání ryb je tak trochu parodie. Snad se to ještě zlepší. Bohužel Pavla chytla záda a je na něm vidět, že každý nához i pouhé navíjení šňůry je pro něj utrpením. Natož zdolávání ryb. Jak sám řekl: „Chytat ryby a zároveň doufat, že mi nic nezabere, aby mne nebolela záda, je fakt blbost“.
Po hodině chytání už to i malé kranasy a chňapaly přestává bavit a se záběry je utrum. Posouváme se k sousedním útesům, kde chytáme ještě pár kranasů papuánských kolem 60 cm. Protože se blíží odliv a na zajímavá loviště vhodná pro vertikální přívlač to máme skoro hodinu jízdy, ukončujeme přívlač kolem útesů a vyrážíme na oceán, resp na dropp-off.
Cestou jsme málem narazili do sedmimetrového žraloka velrybího, který se povaloval pod hladinou na mělčině, kde bylo asi 12 m vody. Chvíli ho fotíme, ale pak ho to přestává bavit a pomalu odplouvá.
Mezi 11.00-13.30 jigujeme na hraně hloubek 45-80 m. Záběry přicházejí postupně – nejprve pár chňapalů velkých 60-84 cm, pak půlmetrové pražmy a pak je to mazec: malí kanici měsíční, velký kanic trojbarevný-sedlatý 84 cm, Petrovo parádní GT 104 cm, bonita 55-65 cm, kranas obrovský-GT 72 cm, kranas velkooký 68 cm, kanici (coral trout) 48-52 cm, tuňák jedno barvý-dogtooth 83 cm… No, prostě mazec, spousta druhů ryb na jigy 120-200 g na hloubkách 45-80 m. A samozřejmě i jeden utržený a jeden ukousnutý jig (asi makrela nebo tuňák dogtooth).
V 15.00 (to už se zvedá příliv) se vracíme zpátky do zátoky baobabů. Necelou hodinku zkoušíme vláčet kolem skal a útesů, ale jen Pavel ulovil 70-centimetrovou barakudu a jinak nic. Ale je krásný večer, popoušci na nás pokřikují z baobabů a okolních stromů a večerní větřík trochu ochlazuje vyhřátá závětří mezi ostrovy. V 17.00 se vracíme na obytnou loď a malým zodiacem se jedem podívat na pláž. Děda, který zde žil v chatrči a kterému jsme před dvěma lety pomáhali natáhnout plastovou fólii na střechu, už se odstěhoval, starší černoška (no, ona bude možná mladší než já, ale…) zde má dvě malé děti. Rozdáváme bonbóny a lízátka a jdeme se podívat na lemury. Stejně jako loni jsme našli párek lemurů sifaka, kteří nás nechali přijít na 4 metry. Pak přejíždíme do sousední zátoky, kde je napůl dostavěný bungalov, resp. chatrč – má betonovou podezdívku, konstrukci z větví a střechu a stěny z palmových listů. Žádní lidé zde nejsou, jen na břehu se trojice rybářů na plachetnici-piroze chystá k večernímu rybaření. Po stromech na břehu poskakují dvě sifaky a na baobabu leze čtveřice jiného druhu lemurů hnědé barvy. Vykoupali jsme se na pláži a za šera se přesouváme zpět na loď. A než si stačíme dát sprchu a na horní palubě pivko, je na stole večeře. Carpaccio z tuňáka jednobarvého-dogtooth je skvělé, pražma na grilu výtečná a na zapečené brambory už nemáme sílu… Ještě před devátou večerní, než dorazila přeháňka, je na lodi tma a všichni spí…
chnapal velky 84 cm 
kranas obrovsky - GT délky 104 cm 
kanic délky 84 cm ulovený na jig 
tuňák jednobarvý-dogtooth ulovený na jig - Zdenek 15.11.2025 13:45
-
Madagaskar - Mosambický průliv 9.11.2025
Stejně jako včera se budíme už před pátou a postupně se scházíme s hrnkem kávy na lodní zádi. A stejně jako včera, přišel i dnes nad ránem déšť, který ustal až za rozbřesku. Je bezvětří, hladina jako zrcadlo a v čisté vodě pozorujeme hejnko netopýrníků, kteří čekají, zda z lodě nespadne něco k snědku. V šest ráno vrcholí příliv a po poledni nás čeká minimální hladina za odlivu.
Prochytáváme nejprve skalnaté pobřeží ostrova a následně mělčiny mezi útesem a ostrovem. Protože chlapi mají potíže s nahazováním, nahazuji jen do prostoru před lodí a nechávám jim k prochytání zajímavější místa po stranách lodě, tedy kolem břehu a na hraně korálového útesu. Ale i tak se jim daří zdolat jen jehlice 50-95 cm a půlmetrovou zubatici. Když zabere kranas nebo větší ryba, tak ji obvykle neseknou nebo jim hned spadne. Je to dost frustrující, ale alespoň jim dnes už nemusí nahazovat lodník a konečně si pár ryb opravdu chytli sami. U vysokého sopečného ostrova konečně narážíme na větší ryby. Zdolávám kranase obrovského-GT 85 cm a další dva mi padají. Lodníkovi dvakrát zaútočilo na jerk wahoo, ale nepodařilo se ho zaseknout. Petr zdolává na jerk hezkou barakudu délky 115 cm. Zkoušíme vláčet i kolem mělčiny, kde se za odlivu vytváří válcová vlna, ale ryby zde najeté tentokrát nejsou. Nemáme tu ani záběr a rovněž místní rybáři, kteří zde kotví na několika pirogách, zřejmě spí nebo čekají, až se začne něco dít.
Protože chlapi jsou po třech dnech chytání unavení a nastává odliv, měníme taktiku a jedeme trolovat na rozhraní zátoky a oceánu, resp. do míst, kde se mísí čistá oceánská voda s kalnější vodou ze zátoky. Mysleli jsme, že cestou ulovíme nějaká nástražní bonita, ale ouha, žádná hejna rybek, natož bonit dnes nejsou vidět.
Nastražujeme tedy dvě bříška z bonita, která lodník připravil už včera, jeden wobbler a dvě hladinová dráždidla-chobotnice. Po chvilce máme záběr nevelké barakudy na hladinové dráždidlo, ale ryba padá dříve, než stačíme doběhnout k prutu. Asi o hodinu později přichází záběr na wobbler a Pavel se s rozvahou investora a tempem lenochoda vydává k prutu, aby pěkně v klidu zdolal wahoo (makrela Solandrova) 111 cm. Po hodince přichází záběr opět na hladinovou nástrahu, opět je to asi metrové wahoo, ale ačkoli Ruda vypálil k prutu jako blesk, ryba po pár vteřinách zdolávání padá. Pak si dáváme oběd, kávičku, ale tím veškerá aktivita na palubě končí, další záběr nepřichází. Je odliv, hladina oceánu klidná, nikde žádná hejna rybek, nikde ptáci, kteří by signalizovali přítomnost hejn ryb. Protože nám zbývá více než hodina rychlé jízdy na kotviště v zátoce baobabů, rozhodujeme se, že pojedeme směrem do zátoky a když narazíme na hejno rybek nebo nějaké pěkné místo, zkusíme chvíli vláčet. Cestou jsme měli jeden útes, který vystupuje asi pět metrů pod hladinu a narazili jsme na jedno hejno 20-centimetrových sardinek, ale kromě jedné podseklé sardinky jsme žádný úspěch nezaznamenali. Ale u hejna sardinek jsme pod hladinou pozorovali obrovskou, snad čtyřmetrovou mantu, která filtrovala vodu kolem hejna.
Do zátoky baobabů přijíždíme před čtvrtou odpolední a máme dost času prochytat zajímavá místa kolem korálových ostrovů. Chlapi jsou zde díky laxnímu přístupu a krátkým náhozům v podstatě bez šance. Daří se mi zde během hodiny chytání ulovit dva kranasy obrovské-GT délky 60-70 cm a šedesáticentimetrového kranase papuánského, který popp doslova ukradl před tlamou více než metrovému GT. Škoda. Petr přidává také jednoho kranase papuánského 60 cm a lodník jedno stejně velké GT.
Nad ostrovy poletují pokřikující černí papoušci se žlutým lemováním kolem oka, na baobabech jsou čerstvé zelené lístky, v zátoce kotví dvě malé jachty z JAR a vrcholící příliv vytváří kolem pobřeží silné proudy. Je krásný večer, ale chlapi jsou unavení a nechce se jim ani koupat ani podniknout výpravu na břeh. A tak zůstáváme na lodi, já se chvíli chladím při plavání kolem obytné lodě a pak se přesouváme na horní palubu, kde pozorujeme západ slunce, žvatlající papoušky a pomalu temnící horizont ze kterého se stále častěji ozývá volání lelků. Večeříme v 19.00 a když ve 20.30 dopíjím třetího cubíčka (rum s colou), tak už je kolem úplné ticho a všichni spí.
barakuda délky 115 cm ulovená na jerk 
trolling na palube rybářského katamaránu Blue Marlin 
makrela Solandrova - wahoo 111 cm 
vecer na palube obytne lode - Zdenek 14.11.2025 08:43
-
Madagaskar - Mosambický průliv 8.11.2025
Někteří z nás usnuli včera večer již po osmé a tak není divu, že se na zádi scházíme následující den u ranní kávy již před pátou, když stále ještě trochu prší. Mezi třetí a čtvrtou ranní lilo jak z konve, obloha nad mořem má stále barvu olova a nad pevninou se klene duha. Je vrcholný příliv a za lodní zádí občas zaloví malí kranasi. Ve vesnici na břehu vládne čilý ruch, pirogy vyplouvají na moře, zebu míří na pastvu.
Po snídani se naloďujeme na rybářskou loď, hladina moře je jak zrcadlo. Nejprve míříme ke korálovým útesům u ostrova Valia. Nikde nejsou vidět hejna rybek a po půl hodině usilovné přívlače kolem korálových útesů jsme bez záběru. Ještě včera a předevčírem byla všude u hladiny vidět hejna banánových rybek nebo modrých chňapálků a dnes nic. Opouštíme tedy pobřežní vody a míříme na oceán k pásu mělčin, které se táhnou asi 20 km od pobřeží. Cestou jsme několikrát narazili na hejna rybek (žluté banánové rybky nebo modří chňapálci). Zkoušíme kolem nich vláčet, ale záběrů či spíše sledovaček je velmi málo. Až u třetího hejna se nám podařilo ulovit pěkně tlusťoučkého chňapala bohar (red snapper) délky 73 cm, kterého sledovalo dalších několik chňapalů a kranas. U dalšího hejna byl záběr barakudy cca 120 cm, ale nepodařilo se ji zaseknout. Pavlovi začalo stávkovat rameno a tak mu nahazuje lodník Evariste – společně tak ulovili kranase obrovského 74 cm a modroploutvého 50 cm. Nevíme, zda tyto úlovky počítat, jeli k jejich dosažení užito téměř otrocké práce…
Když je v 11.00 hladina vody na minimu, začínáme jigovat. Prochytáváme hrany hloubek 40-80 m a prakticky na každý drift je nějaký záběr nebo zdolaná ryba, ale žádná jatka to nejsou. Postupně zdoláváme několik kaniců měsíčních 35-45 cm, kranase modroploutvého 45 cm, šedesáticentimetrové bonito, kranase žlutoskvrnného 85 cm a kranase obrovského-GT 80 cm.
Ve 13.00 obědváme, ale i mezi obědem a kávičkou jigujeme. Nicméně po obědě už jsme neulovili ani šupinu (a to je doba nadcházejícího přílivu)! Po druhé odpolední se přesouváme na mělčiny a opět vláčíme kolem korálů a hejn rybek. Zejména na poppy máme řadu výjezdů a záběrů od kranasů a makrel, ale ani jednu rybu se nepodařilo zaseknout. Přitom podmínky jsou v podstatě ideální – nadcházející příliv, čerstvý větřík od severu, malé vlny. Bylo to docela frustrující a tak jsme po třetí hodině zaveleli k návratu k pobřeží, resp na kotviště u ostrova, kde už nás čeká obytná loď. Na kotvišti jsme před pátou a jedeme se zodiacem podívat na ostrov, kde se nacházejí pozůstatky bývalé věznice, kterou malgašské úřady před asi 30 lety uzavřely pro nehumánní podmínky. Jó Motýlek by mohl vyprávět… Po návratu na obytnou loď se objevují domorodci na piroze – asi třicetiletá žena se dvěma dětmi. Dáváme jim prázdné plastové lahve a několik bonbónů. Žena se ptá, zda nechceme na palubu přivézt nějaká mladá děvčata. Zdvořile odmítáme – lidská bída má mnoho podob.
Večer si vychutnáváme na horní palubě u pivka. Čerstvý větřík je osvěžující a THB (Three Horses Beer) také. V sedm servíruje kuchař grilované langustini, resp. obří krevety se zeleninou, carpaccio z bonita a pár špízů ze zebu. Když si čistím zuby, moře krásně světélkuje.
ráno před naloděním 
chnapal bohar - red snapper ulovený na přívlač 
kranas žlutoskvrrný 85 cm 
rozdávání dárečků domorodcům - Zdenek 14.11.2025 07:57
-
Madagaskar - Mosambický průliv 7.11.2025
Ještě není ani pět ráno, když se postupně scházíme na lodní zádi a pozorujeme dění na hladině zátoky. Z domorodé osady se ozývá kokrhání kohoutů, několik pirog se s rybáři vydává na oceán a loď s potápěči už zdvihá kotvy. Hladina přílivu je na maximu a když se o půl hodiny později láme do odlivu, valí se kolem nás proud jak velká řeka.
Po snídani míříme na oceán s tím, že chceme přes poledne jigovat, protože bude odliv a lze očekávat, že aktivita ryb u hladiny bude malá. Asi kilometr od ústí zátoky do moře se objevují hejna rybek u hladiny. Zkoušíme u nich vláčet a prakticky u každého hejna máme jeden nebo dva výjezdy, ale daří se nám ulovit jen chňapala velkého 65 cm a dva kranase modroploutvé 65-70 cm. Záběry makrel a GT se nám bohužel nedaří proměnit. Pavel s Rudou už se sice zberchali ze včerejší kocovinky, ale jak už to u méně zkušených rybářů bývá, činí jim na lodi problémy koordinace pohybů, náhozy jsou krátké a záseky přicházejí pozdě… Ale tak už to bývá a za 2-3 dny to snad bude lepší.
Kolem 11.00 hodiny přijíždíme do pásu mělčin, kde dno klesá z desetimetrové hloubky až do cca 90 metrů. Echolot ukazuje ryby na hloubkách 45-60 cm a zde zkoušíme jigovat. Pro některé z nás je to premiéra vertikální přívlače a i ti s určitou zkušeností se postupně musí dostat do formy.
Během první hodiny jigování končí na palubě 40-centimetrová cejnovka, o něco větší kranas modroploutvý, půlmerový kanic. Když vjíždíme do hejna barakud, tak taháme naráz každý barakudu, ale na palubě končí jen jedna délky 70 cm, z druhé vytahujeme jen hlavu a ze třetí překouslý návazec. Zatímco my jigujeme, lodník Evariste vláčí a na hladinový popp ulovil metrovou makrelu Solandrovu-wahoo.
Během přípravy oběda si od nás kapitán půjčuje jeden z jigovacích prutů a během chvilky chytá dvě půlmetrové cejnovky.
Po obědě ještě asi půl hodinu věnujeme vertikální přívlači, Petr boduje parádním kanicem délky 85 cm a tím to hasne. Od dvou do pěti odpoledne vláčíme kolem mělčin a hejn rybek. Ale daří se jen jeden kranas obrovský-GT 85 cm a chňapal velký 75 cm. Ostatní ryby padají nebo se je ani nedaří zaseknout.
Krátce po páté přijíždíme do zátoky u osady místních rybářů. Kotvíme na hloubce 4 metry, kolem jen porosty mangrovů a pobřežní vrchovina přeměněná na pastviny. Domorodci se o nás nikterak nestarají, nemají tendenci cokoli směňovat. Prostě nás ignorují a starají se o své. Jak vidno, ještě je turistický ruch nestačil nijak zkazit. Vracíme se na obytnou loď, koupeme se, doplňujeme tekutiny v podobě THB (Three Horses Beer, tedy neplést s THC…) a před sedmou večerní je na stole večeře. Plátky smaženého wahoo, rýže, zeleninový salát a krabi v kreolské omáčce. Když si po večeři sedám na horní palubě a degustuji jednu z lahví rumu, jsem zde už sám a teprve po chvíli přichází Petr. Pavel s Rudou usnuli hned po večeři a to ještě nebylo ani osm hodin! Ti mladí kluci dnes nic nevydrží…
Nad obzor pomalu vychází měsíc, kolem světel se shromažďují létající mravenci a od břehu se k nám nese volání lelků. Ještě není ani devět večer, když je na palubě tma a z kajut se ozývá rytmické oddychování občas přerušené spokojeným zachrápáním.
chnapal velky a kranas modroploutvy - ulovky na privlac 
kanic delky 85 cm uloveny na jig 
chnapal velky delky 75 cm uloveny na jig 
vecer u osady domorodych rybaru - Zdenek 13.11.2025 20:05
-
Madagaskar 5.-6. listopadu 2025
Byli jsme s Petrem na ostrově Nosy Be již několik dní, když za námi ve středu 5.11. přiletěli naši dárečci z Plzně: Ruda a Pavel. Během přistání na letišti v Nosy Be se zrovna zatáhlo a proto jim v těch džískách a párkách nebylo ani moc teplo. A pak se vyjasnilo, teplota vyskočila na standardních 30°C, což způsobilo rychlou proměnu podzimního Evropana v bělocha na dovolené – triko, kraťasy a sandály si rychle našly cestu z kufru.
Večer se jdeme projít na pláž, kde místní krasavice, masérky, prodejci vanilky, koření, triček a dalších suvenýrů neomylně poznávají nově přibyvší valuty a vrhají se na Rudu s Pavlem, zatímco mne s Petrem si vůbec nevšímají. Trochu nás to uráží, ale za to si můžeme v klidu užívat západ slunce nad mořem.
Po vydatné večeři ve střešní restauraci, kdy nás dvoulitrové porce polévek trochu zaskočily, jdu spát. Petr si chce dát šláftruňk, ale včas odhalil lest nachystanou místní pizzerií, která mu namísto míchaného drinku pod heslem Margarita chtěla nacpat pizzu. Motorkář Pavel se po večeři pro změnu zatoužil projet tuktukem. Když mu vítr vletěl do vlasů, tak omládl a dostal chuť na rum. Spolu s Rudou vyrazili do noci a po ochutnávce rumu v prvním baru je ovládla touha poznat všechny rumy ostrova. Když řidič tuktuku obdržel povel: “Jeď, chci najít nejlepší rum ostrova“, ucítil vůni peněz, naplnil nádrž dvěma litry benzínu a vyrazil do noci. Vrátili se ve tři ráno. Nádrž tuktuku byla prázdná, láhev rumu poloplná a Pavel se snažil od řidiče jeho vozidlo koupit. Naštěstí cestou na pokoj ztratil klíče od sejfu, takže se nedostal k zásobám tvrdé měny, aby koupi tuktuku dotáhl do konce. Zarmoucen skutečností, že tříkolový trhač asfaltu zůstane na Madagaskaru, usedl do zahradního lehátka na terase před pokojem a láhev rumu dopil. A tak jsem ho zcela mimo čas i prostor ráno za rozbřesku nalezl. No, neměl to chlapec lehké, když jsme ráno v 7.00 nastupovali do mikrobusu a vyráželi vstříc novým zážitkům. Tvářil se, že by raději zalezl pár metrů pod zem a vylezl po konci čtvtohor. Jenže program výpravy je neúprosný a tak jsme z mikrobusu přestoupili na obytnou loď, dali si snídani, sestavili udice a po deváté ranní už jsme nahazovali do hejn rybek, která pro nás kapitán zkušeně vyhledával. Skoro u každého hejnka rybek jsme měli záběr nebo výjezd kranase nebo jiné ryby, ale dopoledne jsme ulovili jen 80-centimetrového kranase obrovského, o pět centimetrů menšího kranase obrovského-GT a šedesáticentimetrového chňapala bohar (red snapper).
Spadlo nám pár dalších ryb, mezi kterými byly kromě kranasů i makrely a jehlice.
Po obědě (těstoviny se zeleninou a olivami) se osvěžujme koupelí u pláže korálového ostrova po půl hodince pokračujeme v rybaření. Dál projíždíme kolem mělčin a nahazujeme do hejn rybek případně do míst, kde se pár metrů pod hladinou rýsují porosty korálů. Občas přichází záběr nebo sledovačka, ale ryby jsou nějak opatrné a většinu záběrů nejde ani seknout nebo končí setřepáním ryby během zdolávání. Do večera nám na kontě přibývají jen dva kranasi modroploutví 65-70 cm a jeden o něco menší kranas obrovský.
Před pátou odpolední opouštíme pás mělčin, který se táhne asi 20 km od pobřeží Madagaskaru a míříme do zátoky, kde už nás na kotvišti čeká naše obytná loď.
Spolu s námi kotví v zátoce dvě plachetnice-katamarány a jedna loď s potápeči. Hladinu zátoky křižuje několik pirog a brzy zapadající slunce vystřídá měsíc v úplňku, který se krásně zrcadlí na klidné hladině zátoky. Techno ze sousedního katamaránu po setmění umlká a dává prostor cikádám, ševelení vln a volání lelků, které se k nám snáší z okolních lesů. Pavel ani nikdo jiný dnes večer na rumíček nemá chuť. Takže dobrou noc…
red napper - chňapal bohar 65 cm 
kranas modroploutvý - bluefin ulovený na jerk 
večeře na palubě obytné lodě 
úplněk nad kotevní zátokou - Zdenek 28.10.2025 07:44
-
Madagaskar, Mosambický průliv 26.10.2025
Protože chodíme spát se slepicemi znaveni celodenním rybařením, budíme se zase před východem slunce kolem páté a prostatici ještě dříve. V 5.30 už sledujeme od hrnku kávy vycházející slunce. Kuchař i lodník pobíhají po palubě ve větrovkách, čepicích a mikinách – je sice 25°C, ale protože fouká ostrý vítr od východu, jsou oblečeni jak na horskou túru.
Tropická bouře, která se k nám blíží od Mauritiu nás nakonec jen lízne a prosviští k Africe někde severně od Madagaskaru. Takže se ráno sice čeká čerstvý vítr, ale odpoledne už bude zase skoro bezvětří.
V sedm ráno jsme po snídani, opouštíme obytnou loď a na rybářské lodi vyplouváme k východu za dalším rybářský dobrodružstvím. Zatímco nás dnes čeká závěrečný den rybaření, obytná loď se přesune na kotviště u ostrova Nosy Be, kde naše putování severním pobřežím Madagaskaru skončí.
Ještě jsme ani neopustili kotevní zátoku ostrova Mitsio, když se objevila hejna bonit. Protože hladina moře bude dnes vlivem východního větru hodně zvlněná, chceme se několik hodin věnovat trollingu a nástražní bonito na mečouna by se nám hodilo. Vláčíme tedy malé wobblery a jigy v hejnech bonit, ale daří se nám lovit jen relativně velká bonita 60-75 cm. Po ulovení třetího bonita přestáváme jejich hejna honit a vyrážíme na oceán. Lodník Evariste během plavby z uloveních bonit seřezává bříška, která našívá na hladinové nástrahy-chobotničky, aby z nich učinil neodolatelnou nástrahu pro plachetníka nebo mečouna. Na volné vodě jsou nejméně dvoumetrové vlny s pěknými bílými čepicemi. Plavba je sice bezpečná, ale pohodlně se dá jet jen po vlnách. O nějakém jigování nebo přívlači nemůže být zatím ani řeči, na to je příliš silný vítr a velké vlny. Nastražujeme celkem šest trolovacích prutů kategorie 50-100 liber. Dva vnější 100-liberní s velkou hladinovou chobotnicí na outriggerech asi 60 m za lodí, středové pruty s chobotnicemi s našitým bříškem asi 40 m a lodí a vnitřní pruty s nejlehčím navijákem/prutem s chobotnicemi s našitým bříškem na trhací karabině jen cca 15-20 m za lodí. Trolujeme rychlostí 7 uzlů šikmo po vlnách směr jihozápad.
Po třech hodinách trollingu jsme měli ulovené dvě 80-centimetrové barakudy a jinak ani záběr. A protože se vítr a následně oceán trochu uklidnil, volíme změnu rybolovné techniky a začínáme jigovat na zlomech hloubek 40-80 m. To už se blíží poledne, hladina odlivu je na minimu a ryby zoufale neberou. Ačkoli kapitán každou chvíli hlásí, že echolot ukazuje u dna ryby, jsme přes hodinu bez záběru. Měníme tedy taktiku a vyhlašujem pauzu na oběd. Snad zatím ryby pochopí, že by se také měly pustit do jídla. A pochopily! Hned po obědě přichází jeden záběr za druhým. Na palubě se postupně objevuje malý chňapal růžový, kranas obrovský-GT 70 cm, kranas žlutoskvrnný 65 cm, asi tucet malých barakud 60-85 cm a Saša trumfuje velkou barakudou 125 cm. Protože je u dna docela silný proud, používáme trochu těžší nástrahy než v předchozích dnech, tedy jigy 150-250 g. Na jednom z míst bylo sice záběrů spousty, ale zároveň nám tam každému barakudy ukously jig a tak ukončujeme vertikální přívlač a míříme na nedalekou mělčinu zkusit hladinovou přívlač. To už je téměř bezvětří, hladina je jen mírně zčeřená a objevují se hejna rybek u hladiny. Po půl hodince vláčení jsme každý měli nějaký ten záběr nebo alespoň několik výjezdů, ale žádnou zaseknutou a zdolanou rybu. A protože nám na kotviště zbývají skoro dvě hodiny jízdy, ukončujeme rybaření a velíme k návratu na finální kotviště. Cestou si u pivka užíváme hezký večer na lodi, pozorujeme pobřeží ostrova NosyBe, kde po více než týdnu plavby podél divokého pobřeží vidíme první domky, kostely a hotely. Krátce po páté jsme na kotvišti u ostrova Sakatia. Následuje koupel při západu slunce, vyplacení spropitného kapitánovi a lodníkovi, další parádní večeře (špízy z krevet, zeleniny a kousků ryb, zapečené brambory se sýrem a mletým masem, kanic na grilu a jako desert čokoládový mouse). Po večeři si na horní palubě vychutnáváme desert a pár skleniček kubíčka (tedy Cuba Libre, resp. rum s colou a limetkou). Jenže se opět zvedá vítr, který dosahuje rychlosti 50 km/h a tak večerní dýchánek ukončujem a přesouváme se do kajut. Zítra ráno si ještě půjdem zaplavat nebo zašnorchlovat, zabalíme se a po snídani opustíme loď a přesuneme se do hotelu, kde jednou přespíme. Já pak počkám pár dnů na další skupinu hostů a ostatní rybáře čeká jen cesta domů, kde předpověď slibuje první letošní sněžení…
barakuda 125 cm ulovená na jig 
příprava nástražních rybek, resp. bříšek z bonit 
trolling dovede pořádně unavit 
kranas vláknoploutvý (indický) ulovený na jig - Zdenek 28.10.2025 07:26
-
Madagaskar, Mosambický průliv 25.10.2025
Protože jsme večer šli spát krátce po deváté, opět jsme vzhůru kolem páté ranní, když se k nám ze vsi nese kohoutí kokrhání. Venku je úplně jasno, svěží větřík od východu a dvě jachty, která s námi kotvily v zátoce, už zvedly kotvy a napínají plachty.
Celý den bylo jasno nebo polojasno, teploty 25-30°C a mírný větřík od východu, který výrazně zesílil až po západu slunce. Co je zajímavé, je teplota vody – obvykle bývá kolem 30°C, ale teď je 27-28°C, takže, když se večer koupeme, je to velmi osvěžující.
Před sedmou jedeme vláčet do okolí sopečných ostrůvků. Na hladině jsou hejnka rybek, kolem kterých čekáme úlovky kranasů. Ale není to žádná hitparáda, jen u každého třetího nebo čtvrtého hejna máme záběr nebo uloveného kranase obrovského-GT 85 cm a Liborovi se povedl kranas papuánský 65 cm. Chytáme i na místech, kde je asi 5-7 m hloubka, krásné korálové dno a proud, který jde přes hranu do větší hloubky. Tam jsme měli pár záběrů od makrel, ale žádnou se nepodařilo zaseknout, jen jedna mi ukousla úplně nový jerk.
Po desáté opouštíme zónu ostrůvků a mělčin a míříme na oceán asi 15 km od ostrovů do zóny mělčin a podmořských kopců. Jigujeme na hloubkách 45-65 m, ale ryby zoufale nejdou, ačkoli je echolot ukazuje. Po hodině chytání jsem měl na udici jedinou metrovou makrelu, která se vypnula při podebírání u lodě. Zkoušíme jednu mělčinu po druhé, ale záběrů je málo. Až kolem třetí jsme na jednom podmořském kopci na hloubce kolem 40 m ulovili několik kaniců měsíčních 25-45 cm a dalších kaniců kolem 45 cm, metrovou barakudu a 65-centimetrového kranase žlutoskvrnného.
Po čtvrté odpolední, když nám zbývá závěrečná hodina rybaření a hodina jízdy do kotviště ukončujeme jigging a jedeme vláčet na mělčinu Little Castor bank. Je zde hloubka 12-15 m obklopená hloubkou kolem 60 m. Narazili jsme na jedno hejno rybek, ale kolem žádní dravci nebyli. Po hodině chytání jsme náhodně ulovili jednu parádní makrelu Commersonovu 115 c (Luboš na červený jerk 14 cm) a pěkného kranase obrovského-GT 91 cm (Libor na popp 20 cm).
V 17.15 velí kapitán k návratu a před šestou večer jsme zpět v kotevní zátoce u mateřské lodě, právě včas, abychom stihli večerní koupačku a pivko na horní palubě dříve, než nám personál na grilu připravil steaky ze zebu, úžasné langustini resp. velké krevety a skvělý čokoládový mouse.
makrela Commersonova 115 cm ulovená na jerk 
kanic měsíční ulovený na jig 
kranas žlutoskvrnný ulovený na jig 
večer na obytné lodi - Zdenek 28.10.2025 07:01
-
Madagaskar, Mosambický průliv 23.10.2025
Ráno nás před pátou ranní budí děšť. Asi půl hodiny leje jak z konve, další půl hodinku drobně prší a pak už oblačnost odchází kamsi k severu a objevuje se modrá obloha. Po snídani se v 7.00 naloďujeme na rybářskou loď a s jedním funkčním motorem vyplouváme směr ostrov Mitsio, kam za námi v 11.00 dorazí mechanik od Suzuki. Chvíli jsme vláčeli kolem ostrovů a útesů, ale měli jsme jen pár výjezdů od kranasů a makrel, ale žádnou rybu na udici. Pak jsme trollovali kolem ostrova Nosy Lava, všude byla hejna bonit, ale měli jsme jen jeden záběr a Saša dotáhl k lodi barakudu cca 115 cm, která však spadla při podebírání.
Do zátoky ostrova Mitsio připlouváne před jedenáctou dopoledne a už nás zde čeká loď s kapitánem Johnem a mechanikem Julianim – pensionovaným Italem, který celý život dělal servisáka u Suzuki a když šel do penze, tak začal s manželkou (oba nadšení potápeči) cestovat. A protože se jim na Madagaskaru zalíbilo a na ostroě NosyBe byl servis Suzuki, tak v Itálii prodali byt, na NosyBe koupili pozemek a začali stavět barák. Naučili se chytat ryby, propotápěli veškeré okolí ostrova a Juliano dodnes pár dnů v týdnu opravuje lodní motory. Jinými slovy, užívá si příjemný důchod v teple.
Kotvíme loď u pláže a zatímco se jdeme projít do vesnice a přilehlého miniresortu, Juliano mění palivovou pumpu a za hodinu opět vyplouváme, tentokrát již s oběma motory funkčními.
Vláčíme kolem jižní poloviny ostrova Mitsio, nahazujeme k útesům a hejnům rybek, které se s nadcházejícím přílivem shromažďují na mělčinách. Prakticky na každém stanovišti jsme ulovili kranase-GT nebo kranase papuánského nebo makrelu, případně kranase modroploutvého. Ale nic velkého, vše spíše průměrné nebo menší ryby. V 17.30 končíme rybaření a před šestou, spolu se západem slunce jsme u obytné lodě. Krátká koupačka, sprcha, pivko na horní palubě a pohoda večera je ideální.
V 19.00 servíruje kuchař Dan parádní rýži s kurkumou, zeleninový salát, kalamáry v kreolské omáčce a steaky z makrely. Vše výborné, bříška plná, obloha plná hvězd a k úplné spokojenosti už chybí jen sklenka bílého. Dobrou noc.
makrela Commersonova 98 cm 
vesnice na ostrově Mitsio 
domorodý rybář porcuje rejnoka siba 
privlac u sopecneho utesu u ostrova Mitsio
Madagaskar - Mosambický průliv 13.11.2025
Jako každý den se krátce po páté scházíme na zadní palubě u ranní kávy. Je zataženo, nad mořem jsou těžké olověné mraky, ze kterých se ozývá hřmění.
V 7.00 jsme po snídani a přestupujeme z obytné lodě na rybářskou. Obloha nad mořem se trochu projasnila a my směřujeme přímo na drop-off, kde chceme jigovat. Přívlačové pruty však máme v pohotovosti s tím, že když narazíme na hejno rybek nebo lovících ryb, tak dáme pár náhozů. A skutečně, po cca 15 minutých jízdy jsme u hejna sardinek, které chvílemi doslova vaří vodu. Na třetí nához jsem zasekl jehlici délky cca 120 cm, ale spadla mi při zdolávání. O chvíli později zdolávám kranase obrovského-GT délky 82 cm. Zkoušíme vláčet ještě u dvou dalších hejn, ale tam jsme bez záběru, resp. lodník ulovil jednoho kranase modroploutvého 75 cm.
V plánu jsme měli zaměření na vertikální přívlač v období vrcholícího přílivu, tedy nejméně do 11.00 hodin, což měla být dostatečně dlouhá doba pro nachytání hromady ryb. Ale ouha – člověk míní a ryby mění. Nevíme, zda za tím byla velká geomagnetická bouře, která včera postihla naši planetu a vyvolala polární záři prakticky po celém světě nebo jsou ryby přežrané drobných rybek, kterých jsou všude neskutečné spousty nebo se ty potvory proti nám spikly a odmítají naše luxusní nástrahy. V každém případě po dvou hodinách usilovného jiggingu jsem ulovil jednoho chňapala růžového (rosy jobfish) délky 71 cm a to bylo vše, ostatní neměli ani záběr. Bohužel Pavlovi bolest zad znemožňuje rybaření a tak nás smutně pozoruje napůl ležíce ve stínu střední části paluby. Ale dnes nemusí ničeho litovat, o nic opravdu nepřišel.
Když po jedenácté kapitán vidí, jak se marně trápíme, navrhuje, že přejede k hejnu drobných rybek, které o kus dál zahlédl, abychom tam zase chvíli zkusili hladinovou přívlač (a také abychom poodjeli dál od bouřkového mraku, který se k nám nepříjemně přiblížil). Byl to dobrý nápad, hned na druhý nához zdolávám kranase modroploutvého délky 84 cm a u dalšího hejna se mi o 14-centimetrový popp doslova porvali kranasi obrovští. S tím, který souboj o popp vyhrál se pak asi tři minuty přetahuji, ale pak tah povoluje a já vytahuji na palubu popp s jedním háčkem úplně narovnaným. Opět se potvrzuje, že při hladinové přívlači v tropech je nutné používat háčky Owner nebo BKK, vše ostatní je zbytečné riziko. Ještě chvíli vláčíme, ale únava se dostavuje. Pavla bolí záda tak, že ani nemůže nahazovat, Ruda si otevřel pivo a kapitán vidí, že bude vhodnější nechat hosty odpočinout při trollingu. Nastražujeme dva pruty s hladinovou nástrahou s našitým bříškem bonita, dva pruty s wobblerem a na vnější udice nastražujeme povrchová dráždidla – jedno velké na mečouna a druhé menší na plachetníky, wahoo, makrely, dorada apod. Skoro tři hodiny trollujeme, ale kromě tří 80-centimetrových barakud, které zabraly na wobblery, jsme měli jen jeden záběr od mečouna na hladinovou nástrahu a Rudovi spadla při zdolávání velká makrela. Během trollingu obědváme, čteme si a někteří pospávají. Pomalu se přesouváme směrem ke kotvišti, kde máme v 16.00 sraz s obytnou lodí.
Kolem druhé zkoušíme ještě jednou vertikální přívlač na hranách, kde hloubka klesá ze 40 do 90 m. Hodinu se trápíme s jigy hmotnosti 80-150 g, ale výsledkem je jen jeden kanic měsíční 40 cm a jeden makrelou ukouslý jig. Jinak nic, ani záběr. Skoro mi to přijde neuvěřitelné – echolot ryby ukazuje, loviště jsou dobrá, počasí příjemné, drift ideální rychlosti. Tak nevím, co těm potvorám šupinatým přelítlo přes nos. Snad ta geomagnetická bouře? V 16.00 už se cítíme rybami natolik poníženi a zostuzeni, že balíme udice a velíme k návratu na obytnou loď. Závěr téhle rybářské výpravy byl zcela v režii ryb a musím uznat, že nám to tentokrát natřely…
V 16.00 jsme u obytné lodě, loučíme se s posádkou rybářské lodě, balíme pruty, předáváme spropitné, odsolujeme a balíme naše rybářské nádobíčko. Pak se jedem podívat do zdejší rybářské vesnice a a půl hodinky zašnorchlovat.
A pak už kuchař Dan servíruje obří krevery na grilu, grilovaného dnes uloveného chňapala růžového, smažené kalamáry, hranolky a vanilkový desert.
Zítra nás čeká jen ranní návštěva na ostrově, kde chovají lemury, pak přesun zpět na ostrov Nosy Be a odpoledne už přistane na místním letišti další skupina rybářů. Ale to už bude zase jiný příběh…