Diskuse o rybaření ve světě
Příspěvky označené tagem "kranas - caranx"
Pro tento tag existuje 91 příspěvků. Příspěvky jsou seřazeny podle data vložení.
- Zdenek 15.11.2025 14:03
-
- Zdenek 15.11.2025 13:45
-
Madagaskar - Mosambický průliv 9.11.2025
Stejně jako včera se budíme už před pátou a postupně se scházíme s hrnkem kávy na lodní zádi. A stejně jako včera, přišel i dnes nad ránem déšť, který ustal až za rozbřesku. Je bezvětří, hladina jako zrcadlo a v čisté vodě pozorujeme hejnko netopýrníků, kteří čekají, zda z lodě nespadne něco k snědku. V šest ráno vrcholí příliv a po poledni nás čeká minimální hladina za odlivu.
Prochytáváme nejprve skalnaté pobřeží ostrova a následně mělčiny mezi útesem a ostrovem. Protože chlapi mají potíže s nahazováním, nahazuji jen do prostoru před lodí a nechávám jim k prochytání zajímavější místa po stranách lodě, tedy kolem břehu a na hraně korálového útesu. Ale i tak se jim daří zdolat jen jehlice 50-95 cm a půlmetrovou zubatici. Když zabere kranas nebo větší ryba, tak ji obvykle neseknou nebo jim hned spadne. Je to dost frustrující, ale alespoň jim dnes už nemusí nahazovat lodník a konečně si pár ryb opravdu chytli sami. U vysokého sopečného ostrova konečně narážíme na větší ryby. Zdolávám kranase obrovského-GT 85 cm a další dva mi padají. Lodníkovi dvakrát zaútočilo na jerk wahoo, ale nepodařilo se ho zaseknout. Petr zdolává na jerk hezkou barakudu délky 115 cm. Zkoušíme vláčet i kolem mělčiny, kde se za odlivu vytváří válcová vlna, ale ryby zde najeté tentokrát nejsou. Nemáme tu ani záběr a rovněž místní rybáři, kteří zde kotví na několika pirogách, zřejmě spí nebo čekají, až se začne něco dít.
Protože chlapi jsou po třech dnech chytání unavení a nastává odliv, měníme taktiku a jedeme trolovat na rozhraní zátoky a oceánu, resp. do míst, kde se mísí čistá oceánská voda s kalnější vodou ze zátoky. Mysleli jsme, že cestou ulovíme nějaká nástražní bonita, ale ouha, žádná hejna rybek, natož bonit dnes nejsou vidět.
Nastražujeme tedy dvě bříška z bonita, která lodník připravil už včera, jeden wobbler a dvě hladinová dráždidla-chobotnice. Po chvilce máme záběr nevelké barakudy na hladinové dráždidlo, ale ryba padá dříve, než stačíme doběhnout k prutu. Asi o hodinu později přichází záběr na wobbler a Pavel se s rozvahou investora a tempem lenochoda vydává k prutu, aby pěkně v klidu zdolal wahoo (makrela Solandrova) 111 cm. Po hodince přichází záběr opět na hladinovou nástrahu, opět je to asi metrové wahoo, ale ačkoli Ruda vypálil k prutu jako blesk, ryba po pár vteřinách zdolávání padá. Pak si dáváme oběd, kávičku, ale tím veškerá aktivita na palubě končí, další záběr nepřichází. Je odliv, hladina oceánu klidná, nikde žádná hejna rybek, nikde ptáci, kteří by signalizovali přítomnost hejn ryb. Protože nám zbývá více než hodina rychlé jízdy na kotviště v zátoce baobabů, rozhodujeme se, že pojedeme směrem do zátoky a když narazíme na hejno rybek nebo nějaké pěkné místo, zkusíme chvíli vláčet. Cestou jsme měli jeden útes, který vystupuje asi pět metrů pod hladinu a narazili jsme na jedno hejno 20-centimetrových sardinek, ale kromě jedné podseklé sardinky jsme žádný úspěch nezaznamenali. Ale u hejna sardinek jsme pod hladinou pozorovali obrovskou, snad čtyřmetrovou mantu, která filtrovala vodu kolem hejna.
Do zátoky baobabů přijíždíme před čtvrtou odpolední a máme dost času prochytat zajímavá místa kolem korálových ostrovů. Chlapi jsou zde díky laxnímu přístupu a krátkým náhozům v podstatě bez šance. Daří se mi zde během hodiny chytání ulovit dva kranasy obrovské-GT délky 60-70 cm a šedesáticentimetrového kranase papuánského, který popp doslova ukradl před tlamou více než metrovému GT. Škoda. Petr přidává také jednoho kranase papuánského 60 cm a lodník jedno stejně velké GT.
Nad ostrovy poletují pokřikující černí papoušci se žlutým lemováním kolem oka, na baobabech jsou čerstvé zelené lístky, v zátoce kotví dvě malé jachty z JAR a vrcholící příliv vytváří kolem pobřeží silné proudy. Je krásný večer, ale chlapi jsou unavení a nechce se jim ani koupat ani podniknout výpravu na břeh. A tak zůstáváme na lodi, já se chvíli chladím při plavání kolem obytné lodě a pak se přesouváme na horní palubu, kde pozorujeme západ slunce, žvatlající papoušky a pomalu temnící horizont ze kterého se stále častěji ozývá volání lelků. Večeříme v 19.00 a když ve 20.30 dopíjím třetího cubíčka (rum s colou), tak už je kolem úplné ticho a všichni spí.
barakuda délky 115 cm ulovená na jerk 
trolling na palube rybářského katamaránu Blue Marlin 
makrela Solandrova - wahoo 111 cm 
vecer na palube obytne lode - Zdenek 14.11.2025 08:43
-
Madagaskar - Mosambický průliv 8.11.2025
Někteří z nás usnuli včera večer již po osmé a tak není divu, že se na zádi scházíme následující den u ranní kávy již před pátou, když stále ještě trochu prší. Mezi třetí a čtvrtou ranní lilo jak z konve, obloha nad mořem má stále barvu olova a nad pevninou se klene duha. Je vrcholný příliv a za lodní zádí občas zaloví malí kranasi. Ve vesnici na břehu vládne čilý ruch, pirogy vyplouvají na moře, zebu míří na pastvu.
Po snídani se naloďujeme na rybářskou loď, hladina moře je jak zrcadlo. Nejprve míříme ke korálovým útesům u ostrova Valia. Nikde nejsou vidět hejna rybek a po půl hodině usilovné přívlače kolem korálových útesů jsme bez záběru. Ještě včera a předevčírem byla všude u hladiny vidět hejna banánových rybek nebo modrých chňapálků a dnes nic. Opouštíme tedy pobřežní vody a míříme na oceán k pásu mělčin, které se táhnou asi 20 km od pobřeží. Cestou jsme několikrát narazili na hejna rybek (žluté banánové rybky nebo modří chňapálci). Zkoušíme kolem nich vláčet, ale záběrů či spíše sledovaček je velmi málo. Až u třetího hejna se nám podařilo ulovit pěkně tlusťoučkého chňapala bohar (red snapper) délky 73 cm, kterého sledovalo dalších několik chňapalů a kranas. U dalšího hejna byl záběr barakudy cca 120 cm, ale nepodařilo se ji zaseknout. Pavlovi začalo stávkovat rameno a tak mu nahazuje lodník Evariste – společně tak ulovili kranase obrovského 74 cm a modroploutvého 50 cm. Nevíme, zda tyto úlovky počítat, jeli k jejich dosažení užito téměř otrocké práce…
Když je v 11.00 hladina vody na minimu, začínáme jigovat. Prochytáváme hrany hloubek 40-80 m a prakticky na každý drift je nějaký záběr nebo zdolaná ryba, ale žádná jatka to nejsou. Postupně zdoláváme několik kaniců měsíčních 35-45 cm, kranase modroploutvého 45 cm, šedesáticentimetrové bonito, kranase žlutoskvrnného 85 cm a kranase obrovského-GT 80 cm.
Ve 13.00 obědváme, ale i mezi obědem a kávičkou jigujeme. Nicméně po obědě už jsme neulovili ani šupinu (a to je doba nadcházejícího přílivu)! Po druhé odpolední se přesouváme na mělčiny a opět vláčíme kolem korálů a hejn rybek. Zejména na poppy máme řadu výjezdů a záběrů od kranasů a makrel, ale ani jednu rybu se nepodařilo zaseknout. Přitom podmínky jsou v podstatě ideální – nadcházející příliv, čerstvý větřík od severu, malé vlny. Bylo to docela frustrující a tak jsme po třetí hodině zaveleli k návratu k pobřeží, resp na kotviště u ostrova, kde už nás čeká obytná loď. Na kotvišti jsme před pátou a jedeme se zodiacem podívat na ostrov, kde se nacházejí pozůstatky bývalé věznice, kterou malgašské úřady před asi 30 lety uzavřely pro nehumánní podmínky. Jó Motýlek by mohl vyprávět… Po návratu na obytnou loď se objevují domorodci na piroze – asi třicetiletá žena se dvěma dětmi. Dáváme jim prázdné plastové lahve a několik bonbónů. Žena se ptá, zda nechceme na palubu přivézt nějaká mladá děvčata. Zdvořile odmítáme – lidská bída má mnoho podob.
Večer si vychutnáváme na horní palubě u pivka. Čerstvý větřík je osvěžující a THB (Three Horses Beer) také. V sedm servíruje kuchař grilované langustini, resp. obří krevety se zeleninou, carpaccio z bonita a pár špízů ze zebu. Když si čistím zuby, moře krásně světélkuje.
ráno před naloděním 
chnapal bohar - red snapper ulovený na přívlač 
kranas žlutoskvrrný 85 cm 
rozdávání dárečků domorodcům - Zdenek 14.11.2025 07:57
-
Madagaskar - Mosambický průliv 7.11.2025
Ještě není ani pět ráno, když se postupně scházíme na lodní zádi a pozorujeme dění na hladině zátoky. Z domorodé osady se ozývá kokrhání kohoutů, několik pirog se s rybáři vydává na oceán a loď s potápěči už zdvihá kotvy. Hladina přílivu je na maximu a když se o půl hodiny později láme do odlivu, valí se kolem nás proud jak velká řeka.
Po snídani míříme na oceán s tím, že chceme přes poledne jigovat, protože bude odliv a lze očekávat, že aktivita ryb u hladiny bude malá. Asi kilometr od ústí zátoky do moře se objevují hejna rybek u hladiny. Zkoušíme u nich vláčet a prakticky u každého hejna máme jeden nebo dva výjezdy, ale daří se nám ulovit jen chňapala velkého 65 cm a dva kranase modroploutvé 65-70 cm. Záběry makrel a GT se nám bohužel nedaří proměnit. Pavel s Rudou už se sice zberchali ze včerejší kocovinky, ale jak už to u méně zkušených rybářů bývá, činí jim na lodi problémy koordinace pohybů, náhozy jsou krátké a záseky přicházejí pozdě… Ale tak už to bývá a za 2-3 dny to snad bude lepší.
Kolem 11.00 hodiny přijíždíme do pásu mělčin, kde dno klesá z desetimetrové hloubky až do cca 90 metrů. Echolot ukazuje ryby na hloubkách 45-60 cm a zde zkoušíme jigovat. Pro některé z nás je to premiéra vertikální přívlače a i ti s určitou zkušeností se postupně musí dostat do formy.
Během první hodiny jigování končí na palubě 40-centimetrová cejnovka, o něco větší kranas modroploutvý, půlmerový kanic. Když vjíždíme do hejna barakud, tak taháme naráz každý barakudu, ale na palubě končí jen jedna délky 70 cm, z druhé vytahujeme jen hlavu a ze třetí překouslý návazec. Zatímco my jigujeme, lodník Evariste vláčí a na hladinový popp ulovil metrovou makrelu Solandrovu-wahoo.
Během přípravy oběda si od nás kapitán půjčuje jeden z jigovacích prutů a během chvilky chytá dvě půlmetrové cejnovky.
Po obědě ještě asi půl hodinu věnujeme vertikální přívlači, Petr boduje parádním kanicem délky 85 cm a tím to hasne. Od dvou do pěti odpoledne vláčíme kolem mělčin a hejn rybek. Ale daří se jen jeden kranas obrovský-GT 85 cm a chňapal velký 75 cm. Ostatní ryby padají nebo se je ani nedaří zaseknout.
Krátce po páté přijíždíme do zátoky u osady místních rybářů. Kotvíme na hloubce 4 metry, kolem jen porosty mangrovů a pobřežní vrchovina přeměněná na pastviny. Domorodci se o nás nikterak nestarají, nemají tendenci cokoli směňovat. Prostě nás ignorují a starají se o své. Jak vidno, ještě je turistický ruch nestačil nijak zkazit. Vracíme se na obytnou loď, koupeme se, doplňujeme tekutiny v podobě THB (Three Horses Beer, tedy neplést s THC…) a před sedmou večerní je na stole večeře. Plátky smaženého wahoo, rýže, zeleninový salát a krabi v kreolské omáčce. Když si po večeři sedám na horní palubě a degustuji jednu z lahví rumu, jsem zde už sám a teprve po chvíli přichází Petr. Pavel s Rudou usnuli hned po večeři a to ještě nebylo ani osm hodin! Ti mladí kluci dnes nic nevydrží…
Nad obzor pomalu vychází měsíc, kolem světel se shromažďují létající mravenci a od břehu se k nám nese volání lelků. Ještě není ani devět večer, když je na palubě tma a z kajut se ozývá rytmické oddychování občas přerušené spokojeným zachrápáním.
chnapal velky a kranas modroploutvy - ulovky na privlac 
kanic delky 85 cm uloveny na jig 
chnapal velky delky 75 cm uloveny na jig 
vecer u osady domorodych rybaru - Zdenek 13.11.2025 20:05
-
Madagaskar 5.-6. listopadu 2025
Byli jsme s Petrem na ostrově Nosy Be již několik dní, když za námi ve středu 5.11. přiletěli naši dárečci z Plzně: Ruda a Pavel. Během přistání na letišti v Nosy Be se zrovna zatáhlo a proto jim v těch džískách a párkách nebylo ani moc teplo. A pak se vyjasnilo, teplota vyskočila na standardních 30°C, což způsobilo rychlou proměnu podzimního Evropana v bělocha na dovolené – triko, kraťasy a sandály si rychle našly cestu z kufru.
Večer se jdeme projít na pláž, kde místní krasavice, masérky, prodejci vanilky, koření, triček a dalších suvenýrů neomylně poznávají nově přibyvší valuty a vrhají se na Rudu s Pavlem, zatímco mne s Petrem si vůbec nevšímají. Trochu nás to uráží, ale za to si můžeme v klidu užívat západ slunce nad mořem.
Po vydatné večeři ve střešní restauraci, kdy nás dvoulitrové porce polévek trochu zaskočily, jdu spát. Petr si chce dát šláftruňk, ale včas odhalil lest nachystanou místní pizzerií, která mu namísto míchaného drinku pod heslem Margarita chtěla nacpat pizzu. Motorkář Pavel se po večeři pro změnu zatoužil projet tuktukem. Když mu vítr vletěl do vlasů, tak omládl a dostal chuť na rum. Spolu s Rudou vyrazili do noci a po ochutnávce rumu v prvním baru je ovládla touha poznat všechny rumy ostrova. Když řidič tuktuku obdržel povel: “Jeď, chci najít nejlepší rum ostrova“, ucítil vůni peněz, naplnil nádrž dvěma litry benzínu a vyrazil do noci. Vrátili se ve tři ráno. Nádrž tuktuku byla prázdná, láhev rumu poloplná a Pavel se snažil od řidiče jeho vozidlo koupit. Naštěstí cestou na pokoj ztratil klíče od sejfu, takže se nedostal k zásobám tvrdé měny, aby koupi tuktuku dotáhl do konce. Zarmoucen skutečností, že tříkolový trhač asfaltu zůstane na Madagaskaru, usedl do zahradního lehátka na terase před pokojem a láhev rumu dopil. A tak jsem ho zcela mimo čas i prostor ráno za rozbřesku nalezl. No, neměl to chlapec lehké, když jsme ráno v 7.00 nastupovali do mikrobusu a vyráželi vstříc novým zážitkům. Tvářil se, že by raději zalezl pár metrů pod zem a vylezl po konci čtvtohor. Jenže program výpravy je neúprosný a tak jsme z mikrobusu přestoupili na obytnou loď, dali si snídani, sestavili udice a po deváté ranní už jsme nahazovali do hejn rybek, která pro nás kapitán zkušeně vyhledával. Skoro u každého hejnka rybek jsme měli záběr nebo výjezd kranase nebo jiné ryby, ale dopoledne jsme ulovili jen 80-centimetrového kranase obrovského, o pět centimetrů menšího kranase obrovského-GT a šedesáticentimetrového chňapala bohar (red snapper).
Spadlo nám pár dalších ryb, mezi kterými byly kromě kranasů i makrely a jehlice.
Po obědě (těstoviny se zeleninou a olivami) se osvěžujme koupelí u pláže korálového ostrova po půl hodince pokračujeme v rybaření. Dál projíždíme kolem mělčin a nahazujeme do hejn rybek případně do míst, kde se pár metrů pod hladinou rýsují porosty korálů. Občas přichází záběr nebo sledovačka, ale ryby jsou nějak opatrné a většinu záběrů nejde ani seknout nebo končí setřepáním ryby během zdolávání. Do večera nám na kontě přibývají jen dva kranasi modroploutví 65-70 cm a jeden o něco menší kranas obrovský.
Před pátou odpolední opouštíme pás mělčin, který se táhne asi 20 km od pobřeží Madagaskaru a míříme do zátoky, kde už nás na kotvišti čeká naše obytná loď.
Spolu s námi kotví v zátoce dvě plachetnice-katamarány a jedna loď s potápeči. Hladinu zátoky křižuje několik pirog a brzy zapadající slunce vystřídá měsíc v úplňku, který se krásně zrcadlí na klidné hladině zátoky. Techno ze sousedního katamaránu po setmění umlká a dává prostor cikádám, ševelení vln a volání lelků, které se k nám snáší z okolních lesů. Pavel ani nikdo jiný dnes večer na rumíček nemá chuť. Takže dobrou noc…
red napper - chňapal bohar 65 cm 
kranas modroploutvý - bluefin ulovený na jerk 
večeře na palubě obytné lodě 
úplněk nad kotevní zátokou - Zdenek 28.10.2025 07:14
-
Madagaskar, Mosambický průliv 24.10.2025
Večerní rumový dýchánek, kterým jsme spláchli diskusi o situaci na domácí politické scéně, nás natolik umrtvil, že jsme všichni spali nepřetržitě od devíti večer až do páté ranní, kdy vstáváme spolu se sluncem. V půl sedmé už jsme po snídani a před sedmou nastupujeme na rybářskou loď a vyplouváme směr severozápad. Po hodině svižné jízdy, tedy cca 20 km na volném oceánu zastavujeme u podmořské hory, kde je hloubka 18 m. Chvíli zkoušíme vláčet, ale bez záběru. Pak popojíždíme na hranu hloubek 40-55 cm, tam také bez záběru. Kapitán nervózně sleduje prázdnou obrazovku echolotu a dvě rybářské lodě, které nás míjejí a míří dál na oceán. Následně nařizuje změnu loviště a valíme další skoro hodinu rychlé jízdy na sousední soustavu mělčin 20-40 m, za kterou klesají hloubky do 300 m a tam konečně přicházejí první záběry. Nejprve malé cejnovky a kanici kolem 30 cm, pak metrový žralok hedvábný, který zřejmě během zdolávání zaútočil na malého kanice. Následuje první kanic žlutoploutvý 55 cm, chňapali růžoví 60-80 cm, chňapali velcí kolem 60 cm, pak kanic žlutoploutvý 68 cm, kranas obrovský-GT 88 cm, barakuda 130 cm. A k tomu samozřejmě pár ukousnutých nebo utržených jigů, ale někteří chytáme celý den na jeden 80-gramový jig. Vše chytáme na hloubkách 40-80 m na jigy 80-200 g.
Zatímco dopoledne byla nejnižší hladina odlivu, odpolední příliv vrcholí v 18.00 a tak vlastně celé odpoledne chytáme za rostoucího přílivu, ale na aktivitě ryb to není nijak znát. Během dne jsme postupně prochytávali loviště na trase dlouhé asi 5 km, vše na hloubkách 40-80 m, většinou kolem 55 m. Do chytání jsme byli tak zabraní, že jsme celý den nejedli a oběd si dáváme až v 16.00, když vyplouváme směrem k mateřské lodi. Kapitán jede, co to dá, moře je klidné a v 17.30 jsme na kotvišti. Následují panáčky Liborovy slivovice, krátká koupel, a pak vlahý večer na horní palubě ve společnosti příjemného vánku, prvních hvězd, zapadajícího srpku měsíce a několika plachetnic, které se do zátoky stahují na noc. Předpověď počasí nám vylepšili, resp. tropická bouře se vydala někudy severněji a tak se zítra nemusíme stáhnout do bezpečí ostrova NosyBe a zůstáváme tady.
Během dne jsme viděli fregatky, jednoho faetona, pár rybáků a třikrát jsme viděli vyskočit plachetníka. Po západu slunce nás na kotvišti navštívila skupinka delfínů.
barakuda 130 cm ulovena na jig 
chňapal růžový - rosy jobfish 80 cm ulovený na jig 
kanic ulovený na jig 
kanic délky 68 cm ulovený na jig - Zdenek 28.10.2025 07:01
-
Madagaskar, Mosambický průliv 23.10.2025
Ráno nás před pátou ranní budí děšť. Asi půl hodiny leje jak z konve, další půl hodinku drobně prší a pak už oblačnost odchází kamsi k severu a objevuje se modrá obloha. Po snídani se v 7.00 naloďujeme na rybářskou loď a s jedním funkčním motorem vyplouváme směr ostrov Mitsio, kam za námi v 11.00 dorazí mechanik od Suzuki. Chvíli jsme vláčeli kolem ostrovů a útesů, ale měli jsme jen pár výjezdů od kranasů a makrel, ale žádnou rybu na udici. Pak jsme trollovali kolem ostrova Nosy Lava, všude byla hejna bonit, ale měli jsme jen jeden záběr a Saša dotáhl k lodi barakudu cca 115 cm, která však spadla při podebírání.
Do zátoky ostrova Mitsio připlouváne před jedenáctou dopoledne a už nás zde čeká loď s kapitánem Johnem a mechanikem Julianim – pensionovaným Italem, který celý život dělal servisáka u Suzuki a když šel do penze, tak začal s manželkou (oba nadšení potápeči) cestovat. A protože se jim na Madagaskaru zalíbilo a na ostroě NosyBe byl servis Suzuki, tak v Itálii prodali byt, na NosyBe koupili pozemek a začali stavět barák. Naučili se chytat ryby, propotápěli veškeré okolí ostrova a Juliano dodnes pár dnů v týdnu opravuje lodní motory. Jinými slovy, užívá si příjemný důchod v teple.
Kotvíme loď u pláže a zatímco se jdeme projít do vesnice a přilehlého miniresortu, Juliano mění palivovou pumpu a za hodinu opět vyplouváme, tentokrát již s oběma motory funkčními.
Vláčíme kolem jižní poloviny ostrova Mitsio, nahazujeme k útesům a hejnům rybek, které se s nadcházejícím přílivem shromažďují na mělčinách. Prakticky na každém stanovišti jsme ulovili kranase-GT nebo kranase papuánského nebo makrelu, případně kranase modroploutvého. Ale nic velkého, vše spíše průměrné nebo menší ryby. V 17.30 končíme rybaření a před šestou, spolu se západem slunce jsme u obytné lodě. Krátká koupačka, sprcha, pivko na horní palubě a pohoda večera je ideální.
V 19.00 servíruje kuchař Dan parádní rýži s kurkumou, zeleninový salát, kalamáry v kreolské omáčce a steaky z makrely. Vše výborné, bříška plná, obloha plná hvězd a k úplné spokojenosti už chybí jen sklenka bílého. Dobrou noc.
makrela Commersonova 98 cm 
vesnice na ostrově Mitsio 
domorodý rybář porcuje rejnoka siba 
privlac u sopecneho utesu u ostrova Mitsio - Zdenek 28.10.2025 06:25
-
Madagaskar, Mosambický průliv, 21.10.2025
Protože jsme večer šli spát už po deváté, budíme se ještě před východem slunce krátce po páté. Je krásné svěží ráno, asi 25°C a skoro bezvětří. Na hladině zátoky už je několik pirog z okolních rybářských osad. Stejně jako včera je i dnes úplně jasno a tak zahajujeme den mazáním krémem proti slunci. Následuje snídaně a v 7.00 nastupujeme na rybářskou loď a vyplouváme. Mateřská loď dnes zůstane na kotvišti v zátoce. Takže budeme rybařit v okolí mysu San Sebastian a večer se vrátíme zpět.
Ráno vláčíme kolem sopečných útesů v okruhu do 5 km od mysu San Sebastian. Všude jsou hejna rybek, ale na nástrahy nám útočí hlavně jehlice a jen občas nějaké GT. Dvakrát jsme měli na udici velkou jehlici, které se metrový kranas pokoušel sebrat nástrahu. Když je minimální odliv, tak opouštíme zónu útesů a jedeme asi 30 minut na západ, na hranu hloubek 40-80 m. Zde jigujeme a je to mazec. Záběrů je na zlomu hloubky 40/60 m spousty, ale bohužel nám každému nejméně 2 jigy něco ukouslo (asi makrely). Luboš bodoval dvěma velkými cejnovkami (emperor) 82-84 cm, podařilo se pět chňapalů růžových (rosy jobfish) 60-70 cm, asi tucet malých kaniců měsíčních 20-30 cm, bonito 60 cm.
Po obědě (risoto a pečené kuře) jedeme k ostrůvku Nosy Anambo, kde chtěli Francouzi v padesátých letech postavit maják, ale Madagaskar se v roce 1960 osamostatnil a tak z realizace sešlo a dodnes jsou na ostrůvku jen trosky rozestavěného projektu.
Kolem ostrůvku se pohybují hejna drobných rybek – chňapalů (bananafish) a chňapálků. Zkoušíme nahazovat do hejn a jejich okolí, kde očekáváme přítomnost velkých dravců. V každém třetím hejnu jsme úspěšní a máme záběr od kranase nebo jehlice, případně barakudy. Většina ryb padá, protože neberou moc ochotně. Připadá mi, že ti dravci jsou přežraní. Je tady všude kolem nás tolik hejn malých rybek, že nevidím důvod, aby se něco honilo za našimi poppy a jerky. Ale občas nějakého kranase chytnem. Celkově je však aktivita ryb mizerná a tak si na půl hodinky dáváme pauzu a jdeme si zašnorchlovat. Viditelnost pod vodou je dobrá, korály i sasanky hezké a kolem standardní přehlídka korálových rybek.
Po šnorchlování vláčíme ještě kolem ostrova a pak míříme k pobřeží. Chvíli naháníme hejno bonit, ale nedaří se nám je přimět k záběru. Kolem čtvrté, když se vrcholný příliv láme do odlivu tak chvíli zkoušíme vláčet u jednoho z útesů při pobřeží, ale daří se nám tam jen jeden bluefin 72 cm.
Protože se připozdívá a začíná odliv, tak se rozhodujeme pro návrat k lodi a návštěvu vesnice místních rybářů. U naší obytné lodě už rejduje asi tucet pirog s místní omladinou, která čeká, až se vrátíme a budeme rozdávat bonbóny. A protože bonbóny nerozdáváme, ale míříme do vsi, rozpoutává se vodácký závod směr vesnice. A vesnice? Asi třicet chatrčí na kůlech, většina stále dřevěná, resp. proutěná, některé už plechové. Ženské vaří na ohni, desítky dětí se vesele motají kolem nás a s poděkováním přijímají rozdávané bonbóny. Některá batolata, když vidí nás – bělochy, tak se rozbrečí. Za vesnicí je několik proutěných ohrad, kde jsou banánovníky, všude pobíhají desítky slepic, v proutěných koších je pár kachen, u chatrčí několik hubených psů a v jedné ohradě byly tři zebu. Po půlhodince opouštíme vesnici a vracíme se zpět na loď, kde už kuchař topí na grilu a připravuje jednoho chňapala a pár kotlet. No a k tomu brambory, zeleninový salát s uzeným plachetníkem, no prostě parádní večeře zakončená banánovou buchtou a pak samozřejmě pár skleničkami rumu s kolou na horní palubě. A k tomu jako bonus diskuse na téma energetické soběstačnosti, migrace a bordelu ve světě. A nad tím vším obloha plná hvězd, kolem odfukování delfínů z dálky volání lelků.
cejnovky - emperor 82 cm a 84 cm 
chnapal ruzovy uloveny na jig 
kranas modroploutvy - bluefin 72 cm 
kranas obrovsky-GT 80 cm - Zdenek 28.10.2025 04:46
-
Madagaskar, Mosambický průliv, pondělí 20.10.2025
Před šestou ranní nás vzbudila vůně slaniny a vaječných omelet. Na hladině zátoky už pádlovalo několik domorodců na pirogách a jeden z katamaránů s potápěči zrovna zvedal kotvy.
V sedm jsme přestoupili na rybářskou loď a vyrazili k severu. Hned za ostrovem Mitsio jsme vjeli do více než metrových vln způsobených silným větrem od východu.
Asi dvě hodiny jsme vláčeli kolem ostrůvků a útesů a chytali jsme kranasy obrovské-GT 60-80 cm, makrely Commersonovy 80-90 cm a jehlice. Následně jsme se se přesunuli k ostrovu Nosy Lava, cestou jsme naháněli hejna bonit, ale chytli jsme jen dvě 65 a 75 cm. U skalnatého pobřeží ostrova jsme chytli dva kranasy obrovské-GT 70 cm a spadlo nám pár menších kranasů.
Mezi tím se utišil vítr a moře se uklidnilo. Krátce před polednem přijíždíme k mysu San Sebastian a zkoušíme jigovat. Jigovali jsme na hloubkách 40-60 m. Začali jsme pod hejny bonit a později to byly zlomy hloubek 45-60 cm. Na jig ulovil luboš pěkného půlmetrového chňapala, který byl večer vynikající na grilu a později jsme z hloubek vydolovali jednoho makrelo-tuňáčka 60 cm a pár malých kaniců +nám makrely dva jigy ukously.
K obědu jsme měli bramborový salát (brambory, sterilovaná kukuřice, okurka, šunka, majonéza).
Po obědě jsme vláčeli poppy a jerky kolem sopečných ostrovů a útesů kolem Cabo San Sebatian. Těch ostrovů je tam asi tucet a útesů desítky. Míst na chytání je tu tolik, že by to člověk za týden neochytal. Měli jsme dost často výjezdy od makrel a kranasů, ale chytli jsme už jen pár jehlic 110-130 cm a Luboš jednoho 80-cetimetrového kranase. Ačkoli byl vrcholný přiliv v 15.30, tak po třetí odpolední už jsme měli jen plané výjezdy a pár ulovených megajehlic.
Když jsme v 17.30 zakotvili v zátoce u vsi domorodých rybářů, tak byla u lodě skrumáž domorodých pirog. Po té, co jsme rozdali bonbóny, lízátka a naporcované ryby, tak se pirogy rozjely zpět do vesnic. Přijela za námi ještě místní krasavice s nabídkou masáže, ale zdvořile jsme odmítli a vybavili ji na cestu domů sadou bonbonů.
K večeři byly vynikající langustini (camarones) na grilu a ten chňapal, co chytil Luboš (a k tomu dušená zelenina, pórkový salát s majonézou). Jako sladká tečka následoval puding a na závěr kubíček pod hvězdnou oblohou na horní palubě za doprovodu volání lelků z okolních kopců.
V noci i přes den jsou velmi příjemné teploty, zatím nebylo vedro. Dokonce jsem se v noci musel přikrýt prostěradlem, protože po půlnoci bylo jen kolem 23°C. Přes den se teplota na lodi pohybuje do 29°C.
Viděli jsme nejméně 10 mořských želv, jedna byla cca 120 cm na délku. Dvakrát jsme viděli vyskočit asi metrovou mantu. Nad sopečnými ostrůvku létali tereji, faetoni, orel, hejno papoušků, večer volavky stříbřité a na pobřeží mysu San Sebastian hezký porost baoabů.
večeře zajištěna 
kranas obrovský-GT 85 cm ulovený na popp 
děti místních rybářů si přijely pro bonbóny 
večerní pohoda na palubě obytné lodě - neregistrovaný uživatel 07.03.2025 17:12
-
Maledivy 3.-6.3.2025
Dva dny silný vítr, kdy se nedalo vyjet mimo atol, ale jinak docela dobré rybářské počasí.
Ryby na hladinovou přívlač tentokrát opravdu nejdou. Podařilo se ulovit pár kranasů obrovských-GT, ale ve srovnání s prvním dnem výpravy nic úžasného.
Vertikální přívlač přes den i večer je docela produktivní, většinou se chytají kanici, kranasi ostrovní a kranasi velkoocí. Problém představují žraloci - možná třetinu ryb se nepodaří zdolat, protože je během zdolávání pomordují nebo ukousnou žraloci.
Trolling funguje tak akorát, aby bylo pro kuchaře dost ryb na obědy a večeře - většinou chytáme metrové makrely Solandrovy-wahoo.
Peter
kanic zlutoploutvy uloveny na jig 
kranas - GT uloveny na popp 
makrela Solandrova-wahoo ulovená na trolling 
kranas ostrovni a kranas velkooky - vecerni ulovky
Madagaskar - Mosambický průliv 10.11.2025
Dnes zůstáváme na kotvišti v zátoce baobabů. Měsíc je v první čtvrti po úplňku, v 6.00 maximální příliv a ve 12.30 odliv.
Ráno za přílivu vláčíme kolem skal a skalnatých ostrůvků, ale máme jen záběry od jehlic a kranasů papuánských 55-65 cm. Na vrcholcích stromů pokřikují černí papoušci a je téměř bezvětří. Krásné ráno. Pak jedeme na druhou stranu zátoky k vápencovým ostrůvkům na chňapaly (místní cubery) Lutjanus argentimaculatus, kteří obvykle berou za odlivu. Ale i dnes jsme je chvíli po vrcholném přílivu vydráždili k útokům. Při první driftu nám za nástrahami jede i pět chňapalů najednou. Hned na prvním místě, na hraně korálového útesu máme po pár náhozech výjezdy a záběry od těchto chňapalů a od půlmetrových kranasů. Ulovili jsme ryby délky 50-55 cm a v některých chvílích nám za pomalu taženými jerky jede i pět chňapalů najednou. Viděli jsme ve vodě i větší kolem 65-70 cm, ale nechytli jsme nic nad 55 cm. Objeli jsme korálovou mělčinu, která lemuje sopečný ostrov a při druhém průjezdu nad místem, kde byli chňapali, už jsme chytli jen půlmetrové kranasy-GT a spadl nám jeden pěkný kranas kolem 80 cm. Hosté už se trochu rozpohybovali a vylepšili náhozy, ale prezentace nástrahy jim stále nic neříká a zdolávání ryb je tak trochu parodie. Snad se to ještě zlepší. Bohužel Pavla chytla záda a je na něm vidět, že každý nához i pouhé navíjení šňůry je pro něj utrpením. Natož zdolávání ryb. Jak sám řekl: „Chytat ryby a zároveň doufat, že mi nic nezabere, aby mne nebolela záda, je fakt blbost“.
Po hodině chytání už to i malé kranasy a chňapaly přestává bavit a se záběry je utrum. Posouváme se k sousedním útesům, kde chytáme ještě pár kranasů papuánských kolem 60 cm. Protože se blíží odliv a na zajímavá loviště vhodná pro vertikální přívlač to máme skoro hodinu jízdy, ukončujeme přívlač kolem útesů a vyrážíme na oceán, resp na dropp-off.
Cestou jsme málem narazili do sedmimetrového žraloka velrybího, který se povaloval pod hladinou na mělčině, kde bylo asi 12 m vody. Chvíli ho fotíme, ale pak ho to přestává bavit a pomalu odplouvá.
Mezi 11.00-13.30 jigujeme na hraně hloubek 45-80 m. Záběry přicházejí postupně – nejprve pár chňapalů velkých 60-84 cm, pak půlmetrové pražmy a pak je to mazec: malí kanici měsíční, velký kanic trojbarevný-sedlatý 84 cm, Petrovo parádní GT 104 cm, bonita 55-65 cm, kranas obrovský-GT 72 cm, kranas velkooký 68 cm, kanici (coral trout) 48-52 cm, tuňák jedno barvý-dogtooth 83 cm… No, prostě mazec, spousta druhů ryb na jigy 120-200 g na hloubkách 45-80 m. A samozřejmě i jeden utržený a jeden ukousnutý jig (asi makrela nebo tuňák dogtooth).
V 15.00 (to už se zvedá příliv) se vracíme zpátky do zátoky baobabů. Necelou hodinku zkoušíme vláčet kolem skal a útesů, ale jen Pavel ulovil 70-centimetrovou barakudu a jinak nic. Ale je krásný večer, popoušci na nás pokřikují z baobabů a okolních stromů a večerní větřík trochu ochlazuje vyhřátá závětří mezi ostrovy. V 17.00 se vracíme na obytnou loď a malým zodiacem se jedem podívat na pláž. Děda, který zde žil v chatrči a kterému jsme před dvěma lety pomáhali natáhnout plastovou fólii na střechu, už se odstěhoval, starší černoška (no, ona bude možná mladší než já, ale…) zde má dvě malé děti. Rozdáváme bonbóny a lízátka a jdeme se podívat na lemury. Stejně jako loni jsme našli párek lemurů sifaka, kteří nás nechali přijít na 4 metry. Pak přejíždíme do sousední zátoky, kde je napůl dostavěný bungalov, resp. chatrč – má betonovou podezdívku, konstrukci z větví a střechu a stěny z palmových listů. Žádní lidé zde nejsou, jen na břehu se trojice rybářů na plachetnici-piroze chystá k večernímu rybaření. Po stromech na břehu poskakují dvě sifaky a na baobabu leze čtveřice jiného druhu lemurů hnědé barvy. Vykoupali jsme se na pláži a za šera se přesouváme zpět na loď. A než si stačíme dát sprchu a na horní palubě pivko, je na stole večeře. Carpaccio z tuňáka jednobarvého-dogtooth je skvělé, pražma na grilu výtečná a na zapečené brambory už nemáme sílu… Ještě před devátou večerní, než dorazila přeháňka, je na lodi tma a všichni spí…