Diskuse o rybaření ve světě
Všechny příspěvky
V diskusi je celkem 2378 různých příspěvků. Příspěvky jsou seřazeny podle data vložení.
- Zdenek 28.01.2021 17:49
-
- rybář 18.01.2021 11:12
-
Syrsan 26.9.-4.10.2020
Ve čtyřech rybářích jsme ulovili cca 100 štik a 10 okounů.
Nej štika měřila 88 cm, ulovená na přívlač, nástraha wobler.
Největší okoun měl 43 cm, uloven na přívlač na gumu.
Přidávám i fotku candáta, ale ten je z loňska ze souostroví Aland.
Petr K.
candát, souostrovi Aland 
Syrsan - okoun 43 cm 
Syrsan - štika 88 cm 
Syrsan - štika 88 cm - neregistrovaný uživatel 09.11.2020 13:22
-
Helgeland Ferie 4.-14.10.2020
Naš cesta do destinace Helgeland Ferie proběhla naprosto bez problémů. Zastavil nás pouze celník v Dánském Gedseru po vyjetí z trajektu. Po dpovědi, ze jedeme do Norska na ryby, nám popřál hezkou dovolenou a ani nás nepočítal v autě. Většinou je pro ně dodávka s černými skly jak červený hadr pro býka. Projeli jsme Dánsko, Švédsko a Norsko. Nikdo nás nezastavil.
Na chatu jsme přijeli okolo 16:00 hodiny a už na nás čekal pan domácí. Převzali jsme chatu, lodě a vše ostatní.
První den jsme bohužel museli zůstat na břehu, foukalo hodně, a tak jsme ze skal chytali obecňačky. Zbytek pobytu bylo naštěstí krásně. Teploty kolem 15 stupňů. Až poslední dny se začalo ochlazovat. Při odjezdu byla 0 a sníh na vršcích kopců.
Zachytali jsme si dost, sice nic trofejního, ale i ryby kolem 1 m se povedly.
Uloven byl jeden halibut, tresky obecné, tmavé, okouníci, makrely a mníci.
Zázemí úplně v pohodě. Filetárna, místnost na sušení a uskladnění věcí jsou prostorné.
Domů jsme jeli Norskem po A6 a zastavil nás celník až v Německu, nejvíc ho zajímalo, co jsme chytli.
Celá výprava proběhla naprosto v pohodě a mimo mého pochroumaného ramene se nic špatného nepřihodilo.
Již ted se těšíme a doufáme, že odjedeme v květnu příštího roku.
Josef M.
Výhled z terasy 
Pohled z lodě na domky 
Klid na vodě 
Duha pod mostem - neregistrovaný uživatel 03.11.2020 10:05
-
Ylvingen 18.-29.10.2020
Vše proběhlo v pohodě a bez komplikací.
Domácí je ochotný, ubytování pěkné, slabinou je jen malý prostor filetárny.
Počasí vyšlo, nechytali jsme jen jeden den. Bohužel se už rychle stmívalo a
tak jsme už večerní příliv nestíhali.
Lokalita zajímavá, na pevninský šelf ještě cca 30 km, tam jsme ale raději
nevyjeli. Ale i kolem 5-7 km od domků je hodně dobrých míst.
Chytali jsme tresky obecné, pár kusů bylo kolem metru, uloveno na hloubkách.
Dále jsme ulovili pěkné kelery, podařil se 2 ks ďas kolem 1 m a v lodi skončil i halibut 21,5 kg, cca 130 cm.
Třešničkou na dortu bylo pozorování kulohlavců, jeli jsme 2 hodiny na
"bublačku" uprostřed obrovského hejna, které dorazilo. To byl opravdu
zážitek!
Na to, jak pozdě jsme vyrazili, můžu snad za celou naši partu prohlásit, že
se "covidový" Ylvingen vydařil.
Doufám, že příští rok už vyrazíme bez omezení.
Lubomír K.
Ďas mořský 
Tresky obecné z Ylvingen 
Kulohlavci 
Ďas mořský Komentář k tomuto příspěvku:
08.01.2023 14:28
Skrblik001: Zdravím Lubomírem jelikož se chystáme do dané lokality letos v červenci mám dotaz jak je to ohledně paliva do lodi na mapách není na Ylvingen ani jedna benzinka a to samé je i s obchodem dík za info Jirka ???????????????? - CK PEPA 02.11.2020 14:53
-
Norsko 2021 – kontroly na silnicích
Norská policie oznámila, že v příštím roce ztrojnásobí silniční kontroly a zaměří se na nedodržování maximální povolené rychlosti na silnicích.
Tak jen pro zajímavost výše pokut za rychlou jízdu:
Rychlostní limit 30-60 km/h
překročení limitu o (pokuty jsou v NOK):
do 5 km/h 800,-
do 10 km/h 2.100,-
do 15 km/h 3.800,-
do 20 km/h 5.500,-
do 25 km/h 8.500,-
Od 25 km/h odebrání řidičského průkazu na místě i pro cizince
Rychlostní limit 70-80 km/h
překročení limitu o (pokuty jsou v NOK):
do 5 km/h 800,-
do 10 km/h 2.100,-
do 15 km/h 3.400,-
do 20 km/h 4.700,-
do 25 km/h 6.400,-
do 30 km/h 8.500,-
do 35 km/h 10.200,-
od 35 km/h odebrání řidičského průkazu na místě i pro cizince
Rychlostní limit 90-110 km/h
překročení limitu o (pokuty jsou v NOK):
do 5 km/h 800,-
do 10 km/h 2.100,-
do 15 km/h 3.400,-
do 20 km/h 4.700,-
do 25 km/h 6.400,-
do 30 km/h 8.500,-
do 35 km/h 10.200,-
do 40 km/h 10.650,-
od 40 km/h odebrání řidičského průkazu na místě i pro cizince - neregistrovaný uživatel 22.10.2020 13:00
-
Roan 25.9.-5.10. 2020
Cestou do Norska i v Norsku vše fungovalo normálně a v pohodě, jen s rybama to bylo slabší.
Na výjezd na volné moře byly vhodné jen 3 dny a asi jsme měli jet ještě dál, cca 20 km, kde byly rybářské lodě.
Ale nebyla k tomu na lodi dostatečná vůle...
Zájezd jsme brali spíš jako možnost se letos podívat do Norska, zúčastnit se.
Halibut se nepovedl,snad někdy příště.
Celkem jsme nakonec ulovili (4 rybáři):
treska obecná 30 ks, nej 95 cm
treska tmavá 100 ks
polak 30 ks, nej 75cm
makrela 70ks do 45cm
Zdeněk M. - neregistrovaný uživatel 14.10.2020 17:17
-
Syrsan 20.-27.9. 2020
Syrsan je těžký revír s velkými plochami a hlubokými vodami. Velké plochy s brakickou vodou vyžadují specifické chytání štik na hloubkách číhajících na sledě. S rybařením na tomhle typu vody nemáme zkušenosti a 90% ryb jsme ulovili jen v jedné zátoce.
Ulovili jsme jen polovinu ryb v porovnání s předchozí výpravou do Helesjo a všechny jen do 80 cm, i když jsme zkoušeli i "Big bait".
Ubytování v Syrsan je OK, jídlo vlastní vynikající.
Majitel ostrova Peter nám dal nejdřív loď s motorem, který dosáhl jen rychlosti do 4 km/h, ale vyměnil ji bez řečí. Následně nám přestal fungovat echolot, který také vyměnil bez řečí. Lodě hezké, jen mi přijdou dost zanedbané.
Celkově bych rybaření zhodnotil slovy: ...tý práce... a tak málo ryb (Celkem jsme měli 49 štik za týden ve 2 lidech, největší 80 cm. Největší okoun měl 44 cm).
Jinak krásné odreagování od KORONASTRESU.
Jakub K.
podzimni stika ze Syrsan 
okoun 44 cm, zari v Syrsan 
podzimni stika ze Syrsan 
podzimni stika ze Syrsan - rybář 14.10.2020 11:23
-
Syrsan 19.9.-3.10.2020
Letošní rybářská dovolená byla silně ovlivněna pandemickou situací. Původní záměr jet na Aland byl bohužel nereálný, Finové nás na své území nepustili. Využili jsme tedy nabídky jet do Švédska na Syrsan. Než se dostanu k vlastnímu revíru a našim pokusům o rybaření, musím zmínit cestu přes Německo a Dánsko. Jeli jsme připraveni se prokazovat jak v Německu, tak v Dánsku, že pouze tranzitujeme, avšak k našemu překvapení jsme vůbec nikoho nezajímali. V Německu nás nikdo nikde nezastavil, při čekání na trajekt žádná Dánská kontrola nebyla. Na lodi byly povinné roušky, ale když jsme si zaplatili all iclusive do buffetu, mohli jsme pochopitelně celou dobu konzumovat a přitom nelze roušku mít na obličeji. Abychom nemuseli někde jezdit přes noc, zajistili jsme si ve Švédsku přenocování v Kalmaru, hotel Rasta Kalmar. Ani zde nebyl žádný problém, v hotelu ani nikdo nechtěl naše pasy případně občanský průkaz.
Další den, tedy 19.9. jsme už vyrazili přímo do místa, které se pak stalo naším domovem na 14 dnů. Jelikož jsme si vezli vlastní loď, po spuštění na vodu jsme bagáž rozdělili k Peterovi a na naši loď a vyrazili jsme na ostrov. Počasí bylo úžasné, pravé babí léto. Peter nám předal domek, který byl vzorně připraven, vše super čisté.
Ještě odpoledne jsme vyjeli na první pokus. Peter nám něco poradil, ale skutečnost byla přeci jen trochu složitější. Problémů bylo mnoho: neznámý revír, naprosto čistá voda (průhledná do 5 m), sluníčko, které bylo příjemné, ale ryby nás musely vidět na velkou vzdálenost a v neposlední řadě jsme zjistili, že je voda naprosto plná medúz a tak jsme přestali věřit echolotu, který byl všude plný ryb.
Další dny se v podstatě opakovaly co do počasí a naše trápení občas vysvobodila menší štika nebo okoun. Petera jsem se ptal na candáty. Říkal, že v Syrsanu nejsou žádní candáti a zdůvodňoval to nějakou elektrárnou. Víc jsem mu bohužel už nerozuměl, ale informace to byla zásadní. Na druhou stranu nám pomohl, protože volal svému známému, rybářskému průvodci a ten nám doporučil jet poměrně daleko za most směrem na Vastervick, kde prý jsou mělké vody (ale také plné skal) a zkoušet to hledat štiky na 70 – 80 cm hloubku. Hned další den jsme tam vyrazili a opravdu intenzita záběrů se ihned zlepšila. Štiky byly ale tak maximálně do 65 cm, většinou ale kolem 55 cm. Přesto nás to povzbudilo, a když další den konečně přestalo svítit slunce a bylo pod mrakem, vyrazili jsme opět do vzdálených míst. Loď, kterou jsme měli s sebou má 60 K motor a při optimálních otáčkách 4200 jsme jeli 20 minut. Při podmračeném počasí jsem se rozhodl, že na tu hodně mělkou vodu nasadím pop up nástrahu a vyplatilo se. Adrenalinové záběry na sebe nenechaly čekat. Byla to jedna ze dvou účinných metod. Druhou nástrahou byla „plandavka“ ve tvaru půlměsíce (jako se dělají do rákosí), ovšem bez drátku a jednoháčku a na konci byl trojháček. Měla zářivě žlutou barvu s černými pruhy.
V další dny jsme střídali Syrsan a vzdálené mělké plochy. Na Syrsanu pak fungovaly téměř jakékoliv nástrahy, ale pouze a jen tehdy, pokud se povedl naprosto přesný hod na hranu rákosí a měl člověk to štěstí, že tam štika byla. Pak přišel záběr téměř okamžitě. Ovšem žádné trofejní ryby, všechno mezi 50 až 65 cm.
Velkou neznámou jsou nám místní okouni. První dny brali na ouklejky, které jsme si u břehu nachytali. Jak šly dny, záběrů ubývalo. Na přívlač jsme chytili pouze 2 okouny a to podle mě docela náhodou. Jednoho na relaxku a druhý přišel mně na velkou těžkou plandavku (rákosku s pérkem a jednoháčkem). Cílené vláčení menšími nástrahami (gumy, třpytky) bylo naprosto bez úspěchu. Ale je pravdou, že okouni v Syrsanu jsou nádherně zbarvení a jsou to bojovníci.
Když to tedy shrneme suma sumárum, tak po rybářské stránce jsme žádnou díru do světa rekordů neudělali, ale výborně jsme se bavili a odpočinuli a díky možnosti mít vlastní loď jsme mohli být dost rychle i na velmi vzdálené vodě.
14 dní uteklo opravdu až moc rychle, všechno zázemí a pomoc od Petera, včetně toho, že jsme si občas normálně pokecali bylo moc fajn. Mimochodem, říkal mi, že on už je šestá generace, která na tomto ostrově žije.
František N.
Štika 80 cm ze Syrsan - CK PEPA 13.10.2020 15:15
-
Larseng v říjnu 2020
Letos se říjen zatím více než jen vydařil. No, v každém případě byl u nás na severu díky počasí rybářsky zajímavější než září a dokonce možná i lepší než srpen.
Mořská rybařina na norském pobřeží je hodně o počasí a to bylo zrovna letos v září, hlavně v jeho druhé polovině velmi větrné. 1.října se počasí uklidnilo a hned to bylo vidět na úlovcích. myslím, že úspěchy letošního října přesvědčí část našich hostů o tom, že říjen může být dobrou volbou.
Hned 1.10. ulovili naši hosté v proudu západně od Larsengu halibuta 171 cm a halibuti kolem metru byli loveni skoro každý den, takže mi je zákazníci ani nehlásili jako nějakou zvláštnost. Do Malangen-fjordu, kde jsou skoro vždy velká henja sleďů, najely v říjnu velké tresky obecné. Obecňaček 100-120 cm tam bylo mezi 1-12 říjnem uloveno každý den několik. Zatím chybí mezi říjnovými úlovky velcí keleři, ale co není, může být.
Myslím, že úspěchy letošního října přesvědčí část našich hostů o tom, že říjen může být dobrou volbou.
Z Larsengu posílá pozdrav Trine
rijnovy halibut 171 cm 
metrovy halibut - rijen v Larseng 
rijnova treska z Larseng 
rijnova metrovka z Larseng - rybář 08.10.2020 13:19
-
Senja 20-30 září 2020
Chtěl jsem napsat reportáž z naší podzimní výpravy na Senju, ale ve finále není moc co napsat. Stručně řečeno jsme měli takové počasí, jaké jsme v Norsku dosud nikdy nezažili: 7 dní jsme byli v chatě, vítr 26-30 m/s a místní mluvili něco o tom že za 30 let tohle nepamatují. A centrum té větrné bouře bylo přímo nad námi.
Na chatě byla z jedné strany připevněna zateplovací těžká silná deska, kterou to utrhlo, co nebylo přivázané, to odnesl vítr nebo spadlo do moře apod.
Těsně před odjezdem se začalo dělat hezky, ale to jsme již měli zabaleno a koupené lososy z místní rybí továrny. Mimochodem i na ty lososy jsme museli 3 dny čekat, jestli vůbec kvůli té bouři budou, protože ani personál sádek nemohl s velkou lodí vyjet na moře.
Jediné plus snad bylo, že jsme si vyfotili polární záři...
Takže bohužel vzhledem k přetrvávajícímu větrnému počasí byl tohle jeden z našich rybářsky nejméně úspěšných zájezdů do Norska. Nedalo se však nic dělat.
Jirka N.
polarni zare nad Senjou 
polarni zare nad Senjou
Maledivy, čtvrtek, 28. 1. 2021
Tak jsme zase tady. Tradice je tradice a tak virus nevirus, na Maledivy jsme vyrazili zas, stejně jako každý leden v posledních patnácti letech. Díky rozumně přísným protiepidemickým opatřením (do letadla a na Maledivy smí pouze osoby s negativním PCR-testem a namátkou jsou turisté testováni také po příletu do Male) se dá říci, že i v době pandemie je cestování s Emirates na Maledivy bezpečné.
V pondělí 25.1. jsme si došli na PCR-test, 26.1. večer jsme vyplnili maledivskou on-line registrační zdravotní kartu a 27.1. odpoledne jsme odlétali. Noční cesta přes Emiráty proběhla v pohodě a ráno nás probudilo až dosednutí letadla na přistávací plochu v Male.
Celé dopoledne bylo pod mrakem a foukal čerstvý vítr od severovýchodu, který držel teplotu na příjemných 27°C.
Na palubu naší malé, ale útulné lodě jsme vkročili až po desinfekci všech zavazadel a rovněž na lodi je vidět, že prevenci proti koronaviru myslí na Maledivách vážně. V každé kajutě a v jídelně je k dispozici desinfekce na ruce, personál v posledních dvou týdnech neopustil loď a včera byli všichni na PCR-testu. Více se snad proti zavlečení koronaviru na palubu lodě ani udělat nedá.
V poledne jsme zvedli kotvy a po chvíli jsme už byli obklopeni nekonečnou modří Indického oceánu.
Ve společnosti kapitána, kuchaře a dvou lodníků, kteří jsou sice zcela jiného vyznání, z diametrálně odlišných sociálních i kulturních poměrů, ale milí, pohostinní a připravení pomoci, se na lodi cítíme za chvíli jako doma. A myslím, že i oni si cení našeho kamarádského přístupu.
Míříme pryč od letiště, daleko od Male, na loviště, kde doufáme v úlovky ryb z rodu velkých.
Asi čtyři hodiny trolujeme za lodí wobblery a povrchové nástrahy, ale jsme bez záběru. Do toho Šadíz servíruje rybu, kuře, zeleninu, špagety a chlazený meloun. Okolo sluncem zalité modré vody atolu s prstýnky korálových útesů. Pravá lednová pohoda.
Průběžně se vybalujeme, zaplňujeme naše kajuty rybářským nádobíčkem, připravujeme pruty, navazujeme udice a vystavujeme svá pobledlá evropská těla hřejivým paprskům slunce.
Asi dvě hodiny před západem slunce zkoušíme vertikální přívlač a popping, ale jako obvykle je první den rybaření spíše o odlaďování chyb, seřizování vybavení a převazování návazců. Měli jsme pár drbanců na jigy a čtyři hezké útoky na jerky při povrchové přívlači, ale žádná z ryb nezůstala viset na háčku.
Až večer po zakotvení u písčiny ulovil Saša na kousek ryby nastražený u dna žraloka rezavého-chůvičku délky 2,3 m. Žralok byl zaseklý krásně za krajíček a tak se nám ho podařilo vypnout ve vodě, aniž jsme ho museli tahat na palubu, což se nám opravdu nechtělo, protože jsme se zrovna vykoupali. Pak nám Saša ještě pro obveselení ulovil jedno žraločí miminko – asi 60 cm dlouhého žraloka útesového a pak už nevím, protože jsem se krásně navečeřel a usnul.