Švédsko - Tjuonajokk - Reportáže

Tjuonajokk
9-17 srpna 2025

Tjuonajokk jsme navštívili podruhé a pobyt opět splnil nebo i předčil naše očekávání. Pro nás to byl nejen skvělý rybářský zážitek, ale i dokonalý únik před každodenním stresem. Je to jeden z nejlepších a nejkrásnějších revírů, jaké jsme kdy ve světě navštívili a rovněž služby na rybářské základně včetně jídel v restauraci uprostřed divočiny byly jako vždy na velmi vysoké úrovni.
Na rozdíl od poslední výpravy do Tjuonajjoku, kdy stávkovala letecká společnost SAS a náš let byl posunutý, tentokrát všechno proběhlo bez problémů. Změnilo se jenom místo odletu vrtulníku, kdy jsme neodlétali přímo z letiště v Kiruně, ale z cca 15 minut vzdáleného místa na SV od Kiruny. Let vrtulníkem byl jako vždy velkým zážitkem.
Po přistání v Tjuonajokku a po rychlém vybalení našich zavazadel jsme už směrovali k přístavu. Rybářskou výpravu jsme tak zahájili hned v den příletu na peřeji Taivek ze severní strany. Ryby samozřejmě nezklamaly a my jsme po chvíli měli v podběrácích první laponské lipany.
Na druhý den jsme se vypravili opět na Taivek, tentokrát ale z jižní strany. Tenhle břeh je pro chůzi rozhodně náročnější a kvůli vysoké vodě (poslední týden neustále pršelo) bylo takřka nemožné se dostat na ta nejlepší místa. I tak se nám povedlo chytit několik nádherných lipanů přesahujících 45 cm. Je na místě pochválit práci rybářského průvodce, který během dne postupně obcházel všechny čtyři rybáře, kteří na tomto úseku řeky lovili, radil kam se postavit nebo kterým směrem pokračovat. Také musím ocenit, jak pomáhali starším rybářům, který měli problém s broděním, z vody. Nebo například mému otci, který je po operaci a má problém s chůzí.
V úterý byla na programu dne peřej Kukkak. A protože tohle místo je známé častým výskytem a úlovky pstruhů, nesměli v lodi chybět strímrové pruty. Protože počasí bylo z rána chladnější a chvílemi pršelo, otec se ihned po příchodu rozhodl sáhnout po strímru, co se ukázalo jako výborná volba. Už po několika náhozech měl v podběráku dva menší pstruhy. Já jsem po chvíli udělal to samé a vyměnil nymfu za strímr a hned po prvním náhozu jsem už v rukách držel nádherně zbarveného pstruha obecného délky 50 cm. Následně se nám podařilo chytit ještě pár menších pstruhů. Bohužel počasí se začalo zlepšovat, obloha se vyjasnila a aktivita pstruhů klesla na nulu. Zbytek dne jsme pokračovali v lovu lipanů, i když já jsem to se pstruhy odmítl vzdát tak lehce a několikrát jsem během odpoledne zkoušel strímrovat. Ale pstruhy už se mi k záběru přimět nedařilo.
Ve středu jsme se vypravili na ca 45 minut vzdálenou peřej Tjirtjam. Naštěstí pro nás bylo od rána slunečno a my jsme si tak mohli užít nádherné výhledy, které tohle místo nabízí. Co se týká ryb, tak to je kapitola sama o sobě. Myslím, že jsem tady v Tjuonajokku nezažil lepší lov lipanů, jako toho dne. Nevím jak bych to nejlíp popsal, ale už do oběda jsem měl ryb plný zuby. Ano zní to neuvěřitelně, ale na tomhle místě to není nic neobvyklého. Kdybych to měl převést na čísla, tak mě samotnému se za ten den podařilo ulovit určitě přes 30-40 ryb. Obecně je peřej Taivek na lipany, co se týče velikosti a počtu, lepší, ale my jsem nejlepší rybaření tenhle týden zažili na Tjirtjamu. Ve spojení s nádhernou okolní scenérií to byl další nezapomenutelný den na řece Kaitum.
Na čtvrtek jsme měli zarezervovaný lov štik. Už před příletem jsem se na lov zdejších štik těšili. Ulovit je však bývá někdy obtížné, zejména ty velké (100+), co se hned po příchodu na místo projevilo. I když jsme tyhle velké štiky lokalizovali, tak o naše nástrahy jevily velmi malý až žádný zájem. Do oběda se nám podařilo ulovit jenom jednu menší štiku kolem 60-70 cm. Po obědě jsme doufali ve zlepšení, ale to dlouho nepřicházelo a my jsme se pomalu začínali smiřovat s tím, že tenhle den nedopadne úplně podle našich představ. To se ale změnilo, když jsme se vrátili na místa, na kterých jsme ráno začínali. Po tom co jsem na konec návazce nasadil černý, asi 15 cm dlouhý strímr, se věci daly do pohybu a během velmi krátkého časového úseku (asi 10 minut) jsme už v lodi obdivovali tři štiky. Velikostně nepatřily k těm největším, ryby v rozmezí 50-80 cm, ale nám po celodenním trápení udělaly obrovskou radost. Nakonec jsme den zakončili se šesti ulovenými štikami.
Na pátek bylo hlášeno velmi nepříznivé počasí. Proto padla volba místa na Taivek z jižní strany, abychom to měli v případě náhlého zhoršení počasí blízko do kempu. Bohužel předpověď počasí nakonec vyšla přesně a my jsme to museli těsně po obědě zabalit a vrátit se zpátky. Podařilo se nám chytit několik ryb, já jsem zkoušel hlavně lov na strímr, ale díky počasí to nebylo to, na co jsme tady zvyklí.
Poslední den jsme rybolov absolvovali na Taiveku ze severní strany. Já jsem zkoušel nymfu, otec suchou mušku. Na nymfu ryby téměř vůbec nereagovaly. Do oběda jsem ulovil možná tak 5 ryb. Otci se na druhou stranu podařilo ulovit několik nádherných lipanů přesahujících 40-45 cm. Bohužel pro něj se začalo ozývat zranění jeho nohy (6 týdnů před odletem absolvoval operaci) a tak se rozhodl vrátit do kempu. Protože se mu tak dařilo se suchou mouchou, nechal jsem si jeho prut a pokračoval tak v lovu na sucho. Musím říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí toho týdne a já jsem tak zažil asi nejlepší lov na suchou mušku v životě. Aktivita ryb byla neskutečná. Mucha ani nestihla pořádně dosednout na hladinu a ryba už byla na prutu. Ani nevím, kolik ryb se mi podařilo během ca tří hodin zdolat. Jak se říká, šlo to jako na běžícím pásu. S tímto úžasným zážitkem jsme tak zakončili náš rybolov na řece Kaitum.
Tjuonajokk je jedinečné místo, které se vyplatí navštívit. Je tu nádherná příroda, skvělé jídlo, velmi dobře vybavený kemp, přátelský personál a člověk tu potká také rybáře z různých koutů světa, se kterými si může u večeře popovídat. Pokud si někdo potřebuje odpočinout a zapomenout na problémy, tohle je to pravé místo. Rozhodně se tam chci vrátit.

Marek Bábeľa



Tjuonajokk
18.-26. srpna 2021

V Tjuonajokku jsme sice už byli, ale líbilo se nám tam, takže proč si to nezopakovat. Bohužel začátek výpravy nebyl právě šťastný. Nízká oblačnost zapříčinila, že večerní let vrtulníkem z Kiruny do Tjuonajokk nebyl z důvodu bezpečnosti možný. Museli jsme se ubytovat v Kiruně a doufat, že následující den se počasí umoudří. Naštěstí tomu tak bylo, hned ráno jsme odletěli a s půldenním zpožděním dorazili na místo.

Muškaření bylo fajn. Lipany jsme chytali na nymfy i na sucho a myslím si, že i nějaká ta padesátka nakonec skončila v podběráku. Neměřili jsme je, ale průměrná velikost lipanů byla kolem 45 cm a občas se podařil viditelně větší - ten klidně těch padesát mít mohl. A jestli ne, tak měl minimálně 49.
I pár pstruhů jsme chytili, bylo mezi nimi několik půlmetrových, kteří rozhodně potěšili.

Více času než dříve jsme trávili chytáním štik na streamery z lodě s průvodcem. A bylo to super. Trochu nás ale mrzelo, že když jsme si chtěli průvodce objednat i na další dny, žádný už nebyl volný. Totéž lodní taxi, některé dny nebyl nikdo, kdo by nás odvezl. Sice jsme měli vlastní loď, ale na peřej Kukkak se s ní dostat nedá, tam se dá dojet pouze na lodi s průvodcem, která má silnější motor a je schopná projet peřejí Taivek (ta leží mezi kempem a peřejí Kukkak). A hlavně průvodce zná každý kámen v řece a je schopen rybáře bezpečně dovézt tam i zpět. K peřeji Tjirtjam se jede pronajatou lodí přes hodinu, loď s průvodcem to zvládne díky výkonnějšímu motoru ani ne za polovinu času. Bez průvodce jsme prostě měli omezené možnosti.

Oproti minulé návštěvě došlo také k několika zásadním změnám v pravidlech. Laponci, jakožto majitelé pozemků na severním (levém) břehu řeky Kaitum, si vymínili, že z „jejich“ břehu už nebudou moci rybáři lovit samostatně, ale pouze za doprovodu profesionálního průvodce. A když průvodce nemá čas, revír je vlastně ani ne poloviční. Bez průvodce lze chytat ve všech peřejích pouze z pravého-jižního břehu a na peřej Kukkak se bez něj nedá vůbec dostat. Asi by bylo lepší si příště průvodce objednat dopředu (a radši na více dní) a nespoléhat na to, že bude mít čas kdykoliv člověk zrovna potřebuje.

Přišlo nám, že kuchyně už není tak načančaná jako dřív. Na tom, že v detailech služeb poskytnutých majiteli a zaměstnanci je cítit rozdíl, jsme se také shodli. Asi by šlo "prodat" nám na místě Tjuonajokk lépe. Povečeřovým servisem (obsluha, snaha prodiskutovat dnešní a nastávající rybářský den, plány, přání, doporučení, atmosféra) počínaje a těmi nešťastnými “vytíženými” průvodci konče. Ale možná to bylo i tím, že průvodci byli prostě na konci sezóny unavení.

Sice jsme letos zachytali v Tjuonajokk asi líp než při minulých výpravách, ale celkově máme pocit, že Tjuonajokk ztratil část ze svého někdejšího kouzla. Je tedy pravda, že už jsme na této planetě také sjezdili leccos a máme s čím srovnávat. Možná i proto se naše nadšení z minulých výprav do Tjuonajokku neopakovalo v takové míře. Nicméně je to stále skvělý revír v úžasné přírodě s výbornými službami uprostřed divočiny Laponska. Jen už to není tak zážitkové jako dříve.

David K. a Roman S.




Tjuonajokk
19-27 srpna 2020

Tjuonajokk to byl pro mne zatím nejlepší rybolov mého života. Nebo minimálně jeden z nejlepších. Oceňuji především absolutní propojení rybáře a přírody.
Ne nadarmo se o Tjuonajokku hovoří jako o nejlepším místě pro lov lipanů na světě.
Ve dvou jsme měli 30 pstruhů a přes 200 lipanů, několik největších mělo 48 cm.
Atmosféra, kterou personál vytváří v Tjuonajokk je skvělá. Jaká gastronomie se dá vytvořit na místě bez trvalého připojení k elektřině je až neuvěřitelné. Úžasné.
Kromě popsaného rybaření a atmosféry v kempu jsem zažil ještě jednu mimořádnou okolnost. A tou je úplné až absolutní propojení rybáře s přírodou. Povšiml jsem si, že tam není rybář návštěvníkem v přírodě, ale je její součástí. A to doslova. Kromě rybářského náčiní a vlastní šikovnosti už nepotřebujete nic jiného z prostředků moderní civilizace. Ani Vám to tam k ničemu není. A tohle mi dlouho zůstane zapsané v paměti.
V Tjuonajokku bylo s námi koncem srpna naráz max. 8 rybářů ze zahraničí: dva Švýcaři, jeden Fin, tři Němci a my z Čech. Jinak se během pobytu objevilo a pak zase odletělo několik Švédů.

Michal F.


Tjuonajokk 30.6.-7.7.2020

Byl jsem v Tjuonajokk už po třetí a tentokrát jsem tam vzal své dva syny. Řekl jsem si, že bude lepší naučit je muškařit dřív, než je začnou zajímat holky a než se seznámí s alkoholem, drogami...
V Tjuonajokku jsme byli větší část týdne úplně sami, až pak příletěli na pár dní tři Švýcaři. Paní vedoucí si trhá vlasy, protože všichni turisté kvůli koronaviru úplně nesmyslně buď odřekli nebo jim zrušili letecké spojení apod.
Personál byl tedy v kempu ve výrazný přesile. Pro nás to bylo super, ale pro jejich business, to musí být těžký.
Kluci úplně nadšený, zachytali spoustu lipanů do 50 cm a muškaření je baví!
Chytali jsme hlavně lipany a dvakrát jsem vyrazili i na štiky (štiky byly 70-90 cm, ale viděli jsme v mělký vodě i větší kusy).
Pstruh žádný.
Počasí super, helikoptéra taky, jídlo nezklamalo kvalitou ani cenou. Chtěl jsem Tjuonajokk trochu podpořit, tak jsme na jídle nešetřili a když jsem pak platil, tak se mi málem zkroutila kreditka.
Vedro nebylo, ale nepršelo, hodně foukalo a díky tomu málo komárů.

Ondřej


Tjuonajokk 23.-31.8.2019

Tentokrát jsme s naší výpravou do Tjuonajokk měli smůlu na počasí.
V revíru byla extrémně vysoká hladina vody a ryby moc nebraly. Znám Tjuonajokk dobře a vím, že jsme kvůli velké vodě chytali tak možná 30% potenciálu revíru.
Pršelo prý tři dny v kuse než jsme přijeli a voda byla tak 60-70 cm nad normálem. Když jsme odjížděli, tak už to bylo skoro zpátky.
Lipani brali jen, když svítilo sluníčko. Ale ani tehdy nesbírali nijak aktivně. Měli jsme tak cca 30% úlovků ve srovnání s minulými lety, denně jsem chytal jen 7-15 lipanů. Hezké momenty byly díky nestálému počasí velmi vzácné a netrvaly dlouho. Ale vše ok.
Pokoje i sociální zázemí v nové budově jsou výborné, strava stále velmi dobrá. Pro mnohé je asi zdejší restaurace uprostřed divočiny příjemným překvapením. Dříve zavazadla do helikoptéry vážili a jak měl někdo přes 20 kg, musel část nechat v hangáru. Letos hmotnost zavazadel do helikoptery vůbec neřešili.
Zdraví
Roman




Velké štiky v Tjuonajokk
Film o lovu štik na umělou mušku v nádherné přírodě laponských hor byl natočen v revíru Tjuonajokk v červenci 2015.
Vynikající práce s kamerou ukazuje nejen zdolávání dravců, ale také útoky na nástrahy v křišťálově čisté vodě jezer Kaitumjaure a Laeffa. Niklaus Bauer a Robert Hansson prezentují zdařile své vynikající rybářské schopnosti v kulisách nedotčené severské přírody a přidávají i několik tipů jak vylepšit štikové streamery.
Délka filmu je 35 minut.




Lov lipanů v Tjuonajokk
Profesionální film o lovu lipanů v Tjuonajokk připravený v letní sezóně 2015, kterým Vás provázejí muškařští instruktoři a vazači Marc Petitjean a Daniel Bergman.




Tjuonajokk - muškaření v Laponsku
Krátký propagační klip z letního muškaření v revíru Tjuonajokk.




Tjuonajokk – srpen

Na závěr intenzivní a velmi teplé letní sezóny v Tjuonajokk jsme si konečně 31.8. mohli vydechnout.

Jaký byl vlastně letošní rok v Tjuonajokk?
Vlastně všude v horách na severu Švédska napadlo v březnu a dubnu extrémní množství sněhu. Na některých místech byla souvislá pokrývka vyšší než 2 metry! Ještě koncem dubna se zdálo, že ten sníh snad letos vůbec neroztaje. A pak přišel květen - teplý a slunečný květen. Chytali jsme v triku a trenýrkách na dírkách - ráno mrzlo a po po umrzlé vrstvě sněhu se dalo chodit jak na lyžích, tak ve sněžnicích. Přes poledne a odpoledne stoupaly teploty na 20°C a sníh mizel přímo před očima. Tak to šlo až do června.
Rychlý konec zimy (sníh a led roztál už koncem května), pak velmi teplý a deštivý červen a když začala rybářská sezóna, dorazila opravdová vedra, začal extrémně horký a suchý červenec. Taková byla sezóna 2014, plná extrémů. I přes obavy, které v nás vyvolávaly vysoké letní teploty, však byla rybářská sezóna velmi úspěšná a především závěrečné týdny srpna přinesly celou řadu trofejních úlovků lipanů délky nad 60 cm.

Myslím, že jsme důstojně navázali na tradice Ingemara a Ann-Helen Kristellových, od kterých jsme štafetu v Tjuonajokk převzali: zrenovovali jsme bar, úspěšně se zaběhly „vazačské bílé noci“, které jednou či dvakrát týdně pořádáme ve spolupráci s našimi průvodci i některými hosty – známými vazači mušek. Náš team posílil i nový kuchař, který pozvedl úroveň stolování o další příčku výše.
Jestli vás zajímá, jak jsme udělali nový bar, pak vězte, že je postaven ze dřeva, které nám zůstalo po opravě přístavního mola – po těch prknech a fošnách chodili rybáři z celého světa více než 30 let!

Léto 2015 bylo pro nás první sezónou bez Ingemara a Ann-Helen. Za celý team Tjuonajokk i všechny hosty mohu s klidným svědomím prohlásit, že to byla skvělá sezóna a věřím, že i do budoucna zůstane Tjuonajokk nejlepším rybářským kempem švédského Laponska.

Děkuji všem našim zákazníkům, rybářským průvodcům a kuchařům za vydařené léto a těším se na viděnou v Tjuonajokk v další sezóně!

Per Jobs

načíst další reportáže