Maledivy - Maledivy - Reportáže

Listopad 2019 - tropický křest

Úkol zněl jasně: jeho muži nesmí skončit bez ryby. Jenže jako spousta jiných věcí v životě i tohle se snáze řekne, než udělá. Zvláště, když někteří z nich nejsou tak docela rybáři a tím spíše, že žádný z nich v tropech zatím nerybařil. A když řekl Petr, že nesmí být bez ryby, tak tím nemyslel nějaké rybičky chycené na masíčko z lodě, ale pořádné ryby ulovené sportovním způsobem, tedy na povrchovou nebo vertikální přívlač, případně na trolling.

Když se chce, všechno jde. Tohle nebyla první firemní akce, kterou jsem za posledních dvacet let připravoval a nemohu říci, že by mne nějak zvlášť těšila představa, jak s kolegou Borkem učíme základy povrchové a vertikální přívlače devět nováčků. Dovedl jsem si živě představit, že někteří budou mít problém i jen nahodit dvacetidekové poppy, pro většinu bude velmi těžké naučit se stát na rozhoupané palubě ve vlnách, nemotat udice během trollingu a dostat se do správného rytmu při vertikální přívlači to také není otázka hodin, ale spíše dnů praxe. A my na to vše budeme mít jen šest dnů. Musíme toho zákazníky docela dost naučit, chovat se k nim zdvořile, ale zároveň je nutit k fyzickým výkonům v naprosto nových podmínkách. A ve finále by je to mělo bavit, v ideálním případě snad i nadchnout pro tropické rybaření. Už v minulosti jsem si při výuce tropické rybařiny vysloužil přezdívku „duce“ a představa drezůry devíti manažerů zápolících s novou rybolovnou technikou ve vlnách tropického oceánu mne nadšením právě nenaplňovala. Ale Petr mne svým zápalem pro zamýšlenou výpravu nějak nakazil a já s uspořádáním akce souhlasil. Musím uznat, že odhodlání Petrovým mužům rozhodně nechybělo. S téměř ročním předstihem jsme tedy začali konat nezbytné přípravy, aby si devět hostů pobyt na Maledivách náležitě užilo. Jako základna byla zvolena velká obytná loď, na které budou zákazníci bydlet a rybařit se bude z malé obytné lodě a motorové lodě.

První a nakonec i poslední velký zádrhel přišel, když velká loď, se kterou obvykle vyrážíme na výpravy po maledivských atolech, byla ukradena. Nejednalo se o žádný pirátský přepad s pistolemi, noži a oběšenci na ráhnech, ale čistou administrativní práci, při které britský majitel lodě jednoho dne zjistil, že jeho loď si na sebe nechal přepsat maledivský obchodní partner. Loď se vzápětí dočkala drobných úprav exteriéru, obdržela nový nátěr, byla přejmenována a dnes ji mezi desítkami obytných lodí, které kotví v okolí Male, pozná jen málokdo. Naštěstí se jednalo jen o obytnou loď, která nám měla sloužit jako základna k ubytování a najít za ni náhradu nebyl velký problém.

Petr se svými muži nezahálel. Svolal opakovaně přípravnou schůzku, doplnil zásoby obratlíků, karabinek, kroužků, vlasců i nástrah a naším úkolem bylo zajistit šest sad vybavení pro povrchovou přívlač-popping a trolling a čtyři sady pro vertikální přívlač-jigging. Kvalitní vybavení pro tropické rybaření se začalo postupně přesouvat z asijských i amerických továren do České republiky. Cestovní pruty byly uloženy v tubusech, navijáky promazány, na cívkách nové šňůry, u nástrah vyměněny háčky a mohli jsme vyrazit.

Termín v druhé polovině listopadu se znalcům tropické rybařiny nemusí zdát úplně ideální. Jenže v posledních letech se deštivá a větrná období od těch s „hezkým počasím“ nedají nikterak přesně oddělit a taková byla i realita – celý týden panovalo příjemné počasí s mírným vánkem, vlny byly přiměřené a jen jedno odpoledne jsme si užili pravý tropický liják.

A jak to celé probíhalo, se dočtete na následujících řádcích z našeho palubního deníku:

Sobota
16.11.2019
Přílet v 7.50 do Male, 15 minut lodním taxíkem na palubu našich lodí.
V 9.00 vyplouváme, skládáme pruty, navazujeme návazce, připravujeme nástrahy…
Mezi 13.30-14.30 šnorchlujeme a v 15.00 vyplouváme vnitřní částí atolu a poppujeme kolem thil až do 18.00, kdy připlouváme na místo noclehu u písčiny.
Varuji rybáře, že na základě zkušeností z minulých let nemohou první den očekávat nějaké reálné úspěchy v podobě úlovků. Spíše budou jen zápolit s technikou nahazování a práce s poppy. Ale někteří jsou učenlivější, než jsem čekal.
Petr D. – 1x chňapal rudý-red snapper 60 cm, cca 4,5 kg + něco spadlo
Arnošt – 1x kranas obrovský-GT 70 cm
Luboš několik útoků, jeden kranas i chvíli visel na udici, ale nakonec mu ryba při zdolávání spadla. Zdeněk – 3x útok, ale jen jedna ryba visela, ale padla po minutě zdolávání nic na palubě.

Večer chytáme na nasvícené jigy barakudy 40-65 cm a tuňáčky nepravé-bonito okolo 30 cm
Většina výpravy oslavuje šťastný přílet a první úlovky. Časový posun vykonal své a párty na přední palubě se protáhla do neděle. Důsledky oslavy pociťovali mnozí ještě v pondělí. Snad jsem zaslechl i něco jako „já už to víckrát neudělám…“

Neděle
17.11.2019
Vstáváme ráno v 6.00 a vyplouváme přes oceán k sousednímu atolu.
Hned po startu jsme na povrchovou nástrahu-chobotničku ulovili 70 cm barakudu. Pak 4 hodiny trollingu ani záběr. Ani jsme neviděli hejna rybek nebo lovící ryby či hejna ptáků. Oceán byl klidný a ryby měly jiné starosti než ochutnávat naše nástrahy. A to jsme jim na dvě chobotnice našili i filátka z tuňáka a wahoo.
Až po příjezdu k sousednímu atolu byla vidět hejna ptáků a měli jsme čtyři záběry na wobbler i na povrchové nástrahy-chobotničky.

13.00-14.00 šnorchlujeme (hodně rybek v okolí polámaných korálových polí), i jeden 130 cm žralok černocípý.
15.00-18.00 – na malé motorové loďce chytáme na jigy. 1x chňapal velký 60 cm a bonito 39 cm (Zdeněk), 1x kanic měsíční 50 cm (Luboš), 1x barakuda 50 cm (Standa) a 1x kranas duhový (rainbow runner 50 cm) spadnul Arnoštovi u lodě. Standa zdolával srdnatě jednu hodně velkou rybu, třikrát jela nekompromisně přes brzdu, 30-liberní prut Imax byl na doraz, ale vydržel. Nakonec ryba překousla obě šňůrky, na kterých visí háčky. Asi žralok nebo tuňák dogtooth, ale bylo to hezké divadlo. Každému nám upadlo několik ryb, většinou hned po záseku a každému alespoň jednu nástrahu něco ukouslo – buď barakuda nebo žralok.

Malá obytná loď jela s Borkem a pěti rybáři poppovat na vnější hradu atolu. Vlny byly jen přiměřené a šlo dobře nahazovat. Uloveni byli dva kranasi obrovští-GT 60-70 cm (Arnošt a ???).
Večer na maso lovil Borek malé rybky, ale dvakrát měl záběr i od velké ryby, kterou nezastavil. V obou případech ryba překousla 1 mm fluorcarbon. Podle rychlosti výpadů to vypadalo na tuňáky jednobarvé (dogtooth).

Pondělí
18.11.2019
6.20-9.00 rybaříme, jedna čtyřčlenná parta jiguje v průlivu do atolu a pět lidí jede trollovat a jigovat na vnější hranu atolu na oceán.
Jigujeme na hloubce od 20 do cca 100 m. Na mělké vodě berou hodně barakudy, ale bohužel i hodně jigů nám ukously. Celkem jsme ulovili asi 10 barakud 45-70 cm a další čtyři jsme přitáhli do lodě ve stavu trosky – z ryby nám zbyla jen hlava, protože to ostatní nám něco ukouslo. Petr K. vytáhnul i jednoho kanice, ale malého. Jednou jsme měli na prutu i tuňáka nebo žraloka – ryba se rychle rozjela, ujela asi 100 m a pak jsme vytáhli obé šňůrky assist-hooku překouslé. (Já vím Petře, že jsou ty háčky z Číny nebo Vietnamu, ale i kdyby byly z USA nebo Japonska, zubům žraloka, barakudy a tuňáka jednobarvého stejně neodolají).

Posádka malé obytné lodě, která jela s Borkem trollovat a poppovat. Ujela na trolling asi kilometr a měla útok tří ryb zároveň. Na jedné udici byl plachetník, dvakrát vyskočil a pak byl fuč. Na druhé udici byl asi tuňák jednobarvý-dogtooth, ryba úporně bojovala a ujížděla na hloubce pryč a pak překousla návazec z fluorcarbonu. Třetí ryba bylo wahoo cca 120 cm, které vzalo na wobbler (magnum RH 14 cm), dotáhli ho k lodi, ale tam se jim zamotalo do šňůry tažené za lodí a než to rozmotali, tak spadlo. Protože na oceánu byly jen malé vlny, chytali dál na popping. Na poppy měli několik výjezdů a na jednom místě ulovili kranasa obrovského-GT 80 cm a několik ryb spadlo.

Snídáme mezi 9.00-10.00.
Po snídani jede velká obytná loď na exkurzi do vesnice, kde jim starosta a kapitánův syn organizují prohlídku zdravotního střediska, generátorovny-elektrárny, fotbalového hřiště, školky, nejstaršího domu ve vsi, staré studny…

Malá obytná loď jede poppovat na vnější hranu atolu, ale od východu docela fouká, jdou asi třímetrové vlny a od severu velmi silný proud. Poppovat se v těch vlnách nedá a tak trolujeme. Sice jedeme proti proudu jen rychlostí cca 4 uzly (7 km/h), ale záběry jsou. Petr K. zdolal na wobbler (magnum RH 14 cm) makrelu Solandrovu-wahoo 126 cm, Standa ulovil na povrchovou nástrahu-chobotnici dorado 105 cm (zlak nachový) a Luděk na wobbler (modrá makrela Magnum 18 cm) ulovil wahoo 98 cm. A v závěru ještě na jednu povrchovou nástrahu-chobotničku byl kranas duhový (rainbow-runner 60 cm). Měli jsme i 2x útok plachetníka, ale ani jednou nezůstal viset. Dvě chobotničky a jeden wobbler nám během trollingu něco ukouslo, asi wahoo.

Koupeme se a obědváme až mezi 14.30-16.00 u pláže ostrova Bagladéšanů. Při šnorchlování jsme tam viděli jednu želvu, nasbírali mušličky na pláži…
Odpoledne chytáme jen mezi 16.30-18.30 (protože jsme se na oběd zase trochu přejedli).
Malá obytná loď míří poppovat na oceán, ale jsou tak velké vlny, že se tam nedá skoro ani trollovat a tak se otáčí a poppují ve vnitřní části atolu okolo thil. Měli však jen dva výjezdy a žádný pořádný kontakt s rybou.

Za to na jig v průlivu to byl mazec. Jigovali jsme v sestavě Standa, Luděk a Zdeněk a bylo to velmi dynamické. Chytali jsme jen na hloubce 20-40 m a skoro na každé druhé spuštění jigu jsme měli záběr nebo rybu. Ideální by bylo chytat s jigy cca 100-150 g, ale ty už nám díky ostrům zubům barakud došly a tak jigujeme s jigy 200 g-250 g, což je zbytečná dřina. Měli jsme celkem 4x kranase duhového-rainbow runner 50-60 cm, 1x kranase modroploutvého 48 cm, 1x cejnovku 45 cm, 2x velikou cejnovku 75-80 cm (cca 5 kg), jednu barakudu 60 cm. Bohužel ryby, které jsme zdolávali pomalu, nám během zdolávání vždy vzalo něco velkého (asi žralok) a buď to zdolávanou rybu překouslo nebo ji ukouslo i s jigem. Proud jde velmi rychle z atolu, takže průlivem prodriftujeme vždy za 10-15 minut, což je tak na 5x spuštění jigu. Jen jeden jig jsme utrhli na dně a o jeden jig a 200 m šňůry jsme přišli, když Zdeňkovi vzal na poslední spuštění jigu asi tuňák jednobarvý-dogtooth, vypálil na oceán a než stačit lodník nastartovat loď a vyrazit, tak vytočil celou šňůru z cívky a utrhl to. Zážitek hezký a rezervní šňůry máme na štěstí dost.

Večer nad námi přelétávalo z ostrova na ostrov množství kaloňů.
Přes noc kotvíme u ostrova Bangladéšanů a hloubce cca 25 metrů. Borek chytá jednoho kranase velkookého za druhým, všichni mají 30-45 cm. Celkem jich na 60 g svítící jig chytil 15. Ale nikoli na klasicky vertikálně pracující jig, ale na odhoz, nechat propadnout cca 5-10 m pod hladinu a pak vláčet k sobě.



Úterý
19.11.2019
6.00-8.30
Motorová loď s pěticí rybářů jede jigovat to průlivu u ostrova Bangladéšanů. Bohužel vůbec neteče proud a loď stojí na místě. Po hodině intenzivního chytání na hloubkách 20-40 m, kde jsme včera měli rybu za rybou, dnes není nic. Ani záběr. Pak vidíme asi 500 od průlivu na oceánu skákat hejno velkých tuňáků žlutoploutvých – odhadem ryby 80-120 cm. Ačkoli jsou na oceánu asi třímetrové vlny, jedeme tam, ale hejno odjíždí a my nemáme ani záběr. Pak jednoho z Petrů chytla mořská nemoc a v 8.00 jsme zpátky na lodí.
Malá obytná loď jela trolovat a poppovat na oceán. Nakonec jen trollovali a utrolovali na wobbler Rapala magnum 18 cm jednu makrelu Solandrovu-wahoo 129 cm + jeden ukouslý wobbler a měli i dva záběry na chobotnici, ale ryba spadla.

10.00-14.00
Borek se Standou a Luďkem chytali z motorové lodě 10.00-11.30 v průlivu. Voda už valila dovnitř atolu a byla znát určitá aktivita. Chytli celkem 2 a půl ryby: dva kranasy duhové-rainbow runner 50-60 cm a hlavu barakudy, kterou během zdolávání něco překouslo. A jeden ukouslý jig.

Malá obytná loď jela trolloat a poppovat na vnější oceánskou hranu atolu k jeho severní části, kde máme v plánu u ostrůvku přenocovat a zítra se tam Standa s Luďkem budou potápět.
Na wobbler Rapala magnum 18 cm ulovil Martin wahoo 118 cm, Petr B. wahoo 101 cm a Petr D. na fialovočernou povrchovou nástrahu-chobotničku 3x kranasa duhového 50-55 cm. Byly i dva záběry od plachetníka, ale vždy jen najel na nástrahu a pak ji nechal být.
Protože je malá obytná loď na místě plánovaného oběda a noclehu o hodinu dřív než velká obytná loď, věnujeme se ještě hodinku poppingu. Na popp Petr D. kranasa obrovského-GT 60 cm a Zdeněk dva kranasy obrovské-GT 60 cm a 73 cm.

16.30-18.00
Většina rybářů je unavená a po několikadenní pracovní abstinenci způsobené špatně fungující wifinou si někteří vyřizují e-maily. Na malé obytné lodi jedou jigovat jen Borek, Luděk, Standa a Zdeněk.
Borek měl na 200 g růžový VX-jig kanice měsíčního 55 cm a kranasa ostrovního 45 cm
Luděk zdolával rybu, kterou mu bafnul žralok, ale nakonec se žraloka, který zůstal viset krásně v koutku, podařilo zdolat. Byl to žralok útesový bělocípý a dokonce se nám podařilo ten jig i vyndat, aniž jsme žraloka vytáhli z vody. Měřil odhadem cca 150 cm.
Standa táhnul k hladině bonito a něco (asi wahoo nebo tuňák dogtooth) mu ho chytlo a pak vytočilo celou cívku šňůry. Pak šňůra praskla…
Zdeněk zdolával rybu odhadem cca 10-15 kg. Zdvihl ji ode dna, ryba pak vytočila asi 40 m, pak ji začal Zdeněk zase zdolávat, a když dobral těch ztracených 40 m, tak rybu bafnul žralok a rybu i s jigem ukousnul…

Večer kotvíme na hloubce 25 m. Echolot ukazuje spousty ryb, ale než stačíme začít chytat, volají v osm večer chlapi z druhé lodě, že Luděk ve snaze zachránit nastražený prut, který ryba stahovala do vody, skočil na mokrou podlahu na lodní zádi, kde před tím váleli po zemi uloveného štítovce, uklouznul a udělal si něco s nohou. Než jsme tam dojeli, už měl udělanou improvizovanou dlahu, nohu, resp. pravý kotník zpevněný a byl připravený k transportu.
Kapitán rychle zjišťuje, že nejbližší rentgen je v městečku asi hodinu jízdy od nás. Nakládáme Luďka na malou obytnou loď a valíme do nemocnice. Cestou kontaktujeme pojišťovnu, voláme do nemocnice, aby přistavili do přístavu sanitku… V nemocnici jsme v deset večer, dělají rentgen, který ukazuje zlomeninu pravé lýtkové kosti v kotníku. A kotník už je pěkně nateklý. Personál budí chirurga, který už spal doma, ale za chvíli přichází. Vysvětluje, že 2-3 dny bude trvat, než zmizí otok a pak bude možné provést operaci. Luděk dostává injekci proti bolesti, sadu prášků, které má brát 3x denně a jedny, které má brát před snídaní. Pak mu kotník stahují do škrobáku a upozorňují nás, že až otok splaskne, musíme tu nohu převázat a stáhnout více. Luděk snáší vše v pohodě, telefonicky konzultuje rentgenové snímky poslané přes WhatsApp se svým kamarádem ortopédem, který konstatuje, že místní doktor postupuje správně. Pak platí kapitán 120 USD za rentgen a léky a propouštějí nás z nemocnice. V 01.00 vyrážíme z městečka zpět ke kotvišti velké obytné lodě a krátce po druhé ranní jsme na místě. Ještě že má Luděk silné ruce a je celkově v super kondici. Jinak nevím, jak bychom metrákového chlapa dostávali ze sanitky do motorové lodě, z ní na obytnou loď a pak z jedné obytné lodě na tu větší a nakonec na horní palubu, kde Luďka před třetí hodinou ranní ukládáme do kajuty.

Středa
20.11.2019
Vzhledem k Luďkovu zranění rušíme naplánované potápění a v 9.00 vyrážíme rybařit. Přesouváme se k ostrovu Bangladéšanů, kde jsme nocovali včera. Malá obytná loď troluje po vnější hraně atolu a velká loď jede rovnou k ostrovu, kam připlouvá před 11. hodinou. Vezeme Arnošta a Petra na pláž a v sestavě Martin, Petr K., Standa a Zdeněk jedeme na motorové lodi jigovat do průlivu. Oceán je velmi klidný a vyjíždíme i na hloubku okolo 100 m, kde máme však jen jeden záběr. Během rybaření nás chytil pořádný slejvák a jsme úplně durch. Ale je teplo, takže to až tak nevadí, skoro to je příjemné. Až když ve 12.00 chceme s neúspěšným rybařením končit, zasekává Petr K. rybu a vzápětí ji zasekávám i já. Po chvilce jsou v lodi dvě barakudy 85 a 90 cm. Znovu všichni spouštíme jigy ke dnu, ale ani s jedním už se neshledáváme! Dva jigy ukously barakudy, ještě než dopadly na dno a další dva během jejich cesty k vodní hladině. Konstatujeme, že nám tím chce Neptun asi něco naznačit a vracíme se zpět k velké obytné lodi. Čeká nás ještě šnorchlování okolo korálových útesů a za necelou hodinu oběd.

Zároveň s posádkou jiggerů připlouvá i malá obytná loď, která trollovala na oceánu. Také si projeli tropickým lijákem a měli celou řadu záběrů včetně jednoho útoku plachetníka, ale ryby padaly. Zdolána byla jen jedna barakuda 90 cm a wahoo 112 cm.

Zítra nás čeká přesun mezi atoly přes oceán do Male atolu a tak se odpoledne přesouváme k průlivu, kde je nejužší místo mezi atoly. Velká obytná loď jede vnitřkem atolu přímo na kotviště a malá obytná loď troluje po vnější hraně atolu. Všude se kupí mračna a déšť nás nemine. Asi kilometr od průlivu, kterým vyplouváme na oceán, vidíme u břehu želvu. Zdá se, že je zamotaná ve staré síti nebo v nějakých odpadcích. Jedeme ji tedy osvobodit, ale pak se ukazuje, že želvy jsou dvě, kopulují a vůbec nepotřebují osvobodit…
V průběhu další hodiny máme na malé povrchové chobotničky záběr za záběrem a zdoláváme jednoho kranasa duhového za druhým. Celkem jich na palubě končí 8, všichni mezi 45-65 cm.
Dvakrát jsme měli i záběr na velkou nástrahu, ale ani jedna z ryb (asi wahoo) nezůstala viset na nástraze. Pak hodinu poppujeme u výběžku atolu, ale máme jen jeden jediný záběr, jinak se ryby ani neukázaly. Prudce se mění počasí, zatahuje se celý obzor a bliží se bouřka. Když začíná hustě pršet, balíme popping a vracíme se opět k trollingu.
Máme ještě dva záběry od větší ryby, ale žádná z nich nezůstává viset na udici. Déšť přechází ve slejvák, chvílemi hřmí a potemnělý obzor osvětlují každou chvílku blesky. Střešními svody proudí dešťová voda do zásobníku užitkové vody a za necelou hodinu máme zásobník plný. Na kotviště připlouváme přesně v šest za hustého deště a viditelnosti asi 100 m.

Po zakotvení chytáme na jig barakudy, ale protože se zásoba jigů tenčí, raději toho necháváme a šetříme jigy na zajímavější úlovky, které nás snad čekají zítra.


Čtvrtek
21.11.2019
V 6.00 vyplouváme přes oceán k sousednímu atolu. Jedeme 6 hodin, máme na malé obytné lodi nastraženo pět povrchových nástrah (chobotnic) různých velikostí včetně dvou velkých s našitým bříškem z bonita a wahoo. Ani záběr. Ani potah. Nic. Oceán je naprosto klidný, až příliš klidný.

Krátce po 12.00 zastavujeme u okraje atolu North Male a jigujeme z malé obytné lodě, protože čekáme, až nás dojede velká obytná loď. Skoro na každé spuštění jigu na hloubkách 60-95 metrů máme záběr nebo drbnutí. Během hodinky máme zdolaných několik kranasů duhových (rainbow runner) okolo 50 cm a stejně velkých chňapalů „ruby snapper“. Borek vytáhl pěkného kanice 60 cm, Standa cejnovku 62 cm a Petr D. předvedl hezký vítězný souboj s tuňákem jednobarvým (dogtooth) délky 94 cm, kterého zdolal na prut IMAX 80 lbs se smekacím navijákem Exceed a šňůrou na 30 kg. Chytali jsme na jigy 200-300 g.

Po poledni šnorchlujeme u písčiny, kde jsme před pár lety fotili zdolaného mečouna a po obědě pak Petr K, Standa, Arnošt a Zdeněk jedou jigovat na stejné místo. Záběrů je podstatně méně, ale Petr K. ulovil malého kanice a chňapala „ruby snapper“. V jednu chvíli se na nás až k lodi přijel podívat metrový žralok bělocípý, který asi sledoval jig miřící k lodi. Pak dva rybáři zdolávají menší rybu, ale sebere jim ji během zdolávání žralok nebo tuňák dogtooth a po padesátimetrové jízdě vždy překousne fluorcarbon, na kterém je navázaný jig.

Pak se vracíme k lodi, protože potřebujeme přejet na kotviště asi hodinu jízdy. Zjišťujeme, že velká obytná loď táhne malou obytnou loď, na které se vysypalo ložisko vodní pumpy chlazení. Na kotviště přijíždíme už za tmy v 19.30 a všichni si užívají relax na lodní přídi, kde pofukuje mírný větřík a v orosených sklenkách je vychlazené bílé…

Pátek
22.11.2019
V 6.00 jedou Arnošt, Petr D., Petr K,, Standa a Zdeněk jigovat na vnější hradu atolu u resortu „Octopus – Reethi Rha“ one and only. Po dvou hodinách jigování na hloubkách 50-90 m je většina bez záběru, Petrovi K. jedna ryba spadla a Petr D. zasekl opět tuňáka dogtooth, ale vytočil mu asi sto metrů šňůry z navijáku a pak překousnul šňůrku assist hooku.

V 8.00 jedeme na snídani a pak jdeme šnorchlovat, zatímco Arnošt, Borek, Martin a Standa jedou jigovat. Jsou výrazně úspěšnější než ranní směna, alespoň, co se záběrů týče. 2x velká ryba ukousla jig po několika minutách zdolávání a výpadech 50-100 m, 2x něco (asi barakuda nebo dogtooth ukouslo jig při propadávání) a Borek ulovil jednoho chňapala velkého cca 50 cm a o něco větší barakudu.

V 10.00 se všichni scházíme opět na palubě lodí a vyrážíme k Male.
Během plavby balíme a obědváme, ve 13.30 připlouváme k Male. Malou motorovou lodí se přepravujeme do centra, navštěvujeme tržnici, rybářskou tržnici a rybářský obchod. Je pátek, tedy pro muslimy sváteční den a v rybí tržnici je pouze pár prodejců, skoro všechny stánky jsou prázdné. V rybářském obchodě doplňuji zásoby jigů a jedu z majitelem lodě do nemocnice koupit Luďkovi berle.

V 15.00 se vracíme zpět na palubu velké obytné lodě. Rychlá sprcha a převlečení do cestovních šatů, taxiboat nás v 15,30 veze na letiště a v 16.00 se loučíme s hosty, kteří odlétají do Dubaje, kde je čeká pracovní program.

Já s Borkem se vracíme zpět na malou obytnou loď, myjeme a uklízíme pruty. Asi třicet kilo prutů, navijáků a nástrah vezeme s sebou do Evropy, protože za týden je čeká výprava s další skupinou zákazníků mířící tentokrát na pacifické pobřeží Kolumbie. Skoro půl metráku prutů, navijáků, nástrah a materiálu necháváme na lodi. Už v lednu se na Maledivy vrátíme, protože začne každoroční sezóna, kdy se na malé obytné lodi střídá až do března jedna skupina rybářů z Čech a Slovenska za druhou.

V devět večer jedeme s Borkem na letiště, loučíme se s kapitánem a majiteli lodí a vracíme se zpět do Evropy. Ani nevíme, že letadlo odstartovalo. Oba spíme, jako když nás do vody hodí a budí nás až dosednutí letadla na přístávací dráhu v Dubaji.
Blahořečím zákazníkům, že mi zajistili letenku v obchodní třídě. Osmihodinové čekání v salónku Moët&Chandon na návazný let plánuji vyplnit přebíráním fotek z naší výpravy a ochutnávkou šampaňského. Realita je jiná. Z více než 800 fotografií jsem prošel necelou stovku a když se po šesti hodinách probouzím, je přede mnou stále plná sklenka, ze které jsem stačil jen ochutnat. Mám tak akorát čas, dát si šálek čaje a snídani, když začíná nástup do letadla směr Praha. Strašlivě mne bolí záda a pravé rameno. To se mi asi moje tělo snaží naznačit, že už je nejvyšší čas vzít zase do ruky rybářský prut a rozhýbat ztuhlé svalstvo…

načíst další reportáže