Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Vindelalven-Lillsebranna 29.6.-6.7.2024

Mě osobně nejvíce zaujalo to, že na stejnou rotačku Mepps č.2 spojenou s umělou rybičkou jsem chytil jak štiku 90 cm tak i lipana cca 28 cm. Kamarád Jirka byl zase unešen tím, že ačkoliv muškařil poprvé v životě, podařilo se nám padnout na místo, kde on cca během hodiny chytil přes 10 lipanů. Kamarád Mirek je zkušenější, ryb z nás nachytal nejvíce a fakt si užil, když během cca hodiny chytil určitě 20 lipanů na jednom místě, z toho 3 byli kolem 37 cm.
Bylo zajímavé vidět, do jak mělké vody dokážou středně velké (70-80 cm) štiky v proudech za lipany vyjíždět. I v proudu s hloubkou 50 cm jsme takové štiky chytili - ne v peřeji hlavního proudu, spíše v "bočním toku řeky".
My jsme nepočítali a neměřili štiky, které jsme celkem ulovili, každý z nás kolem deseti, největší byla těch 90 cm. Lipanů jsme celkem chytili zhruba do stovky, většinou cca 25-33 cm. Na osamnělých jezerech, kam asi nechodí moc lidí, jsme chytali menší štiky a na jednom malé okouny, bohužel žádného nad cca 35 cm. Zábava to ale byla.
Osvědčily se nám hlavně menší gumové nástrahy (spíše s ocáskem než s kopytem) a rotačky. Moc ne woblery - na ty větší jsme chytali z důvodu eleiminace záběrů malých ryb, ale pak zase člověku nic nebralo. Při muškaření byly úspěšné zatížené mouchy se stříbrnou či oranžovou hlavou. Já chytil dost lipanů i na takovou velkou suchou CDC hnědou chlupatou mouchu. Snažili jsme se chytat spíše na jednoháček z důvodu šetrnosti k rybám, ale to člověku malé ryby ukoušou dost ocásků na gumových nástrahách.
Našli jsme pár míst na řece, kde se vyskytovaly štiky - u vodních rostlin, kolem proudných úseků, na terénních zlomech.
Moc se nám nedařilo přímo ve velkých peřejích nebo pod nimi, tam jsme zapřáhli jen pár lipanů. Pstruhy jsme chytili tuším celkem jen 2, většího těsně nad 35 cm. Asi jich tam fakt moc není. Voda v řece byla čistá a odhadem teplá kolem 15-16°C.

Tomáš H.


Vindelalven-Gargan 22-29 června 2024

Jako vždy ve Švédsku vše proběhlo bez jakýchkoliv problémů.
Po příjezdu jsme se ubytovali v dobře připravené chatě a po koupi povolenek jsme vyrazili na ryby na peřej řeky Vindelaven. Stav vody byl velmi dobrý, podle zpráv byla před čtrnácti dny téměř o metr výš. Chytání na řece, ať už Gargon nebo Vindelaven bylo těžší, než v jiných revirech, které jsme ve Švédsku navštívili v minulosti. Lipani a pstruzi v proudech byli velmi opatrní a brali sporadicky. Nakonec úlovky byly, ale za celou výpravu jsme nechytili pstruha nad 50 cm a lipana nad 40 cm. Možná to souviselo i se silným rojením jepic, a ačkoli jsou dva z nás muškaři, prezentace mušek na Vindelavenu byla pro nás opravdu těžká z důvodu silného proudu a hloubky pro brození.
Střídali jsme se vždy na lodích dva na řece Gargon a dva na rozlitině Vindelavenu. Gargon je velmi pěkný na klasické chytání kolem trav, nejvíc ryb jsme nachytali začátkem pobytu, kdy bylo chladněji. Těžší bylo hledání ryb na rozlitině. Celé jezero vlastně pořád teče, někde silněji, někde méně, je tam spousta zpětných proudů. Ale je to rybářsky jedno z nejkrásnějších jezer, která jsem ve Švédsku viděl. Velké kameny v hloubce jeden metr padají zarostlými ostrými hranami do šesti až sedmimetrové hloubky, křišťálová voda s téměř úplnou absencí bahna. Ale i tak bylo těžké najít tady ryby. Na vyloženě tutových místech jsme často neměli ani záběr. Většinou jsme za den chytání ve dvou měli kolem dvaceti štik, které byly velmi vysoké a silné. Největší byly 109, 104, 101, 100, 98, 95, 91 cm a dost jich bylo mezi šedesáti a osmdesáti centimetry. Výrazně méně, než na jiných švédských revírech, bylo štik kolem padesáti. S okouny to bylo podobné - parádní, silné ryby, největší byli kolem 40 cm.
Zažili jsme nádherné noční chytání na jezeře při lovu okounů, kdy se velmi silně rojily jepky a celá hladina byla posetá kroužky a hřbetními ploutvemi lipanů, síhů a jesenů. V tu chvíli jsme litovali, že nemáme s sebou mušáky. Nakonec z toho bylo asi třicet okounů, pár štik a jedna metrovka na vertikál, která se ovšem utrhla, z části díky vybavení na okouny a zčásti přispěním kolegy.
Závěrem: úžasný, klidný revír, minimum lidí a nádherná příroda. Chytání a hlavně hledání ryb je zde možná těžší než na jiných švédských revírech, ale o to větší radost je pak úlovků.

Martin Č.


Vindelälven-Gargan 9.-16.9.2023

Chtěl jsem se ozvat dříve, ale po návratu ze Švédska bylo zase strašně práce. Jako vždycky. Shrnu to krátce: oba jsme na prutu měli dva lososy, ale ani jednoho jsme nevytáhli.
Jednoho kolem 80 cm už jsem měl zdolaného u lodě, ale ta loď byla strašně vratká a netroufli jsme si vylovit ryku uchopením za ocasní ploutev a pak ji hodit do lodě. Chtěl jsem ho vzít do podběráku a už jsem ho v tom podběráku i měl, ale pak nějak vyskočil, háček zůstal viset v podběráku a losos byl fuč.
Brácha měl jednoho ještě většího, odhadem, tak 8-10 kilo. Vzal to po záseku přes proud, nešel zastavit a pak zajel k balvanům, kde se mu podařilo předřít šňůru. Pak už jsme místo 60 cm dlouhého fluorcarbonu dávali radši dvoumetrový. Ale další už nepřišel.
I tak se nám tam líbilo, parádní atmosféra a víme, že tam ty velký ryby jsou. Vím, že tah byl slabý, ale tím, jak jsme tam byli poslední týden sezóny, tak už lososi na tomhle úseku řeky byli a bylo jich tam docela dost.
Místňáci přesně věděli, kde stávaj a každý ráno a večer se tam stavovalo pár rybářů z okolí. Vydrželi házet třeba hodinu do jednoho místa, což se mi jako styl jejich rybaření moc nelíbilo, ale občas úspěch měli.

Martin Č.


Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, Vindelälven 26.8.-4.9.2023

Známé přísloví, kterého se naše skupina rozhodla nedržet a po méně úspěšné loňské výpravě vyrazila opět směr Vindelälven. Ano naše touha chytit lososa, která loni nebyla naplněna z důvodů vysoké hladiny řeky a rekordně malého počtu kusů, tohoto klenotu řek, nás přivedla do tohoto pěkného koutu Švédska.

Po informacích od CK, které hovořily o klesající hladině a snad i větší šanci na ulovení lososa, byla naše očekávání opravdu velká. Cesta proběhla zcela bez problémů, letecké spojení Praha, Stockholm a Umeå s krátkým přestupem se ukázala jako naprosto optimální a po zapůjčení auta a nákupu potravin, zbývala jen 3hodinová jízda, neuvěřitelně prázdnou silnicí až k chatě.

Tentokráte na nás zbyla chata Sandsele. Chata bez elektřiny a tekoucí vody, po pravdě na začátku trochu strašák. Vše se časem ukázalo naprosto dostačující, baterie nabíjené z fotovoltaiky a plynová lednice, vše stihlo napájet nejen naše mobily a foťáky, ale i naše žíznivá těla, studeným pivem. Velký nafukovací člun pro tři rybáře úplně v pohodě zdolával všechny peřeje a přesun mezi místy, která jsme loni objevili, byl velmi rychlý. Již na začátku jsme si nastavili plán lovu, dopoledne s lodí směr štika, okoun, popřípadě lipan, v podvečer pokus o lososa a pstruha.

Okouny jsme po loňských zkušenostech našli poměrně snadno a celkem se dařilo pravidelně zdolávat kusy o velikosti 40 cm, štiky měly své dny a za sluníčka braly celkem spolehlivě, bohužel velká nám stále unikala. Pstruha už asi také umíme, velikost okolo 50 cm se také ocitla na našem náčiní, až posud byla naše skupina spokojená. A to pro nás nejdůležitější, losos, ne, a ne se ukázat. Dokonce ani žádná aktivita na hladině nebyla vidět. Hladina neustále každý den klesala, počasí bylo neskutečně příznivé, jen ty ryby to asi nevěděly.

Až jednoho večera se štěstí usmálo na mě a během 40 minut jsem zdolal zprostřed řeky tři kusy, dva samce 50 a 65 cm, a nakonec i samičku 85 cm. Tolik štěstí najednou! Samozřejmě všechny kusy po rychlém focení, vráceny vodě a šťastný rybář sedící na břehu, tam možná sedí ještě teď. Poděkování patří kolegům, kteří i s nasazením vlastního života, kompletní koupel v proudu, pomohli s focením a rychlým návratem ryb do jejich přirozeného prostředí. A protože příroda je spravedlivá, druhý den na jiném místě zdolal Tom krásného samce 60 cm a Lojza dokonce dva podobné. Bohužel Tom o jednoho (pravděpodobně největšího) přišel, když nevydrželo náčiní, ale to už k rybařině patří. Bohužel to bylo ze strany lososů vše a žádný další již nezabral až do konce výpravy.

Celkové počty ryb pro nás příliš mnoho neznamenají, nikdo je nepočítá, ale lze zodpovědně prohlásit výpravu za velmi povedenou a druhově pestrou i když se žádný obr nekonal. Největší ryby zájezdu tedy byly: losos 85 cm, štika 80 cm, pstruh 54 cm, lipan 50 cm a okoun 46 cm.
Petr P.




Vindelälven-Gargon 19.-26.8.2023

Na řeku Vindelälven jsme přijeli s cílem lovit lososy. Ale značný nadstav vody a podprůměrný letošní tah lososů nám již od počátku příliš šancí nedával. Průtok byl zhruba dvojnásobný oproti normálu a tah sotva poloviční ve srovnání s úspěšnými roky.

Hned po příjezdu jsme se šli k řece podívat a chytit si první rybu. Já šel v kraťasech a brodil jsem v crocsech, takové bylo vedro. Na mušku jsem ulovil 15 lipanů a jednoho malého potočáka. Kluci si každý také nějakou rybu ulovili. Druhý den bylo ještě krásně ale pak dva dny nepřetržitě lilo. Chodili jsme k řece vždy jen na hodinku nebo dvě a šli uschnout do chaty.

Jeden deštivý půlden jsem se Standou byl chytat na rozlitině ze člunu. Standa měl na prutě dvě solidní štiky, ale ani jednu se nepodařilo zdolat. Ta větší už byla u člunu, ale pak nástrahu ve výskoku vyklepla. Druhou (trošku menší) jsme viděli, ale spadla pár vteřin po záběru. Tipuji, že na vině byla příliš povolená brzda a zásek neseděl. Nakonec jediné dvě štiky toho dne jsem na rozlitině zdolal já, měly 96 (měřeno) a cca 90 cm (odhadem).

Pak déšť vystřídalo docela příjemné počasí. Chvílemi sice lehce pršelo, ale jinak bylo polojasno až jasno. Petr nemaje broďáky chodil chytat hlavně z veslice na říčku Gargan a byl spokojen z množsvím úlovků štik, okounů a jesenů. Štiky byly sice spíše menší, největší měřila těsně pod 80 cm, ale bylo jich dost. Petr si rád zachytá bez ohledu na velikost úlovku, proto byl spokojen.

Michal důsledně zkoušel lososy a další ryby v řece na mušku (klasika i switch) i na přívlač. Kromě pár lipanů kolem 35 cm se zázrak nekonal. Navázal si i mušky přesně podle švédských lososových vzorů (fakt pěkná práce), ale sežral to nakonec vždy jen lipan. A jedno odpoledne strávil s Petrem na Gargonu lovem štik a okounů.

Já a Standa jsme chodili vždy na půlden na rozlitinu chytat okouny a štiky. Štikám se sice moc nechtělo, ale krásných okounů jsme nachytali dost, byli přesně tam, co loni. U peřeje u vtoku do rozlitiny se podařilo na hraně proudu ulovit i pár pěkných lipanů a dva menší potočáky. Druhý půlden jsme chodili chytat na Vindelälven nebo říčku Gargon. Na mušky-nymfy se v řece Vindelalven dalo ulovit spoustu lipanů, ale průměrná velikost byla znatelně menší, než vloni. Spletlo se nakonec i pár potočáků (do cca 30 cm). Lososa jsme tentokrát ani nezahlédli se otočit na hladině.

Jediného lososa v době našeho pobytu ulovil Radek z chaty Lillsebranna (15 km od nás proti proudu) a to v podstatě náhodou. Byl zkusit ze břehu štiky pod peřejí a na plandavko-woblera od Rapaly ulovil na rozhraní proudu a tišiny samce lososa délky 95 cm. Ani lanko před nástrahou mu nevadilo... Když jsme spolu mluvili druhý den po telefonu a já se ptal jak jdou ryby, tak říkal že ani neví. Že leží v lodi, nechytá, okolní svět vlastně ani moc nevnímá a v hlavě si stále dokola přehrává svůj životní lov...

V sobotu ráno jsme zabalili věci, rozloučili jsme se s Danielem (majitel chaty a místní kapacita přes lososy) a vyrazili směr letiště Stockholm. Protože jsme nemuseli nijak pospíchat, zastavili jsme se na peřejích Mardseleforsen na řece Vindelälven níže po proudu, kde je pěší trasa přes visuté mosty nad nádhernými mohutnými peřejemi (cca hodinová procházka). Další zastávka byla v Umea v supermarketu a poslední delší zastávku jsme udělali u mostu Högakustenbron přes baltský záliv severně od Härnosändu. Krátká procházka k větrné elektrárně a večeře v místní restauraci nám dodala další síly na cestu. Ve tři ráno jsme úspěšně dorazili na letiště, vrátili auto a v 7:25 odletěli do Prahy.

Nakonec jsme si pobyt i rybaření užili, chyběl jenom nějaký úlovek, na který nelze zapomenout.
Děkuji pánové, i bez lososa to byla nakonec moc hezká výprava!

Borek Zajíček




Vindelalven 12.-19.8. 2023

Hned po příjezdu do chaty Lillsebranna nás majitel-Christoffer informoval, že voda je po vydatných deštích hodně vysoko. Horší bylo, že pršet až do středy nepřestalo a hladina dále stoupala. Na některých kamenech, nad kterými se dalo s opatrností lodí přejet, bylo vidět, že jsou normálně nad hladinou.
Nicméně podobně jako kolegu Zajíčkovi se nám celkem dařilo na rozlitinách. Povětšinou se ale jednalo o štiky do 70 cm, větší štiky jsme ulovili pouze tři:
dvě mezi 80-90 cm a jednu nádhernou 117 cm.
S okouny to bylo o trochu lepší, podařilo se nám 8 kusů 40+, největší 43cm. Když ve čtvrtek vykouklo sluníčko, na peřejích jsme si pěkně zachytali lipany, několik kusů bylo také 40+.
Celkem jsme s kolegou za 6 dní ulovili 53 štik, 21 okounů, 27 lipanů a dva menší pstruhy. O lososa jsem nezavadili a to i přes značné úsilí a čas, který jsem jejich lovu obětovali. Pouze poslední den, kdy nám Christoffer převezl loď o něco níže pod peřej u chaty, jsme při ústí další mohutné hraniční peřeje mohli sledovat souboj kolegy rybáře (jediného, kterého jsme za týden potkali) s touto rybou. I když souboj skončil neúspěšně, pouhé jeho sledování bylo zážitkem.
Lillsebranna je celkem odlehlé místo, ale patrně právě proto je úžasné. Řeka je nádherná a čistá i když počasí zrovna nepřeje. Výpravu jsem si opravdu užili. Překvapil nás i velice otevřený a přátelský přístup Christoffera, což u Švédů, se kterými se známe, není úplně běžné.
V neposlední řadě jsme ocenili i liduprázdnost/rybářů prázdnost, byl to zkrátka skvělý zážitek a nakonec jsme byli i rádi, že se hned na poprvé losos nepodařil – máme dobrý důvod na toto místo příští rok vyrazit opět!

Tomáš B.


Vindelalven - Gargon 4.-11.9.2022

Voda v řece byla při našem příjezdu již skoro na normálu a nám se podařilo ulovit tři lososy.
Jednoho samce délky 88 cm na plandavku, jikrnačku délky 85 cm na wobler a jednoho malého.
Další tři lososi, které jsme měli na prutu, se s náma úplně odmítli bavit...

Na říční rozlitině jsme chytali okouny (největší 42 cm) a štiky (největší 100 cm) i když najít je nebylo snadné. Čekali jsme je na úplně jiných místech, než nakonec byli.

Všude bylo neuvěřitelné množství hub, brusinek a borůvek.

Ačkoliv to na počet ryb nebylo úplně vydařené, my jsme si to nadmíru užili. Bylo to tam opravdu luxusní.
Je to krásný revír a to jsme ho ani celej nestihli vyzkoušet.

Průvodce Daniel je taky super chlap. Už přemýšlíme, že bychom to tam příští rok zas zopakovali.

Jiří Z.



Vindelälven 21.8.-4.9.2022

Letošní výprava za lososy řeky Vindelälven dopadla naprosto jinak, než jsme plánovali. Někteří z nás si představovali hromady lososů, jak se perou o naše nástrahy. Realita však byla jiná.
Letos do řeky natáhlo jen cca 3.000 lososů a to je méně než třetina loňského nebo předloňského počtu.

Díky vydatným dešťům na hranicích s Norskem se řeka před naším příjezdem navíc zvedla o metr, což znamená skoro trojnásobný průtok. Do toho bylo pořád jasno a slunce svítilo. Místa, která byla v loňském roce na lososy úspěšná, byla díky průtoku zcela nedostupná. Přesto jsme to zkoušeli. Chodili jsme házet do peřejí každý den, ale po pár dnech spíš už jen s cílem chytat lipany a pstruhy. Za první týden jsme lososa ani nezahlédli. V peřejích jsme ulovili celkem dost lipanů (do 40 cm) a pár krásných potočáků do 55 cm. Jarda si zde chytil prvního lipana v životě a zvýšil osobáček potočáka.

Při chytání na rozlitině mezi peřejemi se podařilo ulovit několik štik spíše menších velikostí a relativně dost krásně zbarvených okounů. Někteří měřili i přes 40 cm (nej 45 cm, Jarda). Do lodi se podíval i jeden cca 60 cm síh, který vzal ze dna malou okounovou gumu.

Kdyby Štěpán poslední den nechytil štiku 110 cm, asi bych ani nevěřil, že tam taková ryba je. Tolik hodů, tolik vyzkoušených nástrah, hloubky, mělčiny, kamenité dno, bahno, tráva... nic nepřinášelo úspěch. A když, tak to byla malá štika kolem 50 cm nebo okoun.
Jediného lososa jsem nakonec ulovil já, dokonce na umělou mušku. Měřil neuvěřitelných 7 cm (sedm centimetrů!) a vzal nymfu při chytání lipanů. Za úspěch to ale nepovažuji.

Celkem jsme ve čtyřech rybářích ulovili 147 ryb za týden (Jarda dělal vzorně statistiku): 57 štik, 32 okounů, 11 pstruhů obecných, 44 lipanů, 1 lososa (strdlici), jednoho síha a jednoho proudníka.

Viděli jsme soby, hejna bernešek, orlovce, potáplice, jeřáby, bobry, norka a několik lišek. Los ani medvěd se na nás tentokrát nepřišli podívat.

V neděli 28.8. přišlo střídání rybářů. První skupina byla odvezena na letiště a nová vzápětí přiletěla. 800 km na letiště a ještě ten samý den 800 km zpět k řece, jen ne do chaty Gargon, ale do chaty Sandsele.
Voda v řece sice každým dnem klesala, ale pořád měla viditelný nadstav. A stále bylo převážně jasno. První den s novou skupinou proběhl guiding s profesionálním rybářským průvodcem. Ten nám ukázal místa na lososy trochu výše proti proudu řeky, než jsem strávil předchozí týden.

Noví rybáři byli natěšení a v plném zápalu. Hlavně Standa, který se během první hodiny nahánění lososů dokázal komplet vykoupat. Když jsem ho viděl, jak běhá vodou, aby našel to správné místo na nához, byla to jen otázka času.

Už v průběhu průvodcování jsme viděli 3x lososa, jak se otočil na hladině. Pak jsme na tom stejném místě viděli to samé ještě několikrát v následujících dnech. Jediného lososa měl nakonec na prutu Luděk. Bohužel vybavení nevydželo a losos nebyl zdolán. Další záběr už nepřišel, i když jsme objížděním lososích peřejí strávili každý den dopoledne nebo odpoledne. Ve druhé části dne jsme vždy šli chytat lipany do peřejí nebo štiky a okouny z lodi na rozlitině mezi peřejemi. Okouni a štiky brali ještě hůře, než první týden. Nepovedla se dokonce ani jedna štika přes 75 cm.

Za těch 14 dní sice voda v řece výrazně klesla, ale během našeho pobytu se na normální stav nedostala, při našem odjezdu byla pořád přibližně 25 cm nad normálem.

Světlé okamžiky jsme zažili až na jednom menším zarostlém jezeře, kde jsme chytili hodně krásných okounů a pár štik do 70 cm. Jenže to jezero je celkem malé a nedá se na něj chodit chytat každý den.
Nakonec to bylo krásných 14 dní, jen o lososech to úplně nebylo. Zato brusinek, borůvek a švédského babího léta jsme si užili ažaž.

Borek Zajíček

načíst další reportáže