Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Za lososy do Švédska

Poslední týden v srpnu již tradičně trávíme v jižním Laponsku lovem lososů, nebo alespoň se o ulovení této ryby pokoušíme. Zatímco v minulých třech letech jsme štěstí neměli, protože byl vždy vysoký stav vody a poměrně slabý tah (do 4000 kusů). Letošní tah začal ve druhé polovině června a už v době našeho odjezdu na sever bylo v řece Vindelalven kolem 7000 lososů. Vindelalven je sice velká řeka, kde se 7000 lososů ztratí jako nic, ale i tak tam šance byla oproti předchozím rokům výrazně vyšší.

Na lov lososů jsme vyráželi každý den od 24. do 31. srpna. Já a Standa s vybavením na přívlač a David s Václavem s muškařským vybavením (dvouruční muškařské pruty). Buď jsme chodili zkoušet štěstí pod nebo nad peřeje přímo od chaty nebo jsme popojeli autem k některé z okolních peřejí na slibná místa.
Hned druhý den se mi podařilo zdolat na takovém místě lososí samičku délky 80 cm na plandavku 28 g modrobílé barvy a už to jsem považoval za úspěch. O dva dny později jsem na tom samém místě ulovil samce 82 cm s krásným hákem, opět na tu samou modrobílou plandavku 28 g. Další den se mi podařilo pod chatou chytit samce lososa délky cca 65 cm (opět na tu samou plandavku) a odpoledne, když jsem autem vyzvedával muškaře u peřeje několik kilometrů nad chatou, dal jsem pár náhozů na slibných místech a na třetí nához přišel záběr pár metrů nad začátkem peřeje a výsledek byl samec délky cca 55 cm, který v řece pravděpodobně nebyl tak dlouho, protože byl zbarven stále ještě do stříbrna, byť bylo vidět, že již začíná tmavnout.
Všichni ulovení lososi byly přírodního původu, měli tukovou ploutvičku. U lososů z umělého výtěru je tuková ploutvička odstraněna, aby byl jejich původ poznat. Všem uloveným lososům jsem daroval svobodu. Pro mne má tato ryba větší hodnotu živá, než na talíři.

Standa měl za celou dobu pouze jeden záběr od lososa na 28 g plandavku ABU Toby (barva mědi). V proudu pod peřejí, jen pár stovek metrů od chaty, mu ji na plný odhoz vzal dle všeho slušný losos, ale bohužel o něj v podstatě ihned přišel. Záběr byl velmi agresivní, ryba se otočila na hladině a utrhla celý návazec. Naštěstí je Standa člověk nesmírně pozitivní. Sice byl notnou chvíli lehce rozladěn, ale nakonec i ten jeden záběr od lososa považuje svým způsobem za úspěch, nebo alespoň posun vpřed. Při dvou minulých výpravách za lososy se nepodařilo ani to.
A nakonec si slušnou rybu ulovil. Sice ne lososa, ale na rozlitině mezi peřejemi zdolal během necelých 40 minut tři krásné štiky délky 85, 93 a 97 cm. Štikami 93 a 97 cm si dokonce dvakrát posunul osobní rekord.

David a Václav byli ve Švédsku poprvé a hned si vybrali pravděpodobně nejtěžší možnou rybářskou disciplínu, kterou lze ve Švédsku provozovat. Lov lososů je velmi složitý sám o sobě a s muškařskou výbavou si to rybář rozhodně nezjedenoduší. Navíc řeka Vindelalven je veliká, široká a v podstatě nebroditelná. Oba jsou excelentní muškaři a lovu lososů s dvouručními pruty dali hodně času. A i když chytali na místech, kde šance byla (občas se tam dokonce losos otočil na hladině v dohozové vzdálenosti), bohužel lososa nezdolali. David měl jednoho na prutě na pár vteřin, ale došlo k přetžení ujímaného návazce pravděpodobně vlivem výrobní vady. Takže se nakonec museli spokojit s úlovkem lipanů z peřejí na řece Vindelalven a menších štik, na které vyráželi s muškařskými pruty na řeku Gargan přímo od chaty.

Předposlední noc jsem před spaním vylezl z chaty a na noční obloze byl takový zvláštní závoj. Bylo jasné, že to je sice slabá, ale polární záře. Za chvíli jsme stáli venku všichni včetně Davida, kterého jsme museli vzbudit. Kluci polární záři nikdy před tím neviděli a i slabá byl zážitek. Během více než hodinového pozorování však značně zesílila a byla to nakonec neskutečná podívaná. Stále se objevovala a mizela, ukazovala se nám v mnoha podobách a chvílemi dokonce měnila barvy od zelené až po fialovou.

Osobně považuji akci losos 2024 za vyvedenou. Tři ze čtyř účastníků měli lososa na prutě, 4 lososi zdoláni, uloveny krásné štiky, počasí vyšlo, komárů bylo přiměřeně, sauna osvěžující, dobrá parta a na závěr úžasná polární záře. Ano, bylo by skvělé, kdyby si každý ulovil svého lososa, ale realita je taková, že i jen záběr od lososa atlantského lze považovat za úspěch.

Musím poděkovat všem zúčastněným za perfektní výpravu a hlavně skvělou náladu po celou dobu.
Děkuji pánové, byla to jedna z nejhezčích výprav do Švédska, kterou jsem zažil!

Borek Zajíček





Vindelälven-Gargan 17-24 srpna 2024

Většina účastníků naší výpravy se soustředila na lov lososů, respektive na peřeje řeky Vindelalven v pěší vzdálenosti od chaty (nad i pod). Po Danielově guidingu jsme zjistili, že losos se dá potkat prakticky všude, což se nám během chytání potvrdilo. Daniel nám nicméně doporučil několik míst, kde lososi odpočívají po překonání peřejí, nebo před cestou do dalších, na ta jsme se soustředili více a tam jsme také dva lososy zdolali (77 cm a 64 cm). Minimálně tři další jsme ztratili. Jeden velký přímo v peřejích, tam nebyla šance ho zdolat, o kameny se uřízla pletenka (i s dlouhým návazcem). Další dva boje proběhly na klidnějších místech, ale v obou případech se jednalo o nesmírně silné ryby, které po dlouhém boji vytřepaly háček. Pak jsme zažili několik záběrů/ran do prutu, u kterých bylo podle razance jasné, že se také jednalo o lososy, bohužel bez záseku.
V peřejích, nad nimi i pod nimi nám k našemu překvapení na plandavky i woblery reagovali pěkní pstruzi (nej zdolaný 35 cm) a lipani (39 cm). Dle Danielových slov to ale bylo špatné znamení, protože pokud berou pstruzi, tak lososi nejsou aktivní. Jinak by pstruhy vyháněli a ti by se místo lovení schovávali. Losos je místní "king of the water".
Kdykoliv chtěl člověk zvolnit, stačilo nasadit "duhákovou" plandavku a nebyla nouze o zábavu. V mělkých peřejích se tak dalo chytit 10 lipanů za půl hodiny.
Největší štiku na řece mezi peřejemi jsme měli 87 cm, okouny kolem 30 cm. Jednou jsme absolvovali výlet loďkou proti proudu Garganu a bavili se s hladinovými žábami v travách, k tomu přišlo pár malých okounů. A také jenom jednou jsme vyzkoušeli nafukovačku s motorem na rozlitině Vindelalvenu. Bohužel jsme nevyužili potenciál tohoto místa, protože jsme se snažili v proudných úžinách "trolovat" lososy (bez úspěchu) a málo času jsme věnovali prohazování štičích zátok. Ale kdykoliv jsme zátoku či břehy prohodili, přišla štika nebo větší okoun (39 cm). Sem bych šel příště celý den čistě na štiky a okouny a neztrácel čas lososy.
Také jsme zkusili dvě pstruhovo-sivenová jezírka, ale bez jediné zdolané ryby (tedy lososovité, okouni tam byli). Daniel nám doporučil dvě, kde se dá chytat z břehu, obě jsme v jeden den zkusili a nic. Zdálo se, že je na tyto ryby moc teplo, prostě nepřišel ani jeden záběr.
K řece Vindelalven nemám výhrady, zkušenost s lovem na ní byla super.
U řeky Gargan bych ocenil loďku s motorem. Vymotat se ze zátoky u chaty sice vyžaduje kvůli kamenům pádla, ale na řece samotné by pak motor umožnil prozkoumání a pohyb dále proti proudu. Při šířce řeky je proud přece jen docela silný a po nějakém čase už se nám dál pádlovat prostě nechtělo.
Rozmanitost způsobu lovu i ryb je v tomto revíru velká.
Místo samotné se nám moc líbilo a rádi bychom se tam někdy vrátili.
Stručněji to nešlo, zážitků bylo spousty...

Zdeněk K.


Vindelälven-Gargan 9.-16.9.2023

Chtěl jsem se ozvat dříve, ale po návratu ze Švédska bylo zase strašně práce. Jako vždycky. Shrnu to krátce: oba jsme na prutu měli dva lososy, ale ani jednoho jsme nevytáhli.
Jednoho kolem 80 cm už jsem měl zdolaného u lodě, ale ta loď byla strašně vratká a netroufli jsme si vylovit ryku uchopením za ocasní ploutev a pak ji hodit do lodě. Chtěl jsem ho vzít do podběráku a už jsem ho v tom podběráku i měl, ale pak nějak vyskočil, háček zůstal viset v podběráku a losos byl fuč.
Brácha měl jednoho ještě většího, odhadem, tak 8-10 kilo. Vzal to po záseku přes proud, nešel zastavit a pak zajel k balvanům, kde se mu podařilo předřít šňůru. Pak už jsme místo 60 cm dlouhého fluorcarbonu dávali radši dvoumetrový. Ale další už nepřišel.
I tak se nám tam líbilo, parádní atmosféra a víme, že tam ty velký ryby jsou. Vím, že tah byl slabý, ale tím, jak jsme tam byli poslední týden sezóny, tak už lososi na tomhle úseku řeky byli a bylo jich tam docela dost.
Místňáci přesně věděli, kde stávaj a každý ráno a večer se tam stavovalo pár rybářů z okolí. Vydrželi házet třeba hodinu do jednoho místa, což se mi jako styl jejich rybaření moc nelíbilo, ale občas úspěch měli.

Martin Č.


Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, Vindelälven 26.8.-4.9.2023

Známé přísloví, kterého se naše skupina rozhodla nedržet a po méně úspěšné loňské výpravě vyrazila opět směr Vindelälven. Ano naše touha chytit lososa, která loni nebyla naplněna z důvodů vysoké hladiny řeky a rekordně malého počtu kusů, tohoto klenotu řek, nás přivedla do tohoto pěkného koutu Švédska.

Po informacích od CK, které hovořily o klesající hladině a snad i větší šanci na ulovení lososa, byla naše očekávání opravdu velká. Cesta proběhla zcela bez problémů, letecké spojení Praha, Stockholm a Umeå s krátkým přestupem se ukázala jako naprosto optimální a po zapůjčení auta a nákupu potravin, zbývala jen 3hodinová jízda, neuvěřitelně prázdnou silnicí až k chatě.

Tentokráte na nás zbyla chata Sandsele. Chata bez elektřiny a tekoucí vody, po pravdě na začátku trochu strašák. Vše se časem ukázalo naprosto dostačující, baterie nabíjené z fotovoltaiky a plynová lednice, vše stihlo napájet nejen naše mobily a foťáky, ale i naše žíznivá těla, studeným pivem. Velký nafukovací člun pro tři rybáře úplně v pohodě zdolával všechny peřeje a přesun mezi místy, která jsme loni objevili, byl velmi rychlý. Již na začátku jsme si nastavili plán lovu, dopoledne s lodí směr štika, okoun, popřípadě lipan, v podvečer pokus o lososa a pstruha.

Okouny jsme po loňských zkušenostech našli poměrně snadno a celkem se dařilo pravidelně zdolávat kusy o velikosti 40 cm, štiky měly své dny a za sluníčka braly celkem spolehlivě, bohužel velká nám stále unikala. Pstruha už asi také umíme, velikost okolo 50 cm se také ocitla na našem náčiní, až posud byla naše skupina spokojená. A to pro nás nejdůležitější, losos, ne, a ne se ukázat. Dokonce ani žádná aktivita na hladině nebyla vidět. Hladina neustále každý den klesala, počasí bylo neskutečně příznivé, jen ty ryby to asi nevěděly.

Až jednoho večera se štěstí usmálo na mě a během 40 minut jsem zdolal zprostřed řeky tři kusy, dva samce 50 a 65 cm, a nakonec i samičku 85 cm. Tolik štěstí najednou! Samozřejmě všechny kusy po rychlém focení, vráceny vodě a šťastný rybář sedící na břehu, tam možná sedí ještě teď. Poděkování patří kolegům, kteří i s nasazením vlastního života, kompletní koupel v proudu, pomohli s focením a rychlým návratem ryb do jejich přirozeného prostředí. A protože příroda je spravedlivá, druhý den na jiném místě zdolal Tom krásného samce 60 cm a Lojza dokonce dva podobné. Bohužel Tom o jednoho (pravděpodobně největšího) přišel, když nevydrželo náčiní, ale to už k rybařině patří. Bohužel to bylo ze strany lososů vše a žádný další již nezabral až do konce výpravy.

Celkové počty ryb pro nás příliš mnoho neznamenají, nikdo je nepočítá, ale lze zodpovědně prohlásit výpravu za velmi povedenou a druhově pestrou i když se žádný obr nekonal. Největší ryby zájezdu tedy byly: losos 85 cm, štika 80 cm, pstruh 54 cm, lipan 50 cm a okoun 46 cm.
Petr P.




Vindelälven-Gargon 19.-26.8.2023

Na řeku Vindelälven jsme přijeli s cílem lovit lososy. Ale značný nadstav vody a podprůměrný letošní tah lososů nám již od počátku příliš šancí nedával. Průtok byl zhruba dvojnásobný oproti normálu a tah sotva poloviční ve srovnání s úspěšnými roky.

Hned po příjezdu jsme se šli k řece podívat a chytit si první rybu. Já šel v kraťasech a brodil jsem v crocsech, takové bylo vedro. Na mušku jsem ulovil 15 lipanů a jednoho malého potočáka. Kluci si každý také nějakou rybu ulovili. Druhý den bylo ještě krásně ale pak dva dny nepřetržitě lilo. Chodili jsme k řece vždy jen na hodinku nebo dvě a šli uschnout do chaty.

Jeden deštivý půlden jsem se Standou byl chytat na rozlitině ze člunu. Standa měl na prutě dvě solidní štiky, ale ani jednu se nepodařilo zdolat. Ta větší už byla u člunu, ale pak nástrahu ve výskoku vyklepla. Druhou (trošku menší) jsme viděli, ale spadla pár vteřin po záběru. Tipuji, že na vině byla příliš povolená brzda a zásek neseděl. Nakonec jediné dvě štiky toho dne jsem na rozlitině zdolal já, měly 96 (měřeno) a cca 90 cm (odhadem).

Pak déšť vystřídalo docela příjemné počasí. Chvílemi sice lehce pršelo, ale jinak bylo polojasno až jasno. Petr nemaje broďáky chodil chytat hlavně z veslice na říčku Gargan a byl spokojen z množsvím úlovků štik, okounů a jesenů. Štiky byly sice spíše menší, největší měřila těsně pod 80 cm, ale bylo jich dost. Petr si rád zachytá bez ohledu na velikost úlovku, proto byl spokojen.

Michal důsledně zkoušel lososy a další ryby v řece na mušku (klasika i switch) i na přívlač. Kromě pár lipanů kolem 35 cm se zázrak nekonal. Navázal si i mušky přesně podle švédských lososových vzorů (fakt pěkná práce), ale sežral to nakonec vždy jen lipan. A jedno odpoledne strávil s Petrem na Gargonu lovem štik a okounů.

Já a Standa jsme chodili vždy na půlden na rozlitinu chytat okouny a štiky. Štikám se sice moc nechtělo, ale krásných okounů jsme nachytali dost, byli přesně tam, co loni. U peřeje u vtoku do rozlitiny se podařilo na hraně proudu ulovit i pár pěkných lipanů a dva menší potočáky. Druhý půlden jsme chodili chytat na Vindelälven nebo říčku Gargon. Na mušky-nymfy se v řece Vindelalven dalo ulovit spoustu lipanů, ale průměrná velikost byla znatelně menší, než vloni. Spletlo se nakonec i pár potočáků (do cca 30 cm). Lososa jsme tentokrát ani nezahlédli se otočit na hladině.

Jediného lososa v době našeho pobytu ulovil Radek z chaty Lillsebranna (15 km od nás proti proudu) a to v podstatě náhodou. Byl zkusit ze břehu štiky pod peřejí a na plandavko-woblera od Rapaly ulovil na rozhraní proudu a tišiny samce lososa délky 95 cm. Ani lanko před nástrahou mu nevadilo... Když jsme spolu mluvili druhý den po telefonu a já se ptal jak jdou ryby, tak říkal že ani neví. Že leží v lodi, nechytá, okolní svět vlastně ani moc nevnímá a v hlavě si stále dokola přehrává svůj životní lov...

V sobotu ráno jsme zabalili věci, rozloučili jsme se s Danielem (majitel chaty a místní kapacita přes lososy) a vyrazili směr letiště Stockholm. Protože jsme nemuseli nijak pospíchat, zastavili jsme se na peřejích Mardseleforsen na řece Vindelälven níže po proudu, kde je pěší trasa přes visuté mosty nad nádhernými mohutnými peřejemi (cca hodinová procházka). Další zastávka byla v Umea v supermarketu a poslední delší zastávku jsme udělali u mostu Högakustenbron přes baltský záliv severně od Härnosändu. Krátká procházka k větrné elektrárně a večeře v místní restauraci nám dodala další síly na cestu. Ve tři ráno jsme úspěšně dorazili na letiště, vrátili auto a v 7:25 odletěli do Prahy.

Nakonec jsme si pobyt i rybaření užili, chyběl jenom nějaký úlovek, na který nelze zapomenout.
Děkuji pánové, i bez lososa to byla nakonec moc hezká výprava!

Borek Zajíček

načíst další reportáže