Švédsko - Tjuonajokk - Reportáže

Před 22 lety jsem s batohem na zádech prošel cestu z Nikkaluokta do národního parku Abisko nedaleko norského Narviku. Primární cíl byl sice zdolání vrcholu nejvyšší švédské hory Kebnekaise (2117 m), ale značná část cesty vedla podél jedné z mnoha laponských řek. Celou cestu jsem nemohl od řeky oči odtrhnout a sliboval si, že se do těchto končin jednou vrátim a pruty tentokrát doma rozhodně nenechám. Tehdy jsem ještě vůbec netušil, že za kopcem ve vedlejším údolí teče řeka Kaitumälven a že u jezera Kaitumjaure, kterým protéká, leží kemp Tjuonajokk. Dnes už to vím a vím také to, že pro muškaře, a lovce lipanů obzvlášť, je to místo, kde se plní sny. Takže když se naskytla příležitost zúčastnit se rybářské výpravy do Tjuonajokk, nebylo o čem přemýšlet.

Rybářský kemp Tjuonajokk vznikl hluboko v minulém století z původní laponské osady. V současné době stojí u jezera Kaitumjaure něco přes desítku jednoduchých chatek, na dané podmínky exkluzivní restauraci, sauna a obchůdek se základními životními potřebami jako jsou mušky, repelent, pivo... Jediné, co v Tjuonajokku (naštěstí) není, je signál na telefon a připojení k internetu. Jedná se tedy o naprosto dokonalé místo, kam se dá vyrazit na ryby a nebýt u toho jakkoliv po celou dobu rušen okolním světem. Obrovskou devizou celého kempu je personál, který dělá co může, aby každému návštěvníkovi pobyt maximálně zpříjemnil.

Pro spoustu lidí, včetně mě, je zážitek už jen způsob dopravy z cca 70 km vzdálené Kiruny pomocí vrtulníku. Jinak to ani nejde, do Tjuonajokk prostě nevede žádná pozemní cesta. A chvíli po tom, co z obzoru zmizela Kiruna, což velmi kulantně řečeno není žádná nádhera (člověk by řekl, že to je prostě strašná díra a měl by naprostou pravdu – dominanta celého města je gigantický důl na železnou rudu), objevila se pod námi řeka Kaitumälven a já už viděl za každým kamenem lipana „přes padesát“. A protože muškařina není kaprařina, byli jsme připraveni za pár chvil po příletu na ulovení prvních místních lipanů. Cesta k peřeji Taivek, která leží necelé dva kilometry po proudu od kempu nám ve finále trvala minimálně hodinu chůze. Terén je vhodný tak pro soby a losy, ne pro nás. Později jsme už radši vždy jeli k peřeji lodí. Už během prvních několika minut se ukázalo, co lze po rybářské stránce reálně očekávat. Naši první lipani se na vzduch podívali během chvilky. Všichni měřili přes 40 cm a bylo jich hodně.

Protože místo jako je Tjuonajokk není jen o rybaření, ale i o pobytu v naprosto úžasné krajině, rozhodli jsme se, že vyzkoušíme všechny rybářské možnosti a objevíme co nejvíce půvabů, které místo nabízí. To znamená, že postupně navštívíme všechny tři rozumně dostupné peřeje na řece Kaitumälven a zkusíme chytat i štiky na jezeře Leaffa. V plánu byla i návštěva některého z výše položených jezer, ve kterých se loví siveni a pstruzi. Z toho nakonec sešlo, protože se nám prostě nechtělo trmácet se několik hodin do kopce neschůdným terénem s armádou komárů kolem sebe.
K peřeji Tjirtjam se jede lodí přes celé jezero více než hodinu, ale nevadilo by, kdyby byla cesta ještě delší. Celou cestu je na co se koukat a jsou to scenérie, které neomrzí. Tato peřej je nejblíže horám a vrchol nejvyšší švédské hory Kebnekaise se tyčí necelých 25 km severně od peřeje, těžko si představit při rybaření hezčí pohled.
Nejčastěji jsme ale chytali na peřeji Taivek. Ta leží čtvrthodinku lodí od kempu po proudu řeky, ryb tam je neskutečně a to i těch trofejních „přes padesát“. Každý z nás si tam dokázal najít svůj flek, ať už chtěl zrovna chytat v mělčí vodě na suchou, nebo posílat do omrzení těžké nymfy do toho nejsilnějšího a nejhlubšího proudu.

Dalších pár kilometrů po proudu od peřeje Taivek leží peřej Kukkak. Opět krásné místo a opět plné lipanů. Na Kukkak se nedá dojet lodí, kterou jsme si pro naše cesty k peřejím pronajali a sami řídili. Možná by šlo dojet se štěstím tam (po proudu), ale určitě ne zpět. Cestou je nutné prokličkovat mezi balvany celou peřej Taivek, což zvládne jen ten, kdo zná řeku minimálně tak, jako některý z místních lipanů. A právě tak znají řeku všichni místní průvodci, kteří fungují i jako lodní taxi pro rybáře, kteří si netroufají nebo prostě jen nechtějí sami řídit loď. Přeci jen už hned kousek od přístaviště bylo nutné vždy projet lodí mezi několika velkými až pod hladinu čnějícími kameny. Ideální a bezpečná trasa je sice vyznačena bójemi, ale není zde díky tažnému silnému proudu moc prostoru pro chybu. Navíc je cesta mezi bójemi dost úzká. „Nástěnka mrtvých vrtulí“ v přístavišti je jasným důkazem, že to prostě občas nevyjde.

Jezero Leaffa hostí hlavně štiky a okouny. Z kempu se musí jet přes půl hodiny lodí směrem na Tjirtjam a pak jít do mírného kopce další minimálně půlhodinu svižnou chůzí. Jezero Leaffa leží o nějakých 60 výškových metrů nad hladinou řeky Kaitumälven. Na jezeře je k dispozici veslice a pro lenochy je možnost pronájmu malého 2,5 HP motoru, který je ale nutné odnést na zádech k jezeru a pak zpět.
Naše návštěva zde byla poznamenána silným větrem, odpoledne byl problém doveslovat přes jezero zpět na místo, kde jsme do lodě ráno nastoupili. Jezero je relativně velké (zhruba 4x1 km), v jižní části jsou mělčiny a ostrůvky, kde jsme se trochu ukryli před větrem a šlo celkem dobře chytat. Výsledkem bylo ulovení 12 štik ve dvou lidech, vše na streamery. Největší dvě štiky měřily k 90 cm a bojovaly jako čert. Takhle hotovej jsem už dlouho nebyl, veslování skoro na místě, chůze tundrou v broďákách a celodenní házení velkých streamerů muškařským prutem AFTMA 10 mě vyšťavilo do morku. A do toho komáři. Spal jsem jako zabitej.

Zajímavá byla i krátká zastávka cestou z Tjirtjam při ústí potoka do jezera. Sice jsme tam chytali jen nějakých 20 minut, ale po ulovení dvou lipanů na hnědý zonkerový streamer, přišel záběr s úplně jinou razancí a po pár minutách ležel v podběráku krásně stavěný potočák s délkou 54 cm. V době našeho odjezdu byla tato ryba zatím největší letošní potočák ulovený některým z návštěvníků kempu. A můj největší potočák vůbec.

Na jeden večer jsme si objednali v restauraci Tjuonajokk tříchodovou večeři. Ten den se podával starošvédský kuřecí salát jako předkrm, siven z některého z okolních jezer s celerovým pyré a brokolicí a jako dezert něco na způsob lívanců s místními borůvkami. K tomu nám byl nabídnut bohatý výběr kvalitních vín. Po večeři jsem si šel sednout do odpočívárny u sauny, která je v přístavu. Prosklená stěna s výhledem na jezero, v dálce hory nad peřejí Tjirtjam a přímo pod oknem sbírající lipan. Seděl jsem tam minimálně dvě hodiny a nevěděl jsem, na co koukat dřív, jestli na rybu nebo na hory. Dalo by se tam sedět fakt dlouho a jenom se dívat, protože tma nebude dříve než za několik týdnů.

Jediné, co mě za celou dobu pobytu v Laponsku dokázalo vyvést z míry, byli komáři. První dva dny nám poprchávalo a nebylo jich tolik. Ale jak přestalo pršet, udeřili v plné síle. Repelent fungoval vždy jen omezenou dobu a jediné, jak se dalo dostat mimo jejich dosah, bylo zabrodit někam do řeky dále od břehu. Ani v chatě se nám nikdy nepodařila totální dekomárizace a neustále jich tam bzučelo pár desítek kolem našich hlav. Ale nakonec i ti komáři k tomu patří a dalo se to přežít, byť občas se skřípěním zubů.

Padesátky lipany jsme chytili, já jich měl dokonce 7 a jednoho 51 cm. K tomu několik potočáků. Většina neměla přes 30 cm. Velkou radost jsem měl ze pstruha na suchou mušku v peřeji Taivek na prut #4. Mušku vzal v proudu mezi kameny a následovalo slušné rodeo, dokonce mě donutil kus běžet vodou. Bál jsem se, aby neuřízl návazec o některý z ostrých kamenů. Nebyl to žádný obr, měl 45 cm, ale se 45 cm lipanem, což byla průměrná velikost lovených lipanů, se to nedá vůbec srovnat.
Lipani brali velmi ochotně skoro jakékoliv mušky po celou dobu, jen když se začal rojit ve velkém jeden konkrétní druh hmyzu, bylo nutné najít mušku, která byla tomuto hmyzu co nejpodobnější a jelo se dál.

Pak jednoho dne odpoledne zase přiletěl vrtulník a my nasedli dovnitř. Po chvíli začal telefon vibrovat a říkat mi, co jsem za těch osm dní zmeškal. Na obzoru se objevila Kiruna.

Jednou to muselo přijít, krutý návrat do reality je tu. Ach jo!