Revíry - destinace ► Evropa ► Švédsko ► Hokensas ► Reportáže ► Když se „chytnou májovky"
Švédsko - Hokensas - Reportáže
Když se „chytnou májovky" 5.1.2014
Letoší červnové výpravě GFFC na švédská jezera v oblasti Hokensas seonečně povedlo zažít to, o čem už u nás čteme bohužel jen ve starých knížkách. Zachytili jsme začátek líhnutí nebo chcete-li rojení májovek.
Podnikli jsme již řadu muškařských zájezdů, ale buďto jsme přijeli moc brzy nebo naopak podél břehů anad vodou poletovaly doslova mraky jepic a přecpané ryby netečně ležely kdesi na dně a trávily po několikadenní hostině. S líhnutím jepic je to nevyzpytatelné, hodně záleží na chemismu vody, teplotě, počasí a dalších faktorech. Pokud nemáte na místě přítele, který by vám dal zprávu, že to právě začalo a máte sebou pořádně hodit, pak jde víceméně o loterii.
Májová jepice - Ephemera vulgata se rodí častěji v červnu než v květnu a tak bychom ji mohli nazývat spíše červnovka.
Měli jsme po minulých zkušenostech navázány nymfy jepic, rozence i suché jepky v barvách od slonové kosti do sírově žluté. Samozřejmě i přes pečlivou přípravu všechno bylo jinak. Převážná část májovek byla šedá až šedě olivová, takže hned od prvního dne jsme začali s vázáním nových mušek. Během našeho dvanáctidenního pobytu gradovalo líhnutí v nepravidelných časových vlnách. Některé dny šlo o odpolední pstruží šílenství, jindy sbíraly ryby jen dopoledne. Postupně se vše ustálilo a májovky nalétávaly prakticky po celý den.
Setrvávat u suchého muškaření ve chvílích menšího sběru bylo pro mnohé z nás nezáživné a tak přišly ke slovu i intermediální a potápivé šňůry. Po četných experimentech se výběr mušek zúžil na dvě lury. Na pstruhy duhové byla účinná tradiční olivová larva vážky (Damsel Nymph) se zlatýma řetízkovýma očima v kombinaci s intermediální šňůrou. Pstruzi obecní si velmi oblíbili novou luru Radka Svaška, kterou pojmenoval „Švédka". Používali jsme ji se šňůrou o potápivosti č. 6. Velmi dobře pracuje při chytání z belly-boatu, kdy nahazujete z vody směrem ke břehu, k porostu vodních rostlin a na rozhraní hluboké a mělké vody. Mohu potvrdit, že popotahovaná stření rychlostí, neměla při lovu „obecňáků" konkurenci.
Nejvíce se však chytalo na rozence a jepici májovky. Zpravidla jsme používali dvojici mušek umístěnou na návazci zhruba 1,2 - 1,5 m od sebe. Jako koncovou mušku dávám vždy velkou suchou májovku, kterou opět vyvinul Radek. Říkali jsme jí Parník, protože její vysoká křídla trčí z vody jako komín. Na přívěs pak přivazuji rozence v podobě Tatranky s olivovou barvou těla. Ve všech případech nedoporučuji jít s průměrem koncového vlasce pod 0,2 mm. Loví se zde velké, bojovné ryby, pro které není problém lehce urazit 0,18 mm návazec.
Pokud měl rybář dost trpělivosti, daly se ryby nachytat s Parníkem klasickým způsobem na sucho, bez dodatečného pohybu. Při mém způsobu lovu jsem považoval ponechat Parník na konci návazce jako dobrý orientační bod, viditelný i ve vlnách a velmi dobře plovoucí na vodě po dobu až několika hodin. Tatranka umístěná na přívěsu pak odhalila svoji další, zatím nedoceněnou vlastnost. Já totiž zásadně na jezeru všechny mušky oživuji, ať už popotahováním, mlýnkováním nebo pouhým chvěním. Při pěticentimetrovém zatažení za šňůru Parník na konci pouze popojede po hladině, ale Tatranka se díky svému zabořenému tílku šikmému křídlu, které funguje vlastně jako lopatka woblera, potopí pod hladinu a po ukončení pohybu se opět ochotně vynoří. To můžete opakovat znova a znova, po velmi dlouhou dobu. Vrstvené křídlo ze CDC má totiž skvělé plovací schopnosti a tak Tatranku stále vynáší k hladině i mnohonásobném zatažení pod vodu. A právě tohle opakované potápění s následným pozvolným vynořováním je úžasně účinné i na opatrné jezerní pstruhy. Myslím, že přesně napodobuje stoupajícího rozence velké májovky.
Mnohokrát jsem zaregistroval vlnu či pokus o útok s úhybným manévrem těsně před koncovou muškou. Po jednom či dvou zataženích se však nezřídka podařilo rybu obrátit a donutit ji sebrat vynořující se Tatranku.
Po výpravě na švédská jezera zůstaly nám všem hluboce vryté vzpomínky na záběry a zdolávání více než stovky překrásných pstruhů duhových a obecných . Lovili jsme ze břehů, z lodí i z belly-boatů ryby velikosti od 45 do 56 cm. Mým největším úlovkem na „sucho" byl 56 cm dlouhý „jezerák". Připojuji popis doporučených mušek.
Tak zas někdy na jezeru.
Petrův zdar!
Ivo Knákal
Popisované mušky:
Švédka
Háček - TMC 760 TC č. 8-10
Vázací nit černá
Střapeček - oranžová, tmavě proužkovaná srst králíka
Tělíčko - šedohnědý dubbing ze zajíce
Nožičky - červenohnědý srpek kohouta
Oči - zlaté ze řetízku
Parník
Háček TMC 106 TC č. 8-10
Vázací nit černá dvouvláknová
Štěty - dva a dva pesíky ze srsti jezevce rozevřené do širokého V
Tělíčko - dvě větvičky z křídelního pera káněte v přírodní barvě navinuté na ramínko
Křídla - celá dlouhá pírka CDC přivázaná lícem k sobě tak, aby se rozevírala do V
Nožičky - srpek kohouta Grizzly jako parašut
Tatranka
Háček TMC 106 TC č. 8-10
Nit dvouvláknová rezavě hnědá
Štěty - hustší svazek větviček ze srpku hnědého kohouta typu Grizzly
Tělíčko - úzký, zužující se pásek olivového Flex Body
Křídlo - tři postupně za sebou přivázané svazečky odraného CDC
Nožičky - srpek hnědého kohouta typu Grizzly
Podnikli jsme již řadu muškařských zájezdů, ale buďto jsme přijeli moc brzy nebo naopak podél břehů anad vodou poletovaly doslova mraky jepic a přecpané ryby netečně ležely kdesi na dně a trávily po několikadenní hostině. S líhnutím jepic je to nevyzpytatelné, hodně záleží na chemismu vody, teplotě, počasí a dalších faktorech. Pokud nemáte na místě přítele, který by vám dal zprávu, že to právě začalo a máte sebou pořádně hodit, pak jde víceméně o loterii.
Májová jepice - Ephemera vulgata se rodí častěji v červnu než v květnu a tak bychom ji mohli nazývat spíše červnovka.
Měli jsme po minulých zkušenostech navázány nymfy jepic, rozence i suché jepky v barvách od slonové kosti do sírově žluté. Samozřejmě i přes pečlivou přípravu všechno bylo jinak. Převážná část májovek byla šedá až šedě olivová, takže hned od prvního dne jsme začali s vázáním nových mušek. Během našeho dvanáctidenního pobytu gradovalo líhnutí v nepravidelných časových vlnách. Některé dny šlo o odpolední pstruží šílenství, jindy sbíraly ryby jen dopoledne. Postupně se vše ustálilo a májovky nalétávaly prakticky po celý den.
Setrvávat u suchého muškaření ve chvílích menšího sběru bylo pro mnohé z nás nezáživné a tak přišly ke slovu i intermediální a potápivé šňůry. Po četných experimentech se výběr mušek zúžil na dvě lury. Na pstruhy duhové byla účinná tradiční olivová larva vážky (Damsel Nymph) se zlatýma řetízkovýma očima v kombinaci s intermediální šňůrou. Pstruzi obecní si velmi oblíbili novou luru Radka Svaška, kterou pojmenoval „Švédka". Používali jsme ji se šňůrou o potápivosti č. 6. Velmi dobře pracuje při chytání z belly-boatu, kdy nahazujete z vody směrem ke břehu, k porostu vodních rostlin a na rozhraní hluboké a mělké vody. Mohu potvrdit, že popotahovaná stření rychlostí, neměla při lovu „obecňáků" konkurenci.
Nejvíce se však chytalo na rozence a jepici májovky. Zpravidla jsme používali dvojici mušek umístěnou na návazci zhruba 1,2 - 1,5 m od sebe. Jako koncovou mušku dávám vždy velkou suchou májovku, kterou opět vyvinul Radek. Říkali jsme jí Parník, protože její vysoká křídla trčí z vody jako komín. Na přívěs pak přivazuji rozence v podobě Tatranky s olivovou barvou těla. Ve všech případech nedoporučuji jít s průměrem koncového vlasce pod 0,2 mm. Loví se zde velké, bojovné ryby, pro které není problém lehce urazit 0,18 mm návazec.
Pokud měl rybář dost trpělivosti, daly se ryby nachytat s Parníkem klasickým způsobem na sucho, bez dodatečného pohybu. Při mém způsobu lovu jsem považoval ponechat Parník na konci návazce jako dobrý orientační bod, viditelný i ve vlnách a velmi dobře plovoucí na vodě po dobu až několika hodin. Tatranka umístěná na přívěsu pak odhalila svoji další, zatím nedoceněnou vlastnost. Já totiž zásadně na jezeru všechny mušky oživuji, ať už popotahováním, mlýnkováním nebo pouhým chvěním. Při pěticentimetrovém zatažení za šňůru Parník na konci pouze popojede po hladině, ale Tatranka se díky svému zabořenému tílku šikmému křídlu, které funguje vlastně jako lopatka woblera, potopí pod hladinu a po ukončení pohybu se opět ochotně vynoří. To můžete opakovat znova a znova, po velmi dlouhou dobu. Vrstvené křídlo ze CDC má totiž skvělé plovací schopnosti a tak Tatranku stále vynáší k hladině i mnohonásobném zatažení pod vodu. A právě tohle opakované potápění s následným pozvolným vynořováním je úžasně účinné i na opatrné jezerní pstruhy. Myslím, že přesně napodobuje stoupajícího rozence velké májovky.
Mnohokrát jsem zaregistroval vlnu či pokus o útok s úhybným manévrem těsně před koncovou muškou. Po jednom či dvou zataženích se však nezřídka podařilo rybu obrátit a donutit ji sebrat vynořující se Tatranku.
Po výpravě na švédská jezera zůstaly nám všem hluboce vryté vzpomínky na záběry a zdolávání více než stovky překrásných pstruhů duhových a obecných . Lovili jsme ze břehů, z lodí i z belly-boatů ryby velikosti od 45 do 56 cm. Mým největším úlovkem na „sucho" byl 56 cm dlouhý „jezerák". Připojuji popis doporučených mušek.
Tak zas někdy na jezeru.
Petrův zdar!
Ivo Knákal
Popisované mušky:
Švédka
Háček - TMC 760 TC č. 8-10
Vázací nit černá
Střapeček - oranžová, tmavě proužkovaná srst králíka
Tělíčko - šedohnědý dubbing ze zajíce
Nožičky - červenohnědý srpek kohouta
Oči - zlaté ze řetízku
Parník
Háček TMC 106 TC č. 8-10
Vázací nit černá dvouvláknová
Štěty - dva a dva pesíky ze srsti jezevce rozevřené do širokého V
Tělíčko - dvě větvičky z křídelního pera káněte v přírodní barvě navinuté na ramínko
Křídla - celá dlouhá pírka CDC přivázaná lícem k sobě tak, aby se rozevírala do V
Nožičky - srpek kohouta Grizzly jako parašut
Tatranka
Háček TMC 106 TC č. 8-10
Nit dvouvláknová rezavě hnědá
Štěty - hustší svazek větviček ze srpku hnědého kohouta typu Grizzly
Tělíčko - úzký, zužující se pásek olivového Flex Body
Křídlo - tři postupně za sebou přivázané svazečky odraného CDC
Nožičky - srpek hnědého kohouta typu Grizzly
Reportáž sepsal Ivo Knákal, 5.1.2014