Švédsko - Hokensas - Reportáže

Po drobném zakolísání navigačního systému jsme přece jen v dopoledních hodinách dorazili do rybářského centra oblasti Hokensas – kempu Semesterbyn. Zde se opět projevila síla víkendu, který táhne snad všechny obyvatele Švédska z městských aglomerací do přírody. Z dřívějších pobytů jsme však věděli, že v neděli večer budeme v kempu téměř sami, protože ještě nezačala letní sezóna. Čas do ubytování jsme strávili prohlídkou malého, ale velmi dobře vybaveného obchůdku s rybářskými potřebami, v němž jsme byli překvapeni nízkými cenami některých výrobků špičkových firem. Po ubytování v příjemné a vcelku komfortně vybavené chatě, po krátkém odpočinku a diskusi na téma, které z šesti muškařských jezer navštívíme jako první, jsme vyrazili na jezero Enesjön. Nadále panovalo jihoevropské počasí, na což ryby reagovaly svojí netečností k předkládaným muškám, takže jsme všichni tři byli až do 18,00 hod. bez jediného záběru. Povečeřeli jsme na břehu jezera a přemýšleli, co a jak dál. Rozhodli jsme se pro malá lesní jezírka Tjärn ( Zdeněk) a Vita Tjärn ( já s Vaškem). Obě jezírka jsou velmi hluboká s temnou vodou a jakoby živými rašelinovými břehy, na nichž jediný neopatrný krok může být osudný. Každý si zde však to své místo pro chytání najde, protože je u jezera většinou buď úplně sám nebo s přáteli, s nimiž přišel. Kromě pohupujícího se břehu je na Tjärnu i Vita Tjärnu problémem i poměrně hustý les vzrostlých borovic lemujících břeh kolem dokola, a tak se co chvíli ozývají charakteristické údery mušek o kůru stromů. Tyto zvuky jsou pak nutně doprovázeny i verbálními vulgarismy. První záběr přišel Vaškovi, ale asi zrovna přemýšlel, protože při záseku přišel o celý návazec se dvěma muškami a tudíž ani nevěděl, které nástraze ryba neodolala. Sestavu tedy zopakoval. Já jsem za chvíli vodil duháka , ale po krátkém boji zajel pod břeh a tam se zbavil montany na desítce. Mimochodem, zdolávaná ryba, která se ukáže pod hladinou vypadá, díky hnědému zabarvení vody prosvětlené paprsky slunce, jako pstruh potoční. S přicházejícím večerem jsme se poprvé začali seznamovat s neuvěřitelně dotěrnými muškami velikosti mšice nebo octomilky. Malé černé bestie, rojící se z rašelinišť a vzrostlého borůvčí v milionových hejnech, nás žraly takovým způsobem, že nebylo prakticky možné soustředit se na vlastní rybolov. Nicméně ještě chvíli jsme vydrželi. Vašek měl záběr, ale ryba mu spadla. To už ale nálety hmyzu byly nad naše síly. Doslova jsme utekli zpět na Enesjön s nadějí, že zabrozeni snad budeme mimo dosah dotěrného hmyzu a že se třeba budou líhnout májovky. Oba předpoklady byly vcelku správné. Jenom se člověk nemohl přiblížit ke břehu, protože by byl sežrán, a májovky se líhly ve vzdálenosti, kam bychom sice velmi rádi dohodili, ale bohužel... Tak jsme to sbalili, bylo kolem 22. hod. a šli k autu, kam za chvíli přišel i Zdeněk. Ten na Tjärnu dostal dva duháky a o další tři přišel. Stejně jako my však šílel z malých černých mušek, což poněkud kalilo jeho radost. Teprve cestou do kempu, když Vašek otevřel na asfaltovém úseku u auta všechna okna a plynový pedál sešlápl na podlahu, jsme se přece jenom přestali ohánět, protože všechny mušky byly proudícím vzduchem vyluftovány téměř ze všech záhybů našeho šatstva. Když jsme se v chatě svlékli, byli jsme zděšeni stavem naší pokožky poseté červenými puntíky jako při tuplovaných neštovicích.

V neděli ráno jsme vyrazili na naše z dřívějších pobytů oblíbené jezero Prinsäsjoarna. V horkém slunečném dopoledni jsme měli každý jednu rybu, když největší byl Vaškův duhák se svými 53 cm. Hladina byla jako olej a tak jsem byli rádi, že jsme vůbec něco chytili. Zdeněk a já jsme byli úspěšní s nymfou májovky a Vašek se žlutou lurou s perleťovýma očima. Radostné bylo také zjištění, že dopoledne zřejmě nejsou bodavé potvůrky aktivní. Po obědě a tradičním krátkém odpočinku jsme si v místním obchůdku zakoupili zaručeně účinný insekticid a takto vyzbrojeni jsme odpoledne opět navštívili jezera Tjärn a Vita Tjärn. Vašek šel tentokrát se Zdeňkem, protože se chtěl něco přiučit. Zápach, který se z nás po namazání krémovým přípravkem proti hmyzu linul, nám připadal opravdu velmi odpudivý. Ovšem ta drobná havěť měla jiný názor! Na Vita Tjärnu jsem vydržel sotva půl hodiny a opět jsem, pološílený a s myšlenkami na sebevraždu, utekl do vody k ostrovu na Enesjönu. Ryby ten večer obstojně sbíraly, ale zřejmě to byly rozenci májovek, které jsem samozřejmě ještě nestačil navázat. Tak jsem strávil zbytek večera zoufalým převazováním. Přepadla mě těžká „depka„. Zvlášť když kluci přišli z Vita Tjärnu sice s novými neštovicemi, ale každý se dvěma rybami od 50 do 54 cm chycenými právě na rozence májovek. O hmyzu už se nebudu dále zmiňovat, protože i při pouhé vzpomínce se musím ošívat a drbat.

Další den jsme dopoledne odchytali na jezeru Prinsäsjoarna a z mého hlediska to byla velmi úspěšná vycházka. Mám tam takové pro chytání velmi příznivé místo ve východní části jezera hned za spojovacím průplavem, kde se dá zabrodit dost daleko od břehu. Intermídu jsem nahradil plovoucí šňůrou, protože i na volné vodě je poměrně malá hloubka, a velmi pomalu jsem stahoval nymfu májovky. Chytil jsem v krátkém časovém rozpětí dva krásné duháky 50 a 56 cm a hned bylo po depce. Zdeněk měl také dvě ryby ( ale on je na to zvyklý!), padesátky na montanu a nymfu májovky z jeho oblíbeného místa pod velkou břízou. Vašek byl tentokrát bez záběru. Odpoledne nám Zdeněk předvedl, jak se váže rozenec májovky a protože jsme dlouho nechápali postup, tak nám jich několik navázal. Konečně i moje krabička tedy byla vyzbrojena tímto žádaným vzorem! Namlsán dopoledními úspěchy jsem se i odpoledne nechal vysadit na Prinsäsjoarnu, zatímco kluci odjeli opět na Tjärn. Nabrodil jsem si znovu na své místo a pokračoval v nymfování, protože hladina byla naprosto bez života. Ale protože nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, bylo veškeré moje počínání naprosto bezúspěšné. S přicházejícím večerem, se konečně začaly ukazovat sbírající ryby a to i v mojí blízkosti ve vzdálenosti 10 – 20 m. Rychle jsem tedy navázal rozence májovky. První záběr přišel po pár hodech nečekaně okamžitě po dopadu mušky na hladinu. Z momentu překvapení jsem se vzpamatoval ve chvíli, kdy mi ryba vytahovala z cívky navijáku podkladovou šňůru a vzápětí se několika výskoky zbavila nepříjemného sousta. Byl to nádherný duhák velikosti mezi 60 a 70 cm! I když to bylo prakticky bez boje, byl jsem tímto několikavteřinovým zážitkem nedšen. Následně jsem dostal další dvě ryby kolem 45 cm a jeden záběr jsem prošvihl. Celý den tedy pro mne byl dnem s velkým „D„ a ani se mi nechtělo od vody, když pro mne Vašek se Zdeňkem, oba bez ryby a opět řádně pobodaní, přijeli.

Úterní ráno přineslo prudkou změnu počasí. Po dlouhotrvajícím až nesnesitelném vedru se ochladilo a přišel déšť. Spíše než zklamání v nás tato změna vyvolala pocit naděje, že s ochlazením vody budou ryby aktivnější. V žádném případě však nelze hodnotit naše dosavadní úspěchy jako mimořádně podprůměrné! Zajeli jsme znovu na Prinsäsjoarnu. Hned po nabrození před námi několikrát sebrala ryba. Byli jsme v jedné linii, všichni tři vedle sebe. Zdeněk, známý svojí rychlostí ( všude a ve všem), navázal rozence májovky a hned prvním hodem rybu dostal ( a nás taky). Byl to duhák 50 cm . Bohužel však to dopoledne poslední. Z vody nás vyhnal opravdu silný déšť. Na stejné místo jsme se vrátili i odpoledne, ale pokračovalo naše dopolední trápení a večer nám bylo jasné, že se změnou počasí skončilo i líhnutí májovek. Před odchodem od vody přece jen Zdeněk přesvědčil ještě jednoho duháka. Vašek i já jsme ten den byli bez jediného záběru. Odneslo to pár plechovek Gambrinusu ačkoliv ty za to určitě nemohly.

V noci pak přešla fronta a ráno to vypadalo zase na docela příjemný den. Mezi mraky se objevovalo slunce a lehce vanul vítr. Po krátkém dohadování jsme se všichni tři rozhodli pro Tjärn. První záběr měl Vašek na žlutou luru, ale ryba to zřejmě nedobrala. Po další hodině bez záběru dostal Vašek duháka asi 45 cm. Pak zabrala ryba mě a to ve chvíli, kdy jsem rychle vytahoval šňůru v domnění, že jsem upráskl nymfu. Ryba mi však spadla, ale byl to alespoň návod, jak na ně. Vzápětí měl podobnou zkušenost i Zdeněk. Do oběda pak Vašek se Zdeňkem chytili každý ještě jednoho duháka a k jezeru přijel „zarybňovací„ vůz a jeho řidič nám tam vysypal pár podběráků čerstvých ryb. Odpoledne jsme se Zdeňkem vystoupili u jezera Prinsäsjoarna a Vašek se rozhodl pro belly boat na Nord Vattnetu. Počasí se opět zhoršilo a vypadalo to na déšť, který také za chvíli přišel, ale tentokrát nás i při své značné intenzitě neodradil. Zdeněk objevil účinnost oranžové lury ( „švédky„) a v rychlém sledu dostal dva pěkné duháky. Já jsem si v té slotě vynymfoval alespoň jednoho. To už se ale ozval klakson Vaškova auta a tak jsme to sbalili a vodou či blátem spěchali na parkoviště. Vašek, jinak úzkostlivě lpící na čistotu a pořádek v autě, měl tentokrát věci naházené bez ladu a skladu v kufru byl rád, že je v suchu. Naše věci jsme tam přidali a viděli jsme to na pořádného frťana ( preventivně, proti nachlazení!). Vašek neměl z boatu ani záběr.

Čtvrteční dopoledne jsme opět strávili na Prinsäsjoarně. Jak se později ukázalo, byla to naše poslední návštěva tohoto nádherného jezera. Loučení s ním však nedopadlo podle našich představ, protože jsme byli všichni bez záběru. Odpoledne jsme se zase rozdělili, když Zdeněk s Vaškem zamířili na Tjärn a já se nechal vysadit u poloostrova jezera Nord Vattnet. Hned po nabrození mě zaujalo hejno sbírajících ryb a jejich postupné přibližování k mému stanovišti. Když už to vypadalo, že bych na ně mohl dohodli, přišel prudký liják trvající asi 10 minut a po něm už jenom hladina jako olej. Na žlutou lurku jsem chytil pouze několik malých okounků a na rozence májovky jsem při stahování vyprovokoval k záběru duháka, který mi však ihned spadl. Kluci byli na Tjärnu přece jen úspěšnější, každý s jedním duhákem.

Na pátek, poslední den našeho pobytu, jsme zvolili jezero Nord Vattnet. Zdeněk a já na lodičce a Vašek s belly boatem. Foukal však dost silný vítr napříč jezera a tak jsme vždycky odveslovali k východnímu břehu a během driftu na druhou stranu jsme prochytávali okolí lodě. Jediný záběr jsem měl když Zdeněk vesloval a já za lodí volně táhl roztaženou šňůru s montanou, tedy v podstatě forma hlubinné přívlače. Díky silnému větru, ale už i v důsledku zřejmé únavy, jsme asi po třech hodinách zakotvili loď s tím, že odpoledne už ji nevyužijeme. Vašek na boatu dopadl stejně, jenom vítr si s ním víc pohrával zejména při návratu do kotviště lodí. Po posledním obědě a polením klidu jsme rozhodli, že poslední odpoledne našeho pobytu ve Švédsku strávíme na jezeru Prinsäsjoarna. Při příjezdu na parkoviště na jeho břehu nám však bylo jasné, že to nebude to správné místo, protože parkoviště bylo plné aut a kolem se pohybovalo nebo postávalo mnoho diskutujících Švédů připravených k rybolovu. Byl pátek a to byl zase ten den jejich věčných návratů k přírodě. Jako náhradní řešení jsme tedy zvolili Enesjön. Bylo tam zatím téměř prázdno a tak jsme se v tom opět horkém, ale velmi větrném odpoledni, převlékli a dohodli, že zabrodíme na ostrov a v jeho okolí odchytáme zbytek dne. Zdeněk si chtěl ještě prochytat jeho oblíbené místo na kose vpravo od zátoky a tak jsme s Vaškem odešli na ostrov sami. Foukal opravdu silný vítr, který vytrvale likvidoval naše ( tedy hlavně moje) pokusy o delší hody a když už se přece jen podařilo nahodit, ryby neměly zájem. Tak jsme si sedli na břeh ostrova a ve společnosti posledních dvou plechovek Gambrinusu rozjímali, fotili a pak pozorovali Zdeňka, jak mizí směrem k Tjärnu. Prevít! Vzali jsme to na vědomí a po chvíli dalšího neúspěšného prošlehávání větru jsme se odebrali do lesa na Vita Tjärn. Byl tam docela klid, pouze jeden rybář. Vašek měl po pár hodech záběr na „švédku„, ale ryba mu spadla. Neuplynula však ani půlhodinka a vodil dalšího duháka. Tentokrát úspěšně a opět na „švédku„. Najednou bylo u jezírka živo. Přišli frekventanti muškařského kurzu zúročit hodiny výcviku na louce v kempu. Přišel i Zdeněk a taky se s námi chtěli rozloučit ty malé černé mušky a tak nás ve strašných hejnech přátelsky obletovaly a občas bodly. Začali jsme být nervózní, ale Vašek a já jsme ještě chytli každý jednu rybu a Zdeňkovi dvě spadly. Tím jsme ukončili rybolov v oblasti Hokensas.
Bylo to krásné a bylo toho dost, ale určitě se tam brzo vrátíme! Švédské království má totiž přívětivou náruč!
Červen 2002