Norsko - oblast Soroya-Loppa - Reportáže

V rámci pracovní cesty na sever Norska, do kraje Finnmark jsme si naplánovali i třídenní rybaření na poloostrově Loppa, konkrétně v okolí osady Sor-Tverrfjord, kde bude rybářům od roku 2015 k dispozici nový dům, který jsme chtěli vidět na vlastní oči. Ve vsi je skoro nemožné touto dobou potkat živáčka, kromě doby před příjezdem a těsně po odjezdu trajektu. Nebýt zde obchod se základními potravinami, čerpací stanice a přístaviště trajektu, lehko by člověk nabyl dojmu, že je osada v říjnu bez života, ale ve skutečnosti tu bydlí 16 stálých obyvatel.

Dlouhodobá předpověď počasí vypadala velmi příznivě a to až nečekaně. Podle norských webových stránek www.yr.no, které jsme průběžně kontrolovali, mělo být víceméně jasno s teplotami kolem 10°C a vítr až na výjimky jen minimální. Vzhledem k tomu, že ve všech domcích, kde se lze v osadě ubytovat, je dostupné připojení k internetu prostřednictvím wi-fi, je možné pomocí této webové stránky plánovat výjezdy na vodu a místa vhodná k lovu přesně dle aktuálních povětrnostních podmínek. Nechápu, podle čeho daná stránka prognózu počasí vytváří, ale v reálu bylo přesně tak, jak zněla předpověď.

První den jsme rybařili jen necelé dvě hodiny, poté, co jsme lodí odvezli našeho norského kolegu do sousední vsi na trajekt.
Zdeněk znalý místních poměrů nasadil vysoké tempo a během krátké chvíle zdolal halibuta 110 cm (cca 10 kg), druhý se mu vypnul těsně u lodi a ulovil i nějaké menší tresky obecné do 80 cm. Já jsem na vláčecí prut dostal asi pět mníkovců a ať jsem dělal, co jsem dělal, jiný druh se mi nepodařil. Zdeněk si ze mě samozřejmě utahoval, že prý jsem specialista na mníkovce.

Druhý den vstáváme okolo šesté ráno, když hory na druhé straně fjordu začínají vystupovat ze tmy. Snídáme, připravujeme svačinku a čaj do termosky. Na vodu vyrážíme hodinu po rozednění, asi v 7 hodin.
Protože jsme díky www.yr.no věděli, že se kolem poledne má zvednout silný vítr, naplánovali jsme si trasu podle toho. Začínáme chytat na stejném místě, kde jsme byli včera. Vychází slunce a okolní hory se začínají barvit odstíny hnědé a zlaté. Já opět začal tahat mníkovce a propadat depresi, neboť jsem si nechal v chatě cigarety.
Pak Zdeněk zasekl a suše konstatoval, že to bude něco většího. Po překvapivě krátkém boji byl u lodě halibut velmi slušných proporcí a Zdeněk na mě štěkal povely: „dělej, uhni, připrav gaf, gafuj, jdi do…“, Než jsem stačil najít a podat gaf, byl halibut zase u dna. Na druhý pokus jsme přišli o gaf, když nevydržel kroužek, kterým jsem ho přidělal k řemínku. Na třetí pokus už placatá ryba nedostala šanci a najednou byla v lodi (dodnes nechápu, jak jsem ji dokázal sníženým, ale úzkým prostorem v zadní části lodě Dolmoy prorvat). Teprve v lodi bylo vidět, co je to za hovado, ale čísla hovoří jasně – 157 cm a 49 kg. Gratuluji Zdeňkovi a čekám, až mi přestane krvácet prst poraněný v zápalu boje. Fotím a pak jdu zase trápit mníkovce. K mému překvapení začínám chytat tresky obecné, žádné obry, ale 80 cm s přehledem mají. Zdeněk vztáhl ještě další dva menší halibuty a několik tresek. Zhruba v poledne končíme lov, protože se opravdu zvedá nepříjemný vítr.

Třetí den je počasí, že kdyby mi to někdo vyprávěl, tak neuvěřím – jasno, teplo, skoro bezvětří. Člověk by v říjnu na severu Norska takové počasí nečekal, ale dle místních to není nic neobvyklého a dokonce tvrdí, že touto dobou je počasí velmi stabilní bez prudkých změn, na které jsou zvyklí rybáři, kteří navštěvují Norsko začátkem sezóny. Sice není vidět 24 hodin denně jako v létě, ale za těch skoro 13 hodin světla (na severu Norska je v září a začátkem října o něco delší den než u nás tou dobou), které jsme měli k dispozici, nebyl problém se „vychytat“ do mrtě.
Vyrazili jsme na lov na západní stranu ostrůvku Loppa, asi 30 minut jízdy lodí od Sor-Tverrfjordu a děly se věci. Ryba za rybou, tresky kolem metru, občas nějaká větší, Zdeněk zdolal dva menší halibuty a pak konečně přišel na řadu můj první halibut v životě (93 cm) a pak hned další dva! Zdeněk si zase konečně chytil mníkovce, holt kdo umí, ten umí. Kolem třetí hodiny odpoledne začínáme směřovat k domovu a po cestě stavíme ještě na pár zajímavých místech v blízkosti útesů. Když už jsme se rozhodli, že pojedeme nejkratší cestou domů, na echolotu se nad 50 m hloubkou objevilo obrovské hejno ryb, rozhodli jsme se, že dáme posledních pár náhozů. Spouštím kopyto do hloubky a jen co se dotkne dna, je tam ryba. A pěkná! Jsem z celodenního rybaření pořádně unaven a v průběhu zdolávání si musím krátce odpočinout, ale tresku úspěšně zdolávám. Při focení už sotva zvedám 117 cm dlouhou rybu tak, aby neměla ocas na zemi. Ten den by naše úlovky naplnily snad celou loď.

Poslední den se ráno jedeme na pár hodin rozloučit s vodou. Na východě září obloha tóny oranžové a modré, slunce barví vrcholky okolních hor a k úplné pohodě na lodi chybí jen sklenka něčeho ostřejšího. Hladina fjordu je jak rybník a my chytáme pouze tresky (a Zdeněk jednoho mníkovce). Před polednem se shodujeme, že naše ruce, záda i ramena mají zdolávání ryb dost a jedeme se připravit na odjezd - osprchovat náčiní od soli, uklidit domek, zabalit zavazadla i část úlovku na cestu letadlem. Trajekt odjíždí v pět hodin a navíc nás naše hostitelka pozvala na oběd, což se samozřejmě neodmítá.
Zítra ráno si ještě v Norsku splníme nějaké pracovní povinnosti a odpoledne nás čeká let domů, kde je na rozdíl od norského severu sychravo a deštivo.

Za sebe mohu říct snad jen to, že z rybaření na severu Norska kolem Sor-Tverrfjord jsem naprosto nadšen. Se středním Norskem, se kterým již zkušenosti mám, se to nedá srovnat. Okolí je krásnější, hory jsou vyšší, ryb je víc a jsou větší, lidé jsou zajímavější (i když trochu zvláštní). Zarazil mne nepořádek v okolí severonorských vesnic - na pobřeží kolem Sor-Tverrfjord jsou odložené různé věci: vyřazené kotle, sekačky, pár vraků automobilů, staré pluhy na sníh a další již nepotřebné objekty. Místní starousedlíci, stejně jako většina ostatních obyvatel odlehlejších částí severu Norska, jsou zvláštní živočišný druh a podobné věci je nechávají v naprostém klidu, nikam se neženou, užívají života a čas nechávají bez stresu plynout. Po chvíli strávené na podobném místě také získáte pocit, že stres je jen slovo ve slovníku cizích slov.
Velkým překvapením bylo počasí - nikdy bych nečekal, že touto dobou bývá na severu tak krásně a přívětivě.