Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Grytoy 3.-13.7.2026

Rybářskou dovolenou na ostrově Grytoya v Norsku jsem si s mými kolegy hodně užil. Dobře, že jsem dal na doporučení a vybral tuto destinaci. Je to sice "trochu dál", ale stojí to za to. Kdo si chce rybaření užít v klidu a pohodě, tak Grytoy vřele doporučuji.
Ubytování bylo skvělé, s filetárnou hned v domě a s výbornou lodí se silným motorem, která kotví hned u domu. Co víc si přát.
Majitel domku je sympatický a hodný člověk. Několik večerů strávil společně s námi. A nejen proto, že jsme měli točené pivo, které mu moc chutnalo. Vozíme totiž s sebou vždy pípu a sud piva - samozřejmě platíme clo.
Co se týče úlovků, tak to bylo taky skvělé. Chytili jsme hodně velkých tresek obecných, sem tam nějakého polaka, kelera, mníka, ale bohužel tentokrát
ani jednoho halibuta. I když já asi nejspíš jednoho hodně velkého "ztratil". Při vytahování nástrahy z hloubky cca 140 m mi na "to" něco skočilo, ale bohužel byla moc utažená brzda. Takže to dopadlo, jak to dopadlo: rána a nástraha se 100 m šňůry se válí někde na dně v moři. Kolega měl sice při dalším pokusu brzdu povolenou, ale po krátkém boji vytáhl udici bez úlovku. Nejspíše byla ryba špatně zaseknutá.
Už se těšíme na příští rok.

Stanislav Š.


Kvitnes 5-15 června 2026

V Norsku jako vždy vše proběhlo v naprostém pořádku, posílám na Vesterály velkou 1. Rybaření nejlepší za posledních několik let, počasí skvělé, ubytování 1, loď supr 1, úlovky výborné. Jezdili jsme do fjordu a mezi ostrovy kde proudí voda, do 30 minut jízdy lodí od domku. Nachystáno jsme měli hodně, vše do 50-60 cm se pouštělo. Bylo hodně mníků a mníkovců ze dna, povedla se nám treska tmavá 110 cm váha 6,5 kg, halibut 135 cm váha 18,6 kg a jinak hlavně dorši mezi 70 až 90 cm.

Jiří F.


Elgsnes 3.-10.6.2026

Jenom krátce: bylo to tam pěkné.
Klika na solidní počasí nám umožnila si dobře zachytat.
Převážně treska polak, treska obecná a 2 x Halibut cca 1,2m vráceni moři.
Chytli jsme i jednoskvrnky, mníky mořské a mníkovce bělolemé.
Kolik kusů na tři lodě to nevím, ale denně dost na jídlo i na to abychom měli pro každého pohodlně nachytanou povolenou kvótu. A to jsme v Elgsnes docela hodně ryb snědli.
Největší polak měřil 94 cm, největší treska tmavá 97 cm, jednoskvrnka 72 cm a halibut 120 cm.
Místo je dobré, ale autem je to dálka cca 36-37 hodin obě cesty. Příště asi raději letadlem.

Dalibor T.

Elgsnes 20.-27.5.2026

Opět po roce jsme zamířili na Sever do Elgsnes, letos v oslabení: jen dva v autě a dva v letadle. Ale se stejným nadšením jako v předešlých letech. Zmenšení počtu účastníků umožnilo přesedlat z dodávky do osobáku, což je přeci jen rychlejší a pohodovější cestování. Cestu jsme vybrali z nejlepších úseků předešlých let, takže sprintem do Rostocku, trajektem do Gedseru a přes trajekt Helsingborg-Helsingör ještě první den po E6 do Margretetorpu v jižním Švédsku, kde jsme měli zabukované báječné přespání ve vesnickém koloniálu s bytem a historickou benzinovou pumpou.
Další den ještě kousek po E6 a za Halmstadem po 26 kolem východních břehů jezera Vänern, kde neobtěžují omezení rychlosti jako na druhém břehu. Z Karlstadu pak na sever ke Klarelvě a jejím údolím do Norska. Plánované nocování v Trysil Hyttegrend nebylo k dispozici a náhrada v domečku v Nybergsundu se ukázala jako slabší volba, ale na vyspání stačila. Třetí den jsme pokračovali po 26, ale na rozdíl od loňska jsme odbočili po 2176 do údolí horního toku Trysilelvy. Za druhou zatáčkou sice z asfaltu šotolina, ale nejhezčí kus cesty včetně tetřeva, který nás chvíli nechtěl pustit dál.
Po návratu na 26, pak na 28 jsme na pauzu dorazili do hornického města Röros, památky Unesco. Přes hory mezi národními parky jsme se spustili k moři do Stjördalu a po E6 mimo jiné údolím řeky Namsen s úžasnými peřejemi opět k moři do Mosjoen, kde jsme měli v domě na Lyngenvegen 11 luxusní ubytování. Poslední den cesty jsme zůstali věrní E6 až do Bognes, odkud nás trajekt převezl do Lödingen. E 10 na Harstad je stále rozestavěná, ale už rychlejší než vloni, 85 a za Harstadem silničky do Elgsnes bez překvapení.

V Elgsnes nás přivítal k našemu překvapení nezvykle dobře naladěný pan Ruud – dobrá nálada mu vydržela celý týden, vše klapalo jako na drátku. V noci dorazili naši „letci“, kteří na letišti museli počkat na další letadlo s jejich zavazadly. A mohli jsme se dát do rybaření.
Z cesty jsme byli naladěni na krásné počasí, ale začalo dost foukat, občas i trochu sprchlo, tak jsme museli zmenšit akční rádius a chytat blíž k domku. Po nesmělém začátku jsme si vzpomněli, jak se chytá ve větru, a během dvou dnů jsme měli nachytanou kvótu. Počasí zřejmě ovlivnilo i apetit tresek, které braly prakticky stále, i když ne jedna za druhou. Absolutní většina úlovků byly obecňačky kolem 80 cm, letos žádná přes metr, pár pěkných polaků a při pokusech o pilkrování několik mníkovců bělolemých a malé tmavky. Halibuta jsme opět nechytili, ale jeden za vylovovanou malou obecňačkou vystoupal až ke člunu, kde se po chvilce váhání do ní zakousl, ale hned ji zas pustil. Byl to nádherný pohled, halibut mohl mít kolem 150 cm, plaval si těsně pod hladinou.
Celkově tedy rybařina hezká, letos na větší a těžší nástrahy díky větru – nejúspěšnější byly gumy s hlavičkami 60 a víc gramů, délka 15 cm, světlé barvy. Nejlepší chytání bylo kousek od přístaviště na dlouhém hřbetu v ústí průlivu do Andsfjordu a na podmořských kopcích mezi Skotskallen a Skarvhausfallet, vše na hloubkách 10 – 40 metrů. Zkusili jsme dojet i k mělčinám kolem Kasholmenu, ale na otevřeném moři začalo foukat, takže se zvedly táhlé vlny výšky kolem dvou metrů a padla lehká mlha. Spíš to byl pokus o rybaření. A když jsme měli možnost z poměrně malé vzdálenosti vidět, jak se při nárazu větších vln na skály na mělčinách voda propadne a následně díru přelije hřeben vlny, který se nad ní zvedne do 3-4 metrů, zbaběle jsme prchli k přístavišti, kde téměř nefoukalo a tresky na nás čekaly.
Dům opět nezklamal, díky našemu počtu měl každý svůj velký pokoj, vše bylo připravené, uklizené. Lodě šlapaly bez potíží, v přístřešku na filetování u přístaviště posunul majitel stůl blíž ke skále, takže v dešti už nám nepršelo na záda. Na vlastním přístavišti vylepšil majitel kotvení mola, tedy i jeho stabilitu a uvitali jsme také druhou hadici nataženou až k lodím, což výrazně zjednodušilo jejich úklid.
Na cestu domů se vylepšilo počasí, trasu jsme proti loňsku nezměnili. Vše proběhlo bez komplikací, žádná z poměrně častých policejních hlídek nás nestavěla. V Norsku jsme se snažili dodržovat rychlost, hřešili jsme jen ve švédském Laponsku, kde prakticky nikdo na silnici nebyl a bylo vidět do dálek. Brzdily nás jen občasné skupinky sobů. Ubytování v domku Elvis Stuga za Östersundem nemělo chybu včetně setkání s příjemným majitelem. Druhý den jsme si po cestě udělali kulturní zastávku na východním břehu jezera Vättern ve Vadsteně, kde je nádherný hrad a opatství. Poslední ubytování jsme měli v domku u Astorpu, milá starší dáma nám ráno přichystala i báječnou snídani. Poslední den cesty opět přes Helsingborg do Gedseru, díky časové rezervě jsme se před trajektem zastavili v městečku Vaeggerlose s úžasným kostelem z 11.-12. století. Trajekt do Rostocku spolehlivý, v podvečer jsme byli doma.
Celkově tedy opět krásný výlet s úspěšným rybařením, skvělým ubytováním a dobrou, i když menší partou.

Petr Obruba




Grotaver 9.-15.5.2026

Chatka paráda, jenom koupelna a toaleta je po schodech a tak se člověk dost naběhá.
Ryby jsme si dokázali najít, ale značně zhoustl komerční rybolov v přípobřežních vodách a na obsádce ryb je to znát.
Chytali jsme převážně tresky obecné, dost jich bylo kolem 80cm (určitě více než 150 ks) celkem. Keleři jsou v této lokalitě bohužel většinou malí.
Trofejní ryba byla pouze jedna 103cm treska obecná, váhově mimořádně disponovaný kus, ale nebyla to treska plná jiker. Odhadem asi 15kg. Uloveno na pilkr 100g na hloubce asi 30m.
Poprvé se nám podařilo chytit dvě menší tresky jednokvrnné.

Josef J.


Vesterály - Grotaver 1.-8.5.2026
Domek přes zimu prošel drobnou rekonstrukcí a interiér vypadá lépe než na fotkách na stránkách Pepy.
Bohužel počasí nepřálo, na vodu jsme vyjeli pouze dvakrát. Ale z mola jsme si docela zachytali.
Tomáš H.


Molnarodden-Lofoty 18.-25.4.2026

Skrei jsme cíleně nelovili, náhodně jsme o ně zavadili v jednu chvíli a vytáhli 2ks.
Chytali jsme převážně ve Vestfjrodu, první dny se nám lov nedařil, asi jsme se seznamovali s novou lokalitou. Pak to šlo.
Počasí bylo dobré, až poslední dva dny se pokazilo, odjeli jsme proto o den dříve.

Vojtěch B.



Molnarodden 20-26 března 2026

Když jsme přijeli v pátek ráno do Molnarodden, tak bylo počasí ještě jakž-takž. Vyjeli jsme na vodu, chytli jsme si tresku a kelera k večeři a to bylo na pár dalších dnů všechno. Začal foukat šílený vítr, který se navíc pořád točí, takže i ve Vestfjordu jsou vlny přes tři metry a v tom se teda fakt rybařit nedá. A do toho 5 minut prší, pak pár minut silné poryvy vichřice, pak chvíli sněží, pak zase prší, no prostě hnus. Když se vítr uklidnil a foukalo jen kolem 10 m/s, tak jsme vyjeli alespoň do sundu a pod most nebo na kraj Vestfjordu, ale chytlo se jen pár tresek nebo kelerů do 70 cm, tak akorát na večeři.
Ale nálada je dobrá. Když Jim slyšel, že bychom si rádi koupili nějaké lososy, tak nám hned přivezl mraženého parádního lososa (ne z chovu, ale uloveného), takže bylo carpaccio. Ve vinmonopoletu jsme vykoupili suché bílé víno, po večerech vážeme mušky... Vše je dobrý, jen to počasí.
Na závěrečné dva dny mělo být téměř bezvětří.
Nenechali jsme nic náhodě. Po poradě s Jimem i podle údajů z MarineTraffic jsme se rozhodli, že pojedeme na oceán, tedy severozápadně od Ramberg. Jednak tam jezdí více kutrů místních rybářů než do Vestfjordu a navíc případný vítr měl foukat od východu, což obvykle udělá na naší straně Vestfjordu velké vlny. Dali jsme si pořádnej oběd, připravili s sebou svačinku, navařili čaj do termosek, nachystali do lodě dvě nádrže paliva a záložní kanystr. Po obědě se vítr opravdu trochu utišil a dokonce se ukázalo i slunce! Ale pořád trochu pofukovalo od východu, takže Vestfjord byl nehratelný. Vyrazili jsme tedy sundem směr oceán. Po hodině jízdy jsme byli na místě - na hraně, kde dno klesá z mělčin do hloubek kolem 100 m. Na oceánu kolem nás bylo vidět kutry místních rybářů, kteří kladli nebo vytahovali sítě. A protože byly třímetrové táhlé oceánské vlny, tak chvíli kutr vidíš, chvíli nevidíš. Dali jsme asi 10 driftů, ale na hejna tresek jsme nenarazili. Na našich pilkrech a gumách končili jen mníkovci.
Pak se začalo šeřit, takže jsme udělali čelem vzad vyrazili zpět do sundu a dál do našeho domečku. Když jsme zakotvili před barákem, byla už tma a foukalo obvyklých 10 m/s. Zmrzlí a skoro bez ryb jsme vylezli z lodě a doufali, že dnes ráno se nějaký úlovek povede. Jenže hned od rána zase fičelo a na vlnách byly pořádné čepice, takže jsme výpravu na lodi do Vestfjordu vzdali a pojedem asi jen na chvilku chytat do sundu pod most. Jsou tam sledi, tak třeba pod nima nějakou větší tresku najdem. Zatím jsme tam v tomto týdnu chytli jen ryby do 60 cm.
Sumasumárum nás počasí za celý týden pobytu pustilo na vodu na 7 hodin. To není mnoho. Ale nejsme tu prvně a víme jak to chodí. K rybaření počasí patří, ať chceme nebo ne...
Ale příští týden má být menší vítr, tak si další parta snad zachytá.

Mnoho zdaru přeje Jura


Elgsnes - Vesterály
8-16 září 2025

Asi jsme měli zase štěstí na počasí. V první polovině září jsme v Andfjordu u Elgsnes za celých devět dnů pobytu nepotřebovali zateplené rybářské overaly, ale chytali jsme jen v košilích nebo bundách a normálních kalhotách. Přes den bylo kolem 15-20°C a v overalech bychom se upekli. Většinu dnů foukal mírný větřík kolem 3 m/s, jeden den bylo bezvětří a jedno dopoledne jsme kvůli silnějšímu větru na moře nevyjeli.
Teplota vody byla 12-14 °C, tedy relativně vysoká. Podle předchozí skupiny a zpráv rybářů z okolí nebyla v mělčinách šance na větší rybu. Ke stejnému závěru jsme rychle došli také. Na mělčinách 10-30 metrů jsme pak už v podstatě nerybařili a zaměřili jsme se na hloubky 50-100 m.
Prvních pár dnů jsme trochu hledali ryby (to jsme ještě zkoušeli i ty mělčiny) - dařilo se nám lovit jen všudypřítomné mníkovce, mníky, malé kelery, občas makrely nebo nějakou půlmetrovou jednoskvrnku a okouníky. Jenže okouníci už se v září nesmí lovit cíleně a tak jsme po ulovení okouníka vždy změnili loviště, ale i tak jsme jich některé dny chytli klidně tucet a většina byla 40-45 cm. Tresky obecné jako kdyby v Andfjordu vůbec nebyly, jen zcela výjimečně se během prvních tří dnů podařilo ulovit nějakou miniobecňačku kolem 30 cm.
Čtvrtý den rybaření jsme trochu změnili taktiku a namísto podmořských kopců a hloubek 30-70 m jsme se zaměřili na hloubky 70-120 m, kde se i podle echolotu dala najít hejna malých rybek, většinou kelerů. Zaměřili jsme se tedy na lov pod hejny drobných ryb a tahle taktika nás konečně dovedla k ulovení řady tresek obecných v kategorii 80-100 cm. Tedy žádné trofeje, ale alespoň se ukázalo, že obecňačky nikam nezmizely, jen byly na hloubkách kolem 80 m a navíc byly pěkně přežrané. Prakticky všechny větší obecňačky jsme chytli tak, že jsme nejprve v hejnu zasekli na pilkr nebo na jig malého kelera, toho jsme ihned spustili o pár metrů níže a za chvíli na něj zaútočila treska. 90% tresek obecných délky nad 80 cm jsme chytli tímhle způsobem, tedy sice na umělou nástrahu, ale vytuněnou kelírkem.
Halibuty jsme cíleně zkoušeli jen půl dne, ale protože mělčiny zely prázdnotou, vyhodnotili jsme jejich cílený lov jako ztrátu času. Zcela náhodně jsme během pobytu měli halibuta na udici pětkrát, ale ani jednou se ho nepodařilo dostat do lodě - 2x přetržený návazec a 3x se vypnul.
Díky přímo ideálnímu počasí jsme nemuseli denní režim nijak hrotit, vstávali jsme kolem sedmé, když už bylo slunce vysoko nad obzorem, chytali jsme mezi 9.00-17.00, takže jsme si úlovek stihli vždy zpracovat hezky za světla, kolem 20.00 jsme si už užívali před chatou výhled na fjord ozářený zapadajícím sluncem a po desáté večer nás občas hrou barev potěšila polární záře.
Jinými slovy, září nám letos v Norsku přálo.

Zdeněk E.



Grotaver 24.7.-2.8.2025

Letos bylo na severu Norska velmi teplé počasí, voda 16 st, Norové se koupali. A to se samozřejmě odrazilo na rybách (vymluvy je treba vzdy hledat).
Obecných tresek velmi málo, malé a hubené, tmavé tresky asi někam zmizely, jeden halibut 85 cm, pár opravdu pěkných okouniků a ohromné množství mníkovců, což jsme ještě nezažili. Dalo by se jich nachytat stovku za den a opravdu velkých až k metru.
Pochvala pro pana domácího v chatě Grotaver: měl jsem problém s autem, pomohl nám zajistit servis.

Jindřich M.

načíst další reportáže