Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Elgsnes 1.-8.6.2022

Tak jsme se konečně dočkali a můžeme vyrazit na rybolov do Norska na vymodlenou lokalitu Elgsnes. Vyjíždíme v dobré náladě a ani cvičení německých celníků a policajtů před Rostockem na lov teroristů nás neotrávilo. Čekání na nalodění bylo otravné, v době po plánovaném odplutí (cca 30 min) nás nacpali do posledního patra na koleje u vlaku. Pak už bylo všechno v pohodě až na to, že nestihli uklidit jednu kajutu a už to nebylo kde reklamovat.

Dále cesta dobrá se spaním ve Švédsku, na místo přijíždíme pozdě večer, ale pan profesor (domácí) je v pohodě a domlouváme předání lodí na ráno.
Pan profesor vše obsáhle, ale trochu chaoticky vysvětluje až nám neřekl o nesmyslném hlášení před odjezdem na vodu a jenom zdůzazňoval zapsání ryb do systému.

První dny úplná pohoda, sluníčko a mírný vítr. Plníme plán nachytat škopek menších kelerů na matesy (kamarádi je dělají nprosto skvělé). Tresky obecné braly tak do 90 cm a našli jsme pár míst, kde pravidelně projíždějí keleři do metru délky. Po třech dnech specializovaných na plnění limitů jedeme zkusit něco jiného. Povedlo se, kamarád Honza polonováček (po druhé v Norsku) se popral na lehkou vláčtu s halíkem 130 cm a 30 kg a jako správný klikař na stejném místě pak chytil ještě jednoho 95 cm.

Pokusy o hlubinou přívlač v dalších dnech nebyly žádná sláva při větru a dešti jež panoval, byl problém dostat nástrahu ke dnu. A pokud se tam dostala, tak tam byl mníkovec do 80 cm.
Díky větru jsme se aspoň podívali na vedlejší stranu našeho výběžku kde jsou docela zajímavé ruiny po pevnosti, kterou tu vybudovali Němci za války na ochranu námořní cesty.

Po každodenních rybích degustacích jsme na konec pobytu vyhlásili stopku na ryby domů, nicméně stejně kluci nedokázali odolat a tresku 115 cm a kelera 106 cm přivezli.

Při balení ryb nám bylo jasné, že máme nad limit. A jako by čert nespal při přejezdu Norsko-švédské hranice má řidič zkrat a snižuje jenom na 50 km/h a vůbec nezaregistruje třicítku. Zhruba po 12 km nás dojíždějí norští celníci a jdeme na filcunk. Máme něco málo přes povolené množství ryb, bedny jsou fest narvané.
Dusí nás tam asi 45 minut a vypočítávají postihy které nás asi neminou, ale nakonec nás osm zkroušených rybářů propustí, ať vše zase naložíme a hlavně, ať se to už neopakuje.

Konec dobrý, všechno dobré!

Pepa Šupina


Skrei 2022 - jak sedláci u Chlumce

Před letošní, dvakrát odloženou, výpravou na jarní tresky jsme všichni byli plni očekávání i přes fakt, že předpověď počasí vypadala, že se na vodu snad ani nedostaneme. Po zdlouhavé, ale bezproblémové cestě letadlem z Prahy přes Oslo do Bodo, taxíkem z letiště do přístaviště trajektů, trajektem z Bodo do Moskenes a nakonec autem majitele domku z Moskenes do Molnarodden, jsme se konečně po půlnoci z 20. na 21.3. ocitli v domku Molnarodden. Cesta byla sice dlouhá, ale pořád o dost kratší a pohodlnější, než případná cesta autem.

Jim nám ráno předal lodě a kromě počasí nic nebránilo prvnímu výjezdu na vodu. Předpověď slibovala menší vítr už kolem poledne, což nakonec vyšlo. V jednu hodinu po poledni jsme seděli v lodích a jeli na vodu.

První dvě hodiny jsme se trápili, tresky-skrei ne a ne najít. Chytili jsme akorát malého mníkovce a pár jednoskvrnnek. Teprve radikální změna místa přinesla úspěch a začali jsme chytat to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Asi dvě hodiny jsme chytali skoro rybu za rybou (85-105 cm), pak ve vzdálenosti cca 100 m od lodi projela kosatka a s rybami byl šlus. První den na vodě vypadal nakonec celkem optimisticky.

Další dny to byl boj. Když už se nám podařilo vyjet, skrei ne a ne najít. Počasí strašné: sníh, déšť, vítr. Ani Jimem doporučená místa (co největší hloubka blízko u břehu směrem na Reine) cílovou rybu nepřinesla. Když se pak udělalo celkem slušné počasí, byli jsme na vodě už od rána, ale před obědem jsme byli zase zpět. V podstatě bez kontaktu s rybou. Po obědě jsme vyjeli znovu, ale se stejným výsledkem, nepočítám-li jednu slušnou rybu spadlou a pár malých kelerů. Následující den nám nezbylo nic jiného, než koukat, jak venku fouká a sněží. Od rána do setmění nasněžilo 27 cm nového sněhu.

Předposlední den na vodě to konečně šlo. Počasí slušné, vlny sjízdné. Vyjeli jsme daleko na volnou vodu za pás posledních výraznějších podvodních kopců, pak už je dno skoro rovné a hloubky přes 120 metrů. Tady, asi 8 km od pobřeží, jsme je opět našli. Na každý drift jsme minimálně jednu skrei ulovili. Byla to dřina, ale alespoň korunovaná nějakým úspěchem. Široko daleko nebyla vidět jediná síť a ani rybářský kutr. Jedinou společnost nám dělala vojenská loď norského námořnictva.

Poslední výjezd jsme směřovali na místo, kde jsme byli úspěšní. Ochladilo se a vlny byly o dost větší. Cesta nám trvala minimálně dvojnásobek času a stejně jsme byli mokří. V lodi se nedalo ani postavit, jak to houpalo. A výsledek? Když nepočítám jednoho fakt slušného kelera (105 cm), tři těžce vydřené skreie a dva mníky, tak nic. Nakonec jsme to vzdali a jeli uschnout a rozmrznout na barák. Jednohlasně jsme se shodli, že v den odjezdu už na ryby nepůjdeme a raději zkonzumujeme zbytky jídla. Pití ne, to došlo už mnohem dříve...

Letošní výprava na skrei byla naprosto odlišná od výprav předchozích. Skreie evidentně ve Vestfjordu nebyly, nepočítám-li jednotlivé ryby. Obrovská hejna skrei, jak si je pamatuji z minulých let, se letos prostě nekonala. Normálně hejna skrei vytlačí ostatní druhy ryb a je problém ulovit cokoliv jiného. Tentokrát jsme ulovili i mníky, mníkovce, tresky jednoskvrnné, kelery a dokonce i jednoho vlkouše. Ještě při našem příjezdu byly ve Vestfjordu vidět kutry rybářských profesionálů a natažené sítě. S postupem času ale zmizely jak sítě, tak kutry. Dle informací od Jima, který je místní profesionální rybář s vlasním kutrem, se většina rybářských lodí pohybovala západně od Lofot, cca 20 km na volném moři, kde nějaké skreie byly. Pohled na webovou stránku marinetraffic.com, která monitoruje pohyb lodí v mořích celého světa, jeho slova pouze potvrdila.
Co je příčinou toho, že skrei do Vestfjordu nedojely nebo proč dojely jen tam, kam dojely, jestli do Vestfjordu připlují později nebo vůbec, jestli se toto bude opakovat i v příštích letech... na to nedokážu odpovědět. Nedokázal to ani Jim, který na Lofotech žije celý život a nikdy se neživil ničím jiným, než rybolovem. Na každou otázku jen pokrčil rameny a řekl „uvidíme“. Doufám tedy, že skrei 2023 proběhne tak, jak jsme zvyklí a že příště zase „uvidíme“ na echolotu obrovská hejna skrei stejně jako při několika předchozích výpravách.

Borek Zajíček




Norsko-Kvitnes 4-11 září 2021
Kvitnes na Vesterálech je krásně místo.
Chata, loď i domácí jsou bezva.
Tady je vítr kolem 13 m/s, prší a teplota 5-6 C.
Na hloubky se nedostaneme neb jsou velké vlny a když se vítr utiší, vyrazíme.
Něco málo nachytáno máme, ale žádné velké trofeje. Ale to nevadí, mi si Norsko užíváme i beztak.
Miroslav S.


Liland 18.-27.8.2021
Celkem jsme ulovili:
42 tresek obecných, 380 tresek tmavých a 1 halibuta
Zajímavé úlovky:
treska obecná 2x 105cm a 14Kg
treska tmavá 3x 110cm a 8Kg
halibut 100 cm a 9 kg
Lubomír Š.


Grytoy-Elgsnes 25-31 srpna 2021
Počasí poslední dva dny nic moc. Prakticky se nedá vyjet s lodí.
Ale před tím supr rybařina. Hloubky 150-200m u Grøtavær - hodně okouniků, tresky tmavé do 90 cm. A jako třešnička mník mořský-leng 122 cm.
Doporučuji všem rybarum cestujicim do Norska nechat se ockovat. Syn není a je s tím tady trochu problém (test na hranici, vyplnovani formulare a požadování karantény i když jsme ze zelené země). S očkováním je to bez problému.
Tak snad se počasí ještě umoudří

PS: Včera chytli Němci na druhé straně fjordu u Elgsnes halibuta 80 kg.
Jirka K




Molnarodden 2.8.-9.8. 2021

Rybářská parta byla velmi zkušená, co do počtu návštěv Norska, a docela jsem si to užil, i když jsem z dřívějších výprav znal jenom jednoho účastníka.

Cesta z Polska - Katowice do Norska:
Přílet do Osla, test na covid, 2h fronta. Nikoho nezajímá jestli je člověk očkovaný a kdy, všichni absolvují povinný PCR test při vstupu do Norska. Ten, kdo je očkovaný, jde jen do menší fronty.
Kdo chce letět do Norska přes Oslo s dvouhodinovým přestupem, nemá šanci to stihnout. Jak jsem vždycky nadával na 5-ti hodinovou čekačku na přestup v Oslu, tak dnes ji lze určitě kvitovat. Nakonec jsme to bez problému zvládli.

Přesun auty z Narviku trval asi 4 hodiny a byl určitě rychlejší než trajektem z Bodo, nicméně určitě ne levnější. Příjemné bylo, že jsme mohli dojet kdykoliv do obchodu pro potraviny, pivo a pilkry, kterých jsme potrhali fakt hodně. Tresky i Keleři se chytali hlavně o de dna a díky tomu byly velké ztráty pilkrů.

Jak šel rybolov? Jak komu!
V úterý, ve středu, a částečně i ve čtvrtek ráno pršelo, ale na moře se vyjet dalo, takže jsem obě dvě posádky lodí přemluvil k výjezdu od 11.00 do 21.00 hod. Na ten hnus počasí ještě celkem slušná rybařina.

U nás na lodi bylo uloveno několik malých mníků a jeden slušnější (92 cm) ale jinak jen pár tresek obecných a tmavých do 80 cm.
Na druhé lodi to bylo obdobné, možná to ani nestálo za to mokré rybaření. Všichni jsme od Lofot čekali větší úlovky. Ale tak už to někdy bývá, prostě se těm velkým nechtělo.
Propršené dny jsme lovili na vnitřní straně Lofot (ve Vestfjordu) severně od ubytka. A to obě dvě posádky. Druhá posádka za celou dobu ani jinam lovit nejela.

My jsme se pustili od čtvrtka směr pod most a dál na otevřené moře na vnější stranu Lofot. Počasí přálo, vlny do metru, prostě ideální počasí pro rybaření, ale bez větších ryb. Malí mníci, malí keleři... jeden za druhým, prostě otrava. Ale pak to přišlo. Velcí keleři u dne i ve sloupci. Během dvou hodin zdoláno 9 ryb od 80 do 95cm. Dokonce jsem si v jednu chvíli myslel na kapitální rybu ale zdolaná dubleta dvou kelerů 75 a 89 cm mně tak nakonec trochu zamrzela.

Poslední dva dny jsme se specializovali na lov halibutů ale ani to se nám moc nedařilo. Já dva ztracené pod lodí a Vlasta byl nakonec jediný úspěšný s halibutem délky 82 cm. To snad ani nebyly Lofoty!
Nicméně jsme každý něco chytil, užili pěkného prosředí a přírody a hlavně se všichni v pořádku vrátili domů. Možná budou mít ostatní i jiný názor, ale s tím já nic nenadělám...

Zdraví Libor



Lofoty a Vesterály,
srpen-září 2020

Lofoty a Vesterály patří ke klenotům Norska. Kromě dechberoucích scenérií nabízejí i skvělé podmínky pro mořský rybolov. Na Lofoty se jezdí v období březen-duben na lov jarních tresek, v květnu jsou již jarní tresky (skrei) zpět v Barentsově moři a na řadu přicházejí další druhy ryb, hlavně tresky tmavé a halibuti.
Letos bohužel na lov jarních tresek nedošlo z důvodu uzavření hranic, které vydrželo až do konce července. Nakonec se podařilo na Lofoty a Vesterály zrealizovat alespoň pár výprav v závěru této nestandardní sezóny. Naštěstí je tato sezóna nestandardní pouze z pohledu dvounohého cestovatele a nikoliv z pohledu mořských ryb - těm je nějaký koronavirus naprosto u zadní ploutve.

Molnarodden 5.-16.9. 2020
Cesta proběhla v pořádku, touto dobou ve Švédsku časté mlhy, jinak hraniční přechody a kontroly bez problémů, ani jsme nikoho nespatřili.

Co se týka rybolovu, ryby byly na otevřeném moři v malých skupinkách, spousta makrel a drobných tresek tmavých, pod nimi nebo okolo se držely větší. Bylo to těžké přemlouvání, ale něco jsme pochytali, tresky obecné, tmavé a občas polak. Ryby ve velikosti 70 až 100 cm, největší 97 cm obecná 5x, tmavá 7x, jinak kolem 80 cm. Raritka byla ďas mořský 70 cm, jeden halibut přibližně 130 až 150 cm se bohužel vypnul.

Počasí se po příjezdu totálně zbláznilo, vítr 7 až do 15m/s a stále déšť bez slunce, vlny oceánky od 4 m do 6 m, takže pěkná houpačka. 2 dny jsme nemohli vyjet vůbec. Nejhorší je ale ten vítr, bohužel.

Ještě nakonec bych zapomněl, hned druhý den jme se potkali s hejnem kosatek cca na 20m od lodi, takže zážitek na celý život.

Tomáš H.


Elgsnes 30.8.-12.9. 2020
Na prelome mesiacov August - September sme patrili medzi tých šťastlivcov, ktorým sa podarilo navštíviť Nórsko - konkrétne Elgsnes vzdialený 20 km od mesta Harstad.

Bola to už naša tretia návšteva tejto lokality. Ako to už chodí vždy je to iné a to, čo platilo na ryby pred dvoma rokmi už v tomto roku neplatilo. V prvý deň kamaráti z druhej lode priniesli troch halibutov 10, 11 a 12 kg. Na druhý deň sme sa trošku trápili, čo sme pripisovali silnejšiemu južnému vetru, ktorý nás sprevádzal skoro celý 12 dňový pobyt. Napokon sme tresky obyčajné našli v hĺbkach okolo 100 m. Vláčiť na podmorských horách v hĺbkach okolo 10-20 m bolo skoro zbytočné. 5 minút plavby loďou od našej chaty sa v hĺbkach 120 m nachádzali obrovské hejná tresky tmavej od 2 do 4 kg. To bola pre nás ďaľšia obrovská výzva ako pochytať aj väčšie ryby.
Napokon to prišlo a našli sme tresky obyčajné od 10 do 14 kg. Najťažšia mala 22 kg. Taktiež sa podaril halibut 19,5 kg.

Elgsnes je čarovné miesto, kde ste sami, bez toho, že by vás niekto vyrušoval. Keď si po rybačke sadnete na lavičku tak počujete úžasné ticho. V každom prípade doporučujem všetkým, kto si chce dobre zaloviť a odpočinúť si od zhonu a stresu v ktorom žijeme.

Viliam H.


Elgsnes 3.8. 2020
Dneska naši hosté ulovili halibuta délky 95 cm (kromě jiných ryb), ale mnohem hezčí úlovek je úžasná fotografie západu slunce, která se jim povedla po návratu z rybaření.

Nedalo mi to a musím se pochlubit, jaké tu máme scenérie.

Žiju v Norsku celý život a tohle se prostě neokouká.

Tore z Elgsnes




Elgsnes 5-12 května 2019

Tresek se minulý týden chytalo poměrně málo a malé.
Vynahradili jsme si to halibuty 140 cm (43 kg) a 122 cm (22 kg). Na vyfocení těchto dvou ryb (hlavně toho 122 cm) je vidět, že když se ryba dobře vyfotí, vypadá mnohem větší.
Martin W.


Lofoty - Molnarodden 17.-24. dubna 2019

Molnarodden je krásné místo. Oceňuji výhodu samoty, kdy nelze zažít fronty ve filetárně apod. Zase není s kým konzultovat denní zkušenosti.
Bohužel jsme trefili větrný týden. Na "velkou" vodu do Vestfjordu jsme se dostali třikrát: v den nástupu, druhý den a asi předposlední den. Hejna tresek už nebyla kompaktní, ale roztrhaná na menší, kdy přicházely záběry, když se objevila na echolotu vodorovná čára nebo i když na obrazovce nic nebylo. Záběry jsme měli nejvíc od 62 m do 86 m. Nachytali jsme přibližně 34 tresek a dva slušné kelery (70 a 82 cm) ve Vestfjordu. Největší tresky byly 2x 117 cm (váhu nevím), jedna 123 cm s váhou 18,5 kg.
V sundu pod mostem a před lososími sádkami u ostrůvků jsme chytli 6 tresek z místní populace, tři malé kelery a jednu jednoskvrnku. Sledě jsme nechytili, i když byla na echolotu za mostem jeden den dosti velká hejna, snad právě sleďů.
Mám jeden raritní úlovek a to mušli velikosti dlaně, která měla tu smůlu, že ji padl pilkřík přímo před ústa.
Díky větru jsme měli příjemný poklidný výlet do obce A. Také jsem nasbíral hrnec slávek, uvařil, vyloupal, zamrazil. Tak jsem zvědav, jestli budou k jídlu, protože daly dost práce.
Kosatky už jsme neviděli, "jen" jednoho pořádně velkého tuleně.
Cestu tam jsme zvolili přes Švédsko s přespáním v Narviku (zajímavé místo), zpět jsme jeli po Norsku, chtěl jsem konečně vidět Saltstraumen. Dorazili jsme k němu při odlivu. Dodnes na dojem z valící se vody nemůžu zapomenout.
Ve Vestfjordu jsem podruhé zažil pocit, když nejde na moři nastartovat loď. Byl docela vítr, už jsme volali domácího, ale po chvilce jsem odkryl kryt baterie a nasadil spadlý kontakt. Drobnost, která může mít fatální následky.
Vítr nevítr, prožili jsme další parádní týden na rybách!
Ještě jednou děkuji.
Ať se všem, kdo letos míří na sever Norska daří.
Václav M.

načíst další reportáže