Maledivy - Maledivy - Reportáže

Maledivy 20.-27.3. 2021

V sobotu kolem půl osmé ráno vidím z lodi přistávat letadlo společnosti Emirates a o hodinu a půl později je již Martin a jeho skupina vítán posádkou na lodi. Loď je připravená, dotankovaná, doplněno pivo..., nic tedy nebrání okamžitému vyplutí.
Probíhá rychlá příprava prutů na trolling a po pár desítkách minut už za lodí táhneme tři woblery a dvě povrchové chobotnice. Bohužel záběr se nekoná ani před obědem a ani po něm.
Podvečerní jigging, byl sice krátký, ale opět bez ryby. Kapitán navedl loď 2x do ideálního místa, do proudu v kanálu spojujícím vnitřní a vnější stranu atolu, jenže záběr ani tak nepřišel. Na jigging se po večeři podařilo ulovit pár malých barakud a kranase velkookého.
Večerní lov na kousky rybího masa přinesl ulovení žraloka rezavého solidní velikosti kolem 3,5 metru. V noci byl uloven podruhé a do našeho odjezdu kroužil kolem lodě.

V neděli od rána trollujeme z vnější strany atolu a na slibných místech zkoušíme i poppovat. Pár výjezdů na popp bylo, ale bez úspěšného finále. Na poppování je příliš klidná hladina a ryby nás z dály vidí. Hladinové nástrahy nakonec úspěšné nebyly. Martin zkoušel házet do vody velkou (140g) cikádu Sébile v barvě FT a dokázal vyprovokovat k útoku a následně zdolat pěkného chňapala (red snapper) délky 65 cm. Druhá ryba, nejspíš o něco menší kanic měsíční mu spadl u lodi. Už byl jasně vidět.
Po krátkém šnorchlování a obědě vyjíždíme opět trollovat. Konečně záběr, dokonce na dva pruty během pár vteřin. Na jednom ryba visí, druhý se jen narovnal aniž by proklouzla brzda navijáku. Kuchař Šadýz fandí a huláká na celé Maledivy „ryba na háčku, ryba na háčku“. Nakonec je v lodi wahoo délky 115 cm a v ocase má zapíchnutého woblera z toho prutu, který se jen narovnal. Konečně záběr na trolling!
Večer kotvíme poblíž kanálu, který spojuje vnitřek atolu s volným oceánem. Nahozeno je několik prutů na maso a občas někdo obejde loď s jiggovacím prutem. Na jiggy berou akorát malé barakudy a spletl se jeden kranas ostrovní. Na maso se chytil malý žralok a chňapal. Několik záběrů se nepodařilo proměnit.

V pondělí je moře nechutně klidné, hladina je jako zrcadlo, vítr nefouká ani trochu. Na ryby nic moc a také to podle toho vypadá.
Za celý den jsme měli jen jednu rybu na prutě, která bohužel spadla kousek od lodi a ani jsme ji nezahlédli. Tipujeme, že to bylo slušné wahoo.
Po obědě a šnorchlování byl jeden jediný záběr na povrchovou chobotnici, o kterou se pokoušel plachetník. Chvíli to dokonce vypadalo, že na háčku už visí, ale to netrvalo dlouho.
Večer bylo nahozeno z lodi několik nástrah v podobě kusu rybího masa a to nenechalo v klidu rodinku chůviček (žralok rezavý). Dvě byly nakonec zdolány, jedna spadla po několika minutách.
Na fosforeskující jiggy se chytilo několik malých barakud a kranasů velkookých.
V noci přišla slušná bouřka, která mě vyhnala z lehátka na přídi.

Plán na úterý byl, že v 6:00 vstaneme a budeme trollovat, třeba to bude lepší před tím, než slunce vystoupá a začne být zase strašné vedro. Bohužel se vyskytly technické komplikace na lodi a tak vyjíždíme až kolem sedmé.
Hladina je opět jako zrcadlo a kdyby tu někde byl nějaký lísteček, tak se ani nepohne. K tomu je strašné dusno a dělá se opar, že na horizontu není poznat, kde končí moře a začíná nebe. Strašnou dobu jsme bez záběru, nic se nezajímá o trollované nástrahy.
Po jedenácté hodině konečně přišel záběr na jednu z nástrah. Plachetník si vzal přes 200 metrů šňůry při prvním výpadu. Po pár minutách z Petra leje pot a naviják je stále skoro prázdný. Po dalších dvaceti minutách má Petr sice dost, ale má už nad plachetníkem navrch a za dalších pár minut je plachťák u lodi. Gratulujeme Petrovi k životní rybě, slovy čísel 201 cm od špičky spodní čelisti do „V“ vykrojení ocasu. Celková délka 266 cm.
Před obědem jsme šnorchlovali v kanálu, který spojuje vnitřek atolu s široširým oceánem. Jedno z nejhezčích míst na šnorchlování, které jsem kdy na Maledivách navštívil. Viděli jsme kvanta nádherných korálových ryb, rejnoky, bluefiny a chvíli mě pozoroval cca 130 cm dlouhý řralok bělocípý.
Večerní lov na maso příliš úspěšný nebyl, na palubu se podívala pouze malá muréna a pár kranasů velkookých.


A je tu Středa, ryb je nám třeba! Od rána je opět strašné dusno, hladina oceánu je stále jako zrcadlo a dělá se opar. Nebe na obzoru splývá s hladinou.
Od rána trollujeme, ale totální klid panuje i pod hladinou. Občas vyskočí malá jehlice nebo létající ryba a občas zahlédneme delfíny.
Kolem jedné hodiny odpolední zastavujeme na šnorchlování, pod hladinou se odehrává nádherné divadlo. Martin viděl dva žraloky belocípé. Přede mnou prchnul do díry kanic, ze které ho okamžitě vyhnala velká muréna. A koukat na krmící se želvu byl také velký zážitek.
Jen co jsme vylezli z vody, začalo velmi intenzivně pršet a zvedl se konečně vítr. Po obědě jsme plni nadějí vyrazili opět trollovat na oceán. Na hlubokopotápivého wobblera se nakonec spletlo jedno wahoo délky 116 cm. Další ryba se už nekonala.
Hned jak jsme zakotvili na noc, najeli do světla na zádi lodi žraloci rezaví, kteří se u lodní zádě zdrželi až do brzkých ranních hodin. Bylo jich tam chvíli až osm. Nejmenší měřili kolem metru, ti největší dosahovali zcela jistě trojnásobku. Byli neskutečně zvědaví a nechali se nakonec drbat na hlavě a na hřbetě mopem (smeták by byl asi ještě lepší).
Na jiggy bylo chyceno několik barakud, kranasů velkookých a jeden kranas ostrovní. Bobo měl hezkou rybu na prutě, ale po pár minutách o ní přišel, vytáhl sice jigg, ale bez háčku. Na to konto vzal Martin svou oblíbenou úspěšnou cikádu Sebile a po pár náhozech dostal záběr, jehož finále byl kranas obrovský (GT) délky 60 cm. Zkoušel jsem i poppovat se svítícím poppem, ale bez záběru.

Je čtvrtek 6:30 ráno a kapitán Ibrahim startuje lodní motor, Rašíd s Ubirem vytahují za pomocí kuchaře Šadýze ještě v polospánku kotvu. Nastražujeme pruty na trolling a čeká nás minimálně pětihodinová cesta do Male na PCR testy, které jsou nutné před odletem zpět do Evropy. Bez nich nikoho nepustí ani na letiště, natož do letadla.
Cestou jsme chytili jen jednu barakudu, spíš barakudku délky 70 cm.
Po poledni jsme v přístavu, kotvíme loď hned u vjezdu a jdeme do nedaleké nemocnice na testy. Nejkratší cestou tam a hned zase zpět.
Ve 14:30 už obědváme zase na lodi a míříme co nejdál od Male. Stíháme před setměním ještě koupání, po návštěvě nemocnice to je příjemné osvěženií.
Noční lov na kousky rybího masa přinesl několik korálových rybek, jednoho netopýrníka a chůvičku délky cca 150 cm.

Snídani jsme tentokrát posunuli na osmou ranní a hned po snídani zkoušíme poppovat. Podle meteoradaru byla v oblasti Male v noci solidní bouřka a moře není zdaleka tak klidné, jako předchozí dny. Dokonce je voda lehce zakalená, takže vkládáme do rybolovu více nadějí.
Na mělčinách jsou vidět neuvěřitelná hejna malých rybek. Jediný dopolední záběr nakonec proměnil Martin v kranase obrovského délky 80 cm.
Po koupání a obědě vyrážíme směr sever. Na trolling byl jeden jediný záběr, ale bez vytažené ryby. Kolem páté hodiny zkoušíme opět poppovat v kanálu, když vjíždíme dovnitř atolu. Bylo pár výjezdů, tři ryby spadly hned po záběru a jediný úspěch nakonec slaví Bobo. Bluefin měří krásných 75 cm (trofejní ryba!). Konečně se podmínky k rybolovu přiblížily normálu.

Už podle toho, jak se loď začala houpat v průběhu noci, bylo jasné, že klid skončil. Ráno jsme dokonce museli hledat alternativní cestu z atolu skrz úzký průplav u vesnice, který je dělaný spíš na menší lodě.
Uvnitř atolu se dalo poppovat i ze střechy, sice to občas bylo trochu o hubu, ale šlo to.
Ryby se částečně probraly z letargie po dnech totálního klidu a výsledek byl, že Martin zdolal během chvíle kranase obrovského délky 80 cm. Pak přišlo několik výjezdů na popp a pak jsem dostal záběr z dálky na popp s agresivním chodem a hned bylo cítit, že ryba není z kategorie dorostu. Během pár minut byl u lodi kanic uťatý, metr nakonec ukázal rovných 90 cm.
Petr chytil na popp v barvě mahi-mahi cca 70 cm chňapala velkého. Když bylo poppování dost, vyrazili jsme na místo, kde jsme se chtěli vykoupat. Hned jak jsme vyrazili, nastražili jsme pruty na trolling. Skoro ihned přišel záběr, wobbler zaujal kranase obrovského délky 90 cm. Po půl hodině trollingu jsme dorazili na koupací místo, ale jen co jsme zakotvili loď, přišla bouřka a silný vítr. Raději jsme místo koupání zase zvedli kotvu a vyrazili do Male v obavách, jestli vůbec dojedeme.
Kapitán Ibrahim vedl loď s jistotou, ale jeli jsme výrazně pomaleji, než obvykle. Trollovací pruty zůstaly v držácích jen proto, že se nikdo neodvážil pro ně na záď lodě dojít. Věci létaly po palubě, jedna židle nevydržela nápor sedícího a houpání, kuchař nebyl schopen připravit oběd, což zas tak moc nevadilo, stejně nikdo neměl myšlenky na jídlo.
Na dohled Male bylo moře již výrazně klidnější, tak jsme konečně poobědvali a do Male jsme dojeli nakonec po čtvrté hodině, vyhoupaní a vyřízení. Zbývalo jen, aby si martinova parta sbalila věci, dala si lehkou večeři a po osmé hodině se vydali taxíkem na letiště.

Po celou dobu bylo, tedy až na poslední den a půl, nevěřitelně dusné a bezvětrné počasí. A bohužel všude platí, že nejsou-li vlny, nejsou ani ryby.
Popping nemělo z tohoto důvodu smysl po většinu času ani zkoušet. Přestože jsme v noci kotvili na potenciálně dobrých místech s ideální hloubkou i proudící vodou, jediné, co se na jiggy pravidelně chytalo, byly malé barakudy, těch pár kranasů velkookých a dva ostrovní lze považovat za výjimku. Nechytilo se ani jedno bonito za celou dobu, přitom se jedná o rybu, která se běžně loví jak na trolling, tak i při nočním jiggingu. Wahoo bylo chyceno sotva tolik, kolik se jich chytne normálně za jeden den, pokud není počasí proti a ryby se krmí standardně u hladiny. Nebýt úlovku plachetníka, byla tato výprava, co se výsledků týká, ještě smutnější.

Myslím si, že celkově extrémně klidná a prohřátá hladina, donutila ryby hledat si potravu ve větší hloubce. V hloubce, kam se naše nástrahy nebyly schopny při trollingu dostat a tak jsme byli odkázáni jen na víceméně náhodné úlovky ryb, které se z nějakého důvodu rozhodly lovit blíže hladiny.



Maledivy – březen 2021

David s Martinem zhodnotili domácí situaci, přibalili k rybařině i notebooky, aby jejich synové mohli kromě rybaření absolvovat také on-line výuku a po negativním PCR-testu už nic nebránilo pánské jízdě ve velkém stylu – na obytné rybářské lodi do odlehlých končin tropického souostroví Maledivy.

Povrchová přívlač-popping ani vertikální přívlač nejsou disciplíny pro žádná ořezávátka nebo lenochy. Jenže když neměříte 180 cm, ale jen 140 cm a nevážíte 90 kg, ale necelých 30, tak je ovládání běžného rybářského vybavení pro popping a jigging hodně těžké. Ony jsou totiž pruty i navijáky vyráběné pro ruce a postavy dospělého chlapa a tak to junioři mají s poppingem a jiggingem hodně těžké. Když však máte s sebou i muškařské nádobíčko, dá se těžké vláčecí vybavení vyměnit za mušák a houpavou palubu lodě za brození na březích ostrovů nebo korálových útesů.

A protože kluci mají radost i z malých ryb kolem 30 cm, tráví každé dopoledne muškařením. Nejčastěji loví malé kranasy modroploutvé-bluefiny nebo kanice a chňapaly 20-30 cm, ale povedlo se jim i pár jehlic, trubkotlamek a kranasů kolem 50 cm. Svou muškařskou maturitu složil Borek ulovením albuly liščí-bonefish délky 66 cm. Po pár hodinách muškaření na ostrůvku si většina rybářů s radostí vychutná koupání a šnorchlování kolem korálů. Polední relaxace v moři přijde vhod, zvlášť když víte, že odpoledne přijde na řadu fyzicky náročnější přívlač nebo vertikální přívlač. No a pak je zde samozřejmě odpočinkové večerní rybaření, které zvládnou i mlaďoši, ale úlovky barakud, kranasů velkookých, bonit a žraloků někdy strhnou i ostřílené borce.

Při přesunech mezi atoly nebo když byli všichni unavení z muškaření a přívlače, přišel ke slovu i trolling, tedy přívlač za jedoucí lodí. Na trolling bylo celkově méně záběrů než obvykle, což nesl nelibě zejména kuchař, protože se mu tím snížil příděl čerstvých ryb do kuchyně. Ale hlady jsme rozhodně netrpěli.
Kupodivu jsme na trolling neulovili žádné wahoo, ale radost nám samozřejmě udělal plachetník délky 265 cm (to když jsme ho měřili celého, ale od špice spodní čelisti do vykrojení ocasní ploutve měl rovné 2 metry), pár malých tuňáků, metrové zlaté dorado (koryféna) a především obrovská trofejní barakuda délky 150 cm.

Počasí bylo dobré, ale předvedlo, že Maledivy nejsou jen o modré obloze – hned po příletu a nástupu na obytnou loď začalo pršet a propršel skoro celý první den. Pak oblačnosti ubývalo a slunce hřálo jako obvykle. První dva dny, když se výprava přesouvala přes oceán od letiště, bylo moře pěkně houpavé a někteří si odbyli své první setkání s mořskou nemocí, ale od třetího dne už se s oceánem všichni spřátelili za vydatné pomoci posádky, zejména kuchaře, který opět předvádí, že je v kuchyni na správném místě.

Čerstvé informace z březnových výprav zveřejňuje Borek průběžně jako diskusní příspěvky (menu vlevo).