Kanada - Yukon - Dalton Trail Lodge - Reportáže

Září v Dalton Trail Lodge, Yukon, Kanada

Poslední letošní rybář, návštěvník naší lodge odjíždí zítra. Byla to další hezká a hlavně úspěšná sezóna, jejíž závěr byl úžasný. Celé září bylo dobré, ale druhá polovina byla naprosto dokonalá.
Siveni obrovští (namaycush) byli na velkém jezeře, kam jezdíme na dvoudenní výpravy, najetí v mělčinách s hloubkou do 2,5 m a naháněli hejna malých síhů. Spousty velkých sivenů byly uloveny muškařením na streamery a to i z hladiny. Když jsme našli síhy, tak bylo jen otázkou času, kdy bude uloven první siven. Skvělé bylo, že na řadě míst šlo kolem hejn síhů chytat ze břehu, resp. brozením, takže jsme nemuseli celý den trčet na lodi, ale také jsme si trochu protáhli nohy.
Na řece Tatshenshini, kam létáme z lodge malým letadlem nebo se tam dá dojet i na raftech s partnerskou vodáckou společností, byl (stále je) skvělý tah lososů kisuč (coho salmon). Někteří z rybářů zde dokázali zdolat i 20-30 lososů za den. Ale nebylo to úplně zadarmo: yejména večer a ráno je už dost chladno a jedno ráno bylo dokonce -9°C!
Také je v plném proudu sezóna lovu pernaté - někteří hosté vyměnili na pár dnů udice za brokovnice a k nám do kuchyně doputovalo několik bělokurů, kteří jsou opravdovou lahůdkou. Stejně jako čerstvě uzení lososi, které jsme připravili po výpravách na řeku Tatshenshini.

Z Dalton zdraví
Hardy


Srpen v Dalton Trail

Skoro celý srpen nám svítilo slunce a skoro nefoukalo. V podstatě nepršelo a tak nbízký stav vody vydržel celý měsíc. V kombinaci s mírnější zimou, kdy nebylo tolik sněhu, byla hladina řek a jezer snad nejníž, co pamatujeme. Rybaření to nijak zásadně neomezilo, ba naopak se naskytly nové příležitosti a nová zajímavá místa. Ale i tak doufáme, že letošní zima přinese hodně sněhu a hladina jezer a řek bude na jaře tam, kde má být.
Uloveno bylo nespočet velkých sivenů (do 106 cm) a štik (do 110 cm).
Srpen byl také ve znamení hub, hlavně praváků. Rostly naprosto všude a lodge voněla po sušených houbách. Návštěvníci se je suší a odvážejí domů. A náš kuchař z nich dělá exkluzivní jídla. Našli jsme i korálovce ježatého, což je houba mající pozitivní vliv na zdraví.
Během pár dní se listy stromů začnou barvit do žluta a červena a přijdou poslední týdny letošní sezóny, poslední letošní hosté…

Z Yukonu zdraví
Hardy


Yukon 16-22 července 2025

Červencová výprava na jezera kanadského Yukonu byla ve znamení lovu trofejních sivenů obrovských a štik, ale podařilo se nám zachytat i kokanee (stacionární forma lososa nerka) a lipany. Stejně jako v loňském roce jsme měli štěstí nejen na ryby, ale i na počasí, které bylo opravdu letní. Nad ránem sice teploty klesaly k 10°C, ale odpoledne se vyšplhaly někdy až na 30°C. Po celý týden našeho pobytu panovalo bezvětří a modrou oblohu jen občas zaclonily mraky z krátkých letních bouřek. Pozitivním překvapením byla absence komárů, zřejmě důsledek relativně suchého jara, takže jsme s sebou repelent vezli zbytečně. Ale jak už to bývá, každá mince má dvě strany a suché jaro znamená pro lesy severní Kanady i zvýšené riziko požárů. Lesní požáry, které jsou v prostředí severské divočiny přirozeným jevem, jsme viděli hořet na několika místech, ale díky bezvětří a odpoledním bouřkám byly jen malého rozsahu.
Kromě rybaření jsme si někteří našli čas i na výlety do okolí, při kterých jsme viděli medvědy, losy, dikobrazy, kojota a stáda bizonů. K celkové pohodě přispěl nemalým dílem i personál Dalton Trail Lodge, který se o nás vzorně staral. Zkrátka, vydařená letní rybářská výprava se vším, co ke kanadské divočině patří.

15.7.2025
Cesta z Prahy přes Frankfurt a Vancouver probíhala podle plánu, letadla letěla na čas. Do Whitehorse jsme přiletěli krátce po desáté večer, v autopůjčovně jsme převzali auta, ve 23.30 už uháníme k severu a krátce po jedné parkujeme za šera před Dalton Trail Lodge. Cestou z letiště jsme viděli tři jeleny wapiti, jednoho dikobraza-urzona a stádečko divokých koní.

16.7.2025
Středa
Ačkoli jsme po večerním příletu z Evropy dorazili do Dalton Trail Lodge až v jednu po půlnoci, scházíme se po sedmé ranní u snídaně v dobrém rozmaru a někteří už mají dokonce složené pruty a navázané udice.
Ráno je skoro jasno, 10°C a úplné bezvětří. Později se po poledni trochu rozfoukal vítr od západu, ale nebylo to nic, co by omezovalo rybaření, spíše větřík tak akorát, aby hladina jezer nebyla jako zrcadlo.
Saša a Ivo jeli s Patem vláčet na jezero Kathleen s cílem zkusit velkého sivena a případně ulovit pár kokanee (stacionární-jezerní forma lososa nerka), jejichž sezóna právě vrcholí. Nakonec ale zkoušeli chytat celý den siveny na gumy-jigy a na kokanee nezbyl čas.
Sašovi dnes padaly ryby: měl 7 menších sivenů na prutu, ale popadali, další 3 dotáhl až k lodi, ale nakonec pouze 4 se podařilo dostat do podběráku. Ivo na tom byl stejně.
Petr, Vlasta a Zdeněk byli s průvodcem Markem na jezeře Kloo. Dopoledne panovalo úplné bezvětří a hladina byla jako zrcadlo, což činilo lov sivenů u přítoku problematickým, ryby nás z daleka viděly. Petr s Vlastou chvíli vláčeli u přítoku, a když siveni nechtěli komunikovat, jeli vyzkoušet štiky do zátoky v jihozápadním cípu jezera. Štiky byly doma, povedlo se pár kousků do 80 cm. Odpoledne se rozfoukal čerstvý větřík, což se štikám evidentně líbilo. Ochotně útočily na gumy, třpytky i na hladinové nástrahy a kromě těch menších kolem 70 cm se povedly také tři štiky 90-95 cm.
Zdeněk muškařil, resp. strýmroval celý den kolem přítoku, ulovil jednu štiku 84 cm a dva siveny 60 a 65 cm (vše na bílo-šedý zatížený streamer 10 cm).
Ivo – 3x siven namaycush 60-65 cm a další 3 siveni mu spadli po záseku.
Saša – 4x siven namaycush 55-65 cm
Petr – 10x štika 50-95 cm
Vlasta – 7x štika 60-90 cm
Zdeněk – 1x štika 84 cm a 2x siven 60 a 65 cm

17.7.2025
Čtvrtek
Polojasno, dopoledne úplné bezvětří po poledni občas přeháňka a na chvilku se zdvihl větřík, ale pak se zas udělalo hezky, bezvětří a krásný večer. Ráno 10°C, přes den 15-20°C. Teplota vody v jezeře Aishihik byla u hladiny 14-16°C, v zátokách až 18°C.
Ivo se Sašou jeli s průvodcem Patem na jezero Kluane. Na trolling měli jen tři plané záběry, nejvíce nachytali kolem přítoku na gumy, z cca 15 záběrů měli v lodi 4 siveny obrovské 75-94 cm.
Petr, Vlasta a Zdeněk jeli s průvodcem Waynem na dvoudenní výpravu na jezero Aishihik s noclehem ve srubu. Rybaření, resp. lov sivenů obrovských se vydařil. Chytali jsme z lodě mezi 11.00-16.00 v centrální části jezera kolem podvodního kopce. Echolot ukazoval ryby u dna i několik metrů nade dnem a několikrát jsme také viděli velkého sivena, jak se otočil u hladiny. Petr s Vlastou chytali na jigy (twistery a shady 15-20 cm, hlavičky 20-40 g). Zdeněk chytal na streamery 15-20 cm na šňůře s rychle potápivým koncem (koncový návazec z fluorcarbonu 0,4 mm, nosnost 12 kg). Jako nejúspěšnější se jevila bílá barva a to u streamerů i vláčených nástrah.
Na jigy bylo záběrů hodně, ale většinu ryb se nepodařilo zaseknout nebo hned po záseku spadly. Každý z vláčkařů měl na udici alespoň 10 ryb, ale oba dohromady ulovili 5 sivenů 104 cm, 104 cm, 70 cm, 65 cm a 65 cm). Zdeněk měl na driftované mušky sice jen tři záběry, ale z toho dva proměnil (94 cm a 100 cm). Všechny zdolané siveny se podařilo po rychlém focení úspěšně pustit zpět na svobodu.
Před návratem do srubu jsme asi hodinu zkoušeli chytat štiky v mělkých zátokách asi 10 km od srubu, ale bez úspěchu. Asi desetikilometrový pás lesa cca 2 km od srubu ve směru na indiánskou osadu Sekulmun je spálený a místy pořád ještě hoří, resp. občas se bodově některé z míst rozhoří. Hořet začalo koncem června po zásahu bleskem a přestalo masivně hořet asi před týdnem, když dorazily deště. Požáry severského lesa jsou součástí přirozeného cyklu, který se ve zdejších podmínkách opakuje každých cca 30 let.
Večer jsme před srubem udělali oheň, Wayne na něm upekl parádní půlkilové steaky a brambory s cibulí, k tomu byly dvě lahvinky italského primitiva, nad námi přelétal orel bělohlavý, ze zátok se ozývalo volání potáplic, no prostě krásný večer.
Petr kolem desáté neodolal a šel ještě chvíli vláčet do zátoky, kde sbíralo několik lipanů. Na dvojku rotačku chytil dva 35 cm lipany a o něco většího sivena namaycush.
Cestou na Haines Junction jsme viděli jednoho kojota a na jezeře Aishihik několik potáplic, hejnka kachen a několik orlů bělohlavých. Jeden pár hnízdí přímo na špici poloostrova, kde stojí chata. Hnizdo je na vrcholku smrku přímo na břehu a sedí na něm dvě odrostlá mláďata, která by během 2-3 týdnů měla vylétnout. K hnízdu se dá od srubu dojít za 5 minut a mláďata jsme pak pozorovali z návrší ze vzdálenosti asi 15 m.
Ivo – 1x siven obrovský-namaycush 74 cm
Saša – 3x siven obrovský-namaycush 75 cm, 88 cm a 94 cm
Petr – 4x siven obrovský-namaycush 104 cm, 104 cm a 2x 65 cm + 2x lipan 35 cm
Vlasta – 1x siven obrovský-namaycush 68 cm
Zdeněk – 2x siven obrovský-namaycush 94 cm a 100 cm

18.7.2025
Pátek
Ve srubu na jezeře Aishihik jsme vstali krátce po šesté. Wayne připravil vejce se slaninou, kotel kávy, litr čaje a po zabalení našich propriet jsme před osmou vyrazili na vodu. Cílová ryba: štika. Jeli jsme směrem k indiánské osadě Sekulmun a prochytávali jsme z lodě 2-4 m hluboké zátoky s porosty vodních rostlin. A štiky v nich byly. Sice jsme ráno nenarazili na žádné větší kousky nad 70 cm, ale místy bylo záběrů tolik, že jsme zdolávali štiky i všichni tři naráz: Petr s Vlastou na gumy a plandavky, Zdeněk na lodní přídi strýmroval. Asi ve dvou třetinách cesty k vesnici jsme na břehu pozorovali stádo cca 20 bizonů a na konci jezera (už na dohled od vsi) další stádo bizonů, kde bylo celkem 45-50 kusů.
U osady Sekulmun jsme chytali menší štiky 50-65 cm, na druhé straně zátoky, kam vtéká řeka Sekulmun jsme také chytli několik štik 50-70 cm a pak jsme se začali pomalu vracet zpět ke srubu podél druhé strany jezera. V jedné ze zátok jsme podél břehu natrapírovali i několik štik 75-90 cm.
Krátce po poledni zkoušíme chvíli chytat siveny u Soldiers Bay. Petr skóroval 2x sivenem 65-70 cm, Vlasta přidal ještě jednoho 70 cm a Zdeněk tentokrát na streamer bez záběru. Před orlím hnízdem na špici poloostrova jsme měli ještě asi 15 minut času a tam Petr přidal sivena obrovského-namaycush 90 cm. A to už se blížila třetí hodina, byl nejvyšší čas vyrazit zpět k autu a pak do Dalton Trail Lodge,
kam jsme přijeli v 17.30.
Ivo a Saša byli dnes s Markem na jezeře Kloo na štikách. Teda ráno zkoušeli i siveny, ale byli bez záběru a dopoledne jim tam nešly ani štiky. A nešly ani přes poledne, dokonce ani ve 14.00 neměli ani rybu! Už to vypadalo na totální výbuch, když konečně kolem 15.00 začaly štiky brát a pak to byl mazec, kdy chytali jednu za druhou. Z celkem více než dvaceti zdolaných štik byly tři kolem metru, nejdelší měřená měla 102 cm.
Večer mezi 22.00-24.00 jsme se jeli projet autem z lodge k jezírku Stella a zpátky. Cestou jsme pozorovali jednoho mladého medvěda černého (hnědé barvy), losici s teletem a velkého dikobraza-urzona. Hezké večerní safari.
Ivo – 14x štika 75-94 cm
Saša – 7x štika 75-102 cm
Petr (přívlač) – 10x štika 50-80 cm, 3x siven obrovský-namaycush 90 cm, 70 cm a 65 cm
Vlasta (přívlač) – 10x štika 50-90 cm, 1x siven obrovský-namaycush 70 cm
Zdeněk (muška) – 15x štika 50-78 cm


19.7.2025
Sobota
Petr s Vlastou jeli na jezero Kathleen vyzkoušet lov kokanee (stacionární forma lososa nerka), lipanů a sivenů obrovských-namaycush. Podařilo se jim najít hejno kokanee a za hodinu jich ulovili asi 20, vše 45-50 cm. Pak chytali lipany (35-42 cm) u přítoku do Kathleen a ve výtoku z jezera Luise Lake.
Ivo, Saša a Zdeněk jeli na dvoudenní výpravu na jezero Aishihik. Hladna jezera byla opět jako zrcadlo, při rybaření byl skoro nulový drift. Jen když se kolem přehnala krátká letní bouřka, tak spadlo pár kapek a asi půl hodiny foukal čerstvý větřík. Na lovišti trofejních sivenů se dlouho nic nedělo, asi dvě hodiny jsme byli bez záběru. Echolot sice ryby ukazoval, ale o naše nástrahy zájem nejevily. Pak se něco změnilo a najednou byl záběr každou chvíli. Saša chytal většinu času na bílé twistery a gumové rybky délky 15-20 cm, Ivo byl nejúspěšnější na 20 cm dlouhou gumovou imitaci pstruha duhového (zátěže 30-50 g), Zdeněk chytal na bílo-hnědo-červený streamer délky 20 cm driftovaný na šňůře s rychle potápivým koncem. Dokud se ryby objevovaly jen u dna na hloubce 15-25 m, tak bodovali pouze Saša s Ivem na jigy (celkem 6 sivenů 84-110 cm), teprve když siveni začali lovit také u hladiny a ve sloupci, tak skóroval i Zdeněk na streamer (siven 85 cm). Prvně jsme na jezeře Aishihik viděli i jiné rybáře (celkem 3 lodě) – inu víkend…
Večer se nad vrcholky okolních kopců ještě vytvářely lokální bouřky, spadlo i pár kapek, a když jsme večeřeli standardní skvělé steaky, tak chvíli foukal čerstvý větřík. Ještě před večeří jsme šli překontrolovat hnízdo orlů bělohlavých. Pořád tam sedí dva mladí orli, jeden vypadá, že už by se nejraději rozletěl, ale ven si zatím netroufá. Staří nás sledovali z vrcholků okolních smrčků a ochotně pózovali při focení ze vzdálenosti asi 10 m. Ivo chvíli večer zkoušel chytat lipany, ale zrovna se rozfoukal vítr a lipani někam zmizeli. A pak se zase udělal nádherný večer, malbec i provolone chutnaly skvěle, drobky ze stolu nám uklidila zvědavá zemní veverka a z jezera se neslo volání potáplic, které nás provázelo až do postele, kam jsme zalezli před jedenáctou.
Petr – 10x losos nerka-kokanee 45-50 cm, 6x lipan 35-42 cm
Vlasta - 10x losos nerka-kokanee 45-50 cm, 8x lipan 35-42 cm
Ivo – 3x siven obrovský-namaycush 84 cm, 103 cm a 110 cm
Saša – 3x siven obrovský-namaycush 93 cm, 99 cm a 101 cm
Zdeněk – 1x siven obrovský-namaycush 85 cm

20.7.2025
Neděle
Skoro jasno, jen občas mráček. Správný letní den, ráno 12°C a odpoledne až 30°C. V Haines u baru, kde prodávají zmrzlinu, bylo odpoledne plné parkoviště.
Ve srubu na jezeře Aishihik nás krátce po šesté probudila vůně slaniny a míchaných vajíček. Z okolních lesních požárů, které přeháňky v minulých dnech skoro uhasily, byla ráno obloha zastřená kouřem, ale slunce opar rychle rozpustilo. Chvíli před osmou ranní už jsme na vodě a uháníme na konec jezera k osadě Sekulmun, kde v zóně říčního přítoku chytáme štiky 50-75 cm. Bylo jich tam dost, ale nenarazili jsme na žádnou větší. Pak jsme se přesunuli na zlomy hloubek 2-4 m, kde jsou místy u břehu porosty rdesna a jiných vodních travin. Na několika místech jsme zachytali štiky 60-85 cm, viděli jsme i pár exemplářů, které mohly být přes 90 cm, ale většinou nástrahy jen neochotně sledovaly, k pořádnému záběru se však neměly. Myslím, že to bylo tím bezvětřím – hladina byla jak zrcadlo a naši loď musely štiky z dálky vidět. Ale na některých místech bylo záběrů hodně, jednou jsme naráz zdolali štiky 83 cm a 85 cm a stalo se nám, že jsme zdolávali štiky i všichni tři současně.
Po poledni jsme asi hodinu zkoušeli chytat siveny v okolí podvodních kopců a u poloostrovů, ale skóroval jen Ivo krásně vybarveným sivenem 90 cm, kterého ulovil asi 100 m od našeho orlího hnízda před srubem (na 17 cm dlouhou gumovou imitaci pstruha). Odpoledne se opět objevily lokální bouřky. Jedna nás chytla před třetí odpolední právě ve chvíli, kdy jsme loď vytahovali z vody, takže jsme stihli i trochu zmoknout. V 17.30 jsme byli zpátky v Dalton Trail Lodge. Dnes jsme neviděli žádné bizony ani jiná velká zvířata.
Petr s Vlastou chtěli jet původně na řeku Kathleen, ale protože se v řece zvedla voda (tání sněhu na hřebenech hor), tak nakonec jeli na jezero Kloo na štiky. Siveny tam ani nezkoušeli, ale štiky jim šly, nicméně přes 95 cm se nedostali, většina byla 60-75 cm a zbytek 80-93 cm.
Petr – 11x štika 60-93 cm
Vlasta – 20x štika 60-90 cm
Ivo (přívlač) – 1x siven obrovský-namaycush 90 cm, 5x štika 50-75 cm
Saša (přívlač) – 16x štika 50-83 cm
Zdeněk (muška-streamer) – 12x štika 50-85 cm

načíst další reportáže