Finsko - Souostroví Aland - Reportáže

Aland–Nordqvist
24.4-4.5 2019

Tak, jako již tradičně jsme se vypravili na zahájení nové rybářské sezóny na finské souostroví Aland, do kempu Nordqvist. Při průběžné kontrole počasí dlouho před naším odletem, vše nasvědčovalo tomu, že letošek bude jiný. Obvykle přijíždíme na Aland ještě v době, kdy končí svou vládu zima a odjíždíme v časném jaru. Tentokrát však jaro přišlo o pár týdnů dříve, led roztál již přibližně tři týdny před naším příjezdem a stav vegetace v kempu a okolí byl podobný, jaký bývá zhruba při našem odjezdu první květnovou sobotu. Břízy se již zelenaly a tu a tam byl vidět výhonek nového rákosí v místech, která jsou za větrem a na slunečním svitu.

Velké překvapení byl stav vody. Dlouhodobě vysoký atmosférický tlak způsobil, že vodní hladina byla o dobrých 50 cm níže, než bývá obvyklé. Kdo revír zná, ví, že v některých místech je díky mělčinám a kamenům i za normálního stavu vody značné riziko při řízení lodí. Tentokrát bylo dobré se některým místům zcela vyhnout. Dokonce při výjezdu z přístaviště směrem do rezervace bylo vhodné přizvednout motor, aby neryl vrtulí v bahně. Jen zázrakem neutrpěla žádná loď škodu. Všichni si byli vědomi rizika a lodě řídili velmi obezřetně.

V průběhu pobytu se počasí spíše zhoršovalo a teplota postupně klesala. Prvních několik dní bylo opravdu krásně, teploty kolem 10°C, na slunci pocitově mnohem více, nebe víceméně bez mráčku a foukal jen mírný vítr. Pak se začalo pomalu ochlazovat a i vítr sílil. Dva půldny v závěru se v podstatě díky větru chytat pořádně ani nedalo.
V noci byly teploty kolem nuly a než slunce ráno alespoň trochu ohřálo vzduch, zem byla pokrytá jinovatkou. 2. května nás dokonce překvapilo ranní sněžení, které sice po poledni přešlo v mírný déšť, ale zima byla i tak pořádná. Drobně sněžilo i den před naším odjezdem a v Helsinkách, když jsme čekali na letadlo do Prahy, přišla dokonce sněhová vánice.
Jediné pozitivum horšící se počasí ale přeci jen přineslo, snižující se atmosférický tlak a tedy návrat vodní hladiny skoro do normálu. Při našem odjezdu byla hladina skoro na své normální úrovni, chybělo maximálně pár centimetrů.

Vzhledem k tomu, že jsme takové počasí v tomto termínu ještě nezažili, nikdo netušil, jak to bude s braním štik. Hned první den se ukázalo, že obavy byly asi oprávněné. Některé posádky měly problém ulovit kloudnou štiku, některé sice pěknou rybu ulovily, ale i tak zůstaly poněkud za svým obvyklým standardem. Ryby v revíru byly, ale moc se jim nechtělo žrát, respektive žrát asi ano, ale ne naše nástrahy. Často však nástrahu pronásledovaly až k lodi. Nicméně už první den se ulovily tři štiky přes metr délky, ta nejdelší, která měřila 113 cm, nebyla do konce pobytu již překonána. Kromě pondělí 29.4. však byla vždy alespoň jedna metrovka každý den některou z posádek ulovena.

Mnohem více, než kdy jindy, záleželo na tom, jako technikou kdo disponuje. Ten, kdo prostě jen kolem sebe házel nějakou nástrahu a točil navijákem, si na slušnou rybu nesáhl za celou dobu. Ale byli tam i tací, kteří řeší každý detail nástrahy a i mnohem lépe umí revír přečíst. Zaměřují se i na takové věci, jak působí která nástraha pod UV světlem, jak rychle klesá, při jaké rychlosti navíjení pracuje nejlépe... a v neposlední řadě se nebojí dřiny. Jejich nástrahy se blížily délce 30 cm a hmotnosti kolem 100 gramů, dost možná i přes. To už je pořádná šichta, obzvlášť pokud takové gumy člověk hází do vody třeba 14 hodin denně. Nakonec až na výjimky, byly všechny velké štiky uloveny na velké nástrahy.

Značná část rybářů po čase bez úspěchu sklouzla k tomu, že na spravení chuti chytali menší štiky a okouny. Těch se na Buzeráku nebo U rákosí dalo nachytat dost v podstatě kdykoliv.

V severní části revíru nebyla ulovena jediná štika, zato sleďů tam bylo hodně. Ani Novákovo letos nic zásadního nepřineslo. Většina velkých štik byla ulovena v trojúhelníku tvořeným Ptačími ostrovy, Zdenkovým kolíkem a Krakonošovem.

A jako důkaz, že to bylo letos opravdu jiné, bych uvedl i to, že nebyl uloven jediný candát a okoun kategorie 40+ byl uloven pouze jeden jediný (41 cm).

Shrnu-li tedy letošní zahájení do nějakého závěru, dá se říci, že kdo umí, ten zachytal a nestandardní podmínky ho tak nezaskočily. Ryby prostě našel a chytil i přes to, že to bylo o něco složitější. A ostatním ukázal, že to jde. Ty dvě dvojčlenné posádky, které tomu daly asi nejvíce z nás všech, ulovily nakonec 17 štik přes metr z celkových 25 ulovených „přesmetrovek“. Nezbývá než doufat, že příští zahájení bude opět „normální“ a na velkou štiku si sáhnou i ostatní. A tím myslím i sebe, protože já se nedostal přes 95 cm – což sice není malá ryba, ale metr prostě nemá.

Statistiku úlovků naleznete zde:
www.rybolov.com/finsko/souostrovi-aland/reportaze/statistika-ulovku/

Borek Zajíček



Zahájení na Alandu

Každoročně do revíru Nordqvist na souostroví Aland v závěru dubna míří celá řada českých a slovenských rybářů, aby se připojili k zahájení zdejší sezóny lovu štik.
A protože máme s Tomášem velmi tolerantní manželky, bylo nám o posledním dubnovém víkendu dopřáno přivítat se po zimní odmlce se zubatými krasavicemi (tím myslím štiky). Ve čtvrtek jsme z Prahy letěli přes Helsinki na Aland. V pátek, sobotu a neděli jsme rybařili a v pondělí už jsme zase mířili zpět k rodinám a do pracovního procesu.

Dopředu jsme věděli, že teplota vody bude vyšší než v předchozích letech, protože led namísto v druhé polovině dubna roztál na Alandu už koncem března. Štiky byly v době našeho příletu již několik týdnů vytřené, tření okounů bylo v plném proudu a rákosiny začínaly ožívat radovánkami cejnů. A co bylo v našem případě velmi důležité: celý víkend se nad námi klenula modrá obloha a panovalo slunečné počasí, což mělo příznivý vliv na teplotu vody. Ačkoli se nad ránem ochlazovalo až k bodu mrazu, okolní louky ozdobila jinovatka a zátoky se halily do mlhy, ostré slunce dokázalo hřát už od šesté ranní a teplota vody měla rostoucí tendenci. Krásné počasí bylo však jen jedním z důsledků vysokého tlaku vzduchu. Tím druhým byla velmi nízká hladina vody v Botnickém zálivu a tedy i na Alandu. Do běžného stavu vodní hladiny chybělo nejméně 20 cm vody, což trochu komplikovalo přejezdy lodí přes mělčiny. Převažující bezvětří bylo sice velmi příjemné a chvílemi šlo rybařit jen v košili, ale kdo někdy lovil štiky v mělkých vodách, ví, že bezvětří a hladká vodní hladina jsou při lovu štik podstatnou komplikací: štiky o rybáři nezřídka velmi dobře vědí a jejich vyplašení je zejména v čisté vodě častou příčinou neúspěchu. Jak asi tušíte, připravuji si terén pro zdůvodnění rybářského neúspěchu. A opravdu – tentokrát jsme se s Tomášem nedočkali žádných trofejních úlovků a ani počty námi lovených štik nebyly nijak skvělé. První den, když jsme prochytávali dobře známá místa u Rákosí a v Krakonošovu, jsme k lodi dovedli celou řadu zvědavých štik, či spíše štiček, ale jen málokterá se odhodlala naše nástrahy opravdu atakovat. Většina se jen loudala za excelentně prezentovanými twistery, rippery a třpytkami, ale když spatřily nás a naši loď, rozhodly se, že zas takovou chuť na naše nástrahy nemají a zamířily zpět do hlubin. Po osmi hodinách chytání jsme měli každý na kontě 5-8 štíhlat do 60 cm, pár okounů a Tomáš jako bonus půlmetrového cejna (za hřbet).
Úlovky metrových štik hlášené našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro zítřek.

Protože teplota vody u hladiny překročila 10°C a štiky byly vytřené, usoudili jsme, že štiky možná již opouštějí mělké a teplejší zátoky v jižní a východní části revíru a vyrazily za sledi do hlubších a chladnějších, tedy severozápadních končin revíru. Byl to chybný úsudek. V Novákovu po dvou hodinách usilovné přívlače jen dvě malé štičky a v okolí Hraničního ostrůvku a Posraného kamene jen sledi. Nalovili jsme tedy kýbl sleďů na smažení a na salát a zamířili na Buzerák severně od kotviště lodí, kde jsme si během hodiny chytli každý pár štik a trochu napravili pochroumané sebevědomí. Večerní seance v sauně prokládaná degustací destilovaného ovoce pak naše sebevědomí dostala na běžnou úroveň.
Úlovky metrových štik hlášené našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro zítřek.

Neděle byla pro nás dva závěrečným dnem našeho krátkého výletu, zatímco ostatním rybářům jejich dovolená v Nordqvist teprve začínala. Rozhodli jsme se neponechat nic náhodě. Vstávali jsme jen pár hodin po východu slunce a po bohaté snídani jsme již před desátou zamířili na oblíbená loviště v Krakonošovu a u Zdeňkova Kolíku. S neochvějným přesvědčením, že Krakonošovo je jistota, jsme tam zakotvili a dvě hodiny poctivě bičovali vodu. Nulové skóre u některých z nás vyvolalo otupělost, kterou léčili spánkem v rytmicky se pohupující lodi, někteří se snažili zvrátit výsledek střídáním nástrah a přesnějšími a delšími hody. Marně. Pak kousek od našeho plavidla zakotvil Jirka s Tomem a během hodiny nám předvedli ulovení čtyř štik. Žádné obryně to nebyly, ale odlesk jejich rybářského štěstí (co jiného to také mohlo být) asi padl i na nás a my konečně zdolali a pustili na svobodu půltucet nevelkých štik. V odpoledních hodinách jsme tu a tam ulovili nějakou tu půlmetrovou štičku nebo dvaceticentimetrového okouna během driftu od Zdeňkova Kolíku do Krakonošova, a když jsme krátce před západem slunce dorazili v Krakonošovu na dohoz od ostrůvků, konečně se otevřela voda a my začali chytat tak, jak jsme na Alandu zvyklí: já chytil pár šedesátek a nějakou tu sedmdesátku, Tomášovi každou chvíli nějaká štika spadla a Libor kromě půlmetrových štíhlat ulovil i jednu osmdesátku.
Úlovky metrových štik hlášené večer našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro příští výpravu.

Zdeněk Edelmann



20-27. října 2018

Poslední týden sezóny byl podle slov našich hostů rybářsky mimořádně vydařený. V Nordqvist byli v tomto týdnu jen čtyři rybáři ze Švédska, kteří sem jezdí každoročně "zavírat" vodu.
Počasí bylo příjemně podzimní s teplotami mírně nad nulou, jen přes noc trochu mrzlo a jednou byla vidět polární záře. Dva dny foukal vítr, ale rybařit se dalo celkem dobře.
Rybáři se věnovali převážně lovu okounů, kterých se v západní polovině revíru daly nachytat kýble. Největší okoun týdne měřil sice "jen" 42 cm, ale zábava je s pruhatci veliká. Samozřejmě, že naši švédští hosté chytali i štiky. Za týden měli dvě metrovky a z toho jedna byla opravdu parádní i když hubená: délka 124 cm. Hmotnost 11,6 kg. Do příštího roku snad přibere a možná to dotáhne na 130!

Děkujeme všem našim hostům za bezproblémovou sezónu a těšíme se na viděnou v roce 2019!

Erja a Bertill Nordqvist


Aland – Nordqvist
16.-26.9. 2018

Letní počasí mojí minulé (srpnové) výpravy vystřídalo už opravdu podzimní počasí. Při příjezdu to ještě vypadalo, že by se mohlo opakovat loňské podzimní počasí, kdy teploty byly kolem 18.st C přes den, 15 st. C v noci a vítr téměř nefoukal. Jenomže, co bylo vloni, nebylo letos ani omylem. Ještě první den na vodě se choval přátelsky a vítr foukal do 20 km/kod od jihu, takže docela teplý a klidný. Tentokrát jsme byli 3, dva Petrové a já. No, a jelikož do jedné lodi by to bylo moc, vyšla na mě samostatná loď. Oba Petrové se ode mne brzy oddělili a věnovali se především lovu okounů. Přivezli si několik krabiček bílých červů a rousnic a zkoušeli okouny chytat na rousnice a na červy zkoušeli nachytat malé rybičky. Obojí se jim dařilo velice úspěšně a když množství nástražních rybek bylo dostatečné, zkoušeli štěstí na rybičky. Výsledek byl velice pěkný. Za týden ulovili více jak 200 okounů různé velikosti, ale většinou 30 cm+. (Večeře z okounů, to byla opravdu delikatesa). Také se jim podařil jeden candát cca 55 cm, několik štik jim ukousalo vlasce (to je riziko podnikání), ale nakonec byli velice úspěšní i se štikami. První den na gumy dostali krásné dvě štiky 102 cm a 82 cm což byly největší štiky výpravy. Následně se již věnovali hlavně okounům.

Já jsem se věnoval pouze vláčení a pochopitelně co do množství jsem neměl konkurenci, ale velikostně jsem zaostal. Moje největší štika měla 81 cm, dále pak už to šlo jen dolů: 74 cm, 71 cm, 67 cm, 2x 66 cm, 2x 63 cm, 61 cm a 5x 60 cm. Menší jsem nepočítal, ale kupodivu jich nebylo tolik, co obvykle, v průměru 4 štiky menší než 60 cm denně.

Poslední den se jeden z Petrů rozhodl, že si ještě pojede zachytat také štiky na přívlač a byl úspěšný: chytil 3 štiky 65 cm. Nebýt toho, že každou chytil úplně jinde, věřil bych, že chytá stále tu samou.

Co bylo příčinou menšího počtu záběrů? Především vítr. Některé dny dosahoval až 45 km/hod a v nárazech 60 – 80 Km/hod. Na některá místa bylo obtížné se dostat, místy to nebylo ani bezpečné. Lodě sice vydrží hodně a ostrovy vítr částečně oslabují, ale udržet se na lodi ve stoje bylo v některých chvílích dost složité. S větrem, který se stočil v průběhu týdne na západní, severozápadní až severní, se ochladila i voda z původních 14,9°C na 11°C. Bylo proto nutné hledat nová místa a někdy lovit i tam kde obvykle nelovíme. Ovšem potvrdilo se mi záhy to, co víme už dávno. Štiky jsou naprosto všude a je jen otázkou, jestli se trefíme do její dráhy, kde zrovna loví a jestli ji naše návnada přesvědčí. Voda už také byla průzračná a štiky velice dobře viděly a tak se často stalo, že jsem krásnou zubatici uviděl až těsně u lodi, kdy podnikla výpad, ale jakmile uviděla, že jde o „podvod“, okamžitě zamířila zpět do hloubky.

Přes dosti drsné větrné počasí považuji i naši podzimní výpravu za naprosto úžasnou a nyní už s velkou nostalgií budu vzpomínat na všechny letošní výpravy na Aland a zároveň už se těším na sezónu příští.

Franta N.

P.S. V Gedseru na trajektu jsme potkali kolegy rybáře, kteří se vraceli z Norska z Lofot. Za celý pobyt se dostali na moře asi 5 hodin. Hlásili nám silný vítr a vlny zde vysoké 6 m.


Aland – Nordqvist
1.-8.9.2018

Na Nordqvistu bylo fajn. Trochu víc komárů, ale nic s čím bychom se nedokázali vypořádat.
V kempu jsme byli sami, což považuji za bonus.
Úlovky standard. 50-70 cm štiky. Největší 98 cm a 106 cm. Dalších pár metrových štik bylo šikovnějších a těsně u lodi se vrátily tam odkud přišly.
Posílám pár fotek pro dokreslení začínajícího podzimu na Alandech.

Karel J.



Aland – Nordqvist
28.7.-4.8. 2018

Letní výprava byla naplánována s ohledem na účast manželky a dcery, které si po loňské výpravě přály jet na Alandy dříve, aby byly borůvky a brusinky. Letošní vlna veder se ovšem nevyhnula ani severním končinám Evropy a tak jsme odjížděli na Alandy docela s obavami. Co se týče borůvek a brusinek, tak obavy byly na místě. Suché a hnědočervené listí borůvčí bylo jasným signálem, že sběr lesních plodin letos nebude zabírat žádný čas. S obavami jsem hleděl na vodu, a když jsme na lodě připojili echoloty a teplota vody se ukázala kolem 27°C, začal jsem se obávat, že štiky nebudou vůbec ochotné něco žrát a jezdit za návnadami.
Sobotní odpoledne jsem vynechal, nebylo mi po té úmorné cestě s teplotami ve stínu okolo 32°C úplně nejlépe a tak na vodu vyjel pouze Láďa. Já relaxoval v chatě a dospával noc. Když se ale vrátil, začal se mi vracet optimismus, protože mě poinformoval, že chytil za tu krátkou dobu i v tom vedru 10 štik. Sice vše do 60 cm, ale toulal se jen kousek od přístavu na „buzeráku“.
V neděli jsem tedy také hned po ránu, kdy bylo kolem 23°C také vyrazil a celé dopoledne jsme se „motali“ zase kousek od kotviště směrem na buzerák. No a hned na úvod, v cca 11 hodin mi přišla krásná metrovka - štika 102 cm (12 kg). S krátkým tvrdým jigovým prutem, s vrhacím multiplikátorem to byl poměrně dramatický souboj. Štika bojovala s obrovskou silou a nebylo vůbec jednoduché ji ubrzdit. Přibližně po 15-ti minutách to konečně vzdala a byla vylovena. Bohužel Láďa byl v té době už na břehu a tak jsem mu musel zavolat, aby mně udělal fotku. O to větší práci jsem pak měl s rozdýcháváním štiky. Netušil jsem, jak rychle v tom horku začnou ryby vylovené z vody kolabovat.
Další dny probíhaly pak ve stejné režii. Ráno ve 4 hodiny budíček, krátká snídaně a rychle na vodu. Voda se přes noc ochladila na 24 až 25 °C, foukal jen mírný vítr od jihu a tak bylo nutno využít tuto příznivou dobu, kdy štiky byly při chuti. Chytali jsme většinou do 11. hodin a potom jsme si dali odpočinek a na vodu jsme jeli opět až kolem 18. hodiny a na vodě jsme vydrželi až do 22. hodiny.
Byl jsem velice mile překvapen, že i v tomto počasí, kdy bylo možné chytat v kraťasech a tričku, budou štiky brát, ale nejen to, braly krásné, velké štiky ve skvělé kondici.
Krom štik vylovených jsme ještě měli velké množství neproměněných záběrů, kdy větší i velké štiky braly velice opatrně a při souboji se z návnady dokázaly vypnout. Inu, každý souboj není vítězný. Ale krásný je v podstatě už samotný záběr, ten kraťoučký moment překvapení, třeba v okamžiku, kdy už si říkáte, že tady rozhodně nic není a pojedu zas jinam. Většinou v té chvilce dojde k úderu do návnady, a pokud začne ryba táhnout do hloubky, můžete si být jisti, že malá není.
Celkem jsme my dva za týden pobytu ulovili:
85 štik délky 8 až 59 cm
13 štik délky 60 až 69 cm
6 štik délky 70 až 79 cm
2 štiky délky 80 až 89 cm
2 štiky délky 90 cm (jedna na gumu Shad 15 cm a druhá na stříbrnomodrou plandavku
Největší štika měřila 102 cm (hmotnost 12 kg – váženo), ulovena v mělké vodě poblíž kotviště na 10 cm slider 29.7. před polednem.

Co tedy závěrem: na Alandy už jezdíme od roku 2008. Před deseti lety jsme začínali s jedním přívlačovým prutem, jedním navijákem a několika rotačkami, plandavkami a s pár woblery. Za těch 10 let jsme výrazně obohatili výzbroj, doplnili jsme výbavu echoloty a chytáme na nástrahy, které jsme tehdy absolutně neznali. To jsou samozřejmě hodně důležité věci a důležité pomůcky. Nicméně nejdůležitější jsou zkušenosti s revírem, schopnost výběru míst podle denní doby, tlaku vzduchu, teploty a hlavně podle směru a intenzity větru. Myslím, že jsme se také už trochu naučili pozorovat hladinu. I z ní se často rychle pozná, jestli jsme v dobrém místě, kde štiky zrovna loví. Tak přeju všem, kdo jezdí na Alandy, aby si zachytal v jakýchkoli podmínkách alespoň tak krásně, jako já a Láďa letos v létě. A navíc se můžete opálit.

František N.

načíst další reportáže