Finsko - Souostroví Aland - Reportáže

Březen 2021

Život už se u nás zase částečně vrací do normálních kolejí. Nárůst počtu nakažených koronavirem se podařilo zastavit a díky usilovnému trasování a testování alandské úřady zajistily všechna ohniska nákazy, což byly většinou mateřské školky a školy. Měli jsme na 30.000 obyvatel asi tisíc lidí v karanténě, v posledním týdnu jsou však jen 1-2 nové případy denně a tak se po 14-denní pauze zase znovu budou otevírat školy a školky.
Ve vzduchu je cítit jaro. Ráno sice bývá mlha, ale jakmile ji slunce rozpustí, začnou zpívat ptáci. Taky se probudili mývalovci (psík mývalovitý), kteří přes chladnější část roku spí někde v norách. Teď šmejdí každou noc po okolí a sežerou všechno, co najdou. Nejsou tady původní - dostali se na Aland a do celé Evropy většinou z kožešinových farem, rychle se množí a představují nebezpečí pro ptačí hnízda, malé zajíce a všechna drobná zvířata, která se před nimi v noci neschovají. Bertill a Jonny je po večerech chodí lovit: osvědčily se naše chaty, odkud je dobrý výhled na rákosinu. Většinou nechají rozsvícené světlo v některé z chat, aby alespoň trochu viděli, sednou si na terasu chaty č. 5 nebo 6 a když se daří, tak za večer 1-3 dostanou.
Od ledna ležel všude sníh a byl jakžtakž pevný led. Bertill s jeho bratrem natáhli pod ledem před naším domkem síť na candáty. Ale pak si brácha zlámal nohu při venčení psa a tak jsem síť musela s Bertilem tahat já. Každý den jsme měli k večeři čerstvého okouna nebo candáta (všechno to byli candáti 55-70 cm) a jednou i malou štiku asi 60 cm.
Začátkem března se oteplilo, roztál led v zátokách a zmizel sníh. Dokonce jsem viděla první petrklíče. Pak se zase ochladilo, měli jsme během jednoho dne déšť, kroupy i sníh. Síť jsme museli z vody vytáhnout, když se led začal hýbat, takže nám končí období čerstvých ryb.

Únor 2021
Až do půlky února jsme o koronaviru na Alandu skoro nevěděli, ale pak se v několika školách a školkách rozšířila britská mutace a během pár dnů byl Aland vlastně nejvíce zasaženou částí Finska. Máme asi 800 lidí v karanténě, což na necelých 40.000 obyvatel není málo. Ale v porovnání s Českou republikou nebo Slovenskem je to pořád dobré. Zatím se všechny nakažené a jejich kontakty daří trasovat, takže se nemoc z ohnisek dále nešíří. Naočkované máme zdravotníky a seniory starší 80 let, teď už se očkují osoby nad 70 let. Ale s rozvolňováním a otevíráním hranic se do května určitě nepočítá. Myslím, že budeme rádi, když se hranice Alandu otevřou na letní prázdniny.
Pozitivní novinku mám asi jedinou: rozvodná společnost položila pod zem nové elektrické vedení na celý náš ostrov a tak je snad konec výpadkům proudu za bouřky, větru nebo silného deště.
Z Alandu zdraví
Erja

Souostroví Aland 19.5.2020

Tak během uplynulého víkendu bylo na Alandu zase trochu živo. Po téměř dvou měsících odstávky začínají jezdit trajekty ze Švédska na Aland. Zatím smí na Aland jen Švédi, kteří tu vlastní nějakou chatu nebo domek, ale od června se počítá s postupným uvolňováním restrikcí a měl by postupně začít normální provoz trajektů, hotelů, chat a služeb pro turisty a návštěvníky Alandu. Úplné otevření hranic pro běžnou turistiku se plánuje nejpozději od 18.7.2020.
Celkem jsme od března měli během epidemie covid-19 na Alandu 12 nakažených a všichni se v pohodě vyléčili doma, nikdo nebyl hospitalizován. Z našeho pohledu už by ten normální život mohl v pohodě zase začít.
Erja

Aland - Nordqvist 4.5.2020

Tak je tady začátek května a v našem revíru, ale vlastně na celém Alandu je ticho a klid jako v únoru nebo březnu. Na silnicích skoro nulový provoz, jednou denně přijede zásobovací trajekt z Finska a na vodě není nikde vidět žádné lodě a když se na obloze objeví letadlo, tak je to skoro svátek.
Už před Velikonocemi zmizel led a tehdy si náš zeť pořídil novou loď. O uplynulém víkendu jsme loď vyzkoušeli a chytli jsme i prvních pár letošních štik.
Štiky rádi přenecháme našim hostům, alespoň Vám vyrostou, než se zase otevřenou hranice Finska. My se věnujeme lovu a nakládání sleďů a Bertil se chystá na červen, kdy má v plánu vyrazit s přáteli candáty. No, nevím, co na té každoroční výpravě dělají, ale jede jich na ostrov na 3-4 dny alespoň pět a když každý přiveze jednoho candáta, tak je to úspěch.

Chaty jsou uklizené a připravené na novou sezónu, před chatami kvetou petrklíče a začínají rašit lístečky bříz. Bertil překontroloval a promazal lodní motory, tak teď už zbývá jen otevřít hranice a můžete přijet. Ale dříve, než v létě to nebude. Dnes finská vláda prodloužila omezení pro cesty do Finska až do konce června.

Z jarního Alandu zdraví Erja



Aland - Nordqvist 6.4.2020

Sice už vím, že koncem dubna tentokrát nepřijedete, protože finská vláda rozhodla o uzavření hranic do 13.5.2020, ale já už měla naplánovaný jarní úklid chat, tak jsem začala. Po dvaceti letech to dělám s takovým divným pocitem, že vlastně nevím, jestli vůbec někdo přijede. My měli na celém Alandu jen dva nakažené, kteří si covid přivezli z dovolené v Itálii, ale ti šli hned do karantény a dnes už jsou zdraví. Takže u nás by život mohl jít normálně dál. Ale nejde: letadla nelétají, trajekt jezdí jeden za den a s tím připlouvají jen náklaďáky se zbožím, žádní lidé.
Pustila jsem si k tomu uklízení rádio, ale raději jsem ho zase vypla, protože už nemám nervy poslouchat pořád o tom, kde přibylo kolik nakažených lidí. Když vykouknu z okna, je v přírodě všechno úplně normální. Akorát je takové divné ticho. No, ne by Aland byl nějaký Manhattan, ale přeci jen bývalo občas slyšet nějaké auto, motorová loď nebo letadlo. Teď vše utichlo a jenom občas jsou slyšet hejna přelétávajících kachen, hus nebo labutí.
Tak ještě podlahu a první chata bude hotová. Pak si zajdu do chléva, před týdnem se narodila nová jehňata a ten pohled mi vždycky udělá radost. Život jde dál.

Z Alandu zdraví Erja



Nordqvist 14.-25.9. 2019

Také letošní rok byl na Alandu moc a moc krásný a zajímavý. Přiznám se, že přesnou statistiku jsem letos ani na jedné ze dvou výprav nevedl, navíc by to byla jen nudná řeč čísel. Kdo Aland zná a jezdí sem často, jistě ví, že chytit štiku dokáže prakticky každý. Jistě, je dobré uvést, zda se podařila nějaká metrovka. V tomto smyslu však bohužel sloužit nemohu. Největší štika měřila 87 cm, mezi 80 cm až 85 cm jsme chytili minimálně 8 štik, mezi 65 až 79 odhadem 45 -50 štik, přibližně 10 candátů (povětšinou ale malých) a odhadem 200 okounů, největší však kolem 35 cm (ale bylo jich hodně v této velikosti).

Ale chtěl bych se pochlubit, že po letech zkoušení se mi letos i přes nepřízeň počasí začalo dařit na poppy. Dosud se mi dařilo chytat na tuto nástrahu pouze za bezvětří a samé malinké štiky. Letos však přišla první slušná štika (71 cm). Nádherný záběr, doslova gejzír a pak úporný boj. A dokonce 2 krásné okouny 33 cm se mi na tuto nástrahu podařilo chytit.

Když jsem u počasí – letošní podzim ovlivnily hurikány, což se projevilo pěkně ostrým severákem, který byl dominantním větrem po celý pobyt a také deštivé počasí, včetně krup. Za 11 let, co jezdím do kempu Nordqvist, jsem nikdy tolik deště nezažil. Všude kaluže a potůčky. No, zase rostly houby.

Ještě bych se letmo zmínil o vybavení ostatních rybářů, které jsem viděl. Často měli na vláčecích prutech velké navijáky s baitrunerem. Docela jsem je litoval, jednak kolik museli dát za pletenku do velké cívky ale hlavně se asi pěkně nadřeli. Nevím, zda si přečetli doporučenou výbavu nebo takto běžně chytají. Jasně, je to každého věc, nicméně pokud se nejedná o úmysl, což nevím, pak bych všechny, kteří pojedou na Aland poprvé chtěl odkázat na vaše stránky. Ušetří si rozhodně dost námahy.

Poslední věcí, u které bych se chtěl zastavit, jsou motory u lodí. Je velkou škodou, že u lodí nejdou alespoň 5HP motory. Stávající, 4HP motory ve větších vlnách moc manévrování nedovolují a i při přejíždění by se malinko silnější motory hodily.

Opět patří veliký díky paní Nordqvistové a panu Nordqvistovi za servis a dokonale připravenou chatu. Už nyní se těším na příští rok.

František N.


Aland-Nordqvist 11.-18.5. 2019

Hlásím návrat z Aland, a musím konstatovat, že to byl boj od začátku do konce.
Ačkoli počasí bylo téměř vynikající, jasno až polojasno a severovýchodní vítr 5-15m/s tak ryby byly jiného názoru. Každá štika byla poctivě vyházená a představovalo to zhruba hodinu vytrvalého bičování vody než přišel záběr. Ryby byly nejprve úplně prázdné a hodně padaly, protože nástrahu atakovaly velmi zjemna. Od středy se začaly krmit a byly neuvěřitelně nažrané, zejména okouny až 15cm a koruškami mořskými taky větších rozměrů a začaly se více ukazovat pod lodí jak sledovaly nástrahy. Nicméně na záběr to bylo stejné, pouze jemné šťouchance a vždy za krajíček, takže zhruba na 3 záběry byla zdolaná a vylovená ryba.
Paradoxně k obsahu žaludku letos nefungovaly vůbec velké voblery, pouze málé nástrahy do 9cm, u rákosin pak jerky, ale opět menší 9cm, ale zde byly štiky max do 70cm a dosti hubené a pokousané. Nejlepší byla volná plocha v již popisovaném magickém trojúhelníku na jihu revíru. Pěkná štika se dala paradoxně chytit na velkou gumovou nástrahu 15cm a větší, kterou kupodivu štiky většinou zhltly úplně celou.
Celkem jsme ulovili ve čtyřech lidech 85 štik, 25 okounů a 1 candátka 41cm. Z toho pouze 3 štiky nad 90cm, 6 kusů nad 80cm, 9 kusů nad 70cm, nejpočetnější skupina ryb byla od 60-69cm celkem 28 kusů.
Králem lovu se stal Tonda jež zachraňoval čest Moravanů, kteří sice ulovili jen 15 kousků štik na loď a týden, nicméně poslední den se mu povedl uzavřít grandslam úlovkem candáta délky 41cm.
Závěrem jen drobnou připomínku a to co se týká chytání na živou rybičku, ačkoli je od letoška dle předpisů zakázán tak bohužel musím konstatovat, že realita je jiná a minimálně třetina lodí z kempu vesele chytala na kačeny a k tomu ještě vláčela.
Míra B.

Na pět rybářů bylo za týden vytaženo hrubým odhadem kolem 200 ks štik všech velikostí. Největší vytažená štika sice "jen" 88 cm, ale rybařina krásná. K tomu nějací okouni a pro zpestření sledi.
"Krokodýl" se sice nevytáhl, i když na prutu případně u lodi se také pár kousků objevilo, bohužel se nepovedl žádný dostat na loď. Buď se vytřepal těsně před podebráním, nebo se provokativně připlaval podívat za nástrahou až k lodi. :)
Ale v každém případě rybařina parádní.
Antonín Z.

Björkbacken 11.-18.5. 2019
Na Alandu jsme byli nejméně desetkrát a tohle byla naše zatím nejúspěšnější výprava. Na šest rybářů jsme měli za týden uloveno více než 600 štik. Sice žádná nebyla delší než metr, ale štik od 80 cm do 98 cm jsme měli přes 30.
Okounů sice hodně, ale jen malí do 35 cm. Candát letos ani jeden.
V Krakonošovu jsme tentokrát nechytali - pořád se tam pohybovalo několik jiných lodí a tak jsme volili jiná loviště. A vyplatilo se.
Robert Č.




Aland–Nordqvist
24.4-4.5 2019

Tak, jako již tradičně jsme se vypravili na zahájení nové rybářské sezóny na finské souostroví Aland, do kempu Nordqvist. Při průběžné kontrole počasí dlouho před naším odletem, vše nasvědčovalo tomu, že letošek bude jiný. Obvykle přijíždíme na Aland ještě v době, kdy končí svou vládu zima a odjíždíme v časném jaru. Tentokrát však jaro přišlo o pár týdnů dříve, led roztál již přibližně tři týdny před naším příjezdem a stav vegetace v kempu a okolí byl podobný, jaký bývá zhruba při našem odjezdu první květnovou sobotu. Břízy se již zelenaly a tu a tam byl vidět výhonek nového rákosí v místech, která jsou za větrem a na slunečním svitu.

Velké překvapení byl stav vody. Dlouhodobě vysoký atmosférický tlak způsobil, že vodní hladina byla o dobrých 50 cm níže, než bývá obvyklé. Kdo revír zná, ví, že v některých místech je díky mělčinám a kamenům i za normálního stavu vody značné riziko při řízení lodí. Tentokrát bylo dobré se některým místům zcela vyhnout. Dokonce při výjezdu z přístaviště směrem do rezervace bylo vhodné přizvednout motor, aby neryl vrtulí v bahně. Jen zázrakem neutrpěla žádná loď škodu. Všichni si byli vědomi rizika a lodě řídili velmi obezřetně.

V průběhu pobytu se počasí spíše zhoršovalo a teplota postupně klesala. Prvních několik dní bylo opravdu krásně, teploty kolem 10°C, na slunci pocitově mnohem více, nebe víceméně bez mráčku a foukal jen mírný vítr. Pak se začalo pomalu ochlazovat a i vítr sílil. Dva půldny v závěru se v podstatě díky větru chytat pořádně ani nedalo.
V noci byly teploty kolem nuly a než slunce ráno alespoň trochu ohřálo vzduch, zem byla pokrytá jinovatkou. 2. května nás dokonce překvapilo ranní sněžení, které sice po poledni přešlo v mírný déšť, ale zima byla i tak pořádná. Drobně sněžilo i den před naším odjezdem a v Helsinkách, když jsme čekali na letadlo do Prahy, přišla dokonce sněhová vánice.
Jediné pozitivum horšící se počasí ale přeci jen přineslo, snižující se atmosférický tlak a tedy návrat vodní hladiny skoro do normálu. Při našem odjezdu byla hladina skoro na své normální úrovni, chybělo maximálně pár centimetrů.

Vzhledem k tomu, že jsme takové počasí v tomto termínu ještě nezažili, nikdo netušil, jak to bude s braním štik. Hned první den se ukázalo, že obavy byly asi oprávněné. Některé posádky měly problém ulovit kloudnou štiku, některé sice pěknou rybu ulovily, ale i tak zůstaly poněkud za svým obvyklým standardem. Ryby v revíru byly, ale moc se jim nechtělo žrát, respektive žrát asi ano, ale ne naše nástrahy. Často však nástrahu pronásledovaly až k lodi. Nicméně už první den se ulovily tři štiky přes metr délky, ta nejdelší, která měřila 113 cm, nebyla do konce pobytu již překonána. Kromě pondělí 29.4. však byla vždy alespoň jedna metrovka každý den některou z posádek ulovena.

Mnohem více, než kdy jindy, záleželo na tom, jako technikou kdo disponuje. Ten, kdo prostě jen kolem sebe házel nějakou nástrahu a točil navijákem, si na slušnou rybu nesáhl za celou dobu. Ale byli tam i tací, kteří řeší každý detail nástrahy a i mnohem lépe umí revír přečíst. Zaměřují se i na takové věci, jak působí která nástraha pod UV světlem, jak rychle klesá, při jaké rychlosti navíjení pracuje nejlépe... a v neposlední řadě se nebojí dřiny. Jejich nástrahy se blížily délce 30 cm a hmotnosti kolem 100 gramů, dost možná i přes. To už je pořádná šichta, obzvlášť pokud takové gumy člověk hází do vody třeba 14 hodin denně. Nakonec až na výjimky, byly všechny velké štiky uloveny na velké nástrahy.

Značná část rybářů po čase bez úspěchu sklouzla k tomu, že na spravení chuti chytali menší štiky a okouny. Těch se na Buzeráku nebo U rákosí dalo nachytat dost v podstatě kdykoliv.

V severní části revíru nebyla ulovena jediná štika, zato sleďů tam bylo hodně. Ani Novákovo letos nic zásadního nepřineslo. Většina velkých štik byla ulovena v trojúhelníku tvořeným Ptačími ostrovy, Zdenkovým kolíkem a Krakonošovem.

A jako důkaz, že to bylo letos opravdu jiné, bych uvedl i to, že nebyl uloven jediný candát a okoun kategorie 40+ byl uloven pouze jeden jediný (41 cm).

Shrnu-li tedy letošní zahájení do nějakého závěru, dá se říci, že kdo umí, ten zachytal a nestandardní podmínky ho tak nezaskočily. Ryby prostě našel a chytil i přes to, že to bylo o něco složitější. A ostatním ukázal, že to jde. Ty dvě dvojčlenné posádky, které tomu daly asi nejvíce z nás všech, ulovily nakonec 17 štik přes metr z celkových 25 ulovených „přesmetrovek“. Nezbývá než doufat, že příští zahájení bude opět „normální“ a na velkou štiku si sáhnou i ostatní. A tím myslím i sebe, protože já se nedostal přes 95 cm – což sice není malá ryba, ale metr prostě nemá.

Statistiku úlovků naleznete zde:
www.rybolov.com/finsko/souostrovi-aland/reportaze/statistika-ulovku/

Borek Zajíček



Zahájení na Alandu

Každoročně do revíru Nordqvist na souostroví Aland v závěru dubna míří celá řada českých a slovenských rybářů, aby se připojili k zahájení zdejší sezóny lovu štik.
A protože máme s Tomášem velmi tolerantní manželky, bylo nám o posledním dubnovém víkendu dopřáno přivítat se po zimní odmlce se zubatými krasavicemi (tím myslím štiky). Ve čtvrtek jsme z Prahy letěli přes Helsinki na Aland. V pátek, sobotu a neděli jsme rybařili a v pondělí už jsme zase mířili zpět k rodinám a do pracovního procesu.

Dopředu jsme věděli, že teplota vody bude vyšší než v předchozích letech, protože led namísto v druhé polovině dubna roztál na Alandu už koncem března. Štiky byly v době našeho příletu již několik týdnů vytřené, tření okounů bylo v plném proudu a rákosiny začínaly ožívat radovánkami cejnů. A co bylo v našem případě velmi důležité: celý víkend se nad námi klenula modrá obloha a panovalo slunečné počasí, což mělo příznivý vliv na teplotu vody. Ačkoli se nad ránem ochlazovalo až k bodu mrazu, okolní louky ozdobila jinovatka a zátoky se halily do mlhy, ostré slunce dokázalo hřát už od šesté ranní a teplota vody měla rostoucí tendenci. Krásné počasí bylo však jen jedním z důsledků vysokého tlaku vzduchu. Tím druhým byla velmi nízká hladina vody v Botnickém zálivu a tedy i na Alandu. Do běžného stavu vodní hladiny chybělo nejméně 20 cm vody, což trochu komplikovalo přejezdy lodí přes mělčiny. Převažující bezvětří bylo sice velmi příjemné a chvílemi šlo rybařit jen v košili, ale kdo někdy lovil štiky v mělkých vodách, ví, že bezvětří a hladká vodní hladina jsou při lovu štik podstatnou komplikací: štiky o rybáři nezřídka velmi dobře vědí a jejich vyplašení je zejména v čisté vodě častou příčinou neúspěchu. Jak asi tušíte, připravuji si terén pro zdůvodnění rybářského neúspěchu. A opravdu – tentokrát jsme se s Tomášem nedočkali žádných trofejních úlovků a ani počty námi lovených štik nebyly nijak skvělé. První den, když jsme prochytávali dobře známá místa u Rákosí a v Krakonošovu, jsme k lodi dovedli celou řadu zvědavých štik, či spíše štiček, ale jen málokterá se odhodlala naše nástrahy opravdu atakovat. Většina se jen loudala za excelentně prezentovanými twistery, rippery a třpytkami, ale když spatřily nás a naši loď, rozhodly se, že zas takovou chuť na naše nástrahy nemají a zamířily zpět do hlubin. Po osmi hodinách chytání jsme měli každý na kontě 5-8 štíhlat do 60 cm, pár okounů a Tomáš jako bonus půlmetrového cejna (za hřbet).
Úlovky metrových štik hlášené našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro zítřek.

Protože teplota vody u hladiny překročila 10°C a štiky byly vytřené, usoudili jsme, že štiky možná již opouštějí mělké a teplejší zátoky v jižní a východní části revíru a vyrazily za sledi do hlubších a chladnějších, tedy severozápadních končin revíru. Byl to chybný úsudek. V Novákovu po dvou hodinách usilovné přívlače jen dvě malé štičky a v okolí Hraničního ostrůvku a Posraného kamene jen sledi. Nalovili jsme tedy kýbl sleďů na smažení a na salát a zamířili na Buzerák severně od kotviště lodí, kde jsme si během hodiny chytli každý pár štik a trochu napravili pochroumané sebevědomí. Večerní seance v sauně prokládaná degustací destilovaného ovoce pak naše sebevědomí dostala na běžnou úroveň.
Úlovky metrových štik hlášené našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro zítřek.

Neděle byla pro nás dva závěrečným dnem našeho krátkého výletu, zatímco ostatním rybářům jejich dovolená v Nordqvist teprve začínala. Rozhodli jsme se neponechat nic náhodě. Vstávali jsme jen pár hodin po východu slunce a po bohaté snídani jsme již před desátou zamířili na oblíbená loviště v Krakonošovu a u Zdeňkova Kolíku. S neochvějným přesvědčením, že Krakonošovo je jistota, jsme tam zakotvili a dvě hodiny poctivě bičovali vodu. Nulové skóre u některých z nás vyvolalo otupělost, kterou léčili spánkem v rytmicky se pohupující lodi, někteří se snažili zvrátit výsledek střídáním nástrah a přesnějšími a delšími hody. Marně. Pak kousek od našeho plavidla zakotvil Jirka s Tomem a během hodiny nám předvedli ulovení čtyř štik. Žádné obryně to nebyly, ale odlesk jejich rybářského štěstí (co jiného to také mohlo být) asi padl i na nás a my konečně zdolali a pustili na svobodu půltucet nevelkých štik. V odpoledních hodinách jsme tu a tam ulovili nějakou tu půlmetrovou štičku nebo dvaceticentimetrového okouna během driftu od Zdeňkova Kolíku do Krakonošova, a když jsme krátce před západem slunce dorazili v Krakonošovu na dohoz od ostrůvků, konečně se otevřela voda a my začali chytat tak, jak jsme na Alandu zvyklí: já chytil pár šedesátek a nějakou tu sedmdesátku, Tomášovi každou chvíli nějaká štika spadla a Libor kromě půlmetrových štíhlat ulovil i jednu osmdesátku.
Úlovky metrových štik hlášené večer našimi úspěšnějšími kolegy jsme brali jako výzvu a motivaci pro příští výpravu.

Zdeněk Edelmann



20-27. října 2018

Poslední týden sezóny byl podle slov našich hostů rybářsky mimořádně vydařený. V Nordqvist byli v tomto týdnu jen čtyři rybáři ze Švédska, kteří sem jezdí každoročně "zavírat" vodu.
Počasí bylo příjemně podzimní s teplotami mírně nad nulou, jen přes noc trochu mrzlo a jednou byla vidět polární záře. Dva dny foukal vítr, ale rybařit se dalo celkem dobře.
Rybáři se věnovali převážně lovu okounů, kterých se v západní polovině revíru daly nachytat kýble. Největší okoun týdne měřil sice "jen" 42 cm, ale zábava je s pruhatci veliká. Samozřejmě, že naši švédští hosté chytali i štiky. Za týden měli dvě metrovky a z toho jedna byla opravdu parádní i když hubená: délka 124 cm. Hmotnost 11,6 kg. Do příštího roku snad přibere a možná to dotáhne na 130!

Děkujeme všem našim hostům za bezproblémovou sezónu a těšíme se na viděnou v roce 2019!

Erja a Bertill Nordqvist

načíst další reportáže