Švédsko - Giman - Helesjo - Reportáže

Giman 12-19 června 2021

V Giman jako vždy vše fungovalo. Došlo ke změně hranic revíru - povolenka na peřeje proti proudu řeky nad jezerem Alan je zvlášť, ale tam my stejně nejezdíme. Povedl se trofejní siven na jednom malém lesním jezírku a pak samozřejmě okouni, štiky...
Zdeněk S.

Giman 5-12 června 2021

Díky očkování a tomu certifikátu z UZIS už jsme jeli do Švédska jen s antigenním testem, který jsme si udělali ráno před odjezdem a nikdo po nás nic jiného nechtěl a už jsme se pak nikde nemuseli testovat. Nakonec to bylo v pohodě, jako vždycky.
Vody bylo v řece pořád hodně, ve středu ještě navíc pršelo, takže se průtok ještě zvýšil. Hodně pršelo i z pátku na sobotu, ale to už jsme ráno odjížděli, jinak slunečno se střídalo s mraky a občasným drobným deštěm, ale dobrý. Švédi už se vesele koupou, ale rybám to nevadí.
Chytali jsme dost okouny-největší 41 cm, perlíny-největší taky 41 cm, podařil se omylem jedem potočák, štik bylo hodně, nejvíce 60-70 cm. Největší štiky se podařily 80 cm, 90 cm a 120 cm - tu jsem chytila já, takže královna lovu. Bohužel není vyfocená - ve středu strašně pršelo a tak jsme si nevzali ani foťák. Zdolávala jsem jí 30 minut, pak si jí vzal Mirek a když jsme jí chtěli u břehu přesně změřit, tak nám utekla. Ty největší štiky byly ve středu, když pršelo a byla bouřka, to byl mazec. Chytali jsme na rotačky (zlatá, stříbrná vel.2), gumy 15 cm, popy 10-12cm, stříbrná, zelená a největší úspěch 12-15 cm slider Salmo černo-šedá,modrá. Tak to jsou v rychlosti základní informace. Bylo to bezva, tak snad zase někdy hurá na ryby.

Irena a Mirek K.


Švédsko - Giman 3-10 června 2021

V Gimanu jsme se měli dobře. Majitelka Marie vstřícná. Ubytování dle představ, kuchyňka mohla být lépe vybavená (myčka, nože). Loď výborná, fungl nová. Místo krásné. Rybaření dobré, nalovili jsme 58 štik včetně jedné tlusté čtrnáctikilové metračky.
Oproti minulým letům jsou peřeje a průtočná jezera proti proudu uzavřená, stejně tak jako oblast za železným mostem, čímž se oblast dosažitelná na lodi z kempu výrazně omezila. Ale s převozem lodě pod peřeje problém nebyl.
Velká škoda také byla, že jsme si dopředu neobjednali “pstruhové jezírko poslední záchrany”, které bylo plně obsazené.
Slunce a bezvětří naše úlovky výrazně zredukovaly, ale jakmile se zatáhlo, tak jsme poslední odpoledne za deště vytáhli 16 štik. Potěšila také přítomnost perlínů. Okouni vesměs malí.
Celkové hodnocení velice dobré. Děkujeme.
Jakub K.

Helesjo 3.6. 2021

V neděli, tedy první den naší výpravy, ještě doznívalo chladnější jarní počasí a pak začal foukat vítr a vypuklo léto. Od pondělí foukal každý den tak silný vítr, že jsme na jezerech museli hledat závětří nebo chytat na kotvě, případně jezdit na ryby až večer, kdy se vítr zatím vždycky uklidnil.
Teplota vody v jezerech byla minulý týden 10°C a dnes už dosahovala teplota pod hladinou 15°C. V pondělí a úterý ještě štiky jakž-takž žraly, ale od včerejška, kdy se severozápadní vítr úplně otočil na jižní, je všude mrtvo. Dokonce na echolotu nebo v mělčinách i pouhým okem vidíme ležet štiky u dna, ale i když jim házíme různobarevné lahůdky přímo před tlamu, tak je to nezajímá. Kromě nedělní štiky 114 cm máme zatím z větších ryb jen 4 kousky 88-89 cm.
Okouny jsme chytli jen na pár místech a jen malé do 25 cm.
Na spodním jezeře se ve starých rákosinách třou cejni, některý i hrubě přes 50 cm.
Kolegové v nedalekém revíru Lesjön prý dnes pozorovali medvědy, my zatím viděli jen losí krávu se dvěma telaty a několikrát se před námi drze producíroval bobr.
Chceme dnes a zítra zkusit i pstruhy, uvidíme, jestli v peřejích nebo na jezerech budeme mít trochu štěstí. Odpoledne je kolem 24°C a začíná se objevovat více hmyzu, tak snad to pstruhy postrčí k nějaké aktivitě.

Ze Švédska zdraví
Radek


29.5.-5.6. 2021: Květnové zahájení sezóny lovu štik v Helesjo

Konečně i do Švédska dorazilo jaro a konečně byla zrušena pětidenní karanténa po návratu ze Švédska do Čech.
V posledním květnovém týdnu ulovil Lukáš se skupinou pěti přátel v revíru Helesjo 20 štik délky nad 90 cm, 6 nad metr a nejdelší měřila 105 cm. V porovnání s roky 2015 a 2016 bylo letošní chytání něco úplně jiného. Při návštěvě v roce 2015 a 2016 měla voda koncem května 5-6 stupňů, pršelo a byla zima. Na chytání to bylo rozhodně mnohem lepší než letos, kdy měla voda 10-11 stupňů a bylo krásné počasí. I tak se podařilo chytit hezké ryby, ale zdaleka ne tolik velkých jako v letech minulých. Naopak v jezerech se objevilo veliké množství malých štik, kterých bývalo dříve méně.
Povedli se i parádní okouni, největší měl 46 cm.

Lukáš Z.


Na sever - Plán s velkým „P“

Chystám se být na Severu měsíc a skloubit tak čistě rybářskou výpravu s rybářsko-cestovatelsko-rodinnou dovolenou. Úkol to není lehký, ale jdu do toho. Velké věci se skládají z malých a já to vše musím vymyslet tak, abych uskutečnil další výpravu s rybářskou partou, nemusel se pak vracet domů do Čech a navázal rodinnou dovolenou. Mám vypracovaný velmi podrobný itinerář den po dni s tím kde, kdy a co se bude dít po celý měsíc výpravy. Čeká mě 10 000 km dobrodružství.

1. část výpravy – Giman
Posádka: staršina Standa, pacholek Kája a Holík mladší, tedy já Filip.
Cíle: dravci řeky Giman ve Švédsku

Jedeme standardně z chalupy v Čimelicích, pak dál do Rostocku, Trelleborgu, abychom večer dorazili na Giman. Cestou volám do kempu, že přijedeme pozdě, ať nám někde nechají klíče od srubu. Jsou nalepené v obálce na dveřích recepce a my následně přejíždíme cca 2 km ke srubu. Od parkovacího místa pro auto je to k němu cca 600 m přes les. Jak se blížíme s věcmi k chatce, tak ve mně roste vzrušení. Je to pohádkové místo na ledovcem ohoblované skále, kterou pak asi ještě Trollové vzali žehličkou do hladka.
Srub má jednu místnost bez elektřiny a vody. K dispozici je hliníková pramice na přilehlém průtočném jezeře. Fantastický! Jsme tu už po třetí a já si uvědomuji, jak mi to místo učarovalo a přirostlo k srdci.
Minule jsem hned po příjezdu skočil do lodě a pročesal hladinu meppskou č. 3. Podařilo se mi chytit dva menší okouny, a když už se stmívalo, přišel útok na rotačku a ztěžknutí prutu. Došlo mi, že je to ozubené torpédo, a ne nějaký dorostenec. Štika udělala několik výpadů a po chvíli jsem ji týlním hmatem zvedl do lodě. Zaplavilo mě bezmezné štěstí, ryba měla 90 cm, což byl dobrý start.
Tentokrát je ale vše jinak. Ryby nás potrápí, ale vše hezky popořádku… Vybalujeme věci, otevíráme pivko, rychlá večeře a na kutě. Vstávám před pátou hodinou ranní a jdu na ně. Vydávám se do kaskády pod jezerem tvořené obrovskými balvany, které tu rozsypal obr, jenž neměl srdce, ale obrovskou sílu. Voda prokluzuje mezi monumenty s lehkostí sobě vlastní a vytváří tak místa s rychlým proudem, tišinami a hlubokými vracáky. V kaskádě se mi daří zdolat na rotačku menší lipany a pstruhy do 30 cm. Největší lipan má zhruba 35 cm.
Po prochytání kaskády se dostávám k dalšímu průtočnému jezeru. Po pár hodech zdolávám štiku asi 60 cm. Pouštím ji a „plácám“ svoji nástrahou dál o hladinu živlu. Přichází záběr, ale rybu neseknu. Házím do těch míst znovu a dravec opakuje útok. Přiseknutí teď sedí a já se snažím rybu vést tak, aby se vyhnula překážkám ve vodě. Ve chvíli, kdy si myslím, že už je dobojováno, a snažím se štiku pomalu přetáhnout přes trs travin pod hladinou, praská můj oblíbený Speed Master 2,7 m od Shimana s testem na 10–30 g. Nevěřím svým očím a vzápětí se štika k metru délky zbavuje nástrahy. Stojím tam jak opařený a říkám si: „No to je fakt báječný, Fildo.“ Vracím se zkroušeně do tábora a uklidňuje mě jen fakt, že mám s sebou náhradní univerzál. Teleskop 2,4 m s vrhací zátěží 10–40 g rovněž od Shimana se ukáže jako důstojná náhražka.
Po návratu zjišťuji, že Kája chytil na protějším břehu štiku asi 65 cm a nějaké okouny. Standovi se z lodi nedařilo žádnou štiku přelstít, ale kromě okounů zdolal, jak si myslel, bolena. „Ne, ne, Stando, to je jesen,“ opravujeme ho s Karlem a obdivujeme půlmetrovou rybu. Odpoledne ještě vyrážíme s Kájou nahoru pod vodopád do míst, kde se opravdu kumulují okouni. Záběr přichází na každý třetí hod a ryby jsou z kategorie 30–40 cm. V malé laguně zdolávám dvě štiky 60 a 70 cm.
Večer si na rozdělaném ohni opékáme okouny. Pivko a panáček doprovázejí tu dobrotu a my se smějeme jak malí. Ráno se nechávám převézt se Stanďákem na druhou stranu a vyrážíme těžko prostupným terénem prozkoumat druhý břeh. V kaskádě opět zdolávám překrásné okouny, pstruhy, lipany a několik menších štik do 60 cm. Standa už se dávno otočil a také já se u prahu druhého jezera obracím a vyrážím zpět pralesem.
K večeru slunce klesá a rozlévá na protilehlé borovice a skály barvu rozžhavené oceli. S Kájou se tam vydáváme a prochytáváme velké tůně a laguny. V jedné se nám daří pár krásných pruhovaných rytířů chytit a pak přichází prudký záběr. Ryba však padá. Volám: „Kájo, je tu aktivní štika.“ Karel zdolává velkého okouna a toho atakuje „krokodýl“. Okouna má štika napříč tlamy, ale háčky jsou samozřejmě mimo ni, a tak dravec okouna pouští. Lovíme rychle dál a za chvilku stejná ryba útočí na můj dělený wobbler v barvě okouna. Po přeměření děláme pár fotek této 79cm štiky, která pak hned mizí v laguně.
Další dva dny probíhají v podobném duchu: okouni, lipani, Standův další velký jesen. Štiky se nás však straní, kromě jednoho okamžiku, kdy se broděním dostáváme se Standou do středu řeky. Je tam skála s borovicemi, já ji celou potichu obcházím a prochytávám její okolí. Když stojím zhruba 2 metry nad vodou a protahuji mepssku č. 3 růžové barvy pod nohama, se z hlubiny vyřítí velká štika a zastaví se. Zírám na ni z dálky cca 3 metrů a jsem tak trochu paralyzovaný. Instinktivně však dělám pohyb prutem dál a vedu nástrahu. Štika po krátké pauze, která se mi zdá být věčností, dobírá třpytku, já zasekávám a ona mizí zpátky v hlubině směrem za skálou přede mnou. Bojím se, aby mi o ni nepředřela šňůru, ale díky tomu, že jsem tak vysoko nad vodou, se mi ji daří provést okolo. Fuj, tak to by bylo těsné. Co dál? Ze skály ji nemám šanci vyzvednout, a tak ji vedu proti proudu kolem kamenného výběžku do maličké zátoky zarostlé travou. Dravec odpočívá v travnaté vodě a já teprve teď, když už jsem si jistý, že mi neuteče, volám: „Stando, honem, rychle mě pojď vyfotit.“ Je to složitostí a vizuálním dojmem doposud ten nejvýraznější souboj, který jsem se štikou kdy sváděl. Tato měla přesně 90 cm.
Po obědě jedeme s Kájou ještě prozkoumat řeku pár kilometrů proti proudu. „Uběhnu“ s prutem po břehu zase stovky metrů, ale kromě dvou malých kudel a okounů na štiky zase nenarazíme. Večer baštíme Standova jesena, který je nad očekávání vynikající.

Nastává den přesunu dál na Sever a já se ještě rozhoduji to zkusit. Zbývají mi asi 3,5 hodiny, a tak se domlouváme, že půjdu dolů pod další vodopád zkusit průtočné jezero, kde jsme ještě nechytali. Místo, kde lesní cesta prochází kolem řeky, je ideální, aby mě tam kluci nabrali autem. Postupuji a prohazuji překrásná místa, ale nic se neděje. Dostávám se k leknínovému poli a mám dva záběry, ale nedobrané. Měním třpytku na dělený wobbler bez lopatky a na druhý hod mám štiku asi 60 cm. Následuje koncert záběrů a já během 1,5 hodiny zdolávám 13 štik v rozmezí 55–70 cm. Tak přece jsem vás našel. Dál za leknínovým polem již záběry nepřicházejí a já se prodírám neprostupným pralesem až k místu setkání. Kluci už jsou na místě a já vyprávím Kájovi, co jsem právě zažil. Jeho výraz napovídá, že mi moc nevěří. Máme ještě půl hodiny a já na prahu dalšího z kaskády jezer zdolávám před jeho očima další 3 štiky.

Filip Majer

Pokračování naleznete mezi reportážemi ze severonorského kraje Steigen,
viz https://www.rybolov.com/norsko/steigen-dypingkaia/reportaze/


Helesjo 12-15.9.2020

Za 3 dny rybaření na 6 rybářů, z toho dva úplní nováčci, uloveno asi 100 štik a 20 okounků. Schválně píšu okounků, protože ten největší měl sotva 20 cm. Bohužel ani se štikama to není, co se velikosti týče, o moc lepší. Největší vytažená do lodi měla 63 cm. 60 cm a více pak měly další 4 kousky.
Jeden krásný zážitek měl syn. Štiku 100+ si povodil až k lodi. Cca 2m od lodi udělala ryba loping asi 1m nad hladinou, takže jsme ji viděli celou. To byla však výjímka. Alandy za mne zatím určitě vedou.

Milan G.

Giman 30.8.-9.9.2020

Po všech posunech a změnách letenek způsobených letošními zmatky kolem epidemie koronaviru jsme 30.srpna dorazili na místo k řece Giman.
Díky nízkému rybářskému tlaku obecně i díky COVIDu jsme se těšili na dobrou rybařinu, navíc jsme tady měli pobyt o něco delší, než je obvyklý týdenní turnus. Majitelka kempu Marie nás uvítala se slovy, že letos je rybaření "very difficult".

Štiky jsme viděli, to ano, ale větší štiky nejevily o jakékoliv nástrahy zájem. Chytali jsme štiky ve velikosti 45-55 cm. Jedna větší (88 cm) se povedla v proudech, ale jinač nic moc. Pár, ale mnohem méně než jsme očekávali, bylo okounů.

Giman je moc hezký muškařský revír, řeka je opravdu krásná. Navíc podzim s občasnými přeháňkami nám oblohu barvil neustále do krásných barev a přinášel spoustu krásné podívané na duhu. Krajinářsky to je tady opravdu moc hezké místo. Počasí nám docela taky přálo.

Škoda, že 1. 9. začalo hájení pstruhů, takže se v říčních peřejích Gimanu nesmí streamerovat nebo vláčet. Ale za to jsou tady ryby zvyklé sbírat z hladiny, takže jsme si užili chytání na suchou mušku. Vidět lipana vyjet si z 3-5 metrů pro nástrahu, je opravdu zážitek. Občas to proloží svým skokem v bazénku u peřejí obrovský pstruh, kterého jsme ale neobelstili.

Soustředili jsme se na lipany, ale většinu jsme nachytali velikosti 15-25 cm, za to jsme jich ve dvou na suchou chytli kolem stovky. Pár hezčích kousků se nám podařilo, ale nic mimořádného. Místní švédská výprava měla ve stejnou dobu jako my větší štěstí a chytli lipana přes 60 cm. Nakonec se nám podařilo vydolovat na jezeře i v peřejích každému aspoň jednoho hezkého pstruha (52 a 55 cm).

Nejúspěšnější byly nástrahy přírodních barev na vláčku (zelené rybičky, nymfy nebo gumy). Suchá muška jednoznačně chrostíci (zejména ti ze srnční srsti a Caddis).

Petr A.



Helesjo 29.8.-5.9.2020

Příjemné počasí s teplotami kolem 20°C. Zachytali jsme si, ale úlovky nebyly zadarmo. Já s tátou na lodi dohromady 8-10 štik na den a kolegové na druhé lodi kolem 15 štik na den. Naše největší štiky měřily 96 cm a 94 cm, drtivá většina byla 50-60 cm. Okounů dost, ale jen do 35 cm.
Chytali jsme i na pstruhových jezerech. Na přívlač nám šli většinou siveni, kolega ulovil na mušku pstruha obecného-jezeráka 65 cm.

Petr J.

Hellesjo 20.-27.6.2020

Konečně se otevřely hranice směrem na sever a v pátek 19.6. jsme vyrazili směr Švédsko. Celou cestu přes Německo až do Stockholmu lilo a lilo. U Gävle se vyjasnilo a od té doby je pořád modré nebe a slunce smaží od rána až do pozdního večera. Teplota vody v jezerech je 20-25°C. Na koupání super, na rybaření je to těžší, ale podařilo se nám pár štik 85-95 cm a Přemovi jedna 105 cm. Čekal jsem, že v tom teplém počasí to bude hlavně o okounech, ale zatím jsme se nedostali přes 40 cm.
Podle fotek to vypadá, že v lodi nosíme roušky, ale tak to není. Jen pere slunce tak, že bez čepice a nákrčníku, bychom byli pořád spálení. A když jsem u těch roušek, tak ty tady nenosí nikdo. Všichni ale kvůli koronaviru dodržují odstup. Sice je koronavirus rozšířen víceméně jenom ve velkých městech, hlavně ve Stockholmu, Norrköpingu a Göteborgu, ale i v obchodech tady ve vesnicích na severu dodržují všichni 2 metry odstup.
Při rybaření na výtoku z jezera jsme pozorovali tři bobry a jednoho se nám podařilo i vyfotit.
Zkusili jsme i pstruhová jezera. Jeden večer jsme byli na pstruhovém jezeře Frostatjarn, několik záběrů jsme sice udělali, ale rybu jsme nezdolali. Pak jsme přejeli na Harrsjon, kde jsme si nakonec večeři chytili. Půlnoc u jezera byla nádherná a spát jsme šli ve tři ráno.
Protože v tom vedru to byl na lodi přes den očistec, chytali jsme hlavně přes noc. Malé štiky se daly chytit hluboko v rákosí na neváznoucí nástrahy v podstatě kdykoliv, ale najít větší štiky se nedařilo. Když jsme odjížděli, měla voda v jezeře přes 26 stupňů, což je opravdu moc a lze pochopit, že se to rybám moc nelíbí. Ani nám se to vedro nelíbilo.
Nakonec jsme v Helesjo ulovili štiky 105, 97, 95, 94 cm, pár kolem 80 cm a spoustu štik do 60 cm. Okouni brali víceméně pořád a podařilo se i pár kousků kolem 40 cm.

Borek



Červen v Helesjö

načíst další reportáže