Revíry - destinace ► Evropa ► Norsko ► oblast Alta-Kirkenes ► Reportáže ► Postřehy a krátké zprávy
Norsko - oblast Alta-Kirkenes - Reportáže
Postřehy a krátké zprávy 13.12.2015


Když už si tento rybář v Honseby rozbil hodinky, rozhodl se, že je ještě použije. Tentokrát nikoli k měření času, ale jako "atractor" na pilkeru. Připojil hodinky k pilkru, navlékl na kroužek trojháček a bylo hotovo. Jak je vidět, na Seilandu se dá treska chytit i na hodinky.



Skupina německých rybářů ulovila během týdenního pobytu v Honseby celkem 8 halibutů. Největší halibut vážil 23 kg. Jeden z rybářů zažil opravdu šťastnou chvilku - v průběhu 30 minut ulovil halibuty 15 a 16 kg.
V polovině května se konečně umoudřilo počasí a úlovky vlkoušů okolo 80 cm a tresek okolo 90-100 cm jsou na denním pořádku.
Poslední týden v květnu testovala skupina německých rybářů v Honseby nové rybářské vybavení - kvalitu prutu a udice dne 30.5. prověřila treska obecná o hmotnosti 22 kg.

...právě jsme dorazili v pořádku od Larssenů ze Seilandu.
Chytli jsme první na počasí hezký týden, dá se říci, že 5 dní svítilo
slunce, ale byla zima a ryby ještě nebraly.
Poslední tři dny se nedalo vyjet, fučelo a chumelilo, úspěšnost při jediném větrném výjezdu tři půlmetrové tresky z cca 60-80 metrů, šňůra s 600 gr pilkrem téměř rovnoběžně s hladinou.
Chytli jsme za devět dní nějakých deset vlkoušů 50-80 cm, menší mníky a samozřejmě tresky, kelery i tresky skvrnité, vesměs mrňata. Největší tresky obecné měly 6-7 kilo a s výjimkou jediného dne, kdy opravdu žraly, jsme je tahali za oči, skřele, ploutve, prostě nebyly ještě vytřené a nežraly.
Přivezli jsme za 7 dní na vodě skutečně jen 15 kilo filetů na osobu.
Odhadl bych, že příští týden to začne a trochu mě mrzí, že jsme vyjeli na
sever až tak brzo.


Vít Popp
Duben 2007
Koncem dubna se na celém pobřeží Norska ochladilo a potíže činil silný severní vítr. Kromě potíží při výjezdu na rozvlněné moře se v nejsevernějších částech Norska museli rybáři potýkat i s namrzajícími šňůrami a rovněž aktivita ryb vlivem poklesu teploty byla minimální.
I přes nepřízeň počasí okořeněnou deštěm a sněhem se poslední týden v dubnu podařilo našim zákazníkům na ostrově Seiland ulovit několik tresek, jejichž hmotnost dosáhla téměř 20 kg.


V nejsevernějším norském kraji Finnmark může sněžit i v létě. A což teprve v březnu, kdy u pobřeží ostrova Seiland plánují testovací jarní rybolov rybáři z hned několika evropských zemí. Podle údajů zdejších profesionálních rybářů se sice nejvíce halibutů u pobřeží Seilandu uloví v červnu-srpnu, ale největší kusy bývají vyloveny v únoru-březnu (do sítí). Šestičlenná německá výprava ulovila v červnu hned 14 halibutů a děti v osadě Honseby ulovily v jediném letním dni celkem 4 malé halibuty na přívlač přímo z vesnického mola!
Rovněž největší tresky loví zdejší velké rybářské lodě na začátku jara.
Faktem zůstává, že aktivita ryb koncem zimy a na začátku jara může být velmi negativně ovlivněna chladným počasím a případné ochlazení kombinované s větrem může rybolov znemožnit docela. Ale, na druhou stranu - někdo to vyzkoušet musí.
Těšíme se na výsledky jarní průzkumné výpravy Finnmark 2007.
SEILAND 2006 – rybářský sen pokračuje!
Když jsem v loňském roce navštívil s rybářským prutem jednu z nejseverněji položených oblastí v Norsku, nazval jsem článek o této lokalitě „Soroya – ostrov splněných snů„. Rybařina ve vlnách Atlantiku omývajících břehy ostrova byla skutečně excelentní. Do listopadového a prosincového čísla časopisu Český rybář nyní připravuji popis dalšího revíru, který leží mezi Soroyou a norským pobřežím nedaleko Nordkappu. Jedná se o ostrov Seiland a já už dnes vím, že název článku prostě musí být „Rybářský sen pokračuje„!
Po úmorné cestě automobilem přes Německo, Švédsko, Finsko a Norsko (cca 3 200 km) nás Seiland 1. srpna 2006 přivítal prosluněným počasím a lehkým teplým vánkem konejšícím naše unavené obličeje. Jako sluníčko se usmíval i Andre – majitel zdejších ubytovacích kapacit, malého krámku, bývalé rybí zpracovny a třech vynikajících lodí, na kterých jsme měli strávit následujících 10 dnů rybaření. Musím podotknout, že úsměv Andremu nezmizel ze rtů po celou dobu našeho pobytu, cokoliv jsme potřebovali, bylo splněno téměř okamžitě a jeho obětavá péče spolu s naším rybářským zápalem vedly v konečném důsledku ke kýženému cíli – zachytali jsme jako nikdy předtím!
Během devíti dnů na moři jsme ulovili 29 tresek obecných přes 1 m délky (největší 129 cm; 18,5 kg), 39 vlkoušů obecných (populární mořská kočka) do 80 cm, 2 menší mořské ďasy a nesčetně tresek tmavých a jednoskvrnných. Spletli se dokonce i dva halibuti a zatímco já jsem svého 57 cm drobečka zdolal, kolegovi se podstatně větší kus vypnul těsně u lodi.
Pozor! Podle předchozích řádků možná usoudíte, že na Seiland přijedete a musíte nachytat. Kéž by to bylo tak jednoduché. Připravte se na tvrdou dřinu (denně 8 – 12 hodin na moři), na rozmary počasí (déšť, mlha, vítr, vlny) i na to, že třeba několik dnů o pořádnou rybu nezavadíte. Vždyť i my jsme většinu našich „metrovek„ nachytali v průběhu tří prvních dnů. Ten druhý se obzvláště vydařil a na našich prutech skončilo hned 16 krasavic od 100 do 120 cm! V určité chvíli jsme ve třech tahali 5 metrových tresek najednou – a také jsme je úspěšně zdolali! Možná se tudíž nebudete divit, že další dny lovu, kdy jsme zdolávali ryby mezi 50 – 90 cm (za které bychom byli na jiném místě vděčni), jsme se tvářili lehce znuděně a trochu jsme se na úkor svatého Petra (v Norsku se asi patron rybářů jmenuje jinak) rouhali.
Celkově to ale byla nevídaná bomba! Podrobnější popis náčiní, vhodných míst, nejúčinnějších technik i nejvhodnějších časů k lovu naleznete v listopadovém a prosincovém čísle časopisu Český rybář. A abyste si přišli na své, přidám ještě několik postřehů z cesty (tankování v jednotlivých zemích, na co si dát pozor atd.) Doufám, že Vás doprovodné fotografie náležitě navnadí!
Ivan Finta