Norsko - oblast Alta-Kirkenes - Reportáže

Plánovat výpravu prakticky do neznáma a s velkým časovým předstihem bývá vždy ošemetné, ale realita dnešního světa prostě taková je. A tak se vám může velmi snadno přihodit nejedno a ne vždy úplně příjemné překvapení. Bohužel to byl i náš případ! Letní termín se na papíře jevil s třičtvrtěročním předstihem jako naprosto ideální. Jenže člověk a příroda nejsou vždy zajedno...

Pokud se budete chtít projet prstem po mapě a najít rybářskou osadu či spíše přístav Båtsfjord, musíte zapátrat v nejseverovýchodnějším cípu Norska. Båtsfjord se nachází jen cca 60 kilometrů od ruských teritoriálních vod. A není to bohužel úplně idylicky klidné místo. Naopak je zde celkem rušno, protože místní chráněný přístav funguje jako překladiště a kotviště velkých průmyslových rybářských lodí, lovících v bohatých vodách Barentsova moře. V nedalekém okolí, které dá při výjezdu z fjordu okamžitě zapomenout na industriální ráz přístavu, se mezi skalnatými výběžky nachází několik opuštěných rybářských vesniček, sloužících snad už jen pro případnou letní rekreaci, a známý maják Makkaur, původně postavený v roce 1928, zničený během druhé světové války, následně zrekonstruovaný a od roku 2005 pracující automaticky.
V samotném Båtsfjordu překvapivě nechybí prakticky žádná infrastruktura. Najdeme zde obchody, restaurace, čerpací stanice, a dokonce i malé letiště. Nejbližší větší letiště se nacházejí v Kirkenes (cca 3 hodiny autem), Ivalo (cca 4 hodiny autem) a Altě (cca 6 hodin autem).
Zrekonstruovaná apartmá pro sportovní rybáře (celkem je jich k dispozici pět) se nachází strategicky přímo u kotviště lodí s výhledem na přístav a částečně i na fjord. Ubytování i vnitřní vybavení včetně wi-fi jsou na standardně dobré úrovni a mimo myčky nádobí nechybí nic, co člověk při pobytu pro zajištění vlastního pohodlí potřebuje.
K pronájmu jsou k dispozici 6,2 m dlouhé plastové lodě Smartliner s motorem o výkonu 80 HP, kvalitním echolotem s GPS, mapovým plotterem a VHF vysílačkou. Lodě jsou z bezpečnostních důvodů vybaveny i satelitním systémem umožňujícím majiteli sledovat jejich pohyb, což může být velké plus v případě poruchy nebo jiného problému na otevřeném moři. Při nástupu na pobyt se hradí kauce 500 NOK/osoba a pojištění lodi 500 NOK/loď.

Den strávený na cestě mi vzhledem ke vzdálenosti 3 280 kilometrů z domovských Českých Budějovic připadal jako nic. Stačilo jen pouhé pomyšlení, že bychom se místo letecké dopravy na místo přemisťovali autem, a už mi naskakovala husí kůže. Cesta na trase Praha–Helsinki–Ivalo naštěstí proběhla bez jakýchkoliv problémů. Na posledně jmenovaném letišti už byl v půjčovně připraven pronajatý kombík pro 4hodinový transport do Båtsfjordu. S druhým se s hodinovým zpožděním přiřítil „udýchaný“ Zdeněk, který si neuvědomil, že ve Finsku ležící letiště už spadá do jiného časového pásma a náš let bude oproti norskému středoevropskému času na místě o hodinu dříve. Oba vozy jsme solidně naložili bagáží a v šesti popojeli na krátkou občerstvovací zastávku v blízkém supermarketu. Zdeněk mezitím dotankoval nádrž, abychom mohli následně už v klidu vyrazit do cílové destinace.
Cestou, která příjemně utíkala, jsme potkali několik menších stád sobů, viděli losy i nádhernou monumentální lososí řeku Tana. Okolí Båtsfjordu nás přivítalo spíše zimně/jarně, nikoliv však letně, jak by se na 23. června v kalendáři slušelo. Nebylo to zase tak velké překvapení, protože jsme měli aktuální informace z místa a věděli, že v dubnu napadlo v horách v okolí fjordu přes 2 metry nového sněhu, který ještě kvůli chladnému jarnímu počasí nestačil roztát. Jen mírně rozmrzlá byla i všechna jezera v okolí, což společně s vysokou vodou v řekách neslibovalo pro lov ve sladkých vodách vůbec nic pozitivního. Naštěstí na moři, kvůli kterému jsme na testovací výpravu vyráželi, bylo vše v pořádku. Zhruba hodinu před půlnocí jsme už stáli na molu a sledovali okolí nové rybářské základny. Spokojeně jsme zanedlouho usínali při půlnočním slunci probleskujícím skrze závěsy na oknech a s pocitem, že zítra to konečně vypukne...

Na brzké ráno jsme nic neplánovali a chtěli pořádně dospat cestovní únavu. Ale Saša, který jako obvykle vstával velmi brzy, nás probral šátráním při vybalování a přípravě rybářského náčiní ještě o trochu dříve, než bychom si přáli. Natěšení jsme však byli do jednoho, a tak se po vydatné snídani začali věnovat navazování všichni. Zdeněk stihl v mezidobí převzít obě lodě, protože vyznává rybářský minimalismus v podobě jednoho prutu a příprava mu nezabrala zdaleka tolik času jako nám ostatním.
Na ryby jsme vyráželi ještě před desátou. Moře ve fjordu bylo celkem klidné, ale i tak zabral výjezd na otevřené moře zhruba půlhodinu. Dalších minimálně třicet minut jsme se už ve vlnách dopravovali na vytipovaná místa s hloubkou od 27 do 60 metrů, ležící severozápadně od výjezdu z fjordu.
Zdeněk navedl loď na jeden z podvodních kopečků a bez ohledu na to, co se dělo na sonaru, vypnul motor. Než jsme se stačili rozkoukat, Sašův Solvkroken už letěl do hlubin. Nerozhodně jsem se pohrabal v kyblíku s připravenými nástrahami a zvolil na první průzkum také 750gramový pilker. První spuštění, přizvednutí a bác! Zásek „do tvrda“. Chvilku jsem se snažil nástrahu vyklepat, ale bez úspěchu. Nakonec jsem zvolil techniku „kdo s koho“ a vytáhl jen prázdný návazec. Tohle nebyl úplně optimální start. V klidu jsem si navázal, protože kolegové sice lovili, ale bez kontaktu. Čas nebyl úplně ideální, protože voda v tu chvíli vůbec neproudila a to bylo znát i na zájmu o naše nástrahy. Pár menších ryb jsme sice při prvním driftu zdolali, velikostně to ale bylo tak na mateřskou školku. Ani v dalších driftech jsme se příliš nezlepšili a s počty to tedy také nebyla žádná sláva.
Po neúspěchu v oblasti zvané Makkaurgrunnen jsme se rozhodli vyzkoušet větší hloubky, kde se dal očekávat četnější výskyt tresek obecných i tmavých. Mezitím se ale zvedl vítr a s ním i vlny, proti kterým už jízda nebyla zrovna dvakrát příjemná. Zastavili jsme na téměř stometrové hloubce s vizí driftu do hlubších partií s kótami až 175 m. Drift ve spojení se silným prouděním a obrovskými vlnami ale nedával moc šancí na normální rybaření, protože po chvíli už naše kilogramové nástrahy plápolaly kdesi ve sloupci padesát metrů za lodí. To nás přimělo změnit místo a „uklidit“ se z otevřeného moře někam blíže ke břehu do partií s hloubkou do 45 metrů, kde Zdeňkův rybářský nos tušil možný útok halibuta. Vystřídali jsme mnoho nástrah, ale záběru od platýse se nedočkali. První den skončil sice trochu rozpačitě, ale musím s velkou poklonou říci, že večeře, kterou připravila moravská sekce naší výpravy, dala velmi rychle zapomenout na kolektivní nezdar při rybolovu.
Další dva dny jsem si do poznámek napsal pouze „nic moc“. Tedy spíše nic než moc. Zima, vítr, déšť a vlny ze všech směrů určovaly ráz rybaření, či spíše rybářského utrpení. Nic platná nebyla ani snaha vyjet před přílivem, protože na otevřeném moři se chytat nedalo, což slabší jedinci včetně mě pocítili na svých žaludcích.

Předpověď počasí na další dny se jevila lepší, ale větru s vlnami jsme si užili i tak až dost. Na dobrá místa k lovu tresek to bylo z ústí fjordu cca 15 kilometrů, což jsme si při velikosti vln odpustili, a vsadili na jinou cílovou rybu, kterou byl halibut. Ono nám vlastně ani nic jiného nezbývalo, protože ve fjordu to zřejmě vlivem tajícího sněhu a přívalů sladké vody bylo rybářsky úplně jalové. Zdeněk se podle GPS tras z předchozích dní vrátil k místu, kde měl záběr od halibuta, který se ale po pár vteřinách souvislé jízdy vyhákl. Spustili jsme naše gumové nástrahy a líně s nimi pohupovali. Sem tam na velké gumy zaútočila malá treska nebo nenasytný mníkovec. Taktiku jsme neměnili, stejně jako Zdeněk svou oblíbenou Storm gumu v modro-bílo-stříbrném provedení, ani když se den přehoupl do odpoledne. Po lehkém obědě jsme se přesunuli k novému driftu nedaleko od míst, kde byl včera záběr. Saša vsedě rozvážně pohupoval gumou, Zdeněk vedl nástrahu svým typickým způsobem a já zkoušel štěstí více ve sloupci.

Když jsem se spontánně rozhodl pro výměnu gumy, přišel Zdeňkovi záběr. Situaci jsem viděl pouze periferně, ale šňůra souvisle se odvíjející z navijáku a prut ohnutý do půlkruhu dávaly tušit, že na druhém konci je král místních vod. Po chvíli se ryba otočila a Zdeněk ji relativně rychle, zřejmě s pomocí proudění vody a příznivého driftu, dotáhl až pod loď. Platýs stál klidně pod lodí a my čekali jako opaření, že se vzápětí otočí a zmizí zpět v hlubině. Nic takového se nedělo. Zdeněk rybu zkusil přizvednout, Saša zahákl gaf ukázkově do spodní čelisti a začaly se dít věci. Halibut najednou procitl a začal mlátit hlavou tak zuřivě, že z dvoudílného gafu zbyla Sašovi v ruce jen násada a se zbytkem se halibut odporoučel ke dnu. Přál bych vám vidět ty nic nechápající obličeje! Zdeněk si byl ale natolik jist svou převahou, že zanedlouho už na nás halibut opět koukal pod lodí s hákem od gafu v tlamě.
Nyní jsem byl na řadě po domluvě já. Abych nezopakoval Sašovu chybu, vyzbrojil jsem se pracovní rukavicí a v ní držel vysunovací spoj stejného modelu vylovovací pomůcky. Času jsem měl relativně dost. Ryba stála klidně. Povedlo se mi tak zachytit čelist hned vedle prvního háku napoprvé. Jenže poté následoval stejně zoufalý scénář jako předtím. Dvě tři mocná škubnutí hlavou, já lítal po lodi jako papírový čert a rozzuřený halibut odplouval už s dvěma háky opět ke dnu. Teď jsem si s násadou v ruce bezradný obličej zopakoval i já. Naštěstí Zdeněk zůstal i po této těžko uvěřitelné estrádě ledově klidný a snažil se vypumpovat rybu opět k hladině. Nahlas jsme konzultovali možné scénáře, až se ryba znovu vynoří. Já v pravé ruce mezi prsty pevně držel Sašův malý háček, který byl naší poslední nadějí. Když se ryba po chvíli objevila znovu, měla v tlamě kupodivu už jen Zdeňkovu nástrahu. Ostatního „železa“ se elegantně zbavila při dopadu na dno. Když jí část hlavy vykoukla nad hladinu, naskytla se mi jedinečná možnost zaháknutí. Ani nevím jak, ale povedlo se. Od té chvíle si moc nepamatuji. Probral jsem se až na zádech zapadlý v plastové bedně s rybami, když na mě halibut začal „tančit“. Bylo dobojováno. Chvilku jsme na sebe v hořkosladké vítězné euforii mlčky koukali. Trochu překvapením bylo, že jsme naměřili 155 centimetrů, protože ve vodě se ryba nezdála být tak velká (a kalibrovaná váha na molu nakonec ukázala 45,5 kg).
Po generálním úklidu lodě a pár marných pokusech udělat pěknou fotku jsme přejeli na nový drift. Ale jak to tak bývá, štěstí se na nás podruhé už neusmálo...

Poslední tři dny rybaření nám hrálo do karet i počasí a my mohli lovit na místech, kde jsme si to původně plánovali. Počty ryb se oproti předchozím dnům násobily, ale zdaleka to ještě nebylo ani 50 % toho, co revír kolem Båtsfjordu dokáže svým návštěvníkům nabídnout. Chytali jsme poměrně dost tresek obecných ve velikostech 60–80 cm, krásné tresky jednoskvrnné, menší tresky tmavé, mníkovce bělolemé a naše gumy zlákaly i několik vlkoušů obecných do 80 cm. Největší treskou výpravy byla nakonec moje ryba, která měřila 112 cm, což rozhodně zdaleka nevystihuje potenciál revíru. Zmínit je potřeba také celkem tři ztracené halibuty, kteří se ale velmi záhy vyhákli nebo ulomili přívěsný mořský trojháček.

Vody v okolí Båtsfjordu mají nepochybně velký potenciál, stejně jako jiné severské lokality. Během naší testovací výpravy se ovšem úplně nesešlo počasí s roční dobou v kalendáři, proto bych nechtěl dělat nějaká zbytečně příkrá prohlášení. Skupinka novinářů ze Švédska totiž dva týdny před námi odjížděla z Båtsfjordu se slovy, že na lepší lokalitě v Norsku ještě nerybařili. Myslím, že není nutné hledat objektivní příčiny a rozebírat, proč se nám nedařilo také tak. Prostě se to stalo. Chybělo trochu více rybářského štěstí, které k tomu neodmyslitelně patří.
Jinak vše fungovalo na jedničku.

TIP – lov lososů:
Do několika řek v okolí táhnou v sezoně od konce června do srpna i lososi a v srpnu také tažní siveni alpští. Například v roce 2016 na 35 kilometrech toku řeky Syltefjordelva ulovili sportovní rybáři 6 000 kg lososů. Povolenku k rybolovu si můžete zakoupit za cca 700 NOK/den v místě pobytu. Pozor, před rybolovem na této řece je nutné v Båtsfjordu dezinfikovat prut, šňůru a brodicí kalhoty/boty za poplatek 100 NOK. Teprve po předložení dokladu o dezinfekci a státní rybářské licence lze zakoupit místní povolenku. Rybolov je povolen od 1. 6. do 31. 8. vždy od 6.00 do 01.00 hodin. Povolenka platí od 18.00 jednoho dne do 18.00 dne následujícího. Denně si smí rybář ponechat nejvýše 2 lososy (za týden max. 5 ks). Je povolen pouze lov na umělou mušku nebo na červa. Platí zákaz používání zátěže při lovu na červa. Po 10. červenci je zakázáno používání zatížených mušek a povoleno výhradně muškaření s plovoucí šňůrou. Po 1. srpnu se nesmí lovit na červa. Ulovení tažní siveni musejí být po zdolání neprodleně puštěni zpět na svobodu.