Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Molnarodden 2.8.-9.8. 2021

Rybářská parta byla velmi zkušená, co do počtu návštěv Norska, a docela jsem si to užil, i když jsem z dřívějších výprav znal jenom jednoho účastníka.

Cesta z Polska - Katowice do Norska:
Přílet do Osla, test na covid, 2h fronta. Nikoho nezajímá jestli je člověk očkovaný a kdy, všichni absolvují povinný PCR test při vstupu do Norska. Ten, kdo je očkovaný, jde jen do menší fronty.
Kdo chce letět do Norska přes Oslo s dvouhodinovým přestupem, nemá šanci to stihnout. Jak jsem vždycky nadával na 5-ti hodinovou čekačku na přestup v Oslu, tak dnes ji lze určitě kvitovat. Nakonec jsme to bez problému zvládli.

Přesun auty z Narviku trval asi 4 hodiny a byl určitě rychlejší než trajektem z Bodo, nicméně určitě ne levnější. Příjemné bylo, že jsme mohli dojet kdykoliv do obchodu pro potraviny, pivo a pilkry, kterých jsme potrhali fakt hodně. Tresky i Keleři se chytali hlavně o de dna a díky tomu byly velké ztráty pilkrů.

Jak šel rybolov? Jak komu!
V úterý, ve středu, a částečně i ve čtvrtek ráno pršelo, ale na moře se vyjet dalo, takže jsem obě dvě posádky lodí přemluvil k výjezdu od 11.00 do 21.00 hod. Na ten hnus počasí ještě celkem slušná rybařina.

U nás na lodi bylo uloveno několik malých mníků a jeden slušnější (92 cm) ale jinak jen pár tresek obecných a tmavých do 80 cm.
Na druhé lodi to bylo obdobné, možná to ani nestálo za to mokré rybaření. Všichni jsme od Lofot čekali větší úlovky. Ale tak už to někdy bývá, prostě se těm velkým nechtělo.
Propršené dny jsme lovili na vnitřní straně Lofot (ve Vestfjordu) severně od ubytka. A to obě dvě posádky. Druhá posádka za celou dobu ani jinam lovit nejela.

My jsme se pustili od čtvrtka směr pod most a dál na otevřené moře na vnější stranu Lofot. Počasí přálo, vlny do metru, prostě ideální počasí pro rybaření, ale bez větších ryb. Malí mníci, malí keleři... jeden za druhým, prostě otrava. Ale pak to přišlo. Velcí keleři u dne i ve sloupci. Během dvou hodin zdoláno 9 ryb od 80 do 95cm. Dokonce jsem si v jednu chvíli myslel na kapitální rybu ale zdolaná dubleta dvou kelerů 75 a 89 cm mně tak nakonec trochu zamrzela.

Poslední dva dny jsme se specializovali na lov halibutů ale ani to se nám moc nedařilo. Já dva ztracené pod lodí a Vlasta byl nakonec jediný úspěšný s halibutem délky 82 cm. To snad ani nebyly Lofoty!
Nicméně jsme každý něco chytil, užili pěkného prosředí a přírody a hlavně se všichni v pořádku vrátili domů. Možná budou mít ostatní i jiný názor, ale s tím já nic nenadělám...

Zdraví Libor



Lofoty a Vesterály,
srpen-září 2020

Lofoty a Vesterály patří ke klenotům Norska. Kromě dechberoucích scenérií nabízejí i skvělé podmínky pro mořský rybolov. Na Lofoty se jezdí v období březen-duben na lov jarních tresek, v květnu jsou již jarní tresky (skrei) zpět v Barentsově moři a na řadu přicházejí další druhy ryb, hlavně tresky tmavé a halibuti.
Letos bohužel na lov jarních tresek nedošlo z důvodu uzavření hranic, které vydrželo až do konce července. Nakonec se podařilo na Lofoty a Vesterály zrealizovat alespoň pár výprav v závěru této nestandardní sezóny. Naštěstí je tato sezóna nestandardní pouze z pohledu dvounohého cestovatele a nikoliv z pohledu mořských ryb - těm je nějaký koronavirus naprosto u zadní ploutve.

Molnarodden 5.-16.9. 2020
Cesta proběhla v pořádku, touto dobou ve Švédsku časté mlhy, jinak hraniční přechody a kontroly bez problémů, ani jsme nikoho nespatřili.

Co se týka rybolovu, ryby byly na otevřeném moři v malých skupinkách, spousta makrel a drobných tresek tmavých, pod nimi nebo okolo se držely větší. Bylo to těžké přemlouvání, ale něco jsme pochytali, tresky obecné, tmavé a občas polak. Ryby ve velikosti 70 až 100 cm, největší 97 cm obecná 5x, tmavá 7x, jinak kolem 80 cm. Raritka byla ďas mořský 70 cm, jeden halibut přibližně 130 až 150 cm se bohužel vypnul.

Počasí se po příjezdu totálně zbláznilo, vítr 7 až do 15m/s a stále déšť bez slunce, vlny oceánky od 4 m do 6 m, takže pěkná houpačka. 2 dny jsme nemohli vyjet vůbec. Nejhorší je ale ten vítr, bohužel.

Ještě nakonec bych zapomněl, hned druhý den jme se potkali s hejnem kosatek cca na 20m od lodi, takže zážitek na celý život.

Tomáš H.


Elgsnes 30.8.-12.9. 2020
Na prelome mesiacov August - September sme patrili medzi tých šťastlivcov, ktorým sa podarilo navštíviť Nórsko - konkrétne Elgsnes vzdialený 20 km od mesta Harstad.

Bola to už naša tretia návšteva tejto lokality. Ako to už chodí vždy je to iné a to, čo platilo na ryby pred dvoma rokmi už v tomto roku neplatilo. V prvý deň kamaráti z druhej lode priniesli troch halibutov 10, 11 a 12 kg. Na druhý deň sme sa trošku trápili, čo sme pripisovali silnejšiemu južnému vetru, ktorý nás sprevádzal skoro celý 12 dňový pobyt. Napokon sme tresky obyčajné našli v hĺbkach okolo 100 m. Vláčiť na podmorských horách v hĺbkach okolo 10-20 m bolo skoro zbytočné. 5 minút plavby loďou od našej chaty sa v hĺbkach 120 m nachádzali obrovské hejná tresky tmavej od 2 do 4 kg. To bola pre nás ďaľšia obrovská výzva ako pochytať aj väčšie ryby.
Napokon to prišlo a našli sme tresky obyčajné od 10 do 14 kg. Najťažšia mala 22 kg. Taktiež sa podaril halibut 19,5 kg.

Elgsnes je čarovné miesto, kde ste sami, bez toho, že by vás niekto vyrušoval. Keď si po rybačke sadnete na lavičku tak počujete úžasné ticho. V každom prípade doporučujem všetkým, kto si chce dobre zaloviť a odpočinúť si od zhonu a stresu v ktorom žijeme.

Viliam H.


Elgsnes 3.8. 2020
Dneska naši hosté ulovili halibuta délky 95 cm (kromě jiných ryb), ale mnohem hezčí úlovek je úžasná fotografie západu slunce, která se jim povedla po návratu z rybaření.

Nedalo mi to a musím se pochlubit, jaké tu máme scenérie.

Žiju v Norsku celý život a tohle se prostě neokouká.

Tore z Elgsnes




Elgsnes 5-12 května 2019

Tresek se minulý týden chytalo poměrně málo a malé.
Vynahradili jsme si to halibuty 140 cm (43 kg) a 122 cm (22 kg). Na vyfocení těchto dvou ryb (hlavně toho 122 cm) je vidět, že když se ryba dobře vyfotí, vypadá mnohem větší.
Martin W.


Lofoty - Molnarodden 17.-24. dubna 2019

Molnarodden je krásné místo. Oceňuji výhodu samoty, kdy nelze zažít fronty ve filetárně apod. Zase není s kým konzultovat denní zkušenosti.
Bohužel jsme trefili větrný týden. Na "velkou" vodu do Vestfjordu jsme se dostali třikrát: v den nástupu, druhý den a asi předposlední den. Hejna tresek už nebyla kompaktní, ale roztrhaná na menší, kdy přicházely záběry, když se objevila na echolotu vodorovná čára nebo i když na obrazovce nic nebylo. Záběry jsme měli nejvíc od 62 m do 86 m. Nachytali jsme přibližně 34 tresek a dva slušné kelery (70 a 82 cm) ve Vestfjordu. Největší tresky byly 2x 117 cm (váhu nevím), jedna 123 cm s váhou 18,5 kg.
V sundu pod mostem a před lososími sádkami u ostrůvků jsme chytli 6 tresek z místní populace, tři malé kelery a jednu jednoskvrnku. Sledě jsme nechytili, i když byla na echolotu za mostem jeden den dosti velká hejna, snad právě sleďů.
Mám jeden raritní úlovek a to mušli velikosti dlaně, která měla tu smůlu, že ji padl pilkřík přímo před ústa.
Díky větru jsme měli příjemný poklidný výlet do obce A. Také jsem nasbíral hrnec slávek, uvařil, vyloupal, zamrazil. Tak jsem zvědav, jestli budou k jídlu, protože daly dost práce.
Kosatky už jsme neviděli, "jen" jednoho pořádně velkého tuleně.
Cestu tam jsme zvolili přes Švédsko s přespáním v Narviku (zajímavé místo), zpět jsme jeli po Norsku, chtěl jsem konečně vidět Saltstraumen. Dorazili jsme k němu při odlivu. Dodnes na dojem z valící se vody nemůžu zapomenout.
Ve Vestfjordu jsem podruhé zažil pocit, když nejde na moři nastartovat loď. Byl docela vítr, už jsme volali domácího, ale po chvilce jsem odkryl kryt baterie a nasadil spadlý kontakt. Drobnost, která může mít fatální následky.
Vítr nevítr, prožili jsme další parádní týden na rybách!
Ještě jednou děkuji.
Ať se všem, kdo letos míří na sever Norska daří.
Václav M.



Lofoty - Molnarodden
11.-16. dubna 2019

V druhém dubnovém týdnu nám počasí na Lofotech výjimečně přálo a jarních tresek-skrei bylo ve Vestfjordu tolik, že místní rybáři hovořili o nejsilnějším tahu skrei za posledních 10 let.

Ve středu 10. dubna večer jsme v 20.00 přistáli v Bodo a o půlnoci nám jel trajekt do Moskenes na Lofotech.
V Moskenes jsme byli 11. dubna ve 3.30 ráno, tam nás vyzvedl majitel naší chaty a v 5.00 už jsme všichni spali v chatě na břehu sundu.
V 10.00 byl budíček, složili jsme pruty, navázali návazce a ve 13.00 jsme vyplouvali do Vestfjordu.
Po dvaceti minutách jízdy jsme byli na lovištích, která se nám osvědčila loni v březnu. Foukal čerstvý vítr od západu, ve fjordu metrové vlny, chvílemi sněžilo a zpod mraků halících Lofoty se nám otevíral výhled na sluncem zalité pobřeží v okolí Bodo.
Echolot ukazoval hloubku 97 metrů a v prostoru mezi 55-75 metry indikoval hejna ryb. O tom, že se jedná o tresky, resp. hejna skrei jsme se mohli přesvědčit hned po pár minutách, kdy jsme na pilkery o hmotnosti 400-750 g tahali do lodě jednu tresku za druhou. Vesměs se jednalo o pěkné ryby délky 80-110 cm, jen občas se na udici zavěsila treska menší, která putovala zpátky do fjordu.
Po čtyřech hodinách rybaření, kdy jsme měli plné obě bedny i větší část podlahy v přední části lodě, jsme usoudili, že je čas na návrat do přístavu.
Zde už nás čekalo "jen" pár hodin filetování a balení úlovku. Blížila se desátá, když se setmělo a my měli hotovo. Povolený limit 20 kg ryb na osobu jsme měli uložený v mrazáku zhruba 24 hodin po našem příletu do Norska. Byla to fuška, za kterou nás Jirka odměnil skvělou polévkou a treskou s bramborem zapečenou ve smetaně. Do postelí padáme polomrtví únavou.

V pátek se budíme poněkud rozlámaní, ale s příjemným pocitem, že nás další zpracovávání ryb nečeká. Během snídaně se za oknem domku vystřídala čtyři roční období - chvílemi slunečno, vzápětí chumelenice střídaná přeháňkou. Co je však důležité, nefouká vítr a fjord je skoro jak rybník. Odpoledne bylo parádní počasí a chvílemi chytáme i bez bund.
Pilkrovací pruty měníme za vláčecí a namísto včerejších pilkerů chytáme na jigy-gumy o hmotnosti 80-200 g (a tak tomu bylo i v dalších dnech). Ryby opět na hloubce cca 55-75 m a zase žerou. Záběr střídá záběr a po čtyřech hodinách zdolávání a pouštění tresek jsme se silami u konce. Včera byla největší treska 116 cm, dnes 110 cm.
Tresčí halászle a pomazánka jsou skvělou tečkou za krásným dnem.
Cíl pro zítřek byl jasný: překonání hranice 120 cm.

Další den bylo na Lofotech sice zataženo, ale nepršelo ani nesněžilo a hlavně: nefoukal skoro žádný vítr. Vestfjord u Molnarodden i oceán u Ramberg byly jako rybník.
Chytali jsme s Jirkou a Michalem metodou start-cíl, což v případě rybaření znamená, že jsme po poledni vyjeli z přístavu, dojeli do míst, kde je hloubka okolo 110 m, tam jsme vypnuli motor, díky proudu jsme do páté odpolední oddriftovali asi 3 km, během té doby ulovili dohromady asi 80 tresek a pak jsem nastartoval a jel do přístavu. Tresky nebo chcete-li skrei byly úplně všude, tvořily ve Vestfjordu jakýsi oblak na hloubce 55-75 m.
Dal jsem si tu práci a chytal tak, že jsem za 3 hodiny rybaření neměl ani jedno spuštění nástrahy (15 cm twistera na hlavičce 150 g), které by nekončilo vytažením ryby! Za hodinu jsem chytl v průměru 8-10 ryb, vše tresky obecné 70-108 cm.
Stejně jako Jirka a Michal chytám díky pomalému driftu na vláčecí prut s nástrahou 100-200 g. Ani to nepouštíme na dno, ale odhadem do těch cca 60 metrů, tam chvíli zkoušíme vydráždit rybu k útoku, a když nic nezabere, tak popojedem o pár metrů níže nebo výše a tam už záběr obvykle přijde. Zda tam dáme twister nebo ripper nebo nějakou chobotničku je jedno, tresky zdatně útočí na všechny nástrahy a zdá se nám, že je rovněž jedno, jestli je nástraha černá, zelená nebo růžová...
V každém případě úplně pohodové chytání s úspěšností, jakou jsem v Norsku ještě nezažil. Ale chytáme jen tresky obecné, zatím jsme neulovili jiný druh ryby (ale také jsme se nesnažili jinou rybu ulovit). Michal dnes největší 125 cm, Jirka 116 cm. Možná je to vše až moc jednoduché. Ale dobře víme, že stačí, aby zafoukal vítr a vše bude jinak.
Parádní počasí má ještě jednu výhodu: po třech dnech rybaření jsme spořebovali jen 23 l benzínu.

Jak slibovala předpověď, v neděli bylo už třetí den v řadě téměř bezvětří. A navíc jako bonus skoro jasno a celý Vestfjord zalitý sluncem. Teplota na vodě se vyšplhala až na 8°C, na břehu bylo dokonce tepleji. Teplota vody ve Vestfjordu je cca 3°C.
Posádka druhé lodě zkoušela každý den lovit i v sundu v okolí mostu, kde byla před týdnem hejna sleďů a kdosi tam dokonce ulovil halibuta, ale nenarazili ani na sleďě, natož na halibuty. Protože foukal jen mírný vánek, spíše bylo bezvětří, používali jsme gumové nástrahy na hlavičkách 80-150 g.
S Jirkou jsme si dali závod, kdo uloví a bezpečně pustí jako první 30 tresek. Začali jsme ve 13.30 a se skóre 27:30 jsme končili v šest večer. V průměru jsme tedy každý chytali cca 6 tresek na hodinu a jen když jsme se hodně soustředili, byli jsme schopni zdolat, nechat odpočinout a úspěšně pustit 10 tresek za hodinu.
Na jigových hlavičkách jsme si zamáčkli protihroty a nezdá se, že by nám padalo více ryb, než když jsme chytali s háčky s protihrotem. Za to je pouštění ryb mnohem snazší a šetrnější.
Největší tresky dnes ulovil Jirka: 117 cm, 123 cm, 129 cm (18,5 kg). Já a Michal jsme se nedostali přes 110 cm.
Na kopcích za chatou jsem večer pozoroval bělokury a zajíce běláky.
Během rybaření jsme viděli papuchalky, orla mořského a u vjezdu do přístavu tuleně. Po kosatkách, které byly v okolí opakovaně pozorovány minulý týden, se však slehla zem. Nebo spíš voda.

Zdeněk Edelmann



Molnarodden 1.-5. dubna 2019

Letošní výprava na Lofoty mi konečně dala tresku nad 140 cm. Moje největší treska měřila 145 cm, 35 kg. Aleš zatím největší treska 132 cm.
Chytám zatím jen na pilkr Solvkrokken 600 g – ryby na něj berou a za stávajícího větru okolo 10-20 km/h mi to přijde jako optimální zátěž pro rybaření na hloubkách kolem 70 m, kde se tresky zrovna nacházejí. Tresky nejsou na dně, ale většinou tak 5-10 metrů nade dnem.
Vyrážíme na ryby každý den dopoledne nebo v poledne, když se trochu uklidní vítr. Zatím žádný den nebylo bezvětří, ale dá se to. Asi nejdrsnější byla středa 3.4., kdy to bylo jako na houpačce na Matějské. Nahoru dolů, 5 metrové vlny. Loď super stabilní, takže jenom lehký adrenalin. Ve čtvrtek a v pátek byl jen malý vítra a ukázala se i modrá obloha.
Za 2 hodiny máme obvykle nachytáno. Předpisy jsou jasný a máme i tak trochu srdíčko ekologů, takže už druhý den jsme měli splněný limit a pak se chytalo jen pro zábavu a s cílem zkusit velkou rybu. Protože chytáme ve Vestfjordu jen do 20 minut od chaty, tak jsme schopni se rychle vrátit, když se žene přeháňka, ať už sníh nebo déšť. Většinou spíš padá sníh.
Největší zážitek byly ale kosatky. Ve středu jsme zahlídli jen dvě asi 20 metrů od lodi. Ale ve čtvrtek to byla pecka. Přijelo hejno osmi, klidně 10 metrů od lodě. Jezdí v páru. Pecka zážitek. V tu chvíli šlo všechno stranou, i rybaření. Pošlu video.

No a pro toho, kdo by sem chtěl jet v březnu nebo dubnu autem jako my, tak musí mít fakt dobrý gumy i auto. Cestou z Mo I Rana na sever zavřeli Norové hlavní silnici E6. Čekali jsme skoro 7 hodin, než trochu ustal vítr a sněhové frézy uvolnily silnici. Ani pak to nebylo úplně lehký. Chtěli jsme původně jet na trajekt Bognes-Lodingen a projet si celý Lofoty, ale nakonec jsme jeli do Bodo a trajektem do Moskenes. I na tom trajektu to dost houpalo.
Jarda

načíst další reportáže