Norsko - oblast Lofoty-Vesterály - Reportáže

Elgsnes - Vesterály
8-16 září 2025

Asi jsme měli zase štěstí na počasí. V první polovině září jsme v Andfjordu u Elgsnes za celých devět dnů pobytu nepotřebovali zateplené rybářské overaly, ale chytali jsme jen v košilích nebo bundách a normálních kalhotách. Přes den bylo kolem 15-20°C a v overalech bychom se upekli. Většinu dnů foukal mírný větřík kolem 3 m/s, jeden den bylo bezvětří a jedno dopoledne jsme kvůli silnějšímu větru na moře nevyjeli.
Teplota vody byla 12-14 °C, tedy relativně vysoká. Podle předchozí skupiny a zpráv rybářů z okolí nebyla v mělčinách šance na větší rybu. Ke stejnému závěru jsme rychle došli také. Na mělčinách 10-30 metrů jsme pak už v podstatě nerybařili a zaměřili jsme se na hloubky 50-100 m.
Prvních pár dnů jsme trochu hledali ryby (to jsme ještě zkoušeli i ty mělčiny) - dařilo se nám lovit jen všudypřítomné mníkovce, mníky, malé kelery, občas makrely nebo nějakou půlmetrovou jednoskvrnku a okouníky. Jenže okouníci už se v září nesmí lovit cíleně a tak jsme po ulovení okouníka vždy změnili loviště, ale i tak jsme jich některé dny chytli klidně tucet a většina byla 40-45 cm. Tresky obecné jako kdyby v Andfjordu vůbec nebyly, jen zcela výjimečně se během prvních tří dnů podařilo ulovit nějakou miniobecňačku kolem 30 cm.
Čtvrtý den rybaření jsme trochu změnili taktiku a namísto podmořských kopců a hloubek 30-70 m jsme se zaměřili na hloubky 70-120 m, kde se i podle echolotu dala najít hejna malých rybek, většinou kelerů. Zaměřili jsme se tedy na lov pod hejny drobných ryb a tahle taktika nás konečně dovedla k ulovení řady tresek obecných v kategorii 80-100 cm. Tedy žádné trofeje, ale alespoň se ukázalo, že obecňačky nikam nezmizely, jen byly na hloubkách kolem 80 m a navíc byly pěkně přežrané. Prakticky všechny větší obecňačky jsme chytli tak, že jsme nejprve v hejnu zasekli na pilkr nebo na jig malého kelera, toho jsme ihned spustili o pár metrů níže a za chvíli na něj zaútočila treska. 90% tresek obecných délky nad 80 cm jsme chytli tímhle způsobem, tedy sice na umělou nástrahu, ale vytuněnou kelírkem.
Halibuty jsme cíleně zkoušeli jen půl dne, ale protože mělčiny zely prázdnotou, vyhodnotili jsme jejich cílený lov jako ztrátu času. Zcela náhodně jsme během pobytu měli halibuta na udici pětkrát, ale ani jednou se ho nepodařilo dostat do lodě - 2x přetržený návazec a 3x se vypnul.
Díky přímo ideálnímu počasí jsme nemuseli denní režim nijak hrotit, vstávali jsme kolem sedmé, když už bylo slunce vysoko nad obzorem, chytali jsme mezi 9.00-17.00, takže jsme si úlovek stihli vždy zpracovat hezky za světla, kolem 20.00 jsme si už užívali před chatou výhled na fjord ozářený zapadajícím sluncem a po desáté večer nás občas hrou barev potěšila polární záře.
Jinými slovy, září nám letos v Norsku přálo.

Zdeněk E.



Grotaver 24.7.-2.8.2025

Letos bylo na severu Norska velmi teplé počasí, voda 16 st, Norové se koupali. A to se samozřejmě odrazilo na rybách (vymluvy je treba vzdy hledat).
Obecných tresek velmi málo, malé a hubené, tmavé tresky asi někam zmizely, jeden halibut 85 cm, pár opravdu pěkných okouniků a ohromné množství mníkovců, což jsme ještě nezažili. Dalo by se jich nachytat stovku za den a opravdu velkých až k metru.
Pochvala pro pana domácího v chatě Grotaver: měl jsem problém s autem, pomohl nám zajistit servis.

Jindřich M.


Elgsnes 21.-28.5.2025

Cesta a počasí nádherné, jen poslední den lehký déšť, takže odpočinek, jedno odpoledne s větrem - dvě posádky nevyjely, jedna s předstihem, ale náročnější návrat. Ale nic dramatického, jen křižování s vlnami. Kvótu jsme nachytali společně za 5 dní, první posádka svoji už za dva dny. Obecňaček spousta, většinou na "kopcích" stanovištní ryby, takže oranžové až do tmava, nádherné. Tmavky letos nepřitáhly, škoda. Třetí loď zapřáhla zřejmě halibuta, tahal je chvíli po mělčině, ale narovnal hák a zmizel. Kolega u mne na lodi dvakrát zasekl něco velkého - v jednom případě se zlomil obratlík (loňský), v druhém praskl háček na velkém jigu, takže asi také halibuti, ale vždy to tvalo jen pár vteřin. Oproti loňsku tam byli tuleni, papuchalci a alkouni - jako bychom byli až za Tromso.

uloveno:
tresky obecné - kvóta a dvakrát tolik puštěných, letos 70 - 100 cm, největší 105
tmavky jen dvě 60 cm, jinak nebyly (žádní sledi)
jeden polak 80 cm

Petr O.


Vesterály, Elgsnes 7-14 května 2025

Tentokrát jsme chytali převážně tresky obecné kolem 80 cm.
Největší tresky obecné byly: 126 cm, 115 cm, 105 cm, všechny na pilkr.
Podařilo se i pár tresek tmavých, největší měla 90 cm.
Perfektní rybolov, počasí vyšlo až na poslední den. Vlastně by to byla skvělá výprava i kdybychom nic nechytli.
Pro zajímavost: na hranicích nám vážili úlovky, vše bylo v pořádku.

Jiří L.


Grotaver 4.-12.5.2025

Vše bylo velmi dobré až do momentu, kdy Norové protáhli loviště dvěma loděmi s vlečnými sítěmi a to dva dny po sobě. Zbylo po nich doslova vymetené moře, ryby pak byly jenom v menších zálivech a výrazně menší.

Celkem jsme ulovili 160 ks větších ryb, menší nepočítáme, převažovaly tresky obecné. Okouníci byli malí a u mniků jsme vybrali 5 ks větších, ostatní šlo zpět. Keleři byli rovněž pouze malí, hejno větších jsme nenašli a po projetí rybářských lodí to ani nemělo moc smysl.
Trofejní rybu jsme neměli žádnou, největší treska měla 92 cm, ale hodně jich bylo mezi 70 - 90 cm. Než tam protáhli ty vlečné sítě...

Josef J.


Grotaver 23.-29. dubna 2025

Letos je poměrně větrno. Ryb je ale dostatek, takže si můžeme vybírat.
Na vodu jezdíme, když není vítr. I tak však většinou používáme pilkry minimálně 400 g. Ale bez paprik-přívěsů, protože je tu hodně malých kelerů.
Trofejní tresku zatím nemáme žádnou, ale nad 70 cm je jich víc než dost.
Při příjezdu nás na celnici kompletně lustrovali a očekáváme, že to nebude jiné ani při odjezdu. Na silnicích je vidět poměrně značná frekvence policistů a dokonce i armádních plavidel je na vodě hodně. Ale nikdo nás nekontroluje osobně, jenom projedou. Asi to souvisí se situací.

Jeřábek


Skrei 2025, 18.-27.března

Jako již několikrát v minulosti vyrážíme na konci března na jih Lofot lovit jarní tresky (skrei). Tentokrát plni očekávání, protože podle marinetraffic.com se ve Vestfjordu, našem lovišti, pohybovalo už od února značné množství kutrů lovících skrei. A to bývá známka toho, že skrei ve Vestfjordu jsou. Předchozí dva roky bylo vidět mnohem více lodí profesionálních rybářů západně od Lofot, na otevřené vodě, kam nemáme v našich malých otevřených rybářských lodích šanci dojet.
Část sedmičlenné skupiny vyráží z pražského letiště a druhá část z letiště v Krakowě. Ve dvě hodiny odpoledne jsme se všichni setkali na letišti v Oslo. Už na letišti v Oslo bylo zřejmé, že je zrušen noční trajekt z Bodo do Moskenes, protože fouká velmi silný vítr, v nárazech až 30 m/s (přes 100 km/h), a další má jet až odpoledne. Naštěstí se podařilo zarezervovat poslední volné pokoje v celém Bodo a tak hned po příletu jedeme taxíkem do hotelu na druhém konci města. Ráno máme potvrzeno, že odpolední trajekt skutečně pojede. Ve tři hodiny jsme již na palubě a míříme na Lofoty. Jim (majitel domku Molnarodden, kam jedeme) nás večer vyzvedává v Moskenes a po půl hodině jsme konečně „doma“.

Počasí je nic moc, stále fouká a padá déšť se sněhem, ale máme navázáno, připravené nástrahy (chytáme v podstatě pouze na pilkry 200-400g) a uvidíme ráno. Na vodu jsme vyjeli dopoledne, dalo se to, vítr kolem 5 m/s, v nárazech dvojnásobek. Slunce střídalo sněhové přeháňky. Byli jsme mokří od vln a větru, protože naše loď má nízkou a tupou příď a vodu z každé rozražené vlny vítr hodí přímo na nás. Ale na místa, která byla v minulosti úspěšná, jsme dojeli. Naštěstí jsou nedaleko domku, jen v ústí fjordu, ve kterém domek stojí. Echolot ukazoval hodně ryb, ale přemluvit je k záběru jednoduché nebylo. Kolem nás bylo asi 15 lodí, kutrů i kolegů sportovních rybářů v malých lodích, známka toho, že jsme správně. Nakonec jsme dopadli celkem dobře. Uloveno bylo 6 skrei 92-110 cm, slušná treska jednoskvrnná, slušné množství tresek tmavých, z nichž většina měla kolem 60 cm, největší měřila 90 cm. Druhá loď jako bonus potkala rodinku kosatek.

Druhý chytací den jsme se probudili opět do silného větru (přes 12 m/s), vyjet na vodu jsme zkusili, ale po hodině a půl jsme byli zpět. Nešlo to. Drift byl přes 3 km/h a k tomu velmi nepříjemné vlny.
Další den bylo ještě hůř, my se ani vyjet nepokusili, druhá loď sice vyjela, ale za dvě hodiny byli zpět. Mokří a vyfoukaní a se slovy „nestálo to za to“. Ulovili pouze pár malých tresek u sádek „za rohem“ od domku. Večer se vyjasnilo a byla vidět velmi pěkná polární záře, která nám výrazně zvedla náladu. Tento projev vesmírného počasí (částice, hlavně elektrony a protony, jsou magnetickým polem Země vtahovány do horních vrstev atmosféry kde ionizují a excitují atmosférické molekuly a atomy, které následně vyzařují světlo různé barvy a vytvářejí proměnlivé struktury) pozorovatelný v polárních oblastech je jev, od kterého lze sotva odtrhnout oči. Ale přeci jen přijeli jsme primárně na ryby…

… a ty chytat nešly. Další dva dny foukalo tak, že se nedalo vylézt ven, natož do lodi. Ale pak se zase udělalo trochu lépe. Dokonce vykouklo slunce a když svítilo, bylo skoro bezvětří. Pravidelně přicházely sněhové přeháňky doprovázené silnými poryvy větru, ale za deset minut byl zase klid. Na vodě jsme vydrželi šest hodin. Podařilo se nám zdolat pět pěkných skrei kolem metru délky a několik lepších kelerů.

V den odjezdu bylo totální bezvětří a hustě sněžilo, škoda toho nevyužít, tak jsme ještě ráno na dvě hodiny vyjeli. A stálo to za to, v lodi skončily další tři skrei, z nichž jednu lze právem považovat za rybu výpravy, 124 cm.

V 11:00 jsme byli zpět, začali sušit oblečení, mýt vybavení od soli, balit, uklízet… odpoledne nás Jim přijel zkasírovat za benzín do lodí, vrátit kauci a hlavně nás odvézt do Moskenes na trajekt. O půlnoci jsme se trajektem dohoupali do Bodo a přišlo překvapení, vytápěná čekárna v přístavišti, se kterou počítáme na přečkání do doby, kdy se otevírá letiště, je nově od 20:00 do 8:00 zavřená. Fouká a hustě prší. Vedle je ještě čekárna pro řidiče kamionů, přístupná pouze na speciální kartu, kterou nemáme, ale Pepa s drzostí sobě vlastní, se do ní protáhl s jedním polským řidičem kamionu a nám podržel dveře… za hodinu přijela ochranka přístavu nás vyhodit, ale pod tíhou argumentů, nás do příjezdu taxíku v čekárně nechala.
Taxík byl objednán na 3:00 ráno a měl přijet mikrobus (bylo nás 7 a každý měl dva kufry), ale přijely dvě Tesly, že prý řidič mikrobusu ještě spí. Na letiště jsme tedy jeli na čtyřikrát. Na letišti se nedařilo jednomu z nás vytisknout v automatu boarding pass a samolepky na zavazadla až do Krakowa, ale jen do Osla. Jediný člověk živého personálu letiště v Bodo nám dal jasně najevo, že mu to je úplně jedno a ať si v Oslu zavazadla vyzvedne a znovu podá… jenže to je za cca hodinu a půl, které měl na přestup, velké riziko. Že nestihne nastoupit do letadla do Krakowa, jsme nemohli riskovat. Naštěstí se objevila výrazně ochotnější slečna, která to vyřešila a manuálně vytiskla vše, co bylo třeba. Pak zase nešla některá naše zavazadla podat přes samoobslužné místo a opět musela ochotná slečna zasáhnout a převzít zavazadla manuálně. I to se nakonec podařilo.

Konečně jsme nastoupili do letadla a odletěli do Osla a z Osla do Krakowa nebo do Prahy. Cestující do Krakowa měli finále cesty už bez problému, ale nám, cestujícím do Prahy, nepřiletěla zavazadla, zůstala na letišti v Bodo na letištní ploše. K nám se dostala až s 24 hodinovým zpožděním a to ještě značně pochroumaná. Ale obsah byl nepoškozený a ryby zůstaly zmrzlé, což je hlavní!

Nakonec jsme na vodě strávili zhruba 2,5 dne ze sedmi, což není mnoho, ale viděli jsme krásnou polární záři, orly, snad všechny rozmary norského počasí, část z nás viděla kosatky, problémy se podařilo vyřešit… a i jsme nakonec něco ulovili, takže to špatné nebylo. Nikdo asi nemůže čekat, že cestovat do severního Norska v zimním období je zcela bez rizik. Za sebe mohu prohlásit, že bude na co vzpomínat!

Borek Zajíček



Molnarodden-Lofoty, 19.-29.8.2024

Počasí nám bohužel moc nevyšlo, strašně foukalo (8 m/s a více), dále od břehu se dalo vyjet jen jeden den. Ale i tak jsme si s tím docela poradili a v průběhu pobytu jsme zdolali dostatek slušných ryb, hlavně kelerů 80-90 cm. Při jediném výjezdu na volnou vodu se podařil velký mník mořský 146 cm (17 kg), uloven byl na kus masa v hloubce cca 75 m.

Luděk T.

Havnnes Handelssted 4.-13.8.2024

Do Havnnes jezdíme každý rok, známe dobrá místa v okolí a víme, která z lodí je nejlepší. Letos nám pobyt opět vyšel a užili jsme si to.
uloveno:
Treska tmavá (keler) cca 120 ks 60-110cm
Treska obecná cca 60ks 50-120cm
Makrela cca 60ks
Halibut 2ks
Většinu ulovených ryb jsme vrátili moři.

Petr M.

Grytoy 18-25 července 2024

Rybářsky se naše výprava na ostrůvek Grytoy u Harstadu vyvedla. Soustředili jsme se na velké tresky obecné a tresky tmavé. Tato lokalita poskytuje perfektní místa pro jejich lov. Podle mne to je jeden z nejlepších revírů, které jsem v Norsku za posledních 20 let navštívil.
Ulovených ryb bylo nespočet, ale nic vyloženě trofejního. Čtyři tresky obecné byly přes metr, přes sto tresek tmavých bylo nad 50 cm. Pěkní byli okouníci, jeden měl 52 cm, jinak menší.
Skvělé ubytování, skvělé místo, praktická místnost na čištění ryb.
Ale naprosto nedostačující je množství mrazáků na zamražení ryb. K dispozici jeden mrazák, maximálně na dvě malé polystyrenové bedny. Ubytování má kapacitu 8 rybářů. V takovém případě bych čekal kapacitu mrazáků na 8 beden.

Michal F.

Kvitnes 6-16 června 2024

Dovolená v Norsku byla skvělá, ryb mnoho, výlet do Tromso a na Lofoty super - výstup na horu Moysalen začátkem června byl jako ze snu - nádhera.
Loď, ubytování v Kvitnes, gril, majitelé - výborné, za mě trochu slabší filetárna - při větším množství ulovených ryb (což zde není problém) je malá, např. jen jedna ještě k tomu otočná ne pistolová koncovka hadice s vodou i stůl by mohl být větší.
Naše úlovky:
56 tresek tmavých 75-90 cm
16 tresek obecných 65-90 cm
1 halibut 89 cm
1 okouník 39 cm
8 mníků 70-90 cm
14 mníkovců 50-70 cm
5 tresek jednoskvných 55-65 cm

Vladimír N.


Molnarodden 13.-21.6.2024

S lokalitou jsme byli spokojeni. První dva dny jsme hledali místa výskytu ryb a pak už šlo chytat.
Halibuta jsme neulovili žádného, ale na tuto rybu jsme ani cíleně nevyjížděli. Chytali jsme tresky obecné do 100 cm, ale hlavně tresky tmavé, největší byly kolem 105 cm.
Dále jsme ulovili 1 kočku, menší okouníky a několik mníků do 70 cm. Poměrně dost bylo tresek jednoskvrnných kolem 60 cm.
Jediná skvrna na zájezdu byl problém s lodí 110 HP. Druhý den přestalo chodit zvedání motoru a musel přijet technik, který to alespoň provizorně opravil.

Jindřich M.

načíst další reportáže