Mauritius - Mauritius - Reportáže

Používáním moderních technologií, především v dopravě a komunikacích, se náš svět stává stále menším. Alespoň relativně menším. Zatímco dříve byly výpravy na druhý konec světa otázkou dlouhodobých příprav, dnes se i na nejodlehlejší místa naší planety dostanete po několika hodinách letu. Jedním z dříve těžko dostupných míst naší planety je i ostrov Mauritius. Tento malý ostrůvek leží v jižní části Indického oceánu, asi 1000 km východně od Madagaskaru. Protože se těší příjemnému a stabilnímu klimatu a navíc je obydlen velmi přátelskými lidmi, není divu, že se záhy stal oblíbeným rezidenčním a turistickým cílem.

Moře v okolí Mauritia je velmi čisté a především hluboké. Břehy lemuje sice několik set metrů široký korálový útes, kde hloubka zpravidla nedosahuje ani dvou metrů, ale jen několik stovek metrů od korálového rifu klesá dno do hloubky úctyhodných 1000 m. Mořské proudění, které narazí na překážku v podobě náhlého zlomu hloubek, vynáší pak vodu z hlubin oceánu směrem k povrchu. A protože je tato voda bohatá na živiny, přitahuje početná rybí hejna, především drobné sardinky, malé tuňáčky bonito a koryfény. Velká množství malých druhů ryb nemohou přirozeně přehlédnout velcí dravci - barakudy, wahoo, tuňáci, žraloci, plachetníci a mečouni.

Mezi sportovními rybáři - lovci trofejních mořských ryb se ostrov Mauritius stal brzy symbolem lovu velkých mečounů. Podle dostupných údajů je zřejmé, že četnost úlovků mečounů modrých v okolí Mauritia patří k nejvyšším na naší planetě. Naproti tomu množství i velikost ostatních lovených dravců nikterak nevybočuje z obvykle udávaných hodnot.

A jaká je realita? Jaké druhy ryb, jak velké a kolik se jich vlastně v tropických vodách Indického oceánu chytá? A jak se vlastně mořští dravci loví? Na tyto a mnohé další otázky jsme se pokusili nalézt odpověď při jedné z rybářských výprav pořádaných cestovní kanceláří PEPA.

Způsob rybolovu
Nejčastěji používaným způsobem lovu velkých mořských dravců je trolling - přívlač za jedoucí motorovou lodí. Ryby je přirozeně možné lovit i na přírodní nástrahy nalíčené staticky (obdoba plavané, položené nebo pilkrování), ale tyto způsoby rybolovu jsou místními sportovními rybáři považovány za poněkud méněcenné. Nadále se budeme tedy zabývat pouze přívlačí za jedoucí lodí.
Sportovní rybáři na Mauritiu (ale i v ostatních tropických mořích) používají pro trolling především lodě délky 8-14 metrů vybavené dvěma motory, kajutou, zdolávací židlí, držáky prutů, dowriggery, outriggery a pozorovací plošinkou. Na takové lodě se vejde najednou až 10 osob, zpravidla tvoří posádku lodi 2-6 rybářů, kapitán lodi a 1-2 lodníci. Na moři se však setkáte i s loděmi mnohem menšími, kterým často chybí kajuta a jejich posádku tvoří jen 2-3 osoby. I takové lodě mohou být rybářsky velmi úspěšné, ale pobyt na malém plavidle, které poskakuje mezi vlnami a kde zpravidla chybí třeba špetka stínu, není pro evropské suchozemce vždy přijatelný.
Na Mauritiu v současné době operuje více než 30 lodí, které jsou plně vybaveny a mají licenci pro veřejné provozování sportovního rybolovu. I když se lodě různí svou konstrukcí, vybavením a prací posádky, princip rybolovu je na všech obdobný.
Po vyplutí z kotviště směřují lodě na hloubku, zatímco personál lodi připravuje jednotlivé udice. Většina lodí používá standardizované krátké pruty, navijáky i vlasce tříd 130, 80, 50 a 30 liber. Kvalitní a dobře udržované vybavení je tou nejlepší vizitkou a ke cti mauricijských rybářů se sluší dodat, že vybavení zdejších lodí je na vysoké úrovni. Až na výjimky posádky používají multiplikátory Penn International, pruty Fenwick a testované monofilní vlasce. Způsob nastražení udic a výběr nástrah závisí na druhu a velikosti ryby, kterou se snažíme lovit.
Jedna z možných kombinací vypadá asi takto: do držáků na zdolávacím křesle jsou zasazeny dva pruty třídy 130 liber, udice je zakončena ocelovým návazcem s velkým povrchovým dráždidlem. Povrchové dráždidlo je při tažení za lodí vlečeno těsně pod hladinou, kterou občas proráží. Pohyb povrchového dráždidla a zvuky, které přitom vydává mají napodobovat unikající ryby nebo olihně. Další dva pruty, tentokrát třídy 80 liber mohou být upevněny v držácích na zádi nebo na boku lodi a udice, aby se nezaplétaly, vytáhne pak posádka přes výkyvná ramena outriggeru asi 4 m od levého a pravého boku lodě. Nástrahy - povrchová dráždidla střední velikosti jsou vlečeny cca 20 - 40 m za lodí (podle rychlosti jízdy a větru). Poslední 2-3 pruty třídy 30 nebo 50 liber slouží většinou k lovu menších druhů ryb (bonito, koryféna, barakuda apod.). Udice bývá zpravidla opatřena malými povrchovými dráždidly, která jsou vlečena mezi velkou a střední nástrahou. V případě, že se podaří ulovit vhodnou nástražní rybu (nejčastěji tuňáčka bonito), vymění zpravidla posádka jedno z velkých povrchových dráždidel za živou rybu, která je pak vlečena za lodí. Jsou-li živé nástrahy dvě, bývá jedna nastražena na větší hloubku. K udržení ryby na větši hloubce se používá downrigger (olověná koule na navijáku). Při vlečení živých ryb je přirozeně nutné snížit rychlost lodi, což znamená vyřazení umělých nástrah z provozu. Tím se sníží počet aktivně nastražených udic, ale někdy je lepší lovit jen na dvě udicemi a nastraženými rybami než na několik udic s umělou nástrahou.
Z uvedeného popisu je jasné, že samotná příprava udic a jejich nastražení nejsou úplně snadné. Doporučujeme tuto činnost přenechat personálu lodě a teprve po získání určitých zkušeností ji provádět samostatně. Po té, co jsou všechny udice v činnosti, nezbývá než čekat. Tak to alespoň vypadá. Ve skutečnosti je nutné volit správně rychlost a směr lodě, hledat hejna ryb, kontrolovat chod nástrah a občas je vyměnit. Kapitán lodě se zpravidla věnuje řízení, zatímco rybáři nebo lodník z pozorovací plošiny kontrolují hladinu oceánu a nástrahy. Hejna ryb zpravidla již z dálky ohlašují skupiny mořských ptáků, lovící mořské dravce je možné někdy i zahlédnout, když vyskočí nad hladinu. Správný rybář musí být na lodi stále ve střehu, každou chvíli muže přijít záběr, každým okamžikem se může v blízkosti lodě objevit velká ryba. Šancí na ulovení velké ryby nebývá mnoho a zpravidla se neopakují, žádná se nesmí propást.

Druhy lovených ryb a sezóna
I když rybářská sezóna na Mauritiu trvá celý rok, atraktivní druhy ryb se loví jen sezónně.
Mečoun modrý (blue marlin) dorůstá údajně hmotnosti až 1000 kg, ale úlovky nad 500 kg jsou velmi vzácné. Rekordního mauricijského mečouna ulovila v roce 1984 posádka lodě Challenger 1, vážil 1430 Liber (necelých 700 kg). Průměrná hmotnost úlovku modrého mečouna je v současnosti na Mauritiu asi 150 kg. Sezóna jejich lovu začíná v listopadu a končí v březnu. Nejlepší loviště mečounů leží jen několik kilometrů od jihozápadního pobřeží ostrova , v místech, kde dno oceánu prudce klesá z hloubky několika set metrů na 3000 metrů. V této oblasti se každoročně uloví přes 600 mečounů, dobré lodě si na své konto za sezónu připisují 20 - 40 ulovených mečounů modrých.
Anglický název mečouna „marlin" bývá někdy v češtině špatně používán jako „Merlin". „Merlin" také používal meč, ale byl čarodějem z legendy o králi Artušovi.
Jen o málo menším mečounem mauricijských vod je mečoun černý (mauricijský rekord 380 kg). Tato velmi bojovná ryba je lovena nejvíce v dubnu, květnu, říjnu a listopadu.
Mečoun pruhovaný (striped marlin) se v okolí Mauritia loví jen ojediněle a zcela výjimečně překračují zdejší úlovky hmotnost 100 kg.
Plachetník (sailfish) je nejhojnějším zástupcem mečounovitých na východoafrickém pobřeží. U ostrova Mauritius bývá však loven spíše náhodně, především v červenci a srpnu. Tato štíhlá a elegantní ryba nedosahuje sice gigantických rozměrů, ale i 40 kg plachetník dovede rybářům urputně vzdorovat.
Makrelovec - wahoo je štíhlá ryba s pilovitou čelistí. Údajně se jedná o nejrychleji útočícího mořského dravce. Možné to je - sportovní rybáři často vytáhnou nastražené ryby jakoby přeseknuté vejpůl - tohle dovede jen rychle se pohybující čelist wahoo. Tento dravec se často pohybuje v hejnech a i když dorůstá jen zřídka hmotnosti přes 30 kg, je to vytrvalý bojovník, zvláště používáte-li jemnější vybavení.
Patrně nejbarevnější rybou lovenou na přívlač a trolling je koryféna (zlak nachový - dorado). Barvy dorada přecházejí ze zlaté do zelené a modré. Protože jeho hmotnost zpravidla nepřevyšuje 20 kg, loví se především na lehké vláčecí vybavení. Patří k celoročně loveným a gurmány vysoce ceněným rybám.
Tuňáci (yellow fin tuna a dog tooth tuna) dosahují hmotnosti i přes 100 kg a jsou to velmi bojovné ryby. Na Mauritiu se loví po celý rok, nejvíce však v březnu - květnu.
Nejčastějším úlovkem rybářů zdejších tropických vod je malý příbuzný tuňáků - bonito (skipjack tuna). Vyskytuje se ve velkých hejnech a menší kusy jsou tou nejlepší nástrahou na mečouna. Obvykle nedorůstá ani 5 kg, ale z okolí Mauritiu pochází několik světových rekordů úlovku této ryby - ten největší vážil plných 20 kg!
Žraloci nejsou mezi místními sportovními rybáři příliš oblíbenou kořistí. Svými ostrými zuby často poškodí nástrahy a návazce a jejich maso navíc není tak ceněno jako maso tuňáků nebo mečounů. Až na výjimky, kterými jsou žralok mako a žralok tygří, nepatří mezi velké bojovníky. V okolí Mauritia jsou úlovky žraloků spíše náhodné. Kromě výše uvedených druhů, které dorůstají hmotnosti až 500 kg, uloví zdejší rybáři někdy i menší druhy - žraloka kladivouna, modrého a pobřežního.

Výběr lodě a revíru
I když jsou vody v okolí ostrova Mauritius velmi rybnaté, ne celé pobřeží je vhodné pro sportovní rybolov a už vůbec ne všude jsou loveni mečouni. Velká turistická centra leží na severu ostrova, který je však z hlediska sportovního rybolovu méně významný než jih. Nejproduktivnější loviště mečounů se táhnou na západ od Le Morne a Black River. V případě návštěvy Mauritia doporučujeme vyrazit na rybářskou výpravu z některého z těchto dvou přístavů. Díky mnohaleté popularitě mořského rybaření je lodí, které nabízejí sportovním rybářům své služby, dostatek. Ne všechny však mají příslušné povolení k veřejnému provozování sportovního rybolovu, zdaleka ne všechny jsou dobře pojištěny a jen některé jsou vybaveny pro lov trofejních ryb. Zkušenému rybáři stačí krátký pohled na vybavení lodě, především na pruty, navijáky a vlasce, aby si udělal představu o kvalitě lodě a její posádky. Kvalitu lodě je možné odhadnout i podle dalšího ukazatele - zatímco ty nejúspěšnější lodě a posádky jsou obsazeny několik týdnů dopředu, ty ostatní často kotví dlouhé dny na pobřeží a shánějí zákazníky na poslední chvíli. Mauricijské lodě, které se těší dobré pověsti, zastupuje v České republice cestovní kancelář PEPA. Cena za pronájem celé lodě včetně služeb posádky, veškerého vybavení, nástrah a nápojů se pohybuje okolo 12 - 16.000 Kč za 9 hodin. Na jedné lodi se může plavit posádka 4-8 zákazníků, doporučujeme však pronájem lodě pro nejvýše 3-4 rybáře.

Pobřežní rybolov
Takzvaný „big game fishing", tedy lov velkých dravců z lodí na otevřeném moři však není jediným odvětvím sportovního rybaření, se kterým se na Mauritiu můžete setkat. Na popularitě získává i pobřežní rybolov, především těžká přívlač z pobřežních skalisek a korálového rifu. Jedná se o fyzicky velmi náročný sport, kdy rybář (často balancující v příboji na kluzkých kamenech) nahazuje čtyřmetrovým prutem s multiplikátorem velké 300 g wobblery do vzdálenosti 50 - 120 metrů. Po náhozu je nutné udržet wobblera (nejčastěji typ skitter-pop) na hladině nebo jen těsně pod hladinou. Ve větru, na slunci, na ostrých kamenech a s těžkým prutem a navijákem v ruce to není žádná legrace. Ale odměna je lákavá - většinu úlovků tvoří kingfish (trevally), jehož hmotnost se pohybuje od 10 do 50 kg, méně často se loví i ryby nazývané capitain (1-10 kg) a barakudy délky okolo 1 m.
A zdá-li se Vám 300 g wobbler příliš těžký, můžete to zkusit i s vláčecím nebo muškařským vybavením, které se používá např. na štiky. Vaše úlovky pak asi jen vzácně přesáhnou hmotnost několika kilogramů, ale i kilová mořská jehlice, tříkilová barakuda nebo půlkilové korálové ryby dovedou potěšit. Použité vybavení a nástrahy musejí být přirozeně odolné proti mořské vodě, jinak bude jejich životnost velmi krátká.

Ale dosti teorie. V případě, že vás zajímá, jaký byl na Mauritiu začátek rybářské sezóny 2001/2002 a jakých úspěchů dosáhli účastníci Světového poháru v lovu mečounů 2002, čtěte dále.
Je vždy dobré náležitě se na rybářskou výpravu připravit. Zkušenosti z předchozích let a z jiných revírů je třeba okořenit notnou dávkou teorie, dobrých rad a statistických výsledků, nu a pak nezbývá než zdolávat jednu rybu za druhou. To by všechno bylo hezké, ale nebyla by to rybařina.
Když jsme prostřednictvím cestovní kanceláře PEPA začátkem prosince odlétali na Mauritius, znalci místních podmínek nás ujišťovali, že jsme si lépe vybrat nemohli. A tak jsme plni elánu a jistoty podnikli dvanáctihodinový let přes celou Afriku, Seychelly až na Mauritius. Asi týden jsme cestovali po ostrově, navštěvovali různé rybářské lodě a jejich majitele, debatovali o rybaření s místními znalci i obyčejnými rybáři. Všichni se shodli na jednom „začíná ideální doba na mečouny, ale letos se to nějak zvrtlo, voda má místo 28 „jenom" 26 stupňů, vůbec neprší, no prostě příroda si dělá co chce a mečouni se zatím loví jen ojediněle."
To byla pravda - sedmnáctý ročník rybářských závodů Fertigs Cup, který se konal v Black River a kde se sešli lovci mečounů z Německa, Švýcarska, Itálie, Švédska a Finska, také neprobíhal podle představ organizátorů. Tři mečouni modří na šestnáct lodí za čtyři dny rybaření - to opravdu není mnoho. Staří harcovníci tohoto závodu jen krčí rameny:"loňský ročník byl mimořádně úspěšný, ale prosinec 2001, to je prostě katastrofa."
Za několik dní má začít Marlin World Cup 2002, jedna z nejprestižnějších soutěží v mořském rybolovu. Rybáři z celého světa se již začínají na Mauritius sjíždět, brzy dorazí i filmové štáby, sponzoři, celebrity a vůbec všechna ta sebranka, která nesmí chybět všude tam, kde vzduch až příliš zavání reklamou a komercí. K čemu však bude celý ten humbuk, když ryby jednoduše brát nebudou? Nechtěl bych být v kůži organizátorů světového poháru... Ti se však při našem setkání netvářili nikterak kysele. „Určitě se nějaké velké ryby uloví", konstatoval sebejistě Jean Maurice - majitel několika lodí a reprezentant IGFA.na Mauritiu. Tajemník rybářského klubu Le Morne, kde se naše setkání konalo, pan Tyack už tak optimistický nebyl:"Před rokem se nachytalo hodně velkých mečounů a počet zájemců o letošní ročník byl obrovský. Když budou úlovky slabé, je to pro světový pohár i pro náš ostrov velmi špatná reklama..." Na druhou stranu každá podobná soutěž znamená setkání lidí, kteří mají stejné záliby a atmosféra na takové akci je vždy skvělá. A o atmosféře a dobré náladě Marlin World Cup opravdu je. Více než sportovní klání připomíná soutěž spíše „setkání starých dobrých přátel". Ve volných chvílích se probírají rybářské historky z celého světa, hraje se golf, u baru je vždy plno a o krásné dívky i dobré jídlo také nebývá nouze...
Marlin World Cup nám může připadat jako zvláštní podnik, ale zcela zapadá do uvolněné atmosféry Mauritia, kterou by šlo shrnout do věty:"Proč si dělat starosti, když je tady tak krásně?" Svéráznou atmosféru ostrova a přítelské ovzduší jsme měli možnost vychutnat v prostorách zdejších rybářského klubu. Nejstarší a v současné době i jediný rybářský klub, který sdružuje mauricijské sportovní rybáře, byl založen na jihozápadě ostrova v Le Morne již v roce 1955. Spolek, který původně sdružoval několik nadšenců vlastnících větší či menší otevřené lodě, se rozrostl a dnes sdružuje na 350 členů, kteří provozují více než stovku rybářských lodí. Vybavení všech lodí musí splňovat přísné mauritijské předpisy a vybavení většiny lodí splňuje i požadavky IGFA (Mezinárodní asociace sportovní rybolovu). Výbor klubu pořádá každoročně pro své členy i hosty několik rybářských soutěží, úlovky členů klubu jsou pečlivě evidovány a všichni členové i hosté mohou využívat pohostinnosti přístavního klubu, kde nechybí bar, biliard, terasa, sprchy, toalety, tenisový kurt, rampa na vážení úlovků, dílna a kompletně vybavené přístaviště sportovních lodí.

Po týdenním pobytu na Mauritiu jsme již byli řádně aklimatizováni, chybějící informace byly doplněny a nezbylo než vyrazit na ryby. V šest hodin ráno nás taxi odvezlo z apartmá do kotviště lodí, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. Milan a Míla, oba rybáři se zkušenostmi z Keni a jiných teplých moří, nastoupili na loď Flipper 7 a na mne s Alešem a Michalem čekala loď Copains d aBord, známá také jako KFC. Obě lodě perfektně čisté, všechny udice připravené, motory zahřáté - vše jak má být. Díky stávkujícímu personálu pařížského letiště zatím nedorazila část naší výpravy a tak jsme měli na lodích prostoru více než dost. Spolu s námi vyrazilo na oceán dalších asi 10 lodí, ostatní se připravovali na Marlin World Cup, do jehož začátku zbývalo jen několik hodin. Již po deseti minutách plavby jsme byli na hloubce, kde jsme mohli očekávat první záběry. Klouzavým letem se od naší lodě vzdalovala hejna vyplašených létajících ryb a brzy se na obzoru objevila skupina lovících ptáků, která doprovázela hejno ryb. Kapitán několikrát najel s lodí k hejnu, ale bez výsledku. Po chvilce však potkáváme další hejno ryb a už na první pokus jsme úspěšní. Na jednom z malých prutů třídy 50 liber visí první úlovek - bonito. I když vážil jen asi 3 kg, bojoval statečně. Když Aleš dotáhl rybu k lodi, lodník ji obratně uchopil, dlouhou jehlou opatrně prošil a nastraženou na ocelovém návazci s jednohákem spustil za loď. Ryba zamířila na hloubku, ale pomalu jedoucí loď jí dovolila plout jen asi 2 metry pod hladinou. Ideální nástraha na mečouna byla nalíčena. Po třech minutách se však bonito objevilo na hladině. Po přitažení k lodi zjišťujeme, že je ho jen půl. Pravděpodobně na něj zaútočil wahoo, který naši nástrahu jediným úderem své ostré čelisti přesekl. Vyrážíme tedy opět na lov nástražních ryb. Křižujeme mezi hejny tuňáčků, ale marně. Až do odpoledne jsme již bez kontaktu s rybou a naše marné bloudění po křišťálově čistých vodách oceánu nám zpestřuje pouze setkání se skupinou delfínů, kteří si připluli prohlídnout loď. Naši přátelé na druhé lodi dopadli podobně - za celý den rybaření jen dvě bonita. Celkem 15 lodí toho dne ulovilo jen dva malé mečouny, jednoho mečouna 230 kg, tři wahoo, jednoho tuňáka dog tooth tuna 50 kg a tuňáka žlutoploutvého 40 kg.

Příští rybářskou výpravu jsme podnikli na lodích Challenger 1 a 2, které patří k nejstarším a nejúspěšnějším na ostrově. Není divu, členové posádky na nich pracují již více než 10 let a za tu dobu posbírali mnoho zkušeností. Kapitán Antonio patří k nejváženějším na ostrově. Kvalitní vybavení a zkušenosti jsou však k ničemu, když ryby neberou. Brzy po vyplutí se nám sice podařilo ulovit bonita, která jsme nastražili na mečouna, ale po několika hodinách marného snažení je opět vyměňujeme za umělé nástrahy. Přicházejí i další záběry malých tuňáčků, ale velké ryby se nám vyhýbají. Všech 18 lodí, které podaly odpoledne zprávu do vysílačky dopadlo stejně - pouze bonita. Našim kolegům sice nástrahu strhl z návazce velký dravec, ale háček minul. Odnášíme si tedy z lovu alespoň jedno bonito, které bude k večeři. I když rybí maso nikterak nezbožňují, musím uznat, že steak z čerstvého tuňáčka byl vynikající.

Další den konečně přilétá i zbytek naší výpravy, který jedním dechem proklíná pařížské odboráře, leteckou společnost Air France, technický stav letadel i své rozhodnutí cestovat přes Francii.
Po odpoledním potápění u korálového útesu, kde kromě několika desítek druhů korálových ryb pozorujeme i cípaly, mořské jehlice, barakudy, murény, perutýny, olihně a především nádherně zbarvené korály různých tvarů, přijíždí Dominique. Jako malý kluk pomáhal sportovním rybářům na lodích, později žil v Jihoafrické republice a Namibii, kde poznal kouzlo pobřežního rybolovu. Dnes pracuje na Mauritiu jako rybářský a lovecký průvodce.
Dominique s sebou přivezl dva jednodílné čtyřmetrové pruty opatřené multiplikátorem a vlascem o síle asi 1 mm. Nezbývá, než vyrazit na večerní rybolov.
Obouváme si pevné kožené boty, připínáme bederní zdolávací pásy a brodíme ke korálovému rifu přímo před hotelem. Dominique vysvětluje, že stoupající příliv dává vzniknout mořským proudům, které unášejí spousty malých ryb a hlavonožců. Bohatou nabídku potravy si přirozeně nenechávají dravci ujít. V našem případě nás zajímají kingfish, capitain a barakuda, především pak ryba kingfish, která tvoří údajně přes 90 % úlovků při pobřežní přívlači. Velikosti této ryby odpovídá i vláčená nástraha - povrchový wobbler typu skitter-pop o hmotnosti cca 300 g opatřený dvěma mohutnými dvojháky. Ovládat tuhle výstroj není úplně snadné. Zatímco Dominique nahazoval bez potíží do vzdálenosti okolo 100 metrů, nám se s vypětím všech sil podařilo pokořit hranici 50 m. I když s přívlačovým multiplikátorem umím zacházet, tady jsem nahazování přenechal raději našemu průvodci. A tak Dominique nahazoval střídavě mně a Milanovi a my jsme vláčeli těžké wobblery. Ani samotné vedení nástrahy není úplně snadné. Představte si, že stojíte na hraně korálového útesu plného děr a mořských ježků, od oceánu na Vás doráží příboj ostře ozářený zapadajícím sluncem, držíte v levé ruce čtyřmetrový prut a pravou navíjíte právě tak rychle, aby se wobbler pohyboval na hladině nebo jen těsně pod ní. Můžu každého ubezpečit, že po půl hodině tohoto sportu jsem byl zpocený i na chodidlech a pravá ruka mi chtěla upadnout. Dominique jako správný průvodce neustále upozorňoval na ryby lovící v okolí a opravoval chyby, které jsme dělali při vedení nástrah a pokusech o nahazování. Udržoval nás ve střehu a dobře dělal.
Krátce po jednom z náhozů se za mojí nástrahou objevila na hladině mohutná vlna a hned z druhé strany další. Z hlubin oceánu se vynořil hřbet ryby, která několikrát agresivně zaútočila na wobbler. Ohromen agresivitou útoku i velikostí ryby, kterou jsem odhadoval na 30 - 50 kg, instinktivně jsem zasekl a pak jsem na okamžik zapomněl navíjet. Z překvapení mne probralo až povzbuzování průvodce: „Navíjej, navíjej, jenom minul nástrahu, ještě se může vrátit!" Ale nevrátil. Povzbuzeni přítomností velkého dravce začali jsme nahazovat a vláčet jako o závod, ale ryba se neukázala. Až teprve po půl hodině, když slunce zmizelo za obzorem a já opět upadl do letargie, přišel další záběr. Ryba tentokrát nástrahu neminula a já ucítil ten nádherný tah velké ryby. Pocit „nádhery" však rychle vystřídal pocit „nejistoty". Sakra, ta potvora mne chce stáhnout do vody, blesklo mi hlavou, když jsem byl nucen udělat druhý krok k okraji rifu. „Sekej, sekej", řval Dominique, ale já měl co dělat, abych i s prutem nevletěl po hlavě přímo do Neptunovy říše. Konečně jsem se pořádně zapřel, stačil jsem krátce přiseknout, když se ryba rychle rozjela a zavířila na hladině oceánu asi 80 m ode mne. Pak už zbývalo jen smotat splihlou udici. „No jo, vyhákla se, tyhle potvory nad 20 kilo maj tvrdou hubu, příště to chce víckrát a pořádně zaseknout", konstatoval průvodce.
Žádné příště už se toho večera nekonalo, ale i tak jsme se z korálového útesu brodili k pláži s vědomím, že tohle je opravdu tvrdý a krásný sport. Žlutooranžová obloha pomalu potemněla a na pláži pod tamaryšky hráli Mauricijáni na kytaru ladně se pohupujícím kreolským krasavicím.

Vycházející slunce mne zastihlo v hotelovém bazénu a chvíli po té opět odjíždíme do přístaviště. Obě naše lodě vyrážejí směrem k jíhozápadnímu výběžku ostrova. Přesně v 7.00 se nad přístavem v Black River zdvihl obláček kouře a všech 30 lodí, které se účastní světového poháru v lovu mečounů, vyrazilo na oceán. Někteří účastníci loví jen dva kilometry od pobřeží, jiní se nám brzy ztrácejí z dohledu. Většina se snaží ulovit nástražní bonito, ale jsou i tací, kteří sázejí na umělé nástrahy. Každý věří jiné technice lovu, jiné nástraze, ale všichni ví, že hlavní roli bude hrát štěstí a náhoda. Čtyři hodiny bezúspěšně křižujeme oceán, když Antonio náhle zvyšuje obrátky lodi na maximum. Prý zahlédl před lodí vyskočit mečouna. Záběr přichází během několika vteřin. Ryba zaútočila na jedno z velkých povrchových dráždidel asi 50 m za lodí. Na hladině se objevuje tmavé, křečovitě se pohybující tělo ryby, které mizí ve vodní tříšti. Ještě než jsme stačili zaseknout je po všem. Hlásíme nezdařený záběr do vysílačky a posloucháme reportáže z ostatních lodí. Kromě několika tuňáčků jen jeden záběr velké ryby. Posádka lodi Kestrel ji zasekla před několika minutami, ale zatím není jasné o který druh ryby se jedná. Účastníci světového poháru loví jen s udicemi třídy 80 a 50 liber a se zdoláváním mořských velikánů nemohou přirozeně pospíchat. O dvě hodiny později je hlášen záběr mečouna na jedné z okolních lodí, ryba se však při výskoku vypíná. Na lodi Kestel zatím posádka stále netuší, jakou rybu zdolává. Za další hodinu je hlášen na jiné sousední lodi první bodovaný výsledek - mečoun o hmotnosti necelých 100 kg. Ryba byla po zdolání puštěna na svobodu. Z lodi Kestrel přichází zpráva, že ryba, kterou zdolávají na prut třídy 50 liber, je mečoun o hmotnosti okolo 150 kg. Je to už více než čtyři hodiny, od chvíle, kdy Kestrel ohlásil záběr, když zdolávaný mečoun přetrhl vlasec. Celodenní rybolov tedy pro Kestrela neskončil právě vesele a ani na naší lodi nebyl důvod k oslavám.
Poslední den na Mauritiu, poslední šance na úlovek. Polovina naší výpravy dnes bude rybařit na lodi Maranatha a polovina zůstane věrná Challengerovi 1. Maranatha je starší loď, ale o to snaživější má posádku. Pracuje zde celá rodina - otec kapitán, děda, syn a synovec lodníci. Dědovi je přes 60 let, na hlavě má kulicha a na krku šálu, prý je nachlazen. Ve třicetistupňovém vedru nám to připadá neuvěřitelné. Zatímco z nás se řine pot i při jednoduchých pohybech, dědek se vláčně pohybuje po lodi, kontroluje nastražené udice a s úsměvem si pochrchlává.
Počasí se konečně umoudřilo - po několika dnech bezvětří fouká svěží bríza, hladina je zčeřena a na odpoledne jsou hlášeny přeháňky. Ryby to všechno dobře vědí a na hladině se objevují desítky hejn tuňáčků bonito. Za hodinu máme ulovena tři bonita - dvě živá pak vlečeme za lodí na hloubce okolo 2 m a třetí (mrtvé) spouštíme přes downrigger na hloubku asi 15 m. Jedna z lodí, které se účastní světového poháru, hlásí úlovek mečouna hmotnosti téměř 200 kg na udici třídy 50 liber. To je výkon, který chce notnou dávku zkušeností a hromadu štěstí. Naše loď se pomalu pohybuje podél pobřeží, vítr načechrává hřebeny dlouhých vln a z rádia přichází hlášení o dalších záběrech mečounů. Když se naše trasa kříží s jinou lodí, sledujeme, jak sousední loď náhle zvýšila otáčky a brzy se 50 m za ní vyhouplo nad hladinu elegantní tělo mečouna. Po dvou výskocích se však ryba osvobozuje.
V poledne vytahujeme nastražená bonita a výsledek nás překvapuje. Dvě ryby jsou přepůlené jako-by je přesekl sekyrou, což je pravděpodobně dílo wahoo a třetí ryba je potrhána, zřejmě od barakudy nebo od malého žraloka. Měníme bonita za umělé nástrahy a vyrážíme zvýšenou rychlostí mezi skupiny lovících tuňáčků. Množství hejn buřňáků a racků napovídá, že dnes je aktivita ryb vyšší než v předchozích dnech. Naději na úlovek povzbuzují i hlášení o pozorování mečounů z jiných lodí. Naši přátelé na lodi Challenger hlásí také nevydařený útok mečouna. Nám se však stále nedaří ulovit nástražní bonita a čas zatím neúprosně běží... Konečně přicházejí záběry. Bohužel to jsou velká bonita o hmotnosti 7-10 kg, která nejsou k nastražení vhodná. Alespoň si tedy procvičíme svaly při jejich zdolávání.
I když den začal velmi slibně, večerní hlášení o úlovcích není nikterak optimistické - na 32 lodí jeden ulovený mečoun o hmotnosti 200 kg, jeden metrákový mečoun ulovený a puštěný a osm ryb bylo zaseknuto, ale nebylo zdoláno. Zatímco ostatní stále ještě doufají v obrat k lepšímu, já se jdu při západu slunce na chvilku potápět a po večeři mířím na letiště.
Dvanáctihodinový let pohodlným airbusem společnosti Air Mauritius jsem prospal a ráno se mi ani nechce věřit, že jsme zase v Evropě. Ve Vídni na letišti sněží a na telefon mi přišla zpráva: kluci na Challengeru ulovili žraloka 84 kg a Milan na muškařský prut chytil přímo před hotelem dvě jehlice a malého kanice. Tak snad přeci jen ryby začaly brát.

P.S. Na závěr jen jednu poznámku.
Naše skupina cestovala na Mauritius se třemi leteckými společnostmi.
Nejlevnější letenky byly k dispozici od British Airways (Praha - Londýn - Mauritius), ale letadlo z Prahy přistává na letišti London-Heathrow a odlet letadla na Mauritius je z letiště London - Gattwick. S přesunem přes Londýn se zavazadlem je přirozeně spojena trocha nepohodlí, ale to už k cestování patří.
O cca 4.000 Kč dražší byly letenky se společností Air Mauritius z Vídně. Faktem, je, že z Vídně letí letadlo přímo na Mauritius, což je asi nejpohodlnější. Rovněž letadla této společnosti jsou velmi komfortní s kvalitními sedadly, dostatečným prostorem pro nohy atd. Zpoždění cca 4 hodiny při odletu se dalo vydržet.
Cenově průměrné byly letenky se společností Air France. Co nás ovšem dorazilo byl přístup společnosti. Dva cestující, kteří přiletěli z Prahy do Paříže se zpožděním přišli ke gate, kam je odmítli vpustit s tím, že nestačí přeložit zavazadla a že mohou letět o dvě hodiny později dalším letadlem. Nastoupili tedy do dalšího letadla a čekali na odlet, ke kterému nedošlo. Pilot po nějaké době sezení v letadle ohlásil poruchu a po noci strávené v hotelu letěli tito cestující o 24 hodin později. Škoda jednoho dne dovolené, ale dá se to pochopit. Další dva cestující měli letět s Air France z Vídně přes Paříž. Když přijeli do Vídně, tak jim bylo oznámeno, že letadlo neletí, protože na pařížském letišti se stávkuje. Zákazníci namítli, že za dvě hodiny letí z Vídně letadlo přímo na Mauritius, kde by snad mohla být místa. Zástupce Air France prohlásil, že v tom letadlu místa nejsou (což byla blbost, protože v tom letadle letěli jiní naši kolegové a potvrdili, že tam bylo alespoň 12 volných míst). Tak se tedy dva nešťastníci vrátili zpět do Čech. Air France jim nabídlo, že mohou letět za 3 dny (tím by se ovšem jejich pobyt zkrátil na polovinu!). Nakonec po mnoha urgencích odletěli oba o dva dny později a podařilo se jim dokonce sehnat i zpáteční letenku o dva dny déle a tak zachovat celkovou délku pobytu. Samozřejmě bylo nutné zaplatit navíc noclehy v hotelu, přikoupit rybářské vyjížďky, zbytečně jet znovu do Vídně..... Po návratu jsme zaslali na Air France reklamaci a požadavek na uhrazení vzniklých nákladů za zbytečnou cestu do Vídně, propadlé ubytování na Mauritiu a pronájem lodě. Dnes to bude už dva měsíce a od Air France žádná odpověď. No to není pro leteckou společnost dobrá reklama...