Revíry - destinace ► Afrika ► Mauritius ► Mauritius ► Reportáže ► Muškaření na Mauritiu
Mauritius - Mauritius - Reportáže
Muškaření na Mauritiu 20.1.2005
Koncem minulého roku jsem našel ve své e-mailové poště zprávu uvozenou nadpisem „ Nabídka, která se neodmítá!„. Jednalo se o akci, která měla za cíl získání osobních kontaktů a zkušeností s rybolovem na ostrově Mauritius a prověření možností cenově přiměřeného ubytování pro české rybáře.
Na Mauritiu jsme strávili dva týdny, z nichž první byl věnován big game fishing. Tropický ostrov Mauritus je považován za jedno z nejlepších lovišť kapitálních modrých mečounů, kteří vyjíždějí za potravou z hloubky do prohřátých příbřežních partií v blízkosti korálových útesů obepínajících ostrov sopečného původu jako velký prstenec. Nejlepší místa jsou na jihovýchodním pobřeží v oblasti Black River Riviere, kde oceán ve vzdálenosti necelých 3 mílí od reefu dosahuje hloubky 1 km. Naše skupina 8 rybářů měla pronajaty 2 lodě na 4 devítihodinové vyjížďky. Ve stejnou dobu probíhaly závody Marlin World Cup 2001, a tak v oblasti křižovalo okolo 35 lodí. Naše úspěšnost byla stejná jako u většiny závodních lodí – jeden až dva kontakty s mečounem za vyjížďku. Dle průvodců se začátek sezóny 2001/2002 opozdil a povrchová vrstva oceánu měla teplotu 26 st.C, tedy o 2 st. nižší než obvykle v polovině prosince a hejna mečounů lovila na větších hloubkách, které nelze trollingem prochytat. Největší ulovený modrý mečoun vážil 480 lbs, chyceni byli pěkní tuňáci psí ( Dog tooth tuna ) a žlutoploutvý (yellow fin tuna), wahoo, plachetníci a žraloci kladivouni a mako. Nejčastějším úlovkem byli tuňáci pruhovaní (bonito), kteří zde dorůstají běžně dvojnásobné váhy než u keňského pobřeží – 80 cm a 7 kg. Z celé naší výpravy chytil rybu přes 100 lbs jenom Mirek Třešňák, jeho žralok mako vážil téměř 200 lbs.
Vedle big game fishing se zde provozuje lov z malých lodí křižujících oceánem blízko reefu. Chytá se buď lehkým trollingem a nebo na přírodní nástrahu u dna.
My jsme měli možnost seznámit se s vynikajícím rybářem, který nabízí rybářské i lovecké safari na Mauritiu a přilehlých ostrovech. Pan Dominigue Thévenau se na Mauritiu narodil a býval nejlepším skipperem v Black River. Pak odešel studovat vysokou školu do Jihoafrické republiky, kde také na několik dalších let zakotvil a vedle své profese se věnoval i surfovému chytání. Dnes nabízí rybářské safari – surfové chytání kingfish přívlačí z reefu, dle mého názoru prvotřídní adrenalinový sport. Dominigue provozuje toto safari pro skupinu dvou rybářů a chytá se z korálového útesu 2 hodiny do setmění, tj do 19,15 hod. Používá čtyřmetrové jednodílné grafitové pruty Purglass pro sílu vlasce 15 až 30 lbs a multiplikátory Penn 345 s 200 m 30 lbs vlasce. Jako nástrahu používá hladinové woblery Yozuri délky 25 cm. Síla nářadí nás trochu překvapila, ale kingfish lovící za soumraku létající ryby u pobřeží je superrychlá a silná ryba, které se nesmí povolit, jinak zajede mezi korály a je ztracena. Boj se 40 kg rybou je opravdu kdo s koho a rybář, který je po dvou hodinách nahazování na pokraji fyzického vyčerpání, nemívá vždy navrch.
Dominigue nám poradil i několik vlastních postřehů k muškaření z reefu, i když nám moc nadějí na úspěch nedával. Sám loví na mušku introdukované pstruhy v horských oblastech Jihoafrické republiky, mauritijské řeky s mouchou pravděpodobně ještě nikdo neprochytával, pstruzi tam ale rozhodně nejsou, spíš jen menší tilapie.
Vzhledem k postavení slunce lze z reefu muškařit jen brzy ráno a navečer, kdy jsou ryby v superčisté vodě ochotny lovit blízko břehu. Muškaření jsme věnovali zbývající večery, kdy slunce i vítr polevují a lze jakž takž házet proti příbojovým vlnám. Používal jsem 9 ft. mořský muškařský prut AFTMA 9, intermediální a plovoucí šňůry a naviják se 100 m backingu. Koncová síla vlasce postačí 0,25 mm.
Naprostou nutností je používání košíku na vysoukanou šňůru, protože se loví brozením po korálovém útesu, na kterém se šňůra okamžitě zachytí a odře. Jako brodicí boty se používají kožené pracovní boty s kovovou špičkou a profilovanou podrážkou, sandály nebo tenisky jsou naprosto nevhodné. Polarizační brýle, ochranný krém proti slunečnímu záření, klobouk a triko s dlouhým rukávem jsou dalším nutným a běžným vybavením rybáře muškařícího v tropech.
Výběr mušek pro surfové chytání je potřeba podřídit základnímu kriteriu, kterým je nutnost dalekého nahazování proti silnějšímu, stálému větru. Mušky stačí zcela jednoduše vázané ze slepičích srpků, marabou, srsti nebo umělých vláken s kontrastní hlavičkou nebo velkýma očima. Musí být velmi štíhlé a na ostrých mořských háčcích s delším ramínkem velikosti 6 až 2/0.
Vlastní způsob lovu spočívá ve vyhledání vhodného hlubšího místa, ze kterého se většinou k úspoře času nepřechází, dalekého odhazování a poměrně rychlého vedení nástrahy. Rozhodně je nutné nenechat klesat nástrahu ke dnu, dno je porostlé parožnatými a vějířovými korály a uváznutí je rychlé a pro mušku smrtelné. Několikrát jsme viděli hejna lovících ryb přibližujících se k reefu, ale nikdy to nebylo na dohoz. A tak nezbývá než chytat naslepo a ze zvoleného místa vějířově prohledávat vodu a čekat na protahující ryby nebo zkřížit muškou dráhu stanovištní rybě, která vyjela z úkrytu korálového útesu. Druhové zastoupení je velmi pestré, přesto se mi podařilo ulovit jen kanice, pražmy a jehlice. Několikrát mi zaútočila na nástrahu i velká oliheň, ale nikdy se mi ji nepodařilo zaseknout.
Celková úspěšnost tohoto způsobu muškaření je velmi problematická, protože ji ovlivňuje stav přílivu a odlivu, fáze měsíce, a tak vlastně když jsou k dispozici 2 hodiny denně před setměním, je vhodných dnů s přílivem velmi málo – my jsme chytali prakticky vždy za odlivu. Navíc nelze chytat do úplné tmy, protože je nutný návrat brozením, které je za tmy velmi nebezpečné.
Dále jsem zkoušel za plného slunce lovit cípaly na mělčinách. Používal jsem plovoucí šňůru, vlasec 0,18 mm a menší mušky – v krabici s velkými mořskými muškami jsem měl zapomenutého pakomára s načervenalým tělíčkem na háčku 12 a olivový goldhead stejné velikosti. Proháněl jsem s malým úspěchem projíždějící hejna plachých cípalů – je to hodně o házení a málo o záběrech. Rozhodně by to chtělo větší výběr mušek, než jsem měl k dispozici, ty moje mi připadaly do té křišťálově čisté vody příliš bohatě vázané. I na mělčinách oddělených reefem od oceánu je plno parožnatých korálů, a tak nelze vodit mušky u dna, což jistě předem snižuje naději na záběr.
Na severovýchodním pobřeží v oblasti u Poste de Flacq jsou rozsáhlejší porosty mangrovů, kde by byla pravděpodobně šance na ulovení větších ryb, např. baracud. Další šance jsou v ústích řek, viděli jsme lovící ryby v ústí řeky Black River, a místní rybáři zde ráno a za soumraku loví přívlačí i na přírodní nástrahy.
Rozhodně nelze předpokládat, že muškaření na Mauritiu bude úspěšné, z reefu do oceánu jsou úlovky náhodné a mělčiny od oceánu oddělené reefem, s malým rozdílem mezi přílivem a odlivem, moc šance nedávají, a tak větší ryby budou pravděpodobně jen v ústích řek. Mauritius tak zůstává Mekkou lovců kapitálních modrých mečounů, hráčů golfu, potápěčů a všech těch, kteří chtějí prožít nezapomenutelnou dovolenou v tropech, kde je ale bezpečno, nejsou tam tropické nemoci a žijí tam velmi příjemní lidé.
prosinec 2001
Na Mauritiu jsme strávili dva týdny, z nichž první byl věnován big game fishing. Tropický ostrov Mauritus je považován za jedno z nejlepších lovišť kapitálních modrých mečounů, kteří vyjíždějí za potravou z hloubky do prohřátých příbřežních partií v blízkosti korálových útesů obepínajících ostrov sopečného původu jako velký prstenec. Nejlepší místa jsou na jihovýchodním pobřeží v oblasti Black River Riviere, kde oceán ve vzdálenosti necelých 3 mílí od reefu dosahuje hloubky 1 km. Naše skupina 8 rybářů měla pronajaty 2 lodě na 4 devítihodinové vyjížďky. Ve stejnou dobu probíhaly závody Marlin World Cup 2001, a tak v oblasti křižovalo okolo 35 lodí. Naše úspěšnost byla stejná jako u většiny závodních lodí – jeden až dva kontakty s mečounem za vyjížďku. Dle průvodců se začátek sezóny 2001/2002 opozdil a povrchová vrstva oceánu měla teplotu 26 st.C, tedy o 2 st. nižší než obvykle v polovině prosince a hejna mečounů lovila na větších hloubkách, které nelze trollingem prochytat. Největší ulovený modrý mečoun vážil 480 lbs, chyceni byli pěkní tuňáci psí ( Dog tooth tuna ) a žlutoploutvý (yellow fin tuna), wahoo, plachetníci a žraloci kladivouni a mako. Nejčastějším úlovkem byli tuňáci pruhovaní (bonito), kteří zde dorůstají běžně dvojnásobné váhy než u keňského pobřeží – 80 cm a 7 kg. Z celé naší výpravy chytil rybu přes 100 lbs jenom Mirek Třešňák, jeho žralok mako vážil téměř 200 lbs.
Vedle big game fishing se zde provozuje lov z malých lodí křižujících oceánem blízko reefu. Chytá se buď lehkým trollingem a nebo na přírodní nástrahu u dna.
My jsme měli možnost seznámit se s vynikajícím rybářem, který nabízí rybářské i lovecké safari na Mauritiu a přilehlých ostrovech. Pan Dominigue Thévenau se na Mauritiu narodil a býval nejlepším skipperem v Black River. Pak odešel studovat vysokou školu do Jihoafrické republiky, kde také na několik dalších let zakotvil a vedle své profese se věnoval i surfovému chytání. Dnes nabízí rybářské safari – surfové chytání kingfish přívlačí z reefu, dle mého názoru prvotřídní adrenalinový sport. Dominigue provozuje toto safari pro skupinu dvou rybářů a chytá se z korálového útesu 2 hodiny do setmění, tj do 19,15 hod. Používá čtyřmetrové jednodílné grafitové pruty Purglass pro sílu vlasce 15 až 30 lbs a multiplikátory Penn 345 s 200 m 30 lbs vlasce. Jako nástrahu používá hladinové woblery Yozuri délky 25 cm. Síla nářadí nás trochu překvapila, ale kingfish lovící za soumraku létající ryby u pobřeží je superrychlá a silná ryba, které se nesmí povolit, jinak zajede mezi korály a je ztracena. Boj se 40 kg rybou je opravdu kdo s koho a rybář, který je po dvou hodinách nahazování na pokraji fyzického vyčerpání, nemívá vždy navrch.
Dominigue nám poradil i několik vlastních postřehů k muškaření z reefu, i když nám moc nadějí na úspěch nedával. Sám loví na mušku introdukované pstruhy v horských oblastech Jihoafrické republiky, mauritijské řeky s mouchou pravděpodobně ještě nikdo neprochytával, pstruzi tam ale rozhodně nejsou, spíš jen menší tilapie.
Vzhledem k postavení slunce lze z reefu muškařit jen brzy ráno a navečer, kdy jsou ryby v superčisté vodě ochotny lovit blízko břehu. Muškaření jsme věnovali zbývající večery, kdy slunce i vítr polevují a lze jakž takž házet proti příbojovým vlnám. Používal jsem 9 ft. mořský muškařský prut AFTMA 9, intermediální a plovoucí šňůry a naviják se 100 m backingu. Koncová síla vlasce postačí 0,25 mm.
Naprostou nutností je používání košíku na vysoukanou šňůru, protože se loví brozením po korálovém útesu, na kterém se šňůra okamžitě zachytí a odře. Jako brodicí boty se používají kožené pracovní boty s kovovou špičkou a profilovanou podrážkou, sandály nebo tenisky jsou naprosto nevhodné. Polarizační brýle, ochranný krém proti slunečnímu záření, klobouk a triko s dlouhým rukávem jsou dalším nutným a běžným vybavením rybáře muškařícího v tropech.
Výběr mušek pro surfové chytání je potřeba podřídit základnímu kriteriu, kterým je nutnost dalekého nahazování proti silnějšímu, stálému větru. Mušky stačí zcela jednoduše vázané ze slepičích srpků, marabou, srsti nebo umělých vláken s kontrastní hlavičkou nebo velkýma očima. Musí být velmi štíhlé a na ostrých mořských háčcích s delším ramínkem velikosti 6 až 2/0.
Vlastní způsob lovu spočívá ve vyhledání vhodného hlubšího místa, ze kterého se většinou k úspoře času nepřechází, dalekého odhazování a poměrně rychlého vedení nástrahy. Rozhodně je nutné nenechat klesat nástrahu ke dnu, dno je porostlé parožnatými a vějířovými korály a uváznutí je rychlé a pro mušku smrtelné. Několikrát jsme viděli hejna lovících ryb přibližujících se k reefu, ale nikdy to nebylo na dohoz. A tak nezbývá než chytat naslepo a ze zvoleného místa vějířově prohledávat vodu a čekat na protahující ryby nebo zkřížit muškou dráhu stanovištní rybě, která vyjela z úkrytu korálového útesu. Druhové zastoupení je velmi pestré, přesto se mi podařilo ulovit jen kanice, pražmy a jehlice. Několikrát mi zaútočila na nástrahu i velká oliheň, ale nikdy se mi ji nepodařilo zaseknout.
Celková úspěšnost tohoto způsobu muškaření je velmi problematická, protože ji ovlivňuje stav přílivu a odlivu, fáze měsíce, a tak vlastně když jsou k dispozici 2 hodiny denně před setměním, je vhodných dnů s přílivem velmi málo – my jsme chytali prakticky vždy za odlivu. Navíc nelze chytat do úplné tmy, protože je nutný návrat brozením, které je za tmy velmi nebezpečné.
Dále jsem zkoušel za plného slunce lovit cípaly na mělčinách. Používal jsem plovoucí šňůru, vlasec 0,18 mm a menší mušky – v krabici s velkými mořskými muškami jsem měl zapomenutého pakomára s načervenalým tělíčkem na háčku 12 a olivový goldhead stejné velikosti. Proháněl jsem s malým úspěchem projíždějící hejna plachých cípalů – je to hodně o házení a málo o záběrech. Rozhodně by to chtělo větší výběr mušek, než jsem měl k dispozici, ty moje mi připadaly do té křišťálově čisté vody příliš bohatě vázané. I na mělčinách oddělených reefem od oceánu je plno parožnatých korálů, a tak nelze vodit mušky u dna, což jistě předem snižuje naději na záběr.
Na severovýchodním pobřeží v oblasti u Poste de Flacq jsou rozsáhlejší porosty mangrovů, kde by byla pravděpodobně šance na ulovení větších ryb, např. baracud. Další šance jsou v ústích řek, viděli jsme lovící ryby v ústí řeky Black River, a místní rybáři zde ráno a za soumraku loví přívlačí i na přírodní nástrahy.
Rozhodně nelze předpokládat, že muškaření na Mauritiu bude úspěšné, z reefu do oceánu jsou úlovky náhodné a mělčiny od oceánu oddělené reefem, s malým rozdílem mezi přílivem a odlivem, moc šance nedávají, a tak větší ryby budou pravděpodobně jen v ústích řek. Mauritius tak zůstává Mekkou lovců kapitálních modrých mečounů, hráčů golfu, potápěčů a všech těch, kteří chtějí prožít nezapomenutelnou dovolenou v tropech, kde je ale bezpečno, nejsou tam tropické nemoci a žijí tam velmi příjemní lidé.
prosinec 2001
Reportáž sepsal Milan Wišo, 20.1.2005