Maledivy - Maledivy - Reportáže

Je před námi týden tak trochu jiné rybářské výpravy. Na souostroví Maledivy nás letí celkem 14 – sedm manželských párů. Celé to spískal kamarád Radek, který tak dlouho přemýšlel, jak potěšit svou novomanželku atraktivní svatební cestou (a zároveň do svatební cesty propašovat i ryby), až ho napadla plavba mezi korálovými ostrovy Malediv. A aby na svatební cestu nejel sám, zmínil se kamarádovi Petrovi, Pavlovi, mně... Takže nás nakonec na Radkovu svatební cestu jede nebo vlastně letí čtrnáct.
Nejedná se o žádnou swingers party, ale o spořádanou rybářskou výpravu maskovanou do rodinné rekreace nebo tomu bude naopak? To ukáží teprve příští dny.
Jak by řekl kamarád Libor: „Novomanželé, no dobrá, ale ty? Jet s vlastní manželkou po více než patnácti letech manželství společně na dovolenou, to jsou nejen dvojnásobné náklady a poloviční zábava, to se dá klasifikovat jako incest...“ Ale třeba se plete...

7.1.2010
Přiletěli jsme do Male ráno v 8.30 a za hodinu jsme již byli na palubě luxusní lodě, která kotvila jen pár set metrů od přistávací dráhy. Zatímco jsme se ubytovávali v kajutách, připravil personál loď k vyplutí a jelo se. Po dvou hodinách plavby jižním směrem nám zmizelo z dohledu město Male i okolní průmyslové ostrovy.
Kotvíme u ostrůvku Gulhi. Půl hodina šnorchlování je prvním setkáním s nádherou zdejšího podmořského života – pozorujeme nejen desítký druhů korálových ryb, ale také velkou mořskou želvu, murény...

Mezi 16.00-18.00 zkoušíme chytat na povrchovou přívlač, ale kromě dvou hezkých útoků kranase jsme bez záběru. Alespoň jsme viděli velké hejno delfínů.
Po večeři chytáme na jig z plošiny na zádi naší lodě. Jirka ulovil na ripper jednu asi 60 cm barakudu, Radek chytil na jig pražmu.

8.1.2010
Vyjíždíme ráno v 6.00 – já, Milan a Jura. Chystáme 5 prutů na trolling – více jich ostatně ani není možné z naší rybářské lodě nastražit. Po deseti minutách jízdy zaútočil na Milanovu povrchovou nástrahu plachetník, ale pak si to rozmyslel. Další 3 hodiny jsme bez záběru. Teprve když po desáté přijíždíme k naší mateřské lodi, která se mezi tím přesunula na nejjižnější okraj atolu, máme další záběr a na Milanově povrchové nástraze končí dvoukilové bonito.

Polední šnorchlování je nádherné – kanici, kranasi, korálové ryby, murény...
Po obědě přejíždíme s lodí na sousední atol. Zatímco loď překonává asi 20 km širokou úžinu mezi atoly, většina z nás dospává včerejší náročný den. Jen Milan s Radkem chytají na trolling z dhoni. Před čtvrtou odpolední, když kotvíme na severním okraji dalšího atolu, připlouvají za námi s několika tuňáky ulovenými na povrchové nástrahy a na wobblery. Chytili dva tuňáky žlutoploutvé 8 a 3 kg a čtyři tuňáčky nepravé bonita 2, 1, 1 a 0,8 kg. Když už se blížili k naší lodi, vypnul Radek velkou rybu – asi kanice, která mu nekontrolovatelně unikala a nakonec narovnala háčky.
Střídáme úspěšnou posádku a vyjíždíme na poslední dvě hodiny světla lovit na poppy k okolním rifům. Lovíme na rozhraní oceánu a atolu i v okolí útesů uvnitř atolu.
Máme několik útoků na nástrahy a dvakrát pozorujeme lovící ryby. Skóruje nakonec pouze Michal, ale úspěšně: jedním chňapalem velkým cca 80 cm-7kg, jehlicí 130 cm a tříkilovým kranasem modroploutvým . Naši radost z úlovku poněkud ochladí příjezd dvou lodníků naší lodě, kteří za stejnou dobu na šňůry s nastraženým masem nachytali bednu ryb : čtyřkilové kranase, několik asi kilových chňapalů a tucet tuňáčků bonito.
Po večeři lovíme z plošiny na lodní zádi. Na jig jsme sice nic nechytili, ale na maso chytil Milan s Jurou celou řadu chňapalů modropruhých (bananafish), chňapalů červených, štítovce-lodivoda a kanice.

9.1. 2010
Ráno v 6.00 budím Radka, Pavla a Petra a vyjíždíme vláčet okolo korálových útesů. Chytáme z lodní přídě a střechy. Nejprve vláčíme v průlivu mezi korálovým útesem a pak na vnější hraně atolu. Po dvaceti minutách zasekává Radek rybu, která mu však bohužel zajíždí mezi korály a po chvilce šňůru i s rybou trhá. Pak jsme asi čtvrt hodiny bez záběru a teprve při ústí dalšího průlivu mezi mělčinami máme několik sledovaček a záběrů. Běhen hodiny jsem chytil dva kranase 3 a 5 kg a další mi upadl. Ostatní měli jen sledovačky a nebo jim ryby po´záseku spadly. Necelých 500 m od pobřeží jsme viděli lovícího plachetníka.

Po snídani jedu s Jurou chytat na trolling, ale po hodině trolování podél severovýchodního pobřeží atolu, kdy nemáme žádný záběr a ani nevidíme lovící ryby, raději zajíždíme mezi ostrovy do nitra atolu. Při přejezdu jedné z mělčin chytl Jura na wobler asi dvoukilového, hezky barevného kanice. Pak projíždíme okolo strmých korálových hran a zkoušíme popping. Je zde extrémně čistá voda a spousty drobných rybek. Jura zdolal asi tříkilového kanice, já měl dvakrát záběr od kranase, ale ani jednu z ryb se mi nepodařilo zaseknout. Když už se chystáme k odjezdu, vzala mi popp velká ryba, s největší pravděpodobností kanic. Snažím se rvát rybu od korálů, ale nedaří se mi. Dostává se mezi korály a nakonec rybu i s nástrahou trhám. Cestou k lodi chytil Jura na wobbler asi tříkilového chňapala velkého. K lodi přijíždíme právě včas, když ostatní již sedí u oběda.

Odpoledne a večer se věnujeme koupání, po západu slunce mají pro nás naši lodníci připravenou večeři na pláži ostrůvku (asi Kunavashi), kde za vstup platíme 5 USD/osobu.

10.1.2010
Doma v Čechách je prý sněhová kalamita. Tady odsud to ani tak nevypadá...
Ranní rybaření vynechávám. Okolo sedmé si jdeme zaplavat a šnorchlovat. Čtveřice, která vyrazila na ryby ráno o šesté, se vrací bez úlovku.
Po snídani jdu rybařit s Milanem. Poppujeme okolo mělčin uvnitř atolu cestou ze západního okraje atolu k východnímu. Nejprve ulovil Milan asi kilového hezky barevného kanice a já jsem kontroval dvoukilovým kranasem modroploutvým. Další dvě ryby mi padají hned po záseku a teprve třetí záběr proměňuji – tříkilový kranas. Milan, který od rána zkoušel štěstí se 150-gramovými poppy (cca 25 cm) mění po mém vzoru nástrahu a volí menší, asi sedmnácticentimetrový popp. Pak se štěstí usměje i na něj – nejprve v podobě útoků na jeho popp a nakonec i v podobě čtyřkilového (65 cm) kranase modroploutvého. Přijíždíme akorát k obědu.
Odpoledne přejíždíme k písčině u významné potápěčské lokality – proudícího sundu Miyaru Kandu.
Když si jdeme odpoledne zašnorchlovat, vidíme několik asi desetikilových tuňáků a ne o moc menšího kanice sedlatého. Dvakrát jsme viděli i želvu. Jednu, jejíž krunýř měřil na délku kolem 60 cm, se mi podařilo chytit, ale vysmekla se mi.
U mateřské lodi jsme viděli rejnoka, který se pravděpodobně připlul podívat, jestli se z kuchyně nevyhazují nějaké zbytky...
Čtveřice, která vyrazila okolo třetí na odpolední rybolov chytila dva kranasy (cca 3 a 6 kg).
Večer ulovil Milan na kus tuňáčka bonito žraloka „chůvičku“ délky cca 150 cm.

11.1.2010
Ranní rybaření bylo ve srovnání s předešlými dny o něco aktivnější. Na lodi jsme byli čtyři a za necelé dvě hodiny rybaření jsme měli asi deset záběrů, ale podařilo se nám ulovit jen jednoho tříkilového kranase a při vylovování nám upadl zpět do vody pětikilový chňapal.
Po snídani se většina z nás věnuje šnorchlování, jen Milan s Jurou jdou trollovat. Jejich výdrž byla korunována úspěchem a když se večer setkáváme ve vesnici Fulidhoo, hlásí nám ulovení dvou pelamid - wahoo (115 a 100 cm).

Večer vyplouváme na vnější stranu severozápadního okraje atolu. Na popp ulovili moji kolegové dva kranasy modroploutvé. Po páté večerní, když slunce začíná zapadat, chytáme na jigy a na nastražené kousky masa. Výkonnost našeho průvodce Alliho je obdivuhodná. S jigem pracuje opravdu dobře a především velmi rychle. Jeho dřina je brzy odměněna – on sám ulovil tolik ryb, jako my všichni dohromady: kanice, chňapaly a chrochtaly. Druhové spektrum úlovků rozšířil Milan o murénu, kterou zlákal kousek nastraženého bonita. Když nastražíme na háček kousky ryb, přicházejí záběry téměř okamžitě, ale při lovu na samotný pilker –jig zůstávám bez záběru.

12.1.2010
Ráno plujeme od Fulidhoo západním směrem. Celkem bylo asi 6 záběrů. Chytili jsme jen dvoukilového bluefina, kranase a bonito 3 kg

Dopoledne už mám rybaření, šnorchlování a vůbec slunce celkem dost. Rád přenechávám místo na rybářské lodi Milanovi s Jurou, kteří v poledne připlouvají se čtyřmi bonity (od 0,5 do 2,5 kg), které ulovili na rapaly magnum (zelená 11 cm). Po celou dobu přesunu mezi atoly Vaavu a South Male byli bez záběru a teprve, když připluli ke korálovým útesům, narazily na hejna tuňáčků bonito.
Odpoledne jsem zkoušel trollovat, ale marně. Jel jsem z jižního okraje atolu South Male k městečku Alimantha, ale za celou dobu ani záběr.

Večer poppujeme v úžině jižně od Alimantha v proudící vodě, ale máme tam jen jeden záběr – kranas 9 kg – Petr.
Na obzoru, asi 2 km od atolu jsme viděli velryby, které prozradil oblak vznikající při výdechu.
Večer loví Milan s Jurou na maso z lodní zádě banánové rybičky.
Nocujeme u ostrova Madhoo (vstup na ostrov je za 10 USD/osobu). Ačkoli kotvíme na hloubce asi 30 metrů a jde okolo zajímavý proud, odcházíme spát dříve než obvykle. Jsme pobytem na sluníčku i dnešním teplem dost unaveni, zítra je poslední den, kdy můžeme ráno vyrazit na ryby a toho je škoda nevyužít...

13.1.2010
Budím se v 5.45, ještě před tím, než stihne zazvonit budík. Když se na palubě mažu krémem proti sluníčku, je tam už připraven Petr, Radek a Jura. Po chvilce přichází i Milan a vyrážíme na moře. Projíždíme proudem, který se valí mezi ostrovy na jihovýchodní okraj atolu a trollujeme směrem k jihu, asi 300 m podél okraje korálového rifu. Po dvaceti minutách má Jura na wobbler Rapala Magnum 13 cm první záběr – wahoo 110 cm. Záběr má i Milan, ale ryba mu krátce po záseku padá. Chvíli po té cosi zaútočí na Petrův prut, ale udice nápor záběru nevydrží a trhá se. Po dalších deseti minutách má další záběr Jura a vytahuje asi dvoukilové bonito. Ještě než bonito zdolal měl na téměř stojící lodi záběr i Petr. Ryba rve naprosto nekompromisně z navijáku desítky metrů šňůry a už to vypadá, že skoro 200 šňůry na cívce Stelly 10000 nebude stačit. Pak se ryba zastavila a kapitánovi lodě Sawadovi se podařilo nacouvat pár desitek metrů, aby Petr doplnil šňůru zpět do cívky. Na moři byly jen mírné vlny a tak jsme se lodí pomalu pozpátku přibližovali k rybě, která sváděla souboj kdesi u dna na hloubce okolo čtyřiceti metrů. Petr není žádný střízlík a jeho Sportex je také stavěný na zdolávání velkých ryb. Přesto měli oba co dělat, aby si s rybou poradili. Asi po čtvrt hodině razantního zdolávání se pod lodí objevuje světlá skvrna a k hladině pomalu stoupá mohutný kranas. Vyzdvižení ryby na palubu lodě vítá Petr s ulehčením výkřikem radosti – ryba měří 117 cm a váží 28-30 kg. Po nezbytném fotografování vracíme krasavce zpět do oceánu.
Rázem je na lodi veseleji. A což teprve, když se pár set metrů před přídí lodě vyhoupne z vln tělo plachetníka! Vyrážíme směrem k plachetníkovi, ale cestu nám bohužel kříží několikasethlavé hejno delfínů, před kterými mizí v panice všechny ryby. Otáčíme se a snažíme se zmizet delfínům z dosahu. Zastavuje nás však další záběr na Petrově udici s nastraženým wobblerem MANS. Šňůra mizí tentokrát z cívky ještě rychleji a kapičky potu na Petrově čele nesouvisejí ani tak s fyzickým náporem unikající ryby, jako s obavou, že zásoba šňůry opravdu stačit nebude. Sawad couvá jak může, ale i tak to několik minut vypadá, že ryba nakonec zvítězí. Pak se karta začíná obracet a Petr získává do navijáku zpět desítky metrů šňůry. Když se na hladině objevuje druhý, téměř dvacetikilový kranas, je už jisté, kdo dnes bude králem lovu (a kdo platí večerní drink...). Rybu opět pouštíme a začínáme se přesouvat směrem k severu, kde nás má čekat mateřská loď. Na obzoru se opět objevuje skupinka asi pěti velryb. Za lodí táhneme celkem tři wobblery a dvě povrchová dráždidla. Wobblery se občas ve vodě potkají a zamotají. Během jednoho rozmotávání jdu na příď stojící lodě poppovat a k mé velké radosti mám záběr hned na třetí hod. Ryba míří zcela nekompromisně ke dnu, ale daří se mi ji otočit, přecházím s prutem na záď lodě. Ačkoli první minuty zdolávání byly velmi náročné, rybě záhy dochází energie a po chvilce vylovujeme asi osmikilového kranase.
Okolo deváté míjíme ostrov Maafushi, kde chytáme ještě jedno dvoukilové bonito a pak už projíždíme jeden z proudících sundů a míříme k písčině, kde kotví loď se zbytkem posádky a naší snídaní. Kilometr od lodě, když míjíme jednu z mělčin, útočí cosi na Petrův wobbler, ale šňůra nevydržela razantní nápor útoku dravce. Smotáváme udice a s pocitem dobře vykonané práce se vracíme na loď.
Když o půl hodiny později šnorchlujeme okolo korálového útesu, jsme překvapeni množstvím velkých ryb, které jsou vidět. Během hodiny obeplouvání útesu jsme viděli nejen tradiční množství korálových ryb, ale také hejna desítek dvoukilových kranasů modroploutvých, několik skupin asi pěti-desetikilových chňapalů, u převisů a jeskyní velké kanice, připlula se na nás podívat i dvojíce bíle tečkovaných rejnoků (Siba skvrnitá) a na špici útesu hlídkovalo několik velkých, asi dvacetikilových kranasů. Zdá se, že ryby dnes výrazně zvýšily svoji aktivitu – nejen, že jsme ráno měli více záběrů, ale i pod vodou bylo vidět více velkých ryb a Milan, který muškařil z písčiny, chytil několik půlkilových korálových ryb.
Náš pobyt však dnes končí a po krátké návštěvě hlavního města souostroví Male, kde jsme kromě suvenýrů, nakoupili i čerstvého tuňáka žlutoploutvého (kilo ryby stálo i s filetováním a balením jen 1 dolar!!!), sušeného tuňáka (1 kg za 8 USD), sušeného plachetníka (1 kg za 17 USD), kokosové tyčinky a někteří z nás v místním rybářském obchodě doplnili i zásoby poppů, háčků a jigů.

Byla to naše první rybářská výprava, které se účastnily i naše manželky a proti mému očekávání se povedla.
Celý týden panovalo krásné slunečné počasí ani jednou nezapršelo a teploty se pohybovaly mezi 28 a 32°C. Ve srovnání s Českou republikou nás při návratu 14.1. čekal téměř padesátistupňový teplotní rozdíl a o třicet centimetrů více sněhu!