Maďarsko - Tisza-tó - Reportáže

Rybářské závody na Tisza-tó
Velký počet rybářů má neblahý vliv na množství ulovených ryb - tak je tomu všude a ani jezero Tisza-tó není výjimkou. Poklesu v návštěvnosti se provozovatelé revíru snaží zabránit mimo jiné i pořádáním soutěží v lovu ryb. Jedním z lépe organizovaných a dobře sponzorovaných závodů bude i druhý ročník "Horgászkupa" 17.-18.7. 2004. Patronem soutěže je firma Yamaha. Hádejte, jaká bude první cena...
Bližší informace a přihlášky na http://www.kormorankikoto.hu


Za dravci na Tisu

Patrně většina z nás má v povědomí možnosti maďarských revírů v oblasti lovu kaprů. Někteří již lov v krajině našich jižních sousedů i vyzkoušeli a vrátili se s mnoha krásnými úlovky a nově nabytými zkušenostmi. Napadlo ale někoho z vás, jaké možnosti skrývá tato krajina pro vyznavače lovu dravých ryb? Musím se přiznat, že ani já bych s největší pravděpodobností o Maďarsku jako cíli svých rybářských výprav za dravci neuvažoval. Když jsem však obdržel nabídku od majitele cestovní kanceláře Top Fishing podniknout takovou výpravu do oblasti jezera Tisza-tó, neváhal jsem ani chvilku. Hlavním mottem celé výpravy bylo zjistit, zda může řeka Tisza, po mohutné otravě kyanidem, která ji postihla v únoru roku 2000, nabídnout rybářům místa, kde by mohli s úspěchem provozovat svůj koníček. Jistě máte všichni ještě v živé paměti záběry maďarské televize na tisíce uhynulých ryb, zejména obrovských tolstolobiků, candátů a kaprů. Pouze posbíráno bylo tehdy 130 tun ryb, zcela v řece vyhynuli parma, jeseter, mník, kapr, candát a sumec.

Na začátku května tohoto roku jsme vyrazili směr Brno, Bratislava, Budapešť, Eger, Tiszafured. Naši pětidenní výpravu jsme odstartovali setkáním se zástupci místní turistické a rybářské správy. Při této příležitosti jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací o revíru samotném, o následcích ničivé otravy a schopnosti revíru se s takovou osudovou ránou vyrovnat. Umělé jezero Tisza-tó bylo založeno před třiceti lety, má tři hlavní části, na délku měří přibližně třicet kilometrů, přičemž šířka se pohybuje v rozmezí čtyři sta metrů až šest kilometrů. Celkem zabírá plochu sto dvacet sedm kilometrů čtverečných včetně dvaceti čtyř kilometrů čtverečných ostrovů a ostrůvků, kterých je zde opravdu velké množství. Na březích jezera bylo vybudováno patnáct přístavů, které slouží zároveň jako centra a východiska rybářských výprav. Můžete zde získat mnoho potřebných informací, pronajmout si loď s motorem a případně i rybářského průvodce. Hlavní koryto Tiszy, která jezerem v podstatě protéká, má hloubku třináct až dvacet metrů a je ohrazeno hrází, jejíž budování započalo již před sto padesáti lety. Nejhlubší první část jezera má průměrnou hloubku okolo dvou a půl metru, prostřední část pak přibližně kolem jednoho a půl metru, třetí, prakticky zcela zarostlá část, pak pouze cca jeden metr. Součástí jezera je i soustava slepých ramen, které však tvoří přísně chráněnou rezervaci. Celá vodní plocha je propojena jedenácti kanály průměrné šířky třicet až padesát metrů, které umožňují cirkulaci vody mezi hlavním tokem Tiszy a ostatními částmi a vodní dopravu. Tyto kanály se dají uzavírat a brání tak, mimo jiné, v době vyššího stavu vody usazování nánosů přinášených řekou. Jejich průměrná hloubka se pohybuje okolo čtyř až sedmi metrů. Tato soustava kanálů napomohla též tomu, že Jezero Tisza-tó bylo do jisté míry uchráněno před katastrofickými následky kyanidové otravy. Jezero bylo totiž naplněno na maximální stav a v okamžiku, kdy se otrava přiblížila hlavním korytem řeky, byly otevřeny všechny propustě, čímž se zajistil maximální průtok a koncentrace kyanidu se snížila zhruba o jednu třetinu. Relativně rychle po katastrofě tak došlo k obnově planktonu a bezobratlých, takže ryby, které přežily, měly dostatek potravy pro nadcházející období rozmnožování. A jak už to tak bývá, snažila se příroda napravit to, co spáchal člověk. Rok 2000 byl v této oblasti mimořádně příznivý pro rozmnožování a vyhlášený všeobecný zákaz rybolovu umožnil, jak jsme všichni doufali, rychlou obnovu rybí obsádky. Jestli je tomu opravdu tak, jsme měli možnost vyzkoušet v následujících dnech.

Než však začnu o rybolovu samotném, uvedl bych rád pár slov k úrovni ubytování a poskytovaných služeb obecně. Začnu tím nejlepším - maďarskou kuchyní a pohostinností. Pokud byste měli zajištěn pobyt včetně stravování, ať vás ani nenapadne vzít si s sebou nějaké konzervy! Množství a kvalita jídla zcela přesáhly naše očekávání a u některých z nás i fyzické rozměry žaludků. Pro silnější nátury je pak v hojné míře k dispozici i maďarská pálenka. Zdůrazňuji však „pouze pro silnější nátury". Úroveň ubytování byla různorodá od perfektně zařízených soukromých domků až po campingové přívěsy. To případným návštěvníkům umožňuje zvolit požadovanou cenovou úroveň pobytu. Horší to již místy bylo s kvalitou poskytovaných doprovodných služeb zejména v oblasti, která nás nejvíce zajímala. Lodě, které jsme měli k dispozici, novotou zrovna nezářily, co však bylo mnohem závažnější, motory na tom byly ještě o poznání hůře, přičemž mnohé z nich se nepodařilo vůbec nastartovat. Střídavá byla též úroveň rybářských průvodců. Pokud má být v budoucnu tato lokalita hojněji navštěvována rybářskými turisty, bude zcela nezbytné kvalitu souvisejících služeb zvýšit.

A jak to vypadalo s hlavním cílem naší výpravy - místními dravci? Od počátku nás všichni upozorňovali, že jsme si nevybrali právě nejlepší termín. Hlavní sezóna lovu dravců totiž na této lokalitě začíná na podzim. O tom, že místní znalci měli pravdu, jsme se mohli přesvědčit v následujících dnech. Voda byla v té době již relativně prohřátá, a tak se potravní aktivita dravých ryb odehrávala zejména v ranních a večerních hodinách. Boleni, kterých je zde opravdu velké množství, pak v hojné míře prováděli své nájezdy do početných hejn bílé ryby i v průběhu celého dne. Ulovit tuto opatrnou rybu však nebylo v relativně přikalené vodě vůbec jednoduché. Nejvíce těchto ryb se zdržovalo v přetocích mezi jednotlivými částmi jezera a u výpustí kanálů. Délka ulovených ryb se pohybovala okolo padesáti centimetrů. Osobně jsem jich ulovil nejvíce na pro bolena netradiční zbarvení woblerů - zlaté tělo a oranžový hřbet. Co se týče samotného způsobu lovu, platí přesně to samé co pro naše boleny - navíjet co nejrychleji. Jinou relativně úspěšnou metodou, kterou jsem v průběhu našeho lovu vyvinul, bylo chytání v rychlém proudu za zúženým hrdlem propustě. Woblera jsem nechal jednoduše pracovat těsně pod hladinou a odměnou mi byly impozantní útoky ryb vyjíždějících z postranních vracáků. Pro případné následovatele mám však jednu radu - držte prut opravdu pevně.

Druhým dravcem, na kterého jsme se zaměřili, byl candát. Ten se zde vyskytuje ve dvou druzích - candát obecný (stizostedion lucioperca) a candát východní (stizostedion volgnese). Podařilo se nám ulovit oba tyto druhy, přičemž druhého jmenovaného opravdu v trofejní velikosti přesahující čtyřicet centimetrů. Každý z nás v průběhu pobytu ulovil desítky těchto dravců, bohužel však většinou v průměrné délce třicet až čtyřicet centimetrů. Ulovili jsme samozřejmě i jedince mezi padesáti až šedesáti centimetry, ale těch bylo velmi málo. Největší úlovek candáta hodně přes sedmdesát centimetrů se podařil mému kolegovi. Musím však podotknout, že na zdolání této ryby jsem měl velký podíl i já. V hlubokém tažném proudu pod jednou z výpustí jsem měl záběr na splavávaného twistera. Od počátku bylo zřejmé, že tentokrát jsem natrefil na větší exemplář. Po chvilce boje však bylo jasné, že se jedná buď o malého sumce nebo podseknutou rybu. (Na mojí omluvu - nikdy jsem sumce nechytil, takže nevím, jak se brání.) Klonil jsem se spíše ke druhé variantě, ale přihlížející kolegové ve snaze zvýšit dramatičnost souboje nevylučovali ani první variantu. Rybu jsem zdolával v rychlém proudu bez známky únavy (tedy alespoň na její straně) přibližně deset minut, když se nekompromisně rozjela k předsunutému okraji betonového koryta. Jeden z našich maďarských kolegů začal něco vzrušeně vykřikovat. Pochopil jsem, že asi není něco v pořádku, ale sami uznáte, že alespoň odhadnout význam jeho dobře míněných rad je pro našince velmi složité. Brzy jsem však pochopil. V jediném okamžiku jsem totiž držel v ruce prut se splihlým vlascem. Z překladu našeho tlumočníka (mimochodem tato služba měla mimořádně vynikající úroveň) jsem se následně dozvěděl, že hrana koryta je relativně ostrá, o čemž pravděpodobně ryba velmi dobře věděla. No, co se dá dělat. Všichni zase začali prolovovat tento nadějný úsek. Stačily asi tři hody a kolega stojící vedle mne měl záběr a začal se prát s rybou, která se bránila navlas stejným způsobem. Poučen mou chybou se vyvaroval pustit rybu blíže okraji koryta a po zhruba pěti minutách se mu podařilo vylovit nádherného candáta. Candát to byl opravdu skvostný, avšak byl podseknutý v ocasní části. Jaké však bylo překvapení, když jsme těsně za jeho hlavou objevili mého Twistera. Pravděpodobnost takového úlovku se rovná pravděpodobnosti výhry ve Sportce, mě však přinesla pouze smích kolegů a narážky typu: „Prosím, unavit jednoho sumce na půl druhé odpoledne". Tuto moji roli v našem týmu pouze potvrdila další příhoda, kdy jsem se snažil přelstít bolena lovícího mezi dvěma vyvázanými loděmi. Asi po desátém neúspěšném náhozu se mi podařilo zamotat vlasec okolo motoru jedné z lodí. Poprosil jsem kolegu, ať mi podrží prut a sám jsem se vydal osvobodit nástrahu. Když se mi to podařilo hodil jsem ji do vody a poprosil kolegu ať ji stáhne. Hádejte, co se stalo. No, měl padesát pět a byl krásně vybarvený.

Martin Sušil