Norsko - oblast Senja - Reportáže

Senja v červnu a červenci 2018

Senja 1.-12.7.
V sobotu jsme se vrátili z 12-denního pobytu na Senje a na rozdíl od předchozích turnusů mám úplně jiné zprávy…
Přálo nám hlavně počasí – bylo 11-17°C, ale hlavně foukalo jen 2 dny 4-6m/s a ostatní dny byl vítr 1-2m/s a dalo se vyjet pohodlně až na venkovní plotny mezi ostrovy Senja a Andoya a tam zkusit halibuty.
Ve 4 rybářích se jich nakonec chytilo 18ks – většinou 80-105 cm, jeden kus 120 cm a jeden 125 cm.

V neděli 7.7. se navečer na hloubce 44 m povedl superzáběr – s rybou nešlo hnout a navíc jsme začali driftem sjíždět na hloubky, takže mě Naki musel najíždět první hodinu zpátky na kopec, abychom vůbec měli šanci.
Po 70 minutách jsme rybu poprvé viděli pod hladinou, circlehook seděl vzorně, ale halík si to zabrousil zavčas na dno, takže znovu…
Po 85 minutách a druhé jízdě dolů jsem předal prut Nakimu, protože jsem měl dost a nedal bych víc… Střídali jsme se postupně v pumpování nahoru a brzdění při jízdách dolů.
Kdykoliv se ryba objevila u hladiny, vzala to zase útokem do hlubin a to nakonec 9x !!!
Po 150 minutách ji Tomáš konečně úspěšně zaháknul, dali jsme smyčku na ocas a mohli si oddechnout, pokochat se a vyfotit.
Takže míra je 190 cm a váha 90-95 kg…odhadem, protože jsme rybu s radostí po chvilce vypustili zase zpátky, aby mohla plodit další taková úžasná monstra.
Podtrženo a sečteno:
Lovec: Martin Stroblík, Tomáš Nakládal
Foto: Mikuláš Hradský, Roland Stroblík
Uloveno: 7.7.2018 - zdolávání 17.35-20.00
Hloubka při záběru: 44 m
Nástraha: treska tmavá-keler 35 cm
Prut: Penn Charisma 180-620 g, 240 cm
Naviják: Shimano Saragosa 8000F
Šňůra: WFT průměr 0,32 mm - 51kg
Návazec: Platil 1,1 mm s circlehook 12/0


Krom toho jsme si párkrát zajeli na hloubky na okouníky a vzali jich kolik se hodilo…tahle ryba není o sportovním rybolovu, takže jsme tomu věnovali 2x 2h.
Tresky byly v konzumních velikostech 60-80 cm a pak asi 3ks 100-105 a jedna poslední den 135 cm.

Díky moc, Rodsand je opravdu oáza klidu a užili jsme si to.
Martin S.


Senja 26.5.-1.6.

Tentokrát se moc nedařilo, prakticky skoro celý pobyt nám rybaření znemožňovala vichřice.
Chytali jsme hlavně tresky obecné okolo 80 cm, výjimečně kolem metru. Sem tam se podařil nějaký ten polak a jako bonus asi 10 miliónů mníkovců-brosem.
Ubytování a lodě v Senja Havfiskecenter v pohodě, ale správce je nějakej divnej – německej kovboj žijící v Norsku.

Pavel Ch.

Halibut 190 cm 7.7.2018





Dyroy 23-30 března

Dyroy byl pro mne od začátku do konce plný nových zážitků a překvapení.
Zjistil jsem, že se dá podniknout výlet do Norska i letecky a navíc v březnu a se zimní výbavou. Myslím tím to, že se dá vše spakovat a dostat se na váhové limity zavazadel do letadla. Původně jsem to bral jako nemožné.
Zkrácení času cestování do tak vzdálené destinace v Norsku na méně než čtvrtinu je taky velmi příjemné. Vymotávání 300 m silonu z navijáku v přímém přenosu na pražském letišti, to byl ale pro mě dost šokující zážitek. Protože já, stojící za Pepou, jsem měl v příručním zavazadle všechny navijáky včetně šňůr (cca 600 bm) a 300 m silonu v originálním balení!! Na co budu v Norsku chytat, když mi zabaví všechny šňůry a silony, co mám s sebou do Norska, hned v Praze? To, že jsem prošel prohlídkou bez jakékoliv újmy, to dodnes nechápu a palce mi držel snad i sám svatý Petr. Příště si alespoň nezapomenu dát cívky do hlavního zavazadla...

Dalším nevšedním zážitkem pak byl večerní dojezd na chatu Dyroy se samotným majitelem. To, že se mnou jel jak Vattanen při rallye, to je u něj prý normální a rychlou jízdu mám celkem rád, ale když v půlce cesty zaťal na tvrdo brzdy a táhnul mě ven z auta do -15 st.mrazu, to už jsem zkoprňel a nevěděl co se stalo a ven se mi moc nechtělo. Pan Ragnar začal na cestě rozhazovat rukama, kroutit hlavou a něco Norsky vykřikoval. Teď jsem to už pochopil. Z cesty nalevo nad horami byla k vidění nádherná polární záře žlutozelené barvy, ale napravo nad mořem byla druhá polární záře žlutomodré barvy. Dvě polární záře najednou na úplně jasné obloze! Nádhera, nádherná. Z jeho gestikulace a slov nenormal, nenormal jsem pochopil, že dvě polární záře viditelné najednou jsou i pro něj nevšedním zážitkem. Pro mě to byl zážitek taky velký. Vždyť polární záři jsem viděl poprvé v životě a hned dvě najednou.

Ranní probuzení a zvěstování reality s nevytopenou spodní chatou a zamrzlou vodou bylo kruté, ale bral jsem to tak nějak sportovně, ač tvrzení, že se panu Regnarovi vodu podaří zprovoznit do příštího dne, nikdo nechtěl věřit. A ejhle. Povedlo se. Hned bylo trochu veseleji.
Další pobyt na spodní chatě už byl v pohodě. A možná dobře, že ta voda zamrzla, protože bez toho bychom možná nebyli Regnarovou ženou pozváni na večeři, kde se podávala výborná velryba. Jedl jsem ji taky poprvé v životě, takže taky nevšední zážitek.

A rybařina? Víme všichni, jak se dařilo i nedařilo...
To víte, že jsem se viděl už doma v představách, jak taháme ty největší skreje v Norsku, jak se nám budou ohýbat pruty a jak nás z toho bude bolet v zádech. Realita ale byla jiná a možná až moc krutá. Zima na lodi, stále padá sníh, ryby neberou, vše je nějak jinak, než jsem si v duchu představoval, ale KRÁSNÉ. I ta zima na moři má své kouzlo. A mně se nakonec celý pobyt na Dyroy velmi líbil. Byl totiž nevšední, celkem drsný (to jsem trochu čekal, ale až zas tak...?) ale přežitelný. A já si vlastně svůj sen tak trochu splnil. Vždyť jsem chytil tresku 95 cm přes 10 kg a ta je zatím mou největší. I když ti všichni ostřílení mořští vlci tvrdili, že je to ještě takové miminko, měl jsem z ní velkou radost. Jen škoda, že jich nebylo víc.
Nakonec k nám vlastně bylo i to moře milostivé. Vždyť nás pustilo každý den na rybolov a tomu jsem po příletu do Norska moc nevěřil.

Co mě taky mile překvapilo, bylo i složení účastníků zájezdu. Ač jsem byl proti ostatním chlapům mladé ucho, a se svými mořskými zkušenostmi jsem jim nesahal ani po kotníky, byli nakonec všichni moc fajn a v pohodě.
Zase jsem se něco nového dozvěděl i naučil a poznal nové závisláky na rybařině.

Libor N.



Senja – Veimann
24-31 května

Celkově nás vlny, vítr a sníh trápily značnou část pobytu a zachytali jsme popravdě spíše mizerně. Chytli jsme jednu pěknou obecku přes metr a jinak nic, co by stálo za řeč. Převažovali mníkovci, obecky. Málo tresky tmavé a dva malí halibuti. Ale místo je to parádní, zvažujeme, že bychom tam jeli ještě jednou, určitě se tam zachytat dá skvěle.
Jednou nás vlny potrápily tak, že jsme se vraceli domů přes 3 hodiny rychlostí 2-3 uzly a byli jsme rádi, že se přibližujeme k pobřeží. Ani na vyjížďce s Detlefem jsme kvůli vlnám nezachytali a museli se kvůli sílícímu větru vrátit, přestože ryby braly.

Po dvou dnech, kdy správce lokality Detlefa nebylo možné sehnat a nám už docházel benzín, se jeho přístup radikálně změnil a vše naskočilo jak mělo – benzín i loď. Jednu naši loď pak správce částečně opravil hned druhý den (tekl olej - opraveno, vůle řízení - neopraveno). Hlavně ta vůle v řízení byla ve vlnách nepříjemná skoro až nebezpečná, ale už jsme to neřešili- nebránilo nám to ve výjezdu.
Benzín nám vozil včas bez poplatků. Dokonce s námi i vyjel na moře, což bylo fajn. Zkrátka už nebyl žádný problém. Třetí loď jsme nakonec ani nevyužili, jeden z nás měl permanentně mořskou nemoc a tak nás jezdilo většinou pět ve dvou lodích.

Když jsme spolu mluvili, měli jsme po dvou dnech rybaření spotřebováno cca 140l benzínu ve dvou lodích a bylo to dáno tím, že jsme jeli na místo označené Detlefem (odhadem asi 8 km od "třetího
prstu") na hranu 47 m a byly veliké vlny, takže spotřeba byla vysoká, přestože jsme motory netočili přes 4tis otáček (na rozdíl od pozdějšího přístupu Detlefa, který jezdí „co to dá“).

Jak je vidět na fotkách, mít v partě zkušeného kuchaře, je poklad. Kromě standardních pečených ryb přišlo na řadu sashimi, tatarák z halibuta, steaky...

Chata Veimann je pěkná, jen by stála za trochu údržby, hlavně koupací káď (relaxační bazének) atd.

Vlastně se letos vše točilo okolo počasí. Vítr, sníh a déšť – na něco si zvykneš, ale riskovat se na moři nevyplácí...
Na cestě zpátky leželo na silnici 10 cm sněhu. No a už na cestě tam provianťáci srazili autem ptáka a ten jim zobákem(!) prorazil chladič u úplně nového auta. Auto nepojízdné, ale spravili ho v servisu ve Finsness a půjčili nám náhradní. Cesta tam se zastávkou v servisu a cesta zpět po sněhu – no prostě „paráda“. Ještě štěstí, že většina z nás letěla letadlem.

Díky a těším se na nějakou další výpravu.
David



Senja – Frovag 15-21 května

Zdravíme po návratu z Norska!

Posíláme fotky z výpravy na ostrov Senja do Frovag 15-21. května. Počasí nic moc, ale s rybama jsme se vyřádili.
Největší ryby byli halibuti: 133 cm (28 kg) ulovený na přívlač a 166 cm (60 kg) ulovený na pilkr.
Všechny ostatní halibuty jsme pouštěli.

Norsku zdar přeje
Pavel Ch.


Senja–Frovag
16. září

Po velmi teplém závěru srpna a počátku září, kdy některé dny se dalo rybařit v trenkách a tričku s krátkým rukávem, konečně dorazilo trochu deštivější počasí a ryby jsou aktivnější než v minulých týdnech.
Sice nevypadají fotky v dešti tak hezky, ale úlovky za to stojí: během dneška se v přístavu objevili halibuti 15 a 22 kg, kiloví okouníci a desetikilové tresky obecné.



Senja–Rodsand
22.-31.7.

Na Senje jsme mimo jiné ulovili i jednu velmi slušnou kočku – vlkouše délky 95 cm, hmotnosti 9 kg. Uloven na pilkr 250 g.

Jindřich M.


Senja – Frovag
26. červen

Tak po několika dnech útlumu, kdy ryby škoro nebraly, konečně pořádná ryba – halibut 64 kg ulovený na hloubce 40 m na jig.
Charles


Senja – Frovag 15.-22.6.

Žádné trofejní úlovky se nám nepodařily. Ulovili jsme přes 10 vlkoušů-koček, 5 halibutů a tresky obecné a tmavé.
Největší rybou byla metrová kočka, jinak byl rybolov slabší, což už při příjezdu avizoval správce Charles, ryby prostě v půlce června přestaly brát.
Vyzkoušeli jsme úplně všechno a asi nejúspěšnější byla přívlač na hloubkách 15–40 m, nejlepší nástraha křiklavě žluto-červené kopyto cca 8–10 cm. Roybait a cutbait pro nás velké zklamání, ale bylo to asi právě proto, že jak ryby moc nežraly, tak preferovaly spíše menší nástrahy.
Jinak ubytování, loď, zázemí, doplňování paliva byla absolutní špička.
Vlastimil Č.


Senja – Frovag a Eidet, 1. - 14. červen

Jarní sezóna se na jihozápadním pobřeží ostrova Senja vyvedla. Na počátku května sice ještě zlobilo počasí, ale od poloviny května si většina rybářů užívala slunečných dní s jasnou oblohou a jen mírným větrem.
Kromě tresek obecných a tmavých, byli na programu i vlkouši, okouníci a halibuti. Největší květnový halibut vážil 63 kg.



Senja – Frovag,
květen

Pro radost posílám fotku z Frovag.
Halibut ulovený na přívlač, 8 cm oranžový jig.
Délka ryby 100 cm, hmotnsot 10 kg, zdoláván 15 min., zabral na hloubce 30 m. Prohlížel si nástrahu pod lodí, 2x za ní sjel do hloubky a zpět, na potřetí zaútočil, což udělal chybu.

S přátelským pozdravem
Jan Jeníček


Senja – Rodsand,
červenec

Měli jsme velké štěstí, že tam bylo hodně krevet a tím pádem i hodně ryb.
Tresky tmavé jsme chytali ve sloupci kolem 60 - 90 metrů, byli od 95 cm do
116 cm.
Okouníky jsme chytali v hloubce 200 metrů. Já měla největšího 51 cm,
kamarádka Ivča 53 cm.

Problém byl, že mi upadl foťák na zem a nechtěl moc poslouchat. Bohužel je to na fotkách vidět.


Petru zdar!
Dagmar F.




Senja – Rodsand 7.-17.7.

Největší výhodou našeho pobytu v Rodsand bylo, že jsme nemuseli nikam jezdit, protože ryby byly přímo "před domem".
Vše probíhalo podle plánu, jen paní domácí si chce doplňovat benzín sama a účtuje si 2 NOK za 1 litr benzínu navíc. To by nebyl problém, ale požaduje platbu hotově, což je potíž, protože většina z naší skupiny NOK vůbec neměnila. Všude se platí kartou a každý s tím už počítá. Všichni, kdo pojedou do Rodsand, musí mít s sebou hotovost v NOK na benzín!
Lovili jsme relativně málo tresek obecných, vesměs od 60 do 100 cm.
Naopak hodně bylo kellerů – tresek tmavých (největší 107 cm), občas nějaký mník a mníkovec.
Okouníky jsme chytali slušné – okolo 50 cm, největší měl 53 cm.
Vlkouš ani jeden a halibut také tentokrát žádný. Neměli jsme na něj štěstí, ale jsou tam, malé halibuty jsme viděli plavat pod lodí.
Největším úlovkem výpravy byly tresky tmavé 107 cm – ulovené v dubletě.

Ivana H.


Senja – Eidet 7.-14.7.
Dobrý den,
Chtěl jsem poděkovat za dobrou volbu, kterou jste nám nabídl.
Senja nezklamala. Ubytování i loď bylo velice dobré, označená místa na rybolov fungovala.
Příští rok bychom chtěli opět do Norska, ale ještě někam severněji. To bychom ale již všichni letěli a od vás bychom potřebovali doporučení nějaké ubytovací kapacity ne moc daleko od letiště, aby nestál transfer více než letenka...

Jiří Š.


Senja – Eidet 30.5.-7.6. aneb cesta za Napapiri

Celkem jsme ulovili asi 40 halibutů, největší měřil 125 cm ( 25 kg )
Treska obecná cca 30 ks 80 - 99 cm
Treska tmavá 3 ks 80 - 90 cm
Asi 20 vlkoušů délky 65 - 90 cm
Asi 30 mníkovců bělolemých 60 – 80 cm
Největší halibut byl 125 cm, 25 kg , uloven 4.6.2012 na gumového čolka na hloubce 15 m. nástraha byla v hloubce cca 5 m, použitý vlasec byl Ultra 0,28 mm.

Je 28. 5. ráno a z Prahy vyjíždějí dvě auta natěšených rybářů na sever , v Chomutově nabíráme posledního člena naší skupiny a hurá za hranice . Poslední pumpa , dotankovat a nepříjemné zjištění blinkry neblikají jak mají a ve výbavě ani na pumpě není náhradní žárovka! Ukazuje se , že vysmívaná časová rezerva přichází vhod a problém je odstraněn. Přejezd přes Německo je bezproblémový a na trajekt v Sassnitz se naloďujeme včas. Jízda Švédskem je pohoda, poloprázdné kvalitní silnice, přetneme polární kruh , což se neobejde bez fotografování , neboť většina z nás tak vysoko na severu nerybařila , večer přijíždíme ke Galivare , přespíme v kempu. Ráno ubíhá cesta severskou tundrou podle plánu a hranice do Norska skoro ani neregistrujeme. Po poledni přejíždíme most v Finnsnes a jsme na Senje , ještě pár kilometrů a vítá nás Eidet .
Ubytování probíhá bez problémů sympatický majitel předá lodě a po vybalení můžeme vyplout na průzkum revíru , jenom tak před barák na test , než se začne stmívat , chytáme tresky kolem 60 cm , pár jich bereme k večeři , jenom to stmívání nepřichází a tak po jedné hodině za sluníčka odjíždíme do přístaviště .
Druhý den se domlouváme , na chytání přívlačí na menších hloubkách. Při příjezdu jsme se ptali majitele na počasí odpověděl 2 - 20°C a měl pravdu , přišel i tak zvaný vodorovný déšť se sněhem . Tresky se chytají celkem dobře jenom velikost není přesvědčivá tak do 70 cm.
Další den počasí jako vymalované a navíc i dobrá předpověď počasí a hlavně větru , razíme dál od přístavu a prochytáváme nadějné lokality , na konci poloostrova na členité pláni je vlkouší ráj a tak chytáme zubaté obludy 60 - 90 cm v hloubkách do 40 metrů na pilkříky 60 - 100 gramů a občas na gumy , tresky zachovávají svou velikost.
Další den a opět počasí příznivé jedem prochytat okolí ostrova Dyroya , tady se zvedlo pár halibutů za gumovými kopyty a nechají se vydráždit k záběru v přímém přenosu což je úchvatná záležitost , sice jsou velikostí do 1 metru , ale boj na vláčecím prutě je adrenalinový zážitek , také zde trefujeme hejníčko polaků a při velikosti 80 - 90 cm je to docela mazec. V dalších dnech zkoušíme na hloubkách mníky ,chytají se mníkovci bělolemí do 85 cm kupodivu nejsou ani moc napadení hlísticí a tok jsou vhodnou náplní do vaniček na zmražení. Počasí občas nespolupracuje jak by se nám líbilo a tak jezdíme na vodu podle větru a né podle hodin , nebo přílivu. Díky tomu chytáme blíže a jak se ukázalo je to ku prospěchu úspěšnosti , zkoušíme trolink a přesvědčujeme několik obecňaček těsně pod metr k záběrům , velikost a váha halibutů se zvětšují , nakonec je největším našim halíkem kolegův 125 cm dlouhý a 25 kg vážící krasavec.
Ke konci pobytu se ještě ukázali tresky tmavé , ale jenom do 65 cm, škoda boj s velkou treskou tmavou je překrásný.

Závěrečné vyhodnocení by mohlo znít: rybolov nadstandardní, chyceno přes 40 halibutů ( 65 - 125 cm ). Samozřejmě, že jich pár skončilo v mrazáku, ale většina ještě plave. Tresky obecné do 1 metru, vlkouši a mníci do 90 cm, 3 tresky pollack do 90 cm a tresky tmavé. Odvážíme si každý bednu filetů a pár skleniček tresčích jater, nic se nemá přehánět ...
Cesta domů po E10 a E4 proběhla bez problémů a noc v kajutách na trajektu je příjemná. Kamarádi ještě vstřebávají dovolenou, plovoucí obleky ještě neuschly a já už zase plánuji kdy a kam vyrazíme, Senja byla hodně dobrá volba.

Josef Tomšů

načíst další reportáže