+420 266 610 273

Přidejte se k lidem, které zajímá cestování za rybami!

Vyhledávání

Revíry - destinaceEvropaŠvédskoMjornReportážeZa sluncem do Švédska?

Švédsko - Mjorn - Reportáže

Za sluncem do Švédska? 5.1.2014

MjornKrajina024Jezero Mjorn leží jen 40 km od druhého největšího města Švédska, Goteborgu. Protože se jedná o relativně hluboké jezero (až 50 metrů) a voda je v něm velmi čistá, slouží jako zásobárna a jeden ze zdrojů pitné vody pro Goteborg. Na jeho březích stojí městečko, několik vesnic a desítky rekreačních chat. Větší část okolí však zaujímají lesy a malé farmy. Vzhledem k rozloze jezera (cca 18 x 7 km) zde i přes osídlení na jeho březích vládne klid, který jen o víkendech narušují švédští rekreanti. U jezera Mjorn není žádný rybářský kemp a vzhledem k vodárenskému využití jezera se s jeho výstavbou ani nepočítá. Protože je jezero mezi švédskými rybáři kladně hodnoceno jako dobré loviště štik, okounů a candátů, měl náš švédský partner upřímnou snahu najít zde pro naše zákazníky ubytovaní v hezké poloze. Trvalo však několik let, než se podařilo objevit přímo na břehu jezera dvě hezké chaty, jejichž majitel navíc zajišťuje i rybářské lístky a pronajímá lodě s motorem.
Informace jsou však jedna věc a praktická zkušenost druhá. Proto jsme se ještě před zařazením této lokality do naší nabídky rozhodli uspořádat k jezeru Mjorn testovací rybářskou výpravu. Datum odjezdu bylo stanoveno na 28. květen. Až na jednoho člena výpravy, bylo ostatních pět účastníků akce ve Švédsku již po několikáté. V poledne jsme do mikrobusu naložili zásoby potravin, několik desítek kilogramů vláčecích nástrah a rybářských prutů. Před námi byla 1000 km dlouhá cesta na sever, kterou jsme i se sedmihodinovou plavbou trajektem zvládli za necelých 24 hodin. MjornKrava135MjornOvce113V místě našeho pobytu nás přivítala pravá vesnická idyla: v ohradě se prohánělo několik koní a přímo před chatou se popásalo stádečko ovcí a tři hnědá neuvěřitelně chlupatá stvoření - skotský horský skot. Mezi tím vším vodil housata tucet bernešek kanadských. Majitelé farmy, kteří se zabývají především chovem závodních koní, nám předali chatu, lodě, detailní mapy jezera, povolenky a základní rybářské informace. Nezbylo než vyplout na jezero.
Podle mapy jsme si na jezeře vytipovali několik potenciálně zajímavých lovišť: mělkou zátoku u přítoku jezera, kde měla být teoreticky nejteplejší voda, okraje rozsáhlých rákosin s hloubkou okolo 2 metrů, kamenité hrany ostrovů a mělčiny obklopené hlubokou vodou. Rozhodli jsme se začít s rybařením v severní, mělké části jezera. Jihozápadní vítr pomalu posouval naši loď podél rákosin, jejichž okraj jsme začali prochytávat. V našich krabičkách byly ukryty stovky rotaček, plandavek, twisterů i wobblerů, které se v příštích dnech měly stát pokušením pro gigantické jezerní dravce. Po první hodině rybaření bylo jasné, že zdejší dravci jsou schopni tomuto pokušení vcelku bez problémů odolávat. Při vláčení v okrajích rákosin se nám sice zdálo, že do nástrahy občas nějaká ryba narazila, ale výsledek hovořil jasně - na rybu jsme si zatím nešáhli. Další hodina usilovného vláčení přinesla povzbuzení v podobě tří padesáticentimetrových štiček, kterým naše twistery a wobblery připadaly zajímavé. mjornStikamjornStikabojKluci na druhé lodi na tom byli velmi podobně - čtyři malé štiky a jeden pidiokoun. Rozhodli jsme se změnit loviště a vyzkoušet kamenité části pobřeží, kde dno klesá strmě na hloubku přes 4 metry. Při přesunu na druhou stranu zátoky jsme za lodí táhli wobblery - co kdyby se spletla nějaká ze štik lovících potravu na volné vodě? Kdesi v podvědomí nám rovněž svítala možnost na záběr některého ze zdejších jezerních pstruhů. Těch se sice v jezeře každoročně uloví jen několik desítek, ale vždy se jedná o ryby délky přes 50 cm a ti největší dosahují hmotnosti okolo 5 kg (80 cm). Pstruh nám však souzen nebyl, zato Mirek ve chvíli, kdy jsem vypínal motor zasekl slušnou štiku. Dovedl rybu až k lodi, kde nám v čisté vodě předvedla několik hezkých výpadů. Při výskoku si však uvolnila nástrahu a tak jsme ji neměli možnost změřit, jednalo se však jistě o rybu délky přes 75 cm. Tahle štika jako-by nám dodala víru v přítomnost větších ryb a my začali neúnavně prochytávat tuto část pobřeží. Další záběr se však již nedostavil. Nezbylo než opět změnit loviště. Výběr padl na rákosinu v okolí ostrůvku. Malá hloubka a přítomnost početných vodních rostlin nám sice znesnadňovaly správné vedení nástrah, ale po chvilce jsme ulovili další tři malé štiky. Podle početných záběrů, které se nám nedařilo správně zaseknout, jsme odhadovali, že mělká rákosina je plná malých štik. „Kde je hodně malých štik, tam není velká„ - bylo rozhodnuto změnit loviště. Vyrazili jsme k přítoku, kde jezero vytváří téměř uzavřenou zátoku o ploše několika čtverečních kilometrů. Hloubka v zátoce není větší než 4 metry, voda se zde musí tedy velmi rychle prohřívat, což je v jarním období vždy důležitý faktor. Po půl hodině se však žádný zázrak nekonal. Mirek se dočkal konečně záběrů od jeho oblíbených okounů a Libor si povodil několik menších štik. Se západem slunce se však aktivita ryb začala konečně zlepšovat. mjornStikavyskokUprostřed zátoky se začaly líhnout jepice a objevila se hejna okounů, která jepice z hladiny rychle „odklízela„. Rovněž přibylo záběrů. Většina ryb nám sice při zdolávání spadla, ale během půl hodiny jsme měli na kontě tři malé štiky a jednu délky 68 cm. V té chvíli se k nám připojila loď našich přátel. Jejich výsledek byl výrazně lepší než náš: celkem 31 ulovených štik, z toho 6 přes 60 cm, jedna 76 cm a jeden candát 65 cm. Po celodenní cestě autem a šesti hodinách rybaření jsme byli už dost unavení a rozhodli jsme se pro návrat do chaty. Ve snaze využít každou minutu na vodě a každou kapku paliva, pomalu jsme „trolovali„, tedy vlekli wobblery za jednoucí lodí podél pobřeží. Tenhle způsob rybolovu není příliš tvůrčí a nevyžaduje mnoho dovednosti ani snahy, sami ho zpravidla nazýváme „trottlingem„*. Nicméně při rybaření na neznámé vodě a na hlubokých jezerech je to asi nejlepší možnost jak extenzivně prochytat velké plochy. Slunce již zapadlo a na hodinkách bylo téměř deset hodin, když jsem zasekl rybu. Ryba se však ihned setřepala. O několik vteřin později zasekává i Libor. Právě míjíme místo, kde z hloubky dvaceti metrů vystupuje pětimetrová mělčina - štiky zde pravděpodobně vyrážejí z úkrytů za potravou. Libor opatrně vedl rybu k lodi, kde nám předvedla několik výskoků, ale zářivě oranžový deseticentimetrový wobbler „seděl„. Metr ukázal 89 cm a po krátkém fotografování jsme dravce pustili zpět do hlubin. První odpoledne nás nezklamalo: na zcela neznámé vodě se naší šestičlenné skupině podařilo ulovit celkem 43 štik a jednoho candáta. Uvidíme co přinesou příští dny.MjornCandat046
Namísto zamračeného nebe, které nám slunce prví den našeho pobytu ani neukázalo, nás druhý den o šesté hodině ranní přivítala modrá obloha. Tlak prudce stoupl a předpověď počasí slibovala slunečné počasí i v příštích dnech. Tato výrazná změna počasí nám však příliš štěstí nepřinesla. Celé dopoledne jsme se trápili v okolí rákosin i na kamenitých hranách hloubek, ale téměř bez úspěchu. Liborovi se podařilo z hustého porostu vodních rostlin „vydolovat„ na gumovou rybku dvě padesáticentimetrové štičky a Mirek si šáhl alespoň na okouna, jinak však sluncem zalité pobřeží lákalo spíše k opalování než k rybaření. Pomalu jsme objížděli jednu zátoku po druhé, záběry dravců však přicházely sporadicky a často byly velmi „vlažné„ - ryby při zdolávání padaly. V jedné ze zátok si na sluncem vyhřátém kameni užívala pohody při odpoledním pikniku švédská rodinka. Nechtěli jsme rušit jejich soukromí, ale dva metry hlubokou zátoku obklopenou hlubokou úžinou oddělující dva ostrovy jsme „vynechat nemohli„. Naše wobblery a gumové rybičky zasvištěly vzduchem a pomalu pátraly po dravcích mezi porosty vodních rostlin. Bum! Jednoznačný a razantní záběr dával tušit, že jsem z polední letargie vyrušil větší štiku. Následovala hezká série výskoků. Švédi na břehu přerušili oběd a se zájmem sledovali naše počínání. mjornStikajaŠtika sice nepatří mezi velké bojovníky, ale tahle měla sil víc než dost a skoky byly zřejmě její oblíbenou disciplínou. Předvedla nám několik skoků a úniků po vodní hladině při kterých jí naštěstí jednoháček gumové rybičky seděl pevně v koutku tlamy. Vylovení, přeměření a opětovné puštění dravce na svobodu bylo švédským publikem odměněno potleskem. Úklonou jsem slušně poděkoval za potlesk a pak jsme zamířili zpět k naší chatě. 78 cm - to byla hezká tečka za dopoledním rybařením. Nicméně spánkový deficit nás nutil k návratu. Den bude ještě dlouhý a všichni jsme se potřebovali schovat před pálícím sluncem a odpočinout si před večerním rybařením. Po vydatném obědě jsme jeden po druhém usnuli a probudil nás teprve Mirek, který se v pět hodin odpoledne nemohl dočkat až zase nahodí. Hladina jako zrcadlo a stále ještě intenzivně pálící slunce však nadšení nás ostatních poněkud ochlazovalo. První dvě hodiny rybaření daly za pravdu pesimistům: ani záběr. Čekali jsme, že se štiky, alespoň ty menší, přijedou vyhřívat do mělčin, ale nebylo tomu tak. Ani volba moderních nástrah - jerků nepřinesla úspěch. Teprve se západem slunce nás z letargie vyburcovalo několik malých štik a okounů. Když jsme se před půlnocí opět sešli v chatě, napočítali jsme za celý den celkem jen 25 ulovených štik, kdy každá pátá měřila přes 60 cm. Protože předpověď počasí slibovala slunečno, bezvětří a teploty přes 20 stupňů, rozhodli jsme se poněkud změnit náš denní režim: ráno vstávat mezi 4. - 5. hodinou, rybařit do deseti a po polední pauze zkoušet štěstí mezi 17.00 - 23.00.MjornSiesta139
Slunce nás sice pravidelně budilo okolo čtvrté hodiny ranní, ale málokdy se nám podařilo vyjet na jezero před šestou. Silné sluneční paprsky a pasivita jezerních dravců nás přesto přiměly k ukončení dopoledního rybaření okolo desáté hodiny a naše naděje se upínaly spíše k večerním hodinám, kdy se aktivita ryb přeci jen zvyšovala (o nádheře večerní atmosféry na klidné jezerní hladině nemluvě). Odměnou za snažení nám v příštích dnech mělo kromě opálených tváří být okolo třiceti štik denně. To na 6 rybářů není žádný zázračný výsledek, ale za stávajícího počasí jsme lepšího výkonu schopni nebyli. Asi čtvrtina ulovených štik měřila přes 60 cm. Mezi úlovky se objevilo i pár candátů délky okolo 65 cm, čtyřiceticentimetrový okoun a půlmetrový jelec jesen. V čisté vodě prosluněných zátok jsme nejednou pozorovali i nádherné půlmetrové líny, ale k jejich lovu jsme bohužel vybaveni nebyli. Libor s Tomášem se několikrát pokusili dráždit zdejší štiky s muškařským vybavením, nicméně streamerů si všímaly jen malé štiky.
Jeden večer jsme navštívili 15 kilometrů vzdálené lesní jezero Lilla Lovsjon, do kterého místní rybářské sdružení vysazuje pstruhy duhové. Povolen je zde pouze lov ryb na umělou mušku a kromě vysazených duháků zde žijí i pstruzi obecní, líni, cejni, okouni a štiky. Naše obavy, že voda v jezeře bude na brození příliš studená se ukázaly zbytečné - slunečné počasí dokázalo vodu ohřát na plných 20 stupňů! V jezeře se líhlo množství velkých májových jepic, které okouni i pstruzi ochotně baštili. Žádný trofejní úlovek nás na Lilla Lovsjon sice nečekal, ale muškaření odměněné několika 45-centimetrovými duháky a množstvím okounů bylo příjemnou změnou. mjornZapad
I když byl náš pobyt u jezera Mjorn díky počasí vhodný spíše k opalování než k rybaření, podařilo se nám ulovit celou řadu hezkých ryb a především jsme v revíru rybařili téměř sami - jen několik desítek kilometrů od Goteborgu jsme ničím a nikým nerušeni strávili týden rybaření a báječného odpočinku. Zájemci najdou další informace o jezeře Mjorn na http://www.top10fishing.com

*z německého „Trottel„ – hlupák (poznámka autora pro méně chápavé).

Celkový počet ulovených štik v průběhu testovací výpravy na jezero Mjorn 29.5.-5.6. 2004 (celkem čistých 5 dní rybaření, resp. 10 polovin dne rybaření).
Loď č. 1: celkem uloveno 119 štik, z toho 33 nad 60 cm
Loď č. 2: celkem uloveno 81 štik, z toho 14 nad 60 cm
Dále uloveni 3 candáti délky 50-65 cm, 1 jesen délky 50 cm
Nejdelší ulovená štika měřila 89 cm a nejdelší okoun 40 cm

Reportáž sepsal Zdeněk Edelmann, 5.1.2014