Švédsko - Getno Gard - Reportáže

Getno Gard 13.20.5.2023

Jedním slovem NÁDHERA, obrovská spokojenost, užili jsme si to maximálně. Všechno fungovalo tak, jak mělo. Ubytování super, domluva s personálem perfektní... prostě dovolená za jedna!

J.S.


Getno Gard 5.-12.6.2021

Štiky se ještě asi třely a byly zalezlé v rákosech, nakonec jsme jich ale zhruba 40 ks zdolali.

Největší ulovená štika měřila 91 cm (viz. foto), skočila po upraveném spinnerbaitu.

Karel J.


9.-16. září 2017

Byli jsme v Getno poprvé, takže jsme byli lační po informacích. Těch je však celkově k nalezení, napříč všemi kanály, málo.

Getnö je úžasné místo, ale poměrně těžká voda. Na jezeře je množství neznačených kamenů v hlavních plavebních koridorech. Kameny se nacházejí těsně pod vodou a jsou velice nebezpečné.
Bez kvalitního echolotu nejlépe s GPS je plavba hodně náročná.

Celkem uloveno:
Okoun přes 100 ks, obvyklá délka kolem 20 cm, nej ulovený 38 cm
Štika 8 ks, většinou kolem 60 cm, nej ulovená 75 cm
Candát 13 ks, obvykle kolem 50 cm, nej ulovený 62 cm

Tomáš B.



Květen
Co se počasí týče, byl letošní květen tak trochu špatný vtip. Led ležel na jezeře až do poloviny dubna, pak jsme zažili dva týdny hezkého počasí a v druhé polovině května skoro pořád pršelo a foukal vítr. Zatímco na severu Švédska bylo slunečno a teploty přes 20°C, u nás na jihu je opravdu hnusně.
Ale co se ryb týče, tak se letošní sezóna zatím vyvíjí velmi příznivě.
Zasílám několik příkladů z letošních reportů o úlovcích:

Skupina z Rakouska 11 - 18 Května
24 rybářů ulovilo celkem 221 štik (99% catch-n-release)
10 štik bylo přes 90 cm, 20 mezi 80-89 cm.
Největší okoun měřil 40cm.

Skupina z Německa 27.4-4.5
Tahle parta k nám jezdí už 12 let. Podle nich zažili letos nejlepší rybaření, co do Švédska jezdí.
Největší štika měřila 101cm, vážila 8,5kg. Všechny ulovené ryby byly puštěny na svobodu.

Skupina z Německa v termínu 18-24 květen
6 rybářů ulovilo celkem 96 štik, 14 okounů a 3 candáty, vše catch-n-release.

Z Getnö Gard zdraví
Ingrid


Květen 2012
Letošní květen se moc nevydařil. Po teplém dubnu se v prvním květnovém týdnu prudce ochladilo a teploty okolo 10°C vydržely až do 20.5. Pak se sice oteplilo až na 25°C, ale prudké výkyvy počasí ryby nekvitovaly s povděkem.
Teprve koncem května se aktivita ryb ustálila v dobrém slova smyslu a hlavně štiky začaly brát.
V závěru května byly našimi hosty uloveny tři velké štiky:
21.5. 104cm, 8,1kg
25.5. 105cm, 8,5kg
30.5. ulovil rakouský rybář, pan Robert Lintner štiku délky 123cm o hmotnosti 11,5kg (viz foto).

Z Getno zdraví
Ingrid


12.-19.5.2007
Byla to naše již třetí výprava do Getno. Revír sice dobře známe, ale ochlazení, které vydrželo do poloviny našeho pobytu nám udělalo čáru přes rozpočet.
Chytali jsme vesměs méně štik než obvykle a především menší okolo 50 cm. Ale mezi úlovky se nám přimotala i jedna štika 109 cm ulovená na trolling a dvě devadesátky. Candáti letos jen čtyři...
Otta S.

Květen 2003
Počátek května byl na jezeře Asnen v revíru Getno Gard ve znamení velkých ryb. Denně jsou loveny štiky délky 70 - 100 cm a byla ulovena i trofejní štika délky 124 cm (hmotnost pouze 11 kg).
Sezóna 2003 znamená pro revír Getno důležitou změnu - z důvodu ochrany ryb v období tření jsou v květnu hájeni candáti.

Getno Gard - říjen 2000
V současné době není cestování za rybami jen pro vyvolené. Již dost našich rybářů si vyzkoušelo rybolov v cizích zemích. Mezi nejoblíbenějí a nejnavštěvovanější státy Evropy patří Švédsko. To, že Švédsko a zvláště jeho jižní část oplývá mnoha jezery, vědí téměř všichni z hodin zeměpisu. Bohatství ryb, která jihošvédská jezera skrývají je obrovské a stojí za to vyzkoušet, jaké trofejní kusy v těchto vodách plavou.
K větším jezerům, která jsou v jihovýchodní části Švédska, patří jezero Asnen. Svojí plochou cca 30 000 ha patří mezi ta větší. Průměrná hloubka jezera se pohybuje kolem 3 až 5 metrů, maximální hloubka je něco málo nad 20 m. Jezero je velice členité, břehy jsou rozbrázděny mnoha zátokami a rozděluje ho spousta kamenitých ostrůvků, ale i větších ostrovů. Bohaté rákosové porosty v pobřežní části poskytují rybám nezměrné množství úkrytů. Tyto podmínky nejvíce vyhovují štikám, které patří mezi nejčastější obyvatele. Dále se v jezeru vyskytuje v hojném počtu okoun. Mezi méně časté úlovky patří candát. Vedle dravých ryb zde žijí cejni velcí, líni, plotice a perlíni.
Jezero je rozděleno na několik rybářských revírů, některé jsou v soukromém držení, některé vlastní stát. Mezi nejznámější patří Getne Gard. Revír a rybářské centrum, které vlastní a provozuje pan Lennart Olsonn, patří k nejznámějším. Jeho revír se rozkládá na 1000 ha jezera. Revír Getne Gard je znám v celém Švédsku, ale i daleko za jeho hranicemi. V roce 1999 byl Getne Gard vyhodnocen jako rybářsky nejlépe vedený revír ve Švédsku, což je vysoká pocta panu Olsonnovi.
Rybářské centrum Getne Gard je na jednom z větších ostrovů. Pro rybáře je připraven dostatek menších i větších chat a chatek roztroušených podél příjezdové silničky. Na jejím konci je budova recepce a restaurace. Na návršíčku nad jezerem domek pana Olsonna.
Do Getne Gard přijíždíme kolem 8 hodiny ráno. Pan Olsonn na nás již čeká. Po krátkém uvítání nás zve na „malou snídani„, kterou neodmítáme. Při kávě a obložených chlebech se dovídáme, že ryby moc neberou, protože počasí nestojí za nic. Je prý moc teplo. Sem tam se nějaká ryba chytí, ale je jich málo. Pojedeme se podívat na jedno z hlubších míst, která bývají obvykle v tuto dobu docela úspěšná.
Ubytováváme se v útulné chatě a během 10 minut jsme již připraveni na ryby. Počasí nestojí za moc, nízké mraky, sem tam lehká přeháňka. V loděnici nasedáme s panem Olsonnem do dvou lodí s motorem a vyjíždíme na jezero. Za 15 minut jsme na místě. Hluboký průliv mezi dvěma ostrovy a velká hluboká díra dozajista skrývají nějaké ryby.
Zakotvujeme na okraji. Na doporučení pana Olsonna dopadají do vody velké modré plastové rybky. Po 10 minutách zaznamenává Honza první záběr. Zásek sedí a první štika musí nedobrovolně zamířit k lodi. Je malá, cca 50 cm délky není nic moc, ale dostatečně nás to povzbudí k dalšímu házení. Po 20 minutách bez záběru vyměňuji prut s velkou nástrahou za lehký „twisterový„ proutek. Na vlasec 0,14 navazuji menší 5cm twister perleťové barvy. Nához, nástrahu nechám dopadnout na dno a pomalými potaženími jí přitahuji k lodi. První záběr na sebe nedává dlouho čekat. Ryba statečně bojuje, tenký vlasec chce větší opatrnost při zdolávání, ale ve vodě nejsou žádné vázky, tak se není čeho bát. Po chvilce přivádím rybu k lodi. Je to okoun a není nejmenší, ale k místním obrům nepatří. Pouštím ho a doufám, že nebude poslední. Za chvilku mám opět záběr, je to zase okoun, ale podstatně menší než ten první. Měním twistera za malou plastovou rybku o délce 8 cm (polský RELAX) - bílé tělo, karmínově červený ocásek. Nahazuji ji, nechávám dopadnout na dno a začínám ji pomalu přitahovat. Cítím, jak nástraha přesně kopíruje dno, které asi 5 m před lodí začíná prudce vystupovat z hloubky před námi. Rybka se pomalu šine po svahu vzhůru a v jeho horní třetině přichází záběr. Razance, se kterým je proveden dává tušit, že to bude něco jiného než okoun. Lehce přisekávám. Způsob, jímž se zaseknutá ryba snaží uniknout, dává tušit štiku. „Jen aby neměla celou rybičku v tlamě„, říkám si v duchu. „To pak nemám mnoho šancí, protože čtrnácku vlasec přepiluje v okamžení.„ Snažím se ji zdolávat s citem a nedonutit ji k výskokům. Asi po necelých dvou minutách je znát, jak začíná ochabovat. Přitahuji si ji k lodi, má kolem 65 cm. Rybka vězí pěkně v koutku tlamy, takže nebezpečí překousnutí vlasce bylo minimální.
Osvobozuji ji od háčku ještě ve vodě, chvíli postává vedle lodi, jakoby nevěřila že je volná, pak však prudce odplouvá. „Jsou tady„ pronáší Zdeněk, kterému se na 15cm modrou plastovou rybku podařilo ulovit cca 25cm okouna. Přemýšlím, nemám-li dát lanko, nebo spíše laníčko z wolframu, tak jak jsem to již vyzkoušel v létě na Nechranicích. Přirozená lenost mi však říká, že vlasec stačí, když to neukousla tahle, tak ani jiná nemá šanci. Několik náhozů je bez záběru a odplata je zde. Jemné zaváznutí dává tušit okouna. Přisekávám, v tu ránu vlasec zplihne a některá z místních štik volně odplouvá i s mojí rybkou do hlubin. Je vidět, jak rychle zdejší „spravedlnost„ pracuje.
Když už jsem bez nástrahy, vyzkouším alespoň vertikální vláčení. V krabičce hledám své oblíbené „mikropilkery„. Mám jenom tři, což je dost málo. Jeden navazuji a spouštím do „hlubiny„. Nástrahu nechávám dopadnout na dno, špičkou prutu ji uvádím do pohybu, rozkyv není nijak velký, cca 5 až 10 cm. Sem tam nástrahou klepnu o dno, aby zvířila obláček kalu. Tuto metodu jsem již spolehlivě vyzkoušel na mnoha místech, která jsem navštívil a vždy byla úspěšná. Ani zdejší okouni neodolali a jeden je již na háčku. Není velký, ale mám z něj radost. Mikropilker prostě funguje. Ještě se nám podaří ulovit několik okounů a to jak na twistery tak na mikropilker. Potom přijíždí pan Olsonn s druhou lodí. Nyní prý projedeme celý revír, abychom se s ním seznámili. Startujeme motor a vyrážíme.
Jezero Asnen je opravdu velice členité a štikám se v něm musí dařit. Spousta zátočinek, rákosových polí, kamenných ostrůvků láká k zastavení a nahození. Zastavujeme u skupinky kamenů čnících z vody, párkrát nahazujeme. Bohužel, štiky nespolupracují. Blíží se poledne, tak končíme lov a jedeme na oběd. Odpoledne se prý podíváme na malé jezero s duháky.
Ano, je to tak. Asi 500 m od chaty, ve které jsme ubytováni je asi 4ha jezero,ve kterém je možno lovit pstruhy duhové. Bereme si loďky a nedočkavě vyrážíme na jezero. Lovím na mušku, ale ryby nechtějí spolupracovat. Jen Petrovi, který zůstal nedaleko, mola se daří. Za první hodinu chytání ulovil 3 ryby. Duháci prý nejsou moc velcí (na místní poměry), cca 40 cm, ale kolikrát se poštěstí lovit u nás tak "velké" ryby. Na vodě zůstáváme až do soumraku, který přichází kolem 16.30; je znát, že jsme na severu.
Druhý den ráno se na menších lodích vydáváme na vodu sami. Na doporučení pana Olsonna zůstáváme u přístaviště. Bohužel počasí nám moc nepřeje, sem tam sprchne a fouká silný vítr, ryby neberou. Rozhodujeme se, že vyzkoušíme tzv. trolling.
Tato metoda lovu je ve Švédsku snad nejoblíbenější. Jejím základním principem je, že se nástraha uvádí do pohybu pohybem lodi. Jako nástrahu používají vesměs větší wobbler, 12 až 18 cm. Na mělčích vodách, jako je například i jezero Asnen, jsou oblíbeny mělce potápivé modely. Mezi nejpoužívanější patří modely od americké firmy Bomber, Storm nebo finská Rapala či Nils Master. Prut používají Švédové spíše měkčí a na multiplikátor o délce 240 nebo 270 cm.
Navazujeme tedy velké wobblery, pouštíme je asi 30 m za loď a pomalu vyrážíme. Rychlost jízdy má být přibližně 4 km za hodinu. Nástrahy se zaříznou do vody, mírně ohnou špičky našich prutů. Jejich kmitavý pohyb přenášený po vlasci nás "dráždí" a očekáváme záběr. Po chvilce jízdy Honza přisekává a začíná něco zdolávat. Zastavuji motor, stahuji svůj wobbler. Honza má podle všeho na prutě štiku. Je menší, ale má z ní radost. Vždyť je to jeho první na trolling. Trollujeme ještě asi 3 hodiny, ale ryby nemají zájem. Počasí se zkazilo, prší. Končíme s lovem a vracíme se do přístavu.
Na závěr mohu konstatovat, že jezero Asnen zajisté skrývá zajímavá překvapení v podobě velkých štik i okounů. Nás trochu doběhlo počasí, protože na dobu, ve které jsme zde byli bylo nezvykle teplo a ryby na to reagovaly po svém, prostě nebraly. Jinak mohu říci, že zdejší revír je velice zajímavý a rybáři, který jej navštíví může přinést životní úlovky a bude se sem rád vracet.
Zajištění informacemi pro rybáře je v Getne Gard velice dobré a tak je zde cesta k úlovku jednodušší a rychlejší. Pan Olsonn se velice snaží aby byl jeho revír zajímavý a navštěvovaným místem. Za to mu mnozí rybáři děkují.

Jan Slavík
Rybářství, leden 2001