Řecko - Dodekanesos - Reportáže

Dodekanesos 27.10.-14.11.2021

Od roku 2020, kdy jsme pořádali první testovací výpravu do řeckého souostroví Dodekanesos, víme, že lov velkých tuňáků a kranasů oceánských (amberjack) je v některých lokalitách až překvapivě úspěšný. S ohledem na rybářskou etiku i předpisy je však cílený lov velkých tuňáků problematický a tak jsme se tentokrát zaměřili více na lov menších ryb, resp. na hladinovou přívlač z mol a ze břehu a na vertikální přívlač-jigging z malých lodí.

Na ostrově Rhodos jsme podnikli osvědčený výlet cílený na lov olihní. Koncem října mělo moře pořád ještě příjemných 22°C a denní teploty se pohybovaly kolem 22-24°C, ale při nočním lovu olihní se i za bezvětří nebo mírného vánku může dostavit pocit chladu. Opět se potvrdilo, že brát s sebou na loď „nerybáře“ (manželky a partnerky) nemusí být vždy dobrý nápad. Dobře míněné pozvání na romantickou večerní vyjížďku lodí se pak díky emancipací vybičovaným egům partnerek může projevit v opakované kverulování na téma:
„Tak už něco chyť, ať můžeme jet na večeři“
nebo
„Jestli si myslíte, že tady budeme kysnout do půlnoci, tak to se teda pletete“
nebo až dětsky znějící
„Pojeďme zpátky, mně je tady zima.“
Logické a konstruktivní argumenty typu „Neremcej a vem si taky do ruky udici, ať se zahřeješ a máme dřív nachytáno“, však namísto řešení působily spíše jako červený hadr na býka nebo olej přilévaný do kotle.
Nepomohlo ani kapitánovo pobízení partnerek, ať také zkusí své štěstí a um. A po pravdě řečeno: ty bestie hlavonohé zrovna opravdu moc nežraly. Někdy se jich za pár hodin dají ulovit desítky, ale tentokrát jsme byli rádi za každou ulovenou oliheň. Ale grilované olihně plněné sýrem feta s paprikami, to zas všem chutnalo, to jóóó, ale zůstat o pár hodin déle v noci na lodí, to néééé. S ženskýma na lodi je to holt těžké.


Z Rhodu jsme se následně trajektem přesouvali na ostrovy Tilos, Nisyros, Kos a Kalymnos. Provázelo nás stabilní podzimní počasí obvyklé pro tuhle část Evropy: voda 21-23°C, denní teploty 18-24°C, noční teploty na pobřeží 16-19°C. Bydleli jsme vždy v pensionech nebo apartmá přímo u pláže, takže jsme se rybaření mohli věnovat kdykoli se nám zachtělo.
Bohužel jsme narazili na jeden problém: bylo těžké, přímo nemožné najít rybáře, který by byl ochotný vzít nás na palubu své lodě a podělit se s námi o své zkušenosti.
Nejprve nám to nebylo jasné, ale pak jsme pochopili: báli se udání, že si přivydělávají vozením turistů. A to si v dnešní době, kdy většina komerčních rybářů závisí na dotacích a daňové i další kontroly jsou na denním pořádku, každý majitel lodě rozmyslí. A najímat si rybářské lodě, které mají licenci na sportovní rybaření (a obvykle účtují kolem 100 EUR/hodinu), se nám moc nechtělo. Nehledě na cenu je realita programu drtivé většiny lodí, které pořádají tzv. „sportovní rybaření“ spojená s naplněním lodě co největším počtem osob a projížďkou kolem pobřeží spojenou s několika zastávkami vyplněnými buď koupáním nebo lovem čudliček. A čudličky, to nás opravdu nezajímalo – jejich lov rádi přenecháme místním komerčním rybářům, kteří den co den filtrují zátoky a pobřeží svými sítěmi a zaměřují se na lov rybek délky 10-30 cm.
Nakonec se jako nejlepší řešení jevil pronájem motorové lodě, kdy jsme si pak rybařili podle svého – tam, kde jsme chtěli a jak dlouho jsme chtěli a s kým jsme chtěli. Ale zdaleka ne na každém ostrově, resp. ne v každém přístavu se nám podařilo sehnat lodě k pronájmu. Ale nakonec jsme na některých místech uspěli.
Rybaření ze břehu má dle našeho názoru smysl jen za svítání, což v první polovině listopadu bylo mezi 6.15-7.30 ráno. Později už se větší ryby u pobřeží buď nevyskytují nebo rybaření znemožňoval pohyb lodí v okolí mol, přítomnost koupajících se lidí apod.
Z mol jsme lovili barakudy délky 50-85 cm (na 12-14 cm poppy a na jerky) a pelamidy (bonita, na težké plandy-pilkiny 40-80 g a štíhlé gumy tvaru úhoře/mihule s hlavičkou 40 g). Překvapivě se jedno ráno podařilo ulovit i bonita kolem 3-4 kg (délka 60 cm), což bylo zřejmě dáno velmi větrným počasím předchozí den, kdy se hejna těchto ryb ocitla blíže k pobřeží, než obvykle. Styl přívlače na bonita pochycený od místních rybářů byl dvojí: První byla normální, jen poněkud rychlá přívlač nástrahy asi metr pod hladinou. Druhý spočíval v náhozu, naviják ponechat odklopený (čímž na odvíjejícíse šňůře vznikne pytel), pak 10x rychle navinout, případně pracovat prutem, pak opět odklopit naviják a nechat propadnout na dno, zase 10x rychle navinout, ještě jednou nechat s odklopenou cívkou propadnout na dno a pak rychle navíjet. Tenhle styl přívlače, resp. speed-jiggingu u dna lze samozřejmě provádět jen tam, kde je dno písčité nebo bez vázek (což třeba v Kamári bylo).
Pro rybaření z pronajaté lodě je samozřejmě důležitá znalost místních podmínek (přítomnosti zlomů, podmořských kopců a mořského proudění) nebo alespoň přítomnost kvalitního echolotu. Ani jedno nebylo naším bonusem, což jsme nahradili vyšším úsilím a snahou. Cílili jsme na menší tuňáky, chňapaly, zubatce, pražmany a případně velké kranasy oceánské-Dumerillovi (amberjack). Na kranasy jsme tentokrát nenarazili, lovící tuňáky jsme opakovaně viděli, ale na naše jigy nereagovali. Takže jsme se nakonec zaměřili na ryby dna v místech, kde se nám podařilo najít slibný zlom (což s ne vždy funkčním echolotem bylo těžké). Příště si s sebou vezmu vlastní echolot nebo alespoň mořskou mapu v GPS nebo v telefonu. Většinou jsem lovil s jigy 100-150 g na hloubkách 50-120 m. U místních rybářů jsme zaznamenali jen úlovky čudliček délky 10-30 cm, případně na vláčené mrtvé rybky lovili ryby zřejmě z příbuzenstva mečounů – tvarem těla byly něčím mezi jehlicí a mečounem, délky 1-1,5 m (cca 6-10 kg). Já jsem na jig ulovil největšího zubatce (Dentex dentex) délky 53 cm.


Ale i tak to bylo hezké rybaření, kromě 2-3 dnů, kdy přecházela fronta doprovázená silným větrem, bylo po celé tři týdny krásné listopadové počasí s modrou oblohou a teplotami kolem 20°C. Tohle byl listopad podle mého gusta.
Do dalších let máme díky letošní výpravě připravené další zajímavé rybářské lokality na ostrovech řeckého Dodekanesu a už dnes se těším na podzim 2022, kdy se do téhle části Řecka vypravíme zas.

Zdeněk Edelmann