Norsko - oblast Soroya-Loppa - Reportáže

Po noční vyhlídkové jízdě z letiště Tromso do Oksfjordu, jsme v poledne 7.6. dorazili do osady Sor Tverrfjord. Únava po dlouhé cestě, mírný déšť, dobrý oběd a několik přípitků na zdar výpravy nás přesvědčilo, že by bylo dobré nejprve se pořádně prospat a vyrazit na ryby až s nadcházejícím přílivem. Několik nedočkavců sice vyrazilo na molo dráždit malé tresky s přívlačovými pruty, ale my rozumnější jsme zvolili odpočinek na lůžku.
Informace od českých, polských a britských rybářů, kteří byli na Loppě týden před námi, byly více než optimistické – čtveřice Angličanů ulovila za týden celkem 50 halibutů a 14 tresek délky okolo 120 cm a rovněž ostatní rybáři hlásili úlovky halibutů (10-40 kg) a tresek okolo 120 cm.
Já jsem na Loppě již po třetí, Hába, Mirek a Pavel už dříve rybařili ve středním Norsku a Luděk je vlastně nerybář, který se teprve krátce před výpravou teoreticky seznámil s principem mořského rybaření a ovládáním rybářského prutu s multiplikátorem. Ale jak ukazuje praxe, nováčci umí překvapit.

Středa 8.6.
První den jsme se vypravili k severnímu výběžku ostrova Silda. Začali jsme chytat okolo zlomů hloubek, kde se plató v hloubce 40-70 metrů láme do hloubek nad 200 metrů. Ryby braly, ale jednalo se „jen“ o mníkovce, tresky jednoskvrnné a tresky obecné ve velikostní kategorii 60-90 cm. Zkoušeli jsme postupně prochytávat několik míst na zlomu, ale větší úlovky se nedostavili. Teprve když jsme se přesunuli do mělčích pasáží mezi Sildou a Loppou na hloubky okolo 40 m, ulovili jsme první metrové tresky, Zdeněk metrového mníkovce a Hába i jednoho halibuta délky 80 cm. Celý den bylo téměř bezvětří, zataženo nízkou oblačností a příjemně teplo – okolo 10-15°C. V hale, kde se čistí ryby, jsme se sešli se skupinou rybářů, kteří přivezli rovněž několik metrových tresek a vlkoušů délky 70-80 cm.

Čtvrtek 9.6.
Přes noc se vyjasnilo a ráno byly okolní hory zalité ostrým sluncem. Po vydatném obědě vyjíždíme před třetí hodinou na moře. Tentokrát je naším cílem severní a západní pobřeží ostrůvku Loppa.
Rybařit jsme začali při severovýchodním pobřeží Loppy na hloubce okolo 30-45 metrů. V podstatě to byla místa, kde jsme viděli lovit rybáky a racky. Dno nebylo nijak členité, ale tresek 80-100 cm tam bylo spousta. Kromě tresek obecných jsme se několikrát trefili i do tresek jednoskvrnných 50-60 cm a malých tresek tmavých 30-60 cm. Večer jsme se pak přesunuli na hrany severozápadně od Loppu, kde hloubka padá z 60 na 200 metrů (tresky obecné okolo metru) a později jsme prochytali i okolí podmořské hory Loppaboen (jen malé tresky) a nakonec jsme si hezky zachytali okolo poloostrovů na jihozápadním pobřeží Loppy na hloubkách 20-40 metrů (vlkouši, halibut, tresky). Zdá se, že větší ryby jsou především na mělčinách mezi 20-40 metry. Na cestu ze Sor-Tverrfjord na loviště severně od Loppy a zpět jsme projeli skoro celou nádrž benzínu.
Pavel chytil halibuta na stříbrný 300 g pilkr hned na první spuštění ještě na mělčinách při severovýchodním pobřeží Loppy a další halibut mu vyjel opakovaně až na hladinu na západním pobřeží Loppy a útočil na malého kelera, který visel na Pavlově pilkru. Vždy vyjel na hladinu a snažil se polknout kelera, pak se nás lekl a zmizel. Jakmile Pavel spustil pilkr s kelerem opět hlouběji, halibut na něj znovu útočil a nechal se dovést až na hladinu. Já jsem halibuta chytil stejně jako pstruha na suchou mušku - halibut sledoval gumovou rybku (modrobílý Storm, 18 cm, 250 g) až na hladinu. Když jsem viděl, že mi za nástrahou jede platýs, podržel jsem mu rybku přímo na hladině, kde ji s hlasitým srknutím chňapnul, pak se otočil zpět na hloubku a v tu chvíli jsem zasekl. Rybka visela krásně v koutku a hned po záseku podnikla dlouhý výpad ke dnu. Luděk ulovil halibuta 24 kg u severního výběžku Loppy na hloubce asi 25 metrů.
Největší tresku 120 cm a několik dalších metrovek ulovili Mirek s Luďkem na hloubce 20-30 metrů při severovýchodním pobřeží ostrova Loppa.
Zdeněk – vlkouš, halibut 85 cm, tresky do 106 cm
Hába – tresky do 105 cm
Pavel – halibut 80 cm, tresky do 90 cm, vlkouš 70 cm
Luděk – halibut 110 cm, ale dobře rostlý – vážil plných 24 kg a několik tresek 100-110 cm.
Mirek – treska 120 cm (22 kg) a tresky do 105 cm

Pátek 10.6.
Už od dvou hodin ráno mi slunce svítilo přímo do postele, tak jsem musel vstát a zatáhnout závěsy, abych mohl dál spát. Ostré arktické slunce svítí celý den a ke slovu přichází krémy s ochranným faktorem. V závětří dosahovala teplota až 25°C, ale na moři foukal příjemný větřík (cca 4-5 m/s), takže jsme i na sluníčku vydrželi v kalhotách od rybářských overalů.
Na ryby vyjíždíme před přílivem, po třetí odpolední a rybaříme až do půlnoci. Když se vracíme domů, slunce je stále cca 5° nad obzorem. Chytáme na západním pobřeží ostrůvku Loppa, na hloubkách od 18 do 60 metrů, většinou v okolí skalnatých výběžků, kde nás mořské proudění unáší ideální rychlostí okolo 1-2 km za hodinu. V mělčích vodách do 30 m hloubky byla úspěšnější přívlač, resp. vertikální přívlač, vláčíme pilkry 150-200 g a gumové rybky 250 g. Většinu ryb jsme ulovili na hloubkách 20-30 metrů, na hlubší vodě jsme chytali jen malé tresky do 70 cm. Škoda, že jsem si s sebou tentokrát nevzal vláčecí prut – více ryb a větších jsme chytili na klasickou než na vertikální přívlač. Projížděli jsme místa s předpokládaným výskytem halibutů a celkem šest se nám jich podařilo ulovit. Žádný však nebyl větší než 80 cm a jeden velký, kterého Hába zdolával asi 5 minut, se bohužel vypnul. Nejvíce halibutů jsme ulovili na hloubce 25-35 metrů, na jednom z míst jsme během 20 minut měli v lodi 3 halibuty a dva se nám vypnuli. Většinu halibutů jsme ulovili na gumové rybky-shady od Stormu (18 cm, 260 g, modrobílá barva), někteří vzali na stříbrný pilker 500 g. Vlkouši byli vesměs na pilkery 300-500 g a několik i na jigy. Posádka Mirek-Luděk narazila na hloubce cca 70 m na hejno lovících tresek tmavých a během chvíle ulovili několik metrových ryb.
Zdeněk – halibuti 60, 75 a 100 cm, vlkouš 70 cm a tresky obecné do 110 cm
Hába – halibuti 60, 80 a 90 cm, vlkouš 75 cm, tresky jednoskvrnné do 65 cm a obecné do 95 cm
Pavel – 5 vlkoušů 60-80 cm, tresky jednoskvrnné a tresky obecné do 80 cm
Mirek – tresky tmavé okolo 100 cm, tresky obecné do 100 cm a tresky jednoskvrnné do 60 cm
Luděk – vlkouš 80 cm, tresky tmavé okolo 100 cm, tresky obecné do 100 cm a tresky jednoskvrnné do 60 cm

Sobota 11.6.
Ráno je zataženo a fouká čerstvý vítr cca 5 m/s. Podle předpovědi se má odpoledne vyjasnit (což se také přesně stalo) . Zatímco připravuji oběd, jeli ostatní na dvě hodiny chytat ryby do fjordu, kde fouká méně. Ve fjordu ulovili několik tresek obecných délky až 105 cm a pár metrových kelerů, jejichž přítomnost prozradily skupinky lovících rybáků. Předávkováni zapečenými těstovinami s uzeným masem svorně usínáme a na ryby vyrážíme teprve večer před osmou. Vítr dělá na vlnách ve fjordu čepice a tak zkoušíme nejprve chytat jen v okolí ostrovů u Bergfjordu. Na hloubce 20-30 m jsme ulovili několik tresek obecných do 80 cm, malých kelerů, vlkouše a podařili se mi i dva halibuti (60 a 90 cm), oba uloveni na modrobílý jig od storma délky 18 cm o hmotnosti 280 g. Protože jsou na obzoru vidět hejna lovících ptáků, zkoušíme štěstí i v jejich okolí, ale kromě několika tresek obecných do 90 cm a tresek tmavých do 60 cm se žádný zázrak nekoná. Do apartmá se vracíme půl hodiny po půlnoci s předsevzetím vstát ráno na šestou a věnovat celé dopoledne rybaření.

Neděle 12.6.
Ačkoli jsem po večerním rybaření pořádně utahaný, nemohu usnout. Ostré slunce mi už od dvou svítí přímo do postele a když už jsem konečně zabral, přihlásilo se večerní pivo, které jsem si dal na dobrou noc. Vyšel jsem z ložnice a co nevidím – kromě Mirka sedí všichni svorně u stolu, před nimi prázdná láhev Johnyho Walkera a hromádka nakrájených klobás a uzeného. Vesele mne vítají v kolektivu a navrhují vzbudit Mirka, aby mu nebylo líto, že o něco přišel. Nadhodil jsem napůl žertem, že bysme mohli rovnou vyrazit na ryby a nečekat až na šestou ranní. K mému překvapen je návrh ihned přijat a Hába navrhuje vzbudit Mirka, který šel spát teprve před půl hodinou a tvrdit mu, že už je 6 ráno. „Hodinky i telefon má tady, podle slunce nepozná, kolik je hodin, protože to tady teď svítí stejně jasně jako srpnové slunce o poledni v Čechách“.... Budím tedy Mirka, předstíraje, že už je šest ráno. Míra jeví sice tendence vynechat ranní rybářskou výpravu, ale nakonec vyskakuje z postele a za chvíli už baští snídani, kterou jsme mu narychlo připravili. Teprve, když se souká do overalu, seznamujeme ho s pravým časem...
Hladina fjordu je klidná, ale když mineme Bergfjord a vyjedeme z fjordu na okraj Soroysundu (30 minut jízdy lodí), objevují se asi dvoumetrové vlny a vítr činí rybaření velmi problematickým. Nakonec se musíme stáhnout zpět do fjordu a prochytáváme na přívlač (100-200 g pilkery) a na gumy (280 g) příbřežní mělčiny (hloubka 10-50 metrů). Na Hábu dolehla únava a z tvrdého spánku pojištěného dávkou whisky se probírá až před desátou. Mezi 4.00-6.00 (odliv) je záběrů velmi málo a Mirek s Lubošem se raději vracejí zpět dospat dnešní krátkou noc. Po šesté se s nadcházejícícm přílivem výrazně zvyšuje aktivita ryb a chvílemi máme s Pavlem na každý nához nebo spuštění nástrahy záběr. Jedná se vesměs o tresky obecné 60-100 cm, tresky tmavé 40-65 cm, občas vytáhneme mníkovce, tresku jednoskvrnnou a mně se podařili tři halibuti (55, 80 a 95 cm). Pak se náhle objevuje pás tyrkysové, ledovcově přikalené vody a záběry ustávají. Jedná se zřejmě o ledovcovou vodu z vnitřního fjordu, kterou sem natlačil vítr. Po hodině chytání zjišťujeme, že ledovcová voda zplnila celý fjord a raději velíme k ústupu. Krátce po poledni jsme již v apartmá, kde voní roštěná a s plnými žaludky se pomalu, ale jistě trousíme do ložnic. Zítra vstáváme už ve 4 ráno a je třeba dospat probdělou noc...

Pondělí 13.6.
Po necelých deseti hodinách spánku je tady zase budík. Vedle postele mi stojí sklenka vína, kterou jsem si včera nalil a vedle ní knížka. Večer jsem usnul dřív, než jsem stačil knížku otevřít...
Vařím čaj a připravuji svačinu, zatímco ostatní se pomalu probouzejí. Pavlík má dnes sanitární den a my čtyři pojedeme na západní a severní pobřeží ostrůvku Loppa. Nebe opět bez mráčku, slunce svítí o stošest a mně došel krém proti slunci.
Ranní bríza o rychlosti asi 4 m/s dělá na hladině jen malé vlnky a tak se ženeme k Loppě rychlostí 40 km/hodinu. Po půlhodince jízdy jsme už na lovištích západně od Loppy. Začínáme okolo podmořských hor, které ze stometrové hloubky stoupají do cca 30-40 metrů. Na první spuštění modrobílé gumové rybky záběr a po záseku ihned jízda. Halibut. Není velký, ale potěší. Pouštím sedmdesáticentimetrovou rybu zpět a opravuji poškozenou nástrahu – gumovou rybku. Každý den jsem spotřeboval 2-3 gumové rybky, kterým útočící ryby většinou utrhly ocásek nebo je strhly z háčku. Kromě tří vázek - jednoho utrženého jigheada a dvou jigů, to byla moje jediná letošní „spotřeba materiálu“.
Občas se nám v okolí podmořských hor na hloubce 40-70 metrů podaří chytit nějaká slušnější treska obecná okolo 80-90 cm, ale jinak chytáme jen „malé“ ryby – tresky obecné, tmavé a jednoskvrnné. Přesouváme se tedy k pobřeží ostrova a pátráme po velkých rybách tam. Marně. Vše je do 80 cm a na některých místech jsme dokonce zcela bez ryby. Mirek s Luďkem na druhé lodi chytají na hloubce 85 m a úspěšně. Mají už dvě tresky přes metr a několik menších. Připojujeme se k nim, ale s přílivem sílící mořský proud činí rybaření stále komplikovanější. Hábovi se povedla jedna treska obecná 127 cm, já jsem se nedostal přes 90 cm. Samozřejmě nemůžeme vynechat podmořskou horu Loppaboen, která stoupá z mořských hlubin až do 19 metrů, ale ani v jejím okolí se na nás štěstí neusmálo. Míříme tedy k severnímu mysu ostrova, ale scénář je stejný – jen ryby do 80 cm. Navíc zde mořské proudy dělají velké vlny a tak se raději vracíme do klidných vod při západním pobřeží. Na slunci je příjemných 20°C, na obzoru se lesknou štíty hor a ledovcová pole, okolo nás létají tisíce papuchalků, alkounů a alek, kteří hnízdí na útesech nad námi. Nádhera.
Na oběd se v poledne vracíme zpět do Sor-Tverrfjord. Mirkův kančí gulášek byl jedna báseň.
Odpoledne se jedu osobní lodní dopravou – hurtigboat podívat na severní pobřeží ostrova Seiland na nové ubytovací kapacity pro rybáře. Dokonce i na lodi je přístup k internetu (wi-fi) a tak mohu tuhle reportáž zveřejnit ještě „za tepla“.
Zdeněk – tresky obecné do 90 cm, několik tresek tmavých do 60 cm, halibut 70 cm
Hába – tresky obecné do 90 cm a jedna 127 cm, tresky tmavé a jednoskvrnné do 60 cm, 2x mníkovec
Mirek a Luděk – tresky obecné do 105 cm, tresky tmavé a jednoskvrnné do 60 cm, 1x mníkovec.

Úterý 14.6.2011
Odpoledne nám jede trajekt do Oksfjordu a my odjíždíme na letiště do Tromso a pak letadlem do Prahy - je před námi poslední den pobytu.
Na ryby vyrážíme hned po půlnoci, abychom se po návratu z rybaření ještě stihli před odjezdem vyspat. Míříme po východním pobřeží Sildy do míst, kde se Bergsfjord setkává s oceánem resp. se Soroysundem a rybaříme „na růžku“. Je zcela jasno, bezvětří, teplota asi 6°C a půlnoční slunce příjemně hřeje. Před dvěma lety jsem zde ulovil dvacetikilového halibuta, tak snad se podaří repríza. Relativně silný proud nám trochu komplikuje rybaření a i na hloubce 35 metrů jsme nuceni používat pilkery 500 g a jigy 300 g. První drift přes zlomy hloubek v okolí mysu nepřinesl naší posádce ani záběr! Přesouváme se blíže k hejnu racků, kde na hloubce okolo 25 metrů chytají Mirek s Luďkem a ti hlásí čtyři tresky přes metr a několik 80-90 cm.
Rozpoutává se rybářské šílenství. Tresky opakovaně najíždějí na mělčiny, kde loví sledě. Občas zahlédneme velké tresky jak, projíždějí těsně pod lodí, někdy mi za jigem vyjede metrová treska až na hladinu. Většina tresek útočí na nástrahy spuštěné do hloubky 5-10 metrů, záběry na dně jsou výjimkou. Během dvou hodin rybaření máme každý na kontě několik tresek přes metr, ty největší měří 110 cm. Na jig s modrobílou rybkou se mi povedl i jeden halibut 80 cm. Ve tři ráno už začínáme být unaveni a první loď se vrací na základnu. Zkoušíme ještě s Hábou prochytat několik míst na východním pobřeží Sildy, ale jsme bez záběru. Fotíme alespoň stádečka sobů, která se popásají na loukách u břehů Sildy a pomalu se vracíme zpět.
V pět ráno jsme v přístavišti a v sedm máme umyté lodě a vyfiletované tresky, které povezeme čerstvé domů jako důkaz, že jsme byli opravdu na rybách. V osm jsme už po snídani a zalézáme do postelí, protože na poledne bude Mirek servírovat špízy z divočáka, pak musíme zabalit, uklidit apartmá a v 17.00 odplouvá trajekt.
Byl to krásný, ale náročný týden. Už se těším, až si v kanceláři odpočinu...
Mirek – tresky obecné do 110 cm, malé kelery do 50 cm a několik mníkovců
Luděk – tresky obecné do 110 cm, malé kelery do 50 cm a několik mníkovců
Hába – tresky obecné do 105 cm, malé kelery do 50 cm a několik mníkovců
Pavel - tresky obecné do 100 cm, malé kelery do 60 cm
Zdeněk – tresky obecné do 107 cm, malé kelery do 50 cm, mníkovce a halibuta 80 cm