+420 266 610 273

Přidejte se k lidem, které zajímá cestování za rybami!

Vyhledávání

Revíry - destinaceEvropaNorskooblast Aure-TustnaReportážeNa sever - duševní detox

Norsko - oblast Aure-Tustna - Reportáže

Na sever - duševní detox 26.1.2021

Atlantska cesta koncem srpna „Do lesa chodím, abych ztratil svou mysl a nalezl svou duši.“ – John Muir
Mám to stejně jako John s tím zanedbatelným rozdílem, že jdu většinou s prutem k vodě a to na nejdelší dobu jak to jen jde. Tento citát naprosto vystihuje stavy mé duše a „větší odchod do lesa“ jsem letos opravdu potřeboval. Naše civilizace je pod obrovským tlakem a já jsem přesvědčen, že každý z nás v době této celosvětové koronahysterie by si hlubší duševní očistu zasloužil.

Posádka: Filip Polak Majer, Standa Dorš Radimský, Karel Pyskoun Novotný a nováček týmu Martin Makrela Tošenovský

Cíle: vyčistit si hlavu a pochytat nějaké pěkné šupiny

Místo a čas: Imarsund, 26.8. – 5.9. 2020


Trolí cesta - Trollstigen koncem srpnaTak pojedeme nebo ne?
Tuto otázku si letos kladlo znovu a znovu mnoho z nás. Od jarního začátku tohoto blázince jsem ale byl plný víry a optimismu, že do Skandinávie letos určitě pojedeme. Hoši z naší party propadali skepsi a musím říci, že i já jsem zhruba týden před odjezdem zapochyboval, ale nepřestával věřit a operativně řešil situaci s cestovní kanceláří, které tímto děkuji za rychlou operativu. Z původně plánovaného pobytu na ostrově Lokta, kde si majitelé nedokázali zajistit povolení pro karanténní pobyty u místních orgánů, jsme „skočili“ po nabídnutém Imarsundu.
Celé se to upeklo opravdu za minutu dvanáct tak, že bylo rozhodnuto v pátek a v pondělí jsme měli vyrazit. Test na Covid jsme si pro jistotu udělali, i když to norské úřady nevyžadovaly. V pondělí k poledni je můj čtyřkolý žraloček naditý až po střechu a v prostředku mezi zadními sedačkami vyrostla čínská zeď z polystyrenových beden a batohů tak, že se cestující vzadu mohli jen slyšet. Odjezd byl jako osvobozující od trémy startovní výstřel. Kdo dělal nějaký sport, ví přesně, o čem mluvím. Veškerá nervozita z tebe padá a ty už se jen soustředíš na výkon. Cesta probíhá úplně standardně až na náhubky na trajektu. Druhý den v noci před Dombasem však přichází ledová sprcha:“ Fildo, vstávej, přehřívá se motor“. Po studené sprše mě polévá kotel horka a já přemítám, jak je to možné, když jsem před týdnem prošel garanční prohlídku. Zjišťujeme, že uniká chladicí kapalina a běžíme koupit destilovanou vodu do nočního supermarketu, u kterého jsme zrovna s velkým štěstím zastavili. Destilku nemají a tak bereme jen vodu, kterou pak každých cca 300 km doléváme. Nad ránem pak dojíždíme „na dostřel“ k „Cestě Trollů“. Dáváme dvě hodinky hodně zlámaného spánku v autě a za úsvitu se hrabeme nahoru klikatou silničkou k vyhlídce. Venku je zima, že bys psa nevyhnal, ale překrásné výhledy do údolí, kterým se plazí jazyk husté mlhy nám dává zapomenout na ospalost a chlad. Pokračujeme dál přes Atlanskou cestu, krátkým trajektem se přesouváme na ostrov Tustna a po dalších dvaceti minutách jízdy jsme na místě. Obhlížíme okolí a za chvíli už nás vítá sympatický Tommy, majitel základny. Formality vyřešeny a než bys řekl švec je už Martin Makrela Tošenovský na terase a prohazuje vodu. Po pár hodech zdolává prvního polaka a následně několik makrel: „Dobrý ty!“ Po chvíli tam poskakujeme s pruty všichni a lovíme první ryby Imarsundu. Rozděláváme oheň na grilu, pečeme chilli špekáčky, pivko, po půlce (půlka=panák) a šup na kutě.

Kverno 5,75 m s echolotem-GPS a motorem 50 HP Průběh našeho rybolovného snažení
Myslím, že už jste prokoukli způsob tvorby přezdívek pro tuto výpravu, takže je jasné, že druh ryby za jménem je dle toho, jakou rybu daný lovec nejčastěji v průběhu chytal. Jen u Káji je to tak trochu dvojsmysl. Tak se pojďme podívat na to, jak jsme byli úspěšní. Ještě předešlu, že vikingský bůh Njörd k nám byl velmi vlídný a laskavě nám dovolil vyplout na moře každý den. První den vyjíždíme nejdříve vyzkoušet členité dno s podvodními horami na „křižovatce“ Imarsudnu a Edoyfjordu. Vítr 3-4 m/s, proudění nás dost honí a nám se daří zdolat jen pár menších polaků, kelerů a makrel. Některé si necháváme na maso a vyrážíme podráždit štikozubce. Po příjezdu na místo asi po 15 minutách mi přichází záběr z hloubky 60 m, přisekávám a zdolávám prvního „štikáče“ v životě.
stikozubecMám obrovskou radost, protože pro mě byl po Polakovi druhou cílovou rybou výpravy. Chytám dalšího, pak boduje Martin a Standa, jen Karlovi se nedaří, je bez záběru. Až rada: „Kájo, po dosažení dna udělej 4-6 otočení kličkou ať si cca 2-3 metry nade dnem!“, začnou brát i jemu. Je zábavné, že „zkušenému“ vlkovi radí nováček. V průběhu odpoledne si pak každý z nás chytí 3-4 štikozubce délky 70-90 cm v hloubce 50 až 80 metrů. Doporučené místo Tommym neselhalo. Štikozubcům jsme se věnovali ještě dvakrát a nachytali krásné ryby. Největší „štikáč“ přišel Standovi a naměřili jsme mu 112 cm a 9,5 kg. Nechci dále protentokrát popisovat den po dni výpravy, ale rozdělím to dle rybího druhu, a jak se nám s ním dařilo.

treska obecna, zari u ostrova Tustna Treska obecná – Stanislav Dorš Radimský
Jednoznačným vítězem v lovu tresek obecných se stal Standa. Bylo to dáno jeho naprosto typickými „doršovými“ pohyby pilkru u dna. V tuto dobu není v dané oblasti obecňaček mnoho, ale něco se podařilo pochytat. Každý jsme jich pár chytili, Martinovi se povedlo chytit pěkné ryby, ale největší, a to 88 cm přišla opět Standovi. Normálně jsme v Norsku daleko severněji a tam taková treska není ničím výjimečným za to teď a tady byla. V jedné chvíli se nacházíme na mělčinách nedaleko ostrůvku Buarnoya pod Smolou. Martin právě zdolal pěkného dorše a v tom k nám připlouvá asi pětičlenné hejno sviňuch. Úplně se nám zatajil dech: „Kluci klid, jinak zmizí“. Čtyři metry od lodi se hejno potápí, aby jedna vyděsila k smrti Standu svým vynořením a hlasitým výdechem metr od boku lodě. Následně pak začaly okolo lodě kroužit a předvádět se ve vzdálenosti jen několika metrů. Došlo nám pozdě, že asi chtěli hodit ryby, čímž bychom je určitě ještě zdrželi. Viděli jsme je v Norsku mnohokrát, ale toto setkání bylo naprosto unikátní.
Standovo nejčastější hlášky a jejich sled: „Tvl, co to je? Já visím. To je asi ryba. Ne, není. Co to bylo?“

pyskoun, leto u ostrova Tustna Pyskoun skvrnitý a růžový – Karel Pyskoun Novotný
Tento blok bude spíš tak trochu o Kájovi. Je potřeba říci, že Kájova specializace na Pyskouny dosáhla té nejvyšší úrovně a Karel tomu byl upřímně rád, viď Karle!? Takhle cíleně se je chytat naučil jen Kája. Vlastně se jedná o rybu dna a na menší pilkr se ji podařilo chytit nám všem, ale v počtu jasně vévodil Karel. On je sám takový pyskoun od přírody. Jeho hlášky nás bavily po celou dobu výpravy a on dokáže ze všeho udělat událost. Martin mu velmi zdatně sekundoval. Bylo pro nás oživujícím zpestřením chytit si i jiné druhy, které výše na Severu nejsou. Častým úlovkem byl i Štítník Červený. Všichni víme, jak je důležité na lodi dodržovat klid, abychom ryby pod sebou neplašili. Pro naši posádku to je samozřejmost, takže klid na lodi nastával vždy, když Karel usnul. Musím se zmínit, že Karel je dobrý hospodář a šetrný člověk. Je natolik dobrým hospodářem, že má vše tak akorát bez zbytečného nadbytku, takže když chytá na hloubce 80 metrů, tak jeho návin šňůry na cívce je přesně 80 m. „Nevýznamný“ problém nastává, když drift zvedne nástrahu daleko ode dna nebo při záběru slušné ryby a na cívce není ani pár metrů, přesněji není nic. Při jedné takové situaci se Kája trochu víc opírá do prutu koupeného v supermarketu, když šel pro chleba tenkrát na Floridě, aby pár metrů šňůry získal zpět na cívku. Prut se hlučně láme ve dví. Co naplat, Kája zase šetřil, ale slíbil, že se na příští výpravu lépe vyzbrojí. To mu ale úplně nevěřím. Do historie této výpravy se Karel zapsal ještě jednou věcí a to neopakovatelným zvukem klapajícího překlapěče navijáku. Když jsme slyšeli 4-6 krát klapnout překlapěč, tak všem bylo jasné, že Karel se snaží zaseknout.
Karlovo nejčastější hlášky a jejich sled: 1. „Hoši, mám rybu. Ta je jedlá. Ne, ta je mateční!!! Tvl, mně spadla nebo ještě líp, to snad ne, zase pyskoun“, 2. „Nosnost šňůry - pěkná“, 3. „Velikost kroužku - středně malý“ 4. „A není to škoda?“

zari u ostrova Tustna, makrela Makrela obecná - Martin Makrela Tošenovský
Pro Martina to byla teprve druhá výprava do Norska. Ta první směřovala na úplný Jih, kde lovil především menší jedince doršů, pyskounů a makrel. S lovem makrel na montáže s peříčky měl své zkušenosti a rád je zužitkoval. Výraz „plný vagon“ znamenal makrelu na každém přívěsu a vždy, když plný vagon táhl, tak poctivě zhluboka dýchal za hlasitého povzbuzování Karla. Makrel je zde v tuto dobu opravdu velké množství a není problém je nachytat, ale záleží na tom, do jakého hejna se trefíte. Tím mám na mysli velikost jedinců této bojovné a neustále rychle plovoucí dravé ryby. Makrela musí stále plavat, protože by se jinak utopila, tak je ustrojená. Tento její instinkt se projevuje i v lodi, když ji chcete usmrtit. Znáte to, jak blázní a není jednoduché zvládnout „plný vagon“ makrel zvlášť, když najedete do slušných jedinců kolem 40 cm, jako se nám to povedlo u sádek v Araskvikfjordu. Mě montáže s peříčky tolik nebaví a tak rád chytám jednotlivé kusy především na pilkry 30-50 g. Na to jsem si letos přibalil čtvrtý prut s testem na 40 g osazený navijákem NINJA LT 3000-CXH od Daiwy s návinem šňůry WFT 0,08 mm/10 kg a udělal jsem dobře.
zari u ostrova Tustna, stikozubecZdolávání především makrel a polaků bylo adrenalinovým zážitkem. Nedaleko Fiskholmenu jsem při vertikálním jiggingu nad skalní hranou lámající se z 10 na 60 metrů dostal prudký záběr a následně úspěšně zdolal překrásnou makrelu 44 cm, která mi božsky zatancovala. Zdroje na internetu uvádějí, že se dorůstá 45 cm, takže to byla vlastně trofejní ryba. Ačkoliv byl Martin teprve podruhé v Norsku, tak musím říci, že prokázal velkou učenlivost i svůj vlastní úspěšný přistup k lovu. Nachytal krásné ryby všech druhů, které jsme lovili: „Palec nahoru Martine!“
Nejčastější hlášky: „Pssst!“

treska polak Treska polak – Filip Polak Majer
Polak - překrásný a urputně bojující dravec, se kterým mám už své zkušenosti. Největší jedince okolo 90 cm jsem v minulosti chytil na rychlý vertikální jigging. Zde doporučená místa totálně selhala a tak jsme hledali sami svoje. Nechal jsem se ale inspirovat články kolegy Horáčka a upravil svůj vercajk. Za prvé, jak jsem se již zmínil výše, jsem si přibalil prut pro lehčí přívlač a za druhé vázal ke kmenové šňůře asi 6 metrů koncového monofilu o síle 0,50 mm pro slunečné dny. Pokud bylo moře klidné, tak jsem používal lehčí prut, ale pokud byl vítr 3 a více m/s a ještě se k tomu přidalo proudění, tak se už s touto sestavou chytat nedalo. V tu chvíli jsem sáhl po své osvědčeném Speed Masteru od Shimana v délce 2,7 m a odhozovou zátěží 50-100 g osazený navijákem NINJA 4000 A s návinem šňůry FIRELINE ULTRA 8 CRYSTAL 150M 0,20MM 13,9KG. Začal jsem s gumovými nástrahami, ale možná i díky silnému driftu v dané chvíli a chybějících jigových hlaviček o váze 60 g jsem nebyl úspěšný. Čtyřicet gramů bylo málo a 80 se mi v kombinaci s gumou 10 cm zdálo být přemrštěné. Objektivně jsem ale moc šancí ukázat se gumovým šidítkům nedal. Pilkry, mi tak nějak víc „seděly“ v ruce a těm jsem dal největší prostor. Váhově od 30 do 100 g, barevně pak imitace makrely nebo favorizovaný černý 100 g pilkr Acuanautic se stříbrným „třpytěním“. Tento pilkr má kosočtvercový tvar, bráno průřezem, a perfektně klouže sloupcem tak, že brzy dosáhnete požadované hloubky. Používal jsem dva způsoby:
srpnovy vecer na terase1. Klasická přívlač: odhazoval jsem pilkr co nejdál od lodě nad podvodní horu. Drift lodě jsem se snažil odhadnout a loď nastavit tak, aby driftovala z mělčiny na hloubku nebo podél hory nad hranami hloubek. Nechal pilkr propadnout cca do poloviny sloupce a pak přitahoval s občasným zastavením a následným propadem při stále napnuté šňůře, kterou občas přidržuji ukazováčkem. Někdy jsem odskoky a propady nechal nástrahu kopírovat sklon hory. Záběry přicházely většinou v propadu nástrahy.
2. Rychlý vertikální jigging: pro tento způsob jsem pod zátěž 100 g nešel. V naprosté většině případů to bylo 100 g a občas 150 g s jedním přívěsem, na který se mi povedl dabl dvou zhruba 60 cm polaků. Odpor vody pro tuto sestavu byl ale dost velký a po několika přitaženích z hloubky 60-80 metrů dost bolely ruce. Kolmé stěny jsme zkoušeli ve více místech oblasti, ale jako nejzajímavější a nejštědřejší se ukázaly dva zlomy jdoucí po sobě za sebou, jeden z 20 metrů na 40 a po dalších driftnutých cca 15 metrech přicházela další stěna padající kolmo ze 40 na 80 metrů. Záběr pro tento způsob lovu je tvrdá rána do prutu. Čím je ryba větší, tím je i větší konfrontace záběru s vaším rychlým vedením nástrahy na neprůtažné šňůře.
Celková bilance lovu polaků nebyla kdoví jaká. Čekal jsem to lepší. Nachytal jsem desítky a desítky polaků, ale většinou do 40 cm délky. Těch lepších 55 – 65 cm asi 10. Největší ryba výpravy přišla Kájovi a to 83 cm.
Nejčastější hlášky: „Tak popojedem hoši, co?“

Závěrem jen podotknu, že přírodní bohatství Norska v podobě ryb, hub a lesních plodů se nám znovu staralo především o báječné večeře, které připravoval Kája s Martinem. Makrely na grilu, houbová polévka a další laskominy nám dělaly boule za ušima, které splaskly až po pivku a půlce. Duševní detox se nám vydařil i když hlásné trouby se postaraly, abychom se rychle vrátili do reality těchto dní. Mějme ale na paměti, že strach je špatný rádce.

Borec nakonec
Tento klučina je na všech výpravách za rybami se mnou, i když jen duševně, když si čte mé příspěvky. Proč borec? To si musím nechat pro sebe, ale chci mu tímto vyjádřit podporu: „Držím ti palce, nikdy to nevzdávej!“

Tipy:
Tip č. 1: Pro ty, kteří to neznají a my jsme to taky nevěděli, mohu vřele doporučit gumovou zarážku na kmenové imitaci zabraňující zničení prvního očka prutu při rychlém vytahování nástrahy. Ono totiž, když třeba rychle vertikálně jiggujete, tak je to raz dva aby vám obratlík vletěl do očka a vy ho tím zničili.
TIP č. 2: Pro lov na hloubkách s těžším pilkrem a přívěsy se mi osvědčil naviják s baitunnerem. Rád si kontroluji vzdálenost ode dna a čas od času spustím montáž na dno, abych si ho oťuknul. Stačí jen překlopit volnoběh a nechat montáž klesnout. K tomu mi dobře slouží naviják PENN 760 L SLAMMER Liver Liner.

Reportáž sepsal Filip MAJER, 26.1.2021