+420 266 610 273

Přidejte se k lidem, které zajímá cestování za rybami!

Vyhledávání

Revíry - destinaceAsieMaledivyMaledivyReportážeSilvestrovské rybaření mezi atoly

Maledivy - Maledivy - Reportáže

Silvestrovské rybaření mezi atoly 5.2.2012

melciny u koralovych ostrovu
26.12.2010
Je druhý svátek vánoční odpoledne. K obědu upekla tchýně nadívané telecí, večeři už nám servírovali na palubě letadla a snídali jsme, když svítalo a pod námi se objevily první atoly souostroví Maledivy.

27.12.2010
Přistáli jsme ráno v devět, na letišti nás čekala malá motorová loď, která nás odvezla na palubu velké obytné lodě, která bude v nadcházejícím týdnu naším domovem a jelo se. Za hodinu zmizela za obzorem silueta města Male a když kuchař servíroval oběd, zakotvili jsme u písčitého ostrůvku.
Po hodince koupání a šnorchlování jsme vyrazili na rybářské lodi dhoni k okraji atolu prověřit naše vláčecí pruty. Stejně jako při každé předcházející výpravě se během první hodiny rybaření ukázaly slabiny našeho vybavení. Honza zlomil prut, který neunesl tíhu používané nástrahy, Liborovi se začala motat překroucená šňůra a nástrahy, které před pár dny v obchodě vypadaly jako ideální materiál na mořský rybolov, odmítaly pracovat podle přání rybáře. Tak to bývá, když rybář přijede na vodu, kterou nezná. Ale už po pár hodinách jsme slabé články našeho vybavení vyměnili za kvalitnější a do večera jsme na palubě měli dva kranasy GT (4 a 8 kg) a jednoho tříkilového kranasa modroploutvého (bluefin), který o dvě hodiny později obohatil naši večeři.

plachetnik 256 cm28.12.2010
Ranní rybaření mezi šestou a osmou bylo velmi intenzivní. Zdeněk ulovil na trolling plachetníka délky 2,5 m, oba Milanové po jednom wahoo (100 a 110 cm) a při povrchové přívlači nám spadli dva kranasi.
Po snídani jsme opět vyrazili na jihovýchodní okraj atolu. Radek a Milan chytili na trolling po jednom wahoo (95 a 103 cm), Zdeněk na popp pětikilového kranase, Bohoušovi spadl kranas u lodě a při výskoku se nám vypnul plachetník.
Mezi 14.00-16.00 jsme přejížděli mezi dvěma atoly. V úžině byly velké táhlé vlny, ale hladina byla klidná. Teprve, když se dhoni blížila k dalšímu atolu, zabral Bohoušovi na wobbler (modrá makrela Rapala Magnum 23 cm) plachetník. V té chvíli jsme byli na mateřské lodi asi 500 metrů od dhoni, takže jsme mohli hezky sledovat, jak jim plachetník skáče za lodí. Asi deset minut zdolávali rybu, ale ta se pak při jednom z výskoků vypnula.
kranas obrovsky, 8 kgVečer se většina z nás šla podívat do místní vesnice a já s Milanem a Bohoušem jsme ve čtyři vyjeli na večerní rybaření. Chytali jsme na poppy na vnější hraně atolu a hned po výjezdu z atolu na oceán zasekl a vypnul kranase Bohouš. Pak dvakrát bodoval Milan. Nejprve kranasem 8 kg a pak pětikilovou rybou. Bohouš měl další záběr, ale já nic. Až do 17.30 jsem usilovně poppoval na fialový popp Maniac o hmotnosti 180 g, ale i když popp krásně chodil, neprojevila o něj zájem ani rybička. Teprve když jsem „maniaka“ vyměnil za osvědčenou Yo-zuri modrozelené barvy, zase jsem měl záběry. Celkem čtyřikrát mi něco zaútočilo na popp, ale kranasi to nebyli (asi se jednalo o kanice).

29.12.2010
6.00-8.30 – Bohouš, Radek a Libor jeli ráno trollovat na vnější okraj atolu, ale protože na východní hraně atolu byly velké vlny, po chvíli se vrátili na severní okraj atolu. Měli na prutu jednoho plachetníka, ale vypnul se jim a jednu pelamidu-wahoo dotáhnul Bohouš až k lodi, kde mu ji lodník urazil gafem i s háčkem.
Po snídani jsme do oběda trolovali jsme ve velkých vlnách po východní hraně atolu směrem k jihu. Ještě než jsme vyjeli ven z atolu, skočilo na Honzovu povrchovou nástrahu (chobotničku) asi půlkilové bonito. Pak vzalo cosi Milanův wobbler (opět tu modrou makrelu od Rapaly), ale když Hanka rybu dovedla pod loď, tak se vypnula. Pravděpodobně to byl tuňák nebo wahoo.
mecoun - vyskokNo a pak to přišlo. Právě když jsem stahoval rapalu, kterou předchozí ryba nějak poškodila, a wobbler stále vyskakoval nad hladinu, cosi na Milanův jigový prut s malým multiplikátorem zaútočilo. Milan dnes po prvé nastražil australský šestnácticentimetrový wobbler (Terminátor Vib 90 g od firmy River 2 Sea). Ryba šla několik vteřin nekompromisně na hloubku a pak vypálila po hladině směrem na oceán. Cestou sebrala ještě dvě nastražené udice a když byla od nás asi 150 metrů, vzlétlo nad hladinu tělo mečouna. mecoun - vyskokPo pravdě řečeno jsme se prvních dvacet minut zdolávání domnívali, že se jedná o plachetníka a teprve, když ryba začala skákat okolo lodě a ve vodě zasvítily jasně modré ploutve, bylo jasné, že se o plachetníka nejedná. Kdepak plachetník, ten už by byl po několika sériích výskoků unaven a nechal by se dovést k lodi. Tohle byl těžší kalibr – mečoun modrý (Blue Marlin). Milan dělal s jigovým proutkem (jigwrex 183 cm, 300 g – STC od Shimana), malým navijáčkem Avet SX a pětadavacetikilovou šňůrou pravé divy.
mecoun - blue marlinmecoun - blue marlin, zdolavani za lodiRyba se snažila, dokonce si jí podařilo vysmeknout, odjet od lodi a ještě párkrát vyskočit po té, co ji kapitán dhoni již jednou držel za meč. Ale nakonec zvítězil Milan a dvojice našich lodníků vtáhla mečouna úspěšně do lodě.
Bohužel jsme rybu již nemohli pustit, protože se jí ze žáber řinula krev. Váha později ukázala 60 kg, 205 cm. Krásná ryba a nádherný souboj.

Před obědem šnorchlujeme okolo korálového útesu (spousty ryb, jedna želva-kareta a jeden žralok černocípý.
Po obědě (13.30-15.30) přejíždíme do jižní části atolu. Kotvíme u korálového útesu, kde bylo velmi hezké šnorchlování (20 kg kanic, spousty chrochtalů a viděli jsme i tři žraloky černocípé (1-1,5 m).


chnapal - snapperOdpoledne (16.00-18.30) jedeme poppovat do okolí thil při ústí kanálu, který spojuje vnitřek atolu s oceánem. Po prvních deseti minutách stihnul Honza jednoho kranase vypnout a jednoho utrhnout i s poppem. Pak chytil Radek barakudu, o deset minut později jsem chytil velkou, asi metrovou jehlici a pak dlouho, dlouho nic. Nádherná místa, henja rybiček, ale ani záběr. Až když se vracíme zpět do atolu, tak máme opět několik záběrů a Milan chytil pětikilového chňapala (red snapper). Pak Bohouš jednoho chňapala vypnul a když jsme přijížděli zpět k lodi, tak chytil jednoho asi čtyřkilového chňapala Honza ve spolupráci s Janou.

nahazovani popa z dhoni30.12.2010
Ráno jsme v šest vyjeli k thilám ve vnitřní části atolu, ale ve vycházejícím slunci neviděl kapitán dobře na mělčiny a skoro půl hodiny jsme se motali mezi korálovými útesy okolo mateřské lodě, než jsme našli cestu ven. Dojeli jsme pak k velmi hezké thile, dvakrát jsme ji objeli, ale měli jsme na popp jen tři záběry. Pouze jednu rybu Bohouš chvíli táhnul, ale i ta se vypnula. Pak jsme pomocí GPS dojeli k druhé thile. Okolo lovili kranasi, ale my jsme neměli ani záběr.
Po snídani jsme trolovali k jihovýchodnímu cípu atolu. Krátce po té, co jsme vyjeli z atolu na oceán, zabrala první ryba a Milan zdolal wahoo. Oceán byl klidný a tak jsme si s Honzou vylezli na střechu a zatímco dole v držácích bylo nastraženo pět prutů (tři na povrchové nástrahy a dvě na wobbler), my jsme ze střechy trolovali ještě další dvě povrchové nástrahy. Náhle se roztočila cívka Bohoušova navijáku a o pár vteřin později vyskočil i s nastraženou chobotničkou plachetník. Následoval ještě jeden výskok a pak se ryba vypnula. Protože jsme viděli za lodí skákat další plachetníky, rozhodli jsme se vrátit a projet místo ještě jednou. Když už jsme opouštěli zónu, kde zabral Bohoušův plachetník, ucítil jsem úder do udice a u nástrahy se objevilo tělo mečouna. Zdvihl jsem prut nad hlavu, abych dostal nástrahu na hladinu. Opět se okolo nástrahy zavařila voda. Zdvihl jsem znovu nástrahu, až vyskočila nad hladinu a pak jsem povolil brzdu, aby měla ryba čas chobotničku s našitým filátkem z wahoo polknout. Povedlo se a brzda vijáku se rozječela. Ryba několikrát vystartovala nad hladinu a pak se rozjela pryč. Z cívky během minuty vyjelo všech 250 metrů vlasce, mezi očky naštěstí prošel uzlík, kterým byl monofil spojený se šňůrou a brzy si ryba vzala i cca 100 m šňůry. Abdovi se podařilo otočit loď díky tomu jsem navinul zpět nejen šňůru, ale i pár desítek metrů vlasce. Ryba ještě jednou vyskočila a pak zamířila ke dnu. Stál jsem na střeše, Honza mi podal zdolávací pás, ale po několika minutách, možná desítkách minut, mi začaly docházet síly. Milan se připravil, že mu prut předám a on bude pokračovat ve zdolávání, ale v té chvíli tah ryby náhle povolil. Smutně jsem smotal udici. Na jednoháčku zbyl jen kousek filátka. Odhadli jsme rybu na délku okolo 3 metrů, byla asi o metr delší než Milanův včerejší mečoun. priprava dhoni na trollingTo však zdaleka neměl být konec! Liborův nastražený wobler náhle cosi draplo a zamířilo do hlubin. Brzda navijáku se asi kousla nebo možná byla špatně navinutá šňůra – v každém případě se ozvalo charakteristické prásknutí a Libor šel navázat novou nástrahu. Pak přišel opět do akce Bohouš, ale jeho multiplikátor se šňůrou rychlost ryby nemohl stihnout. Plachetník jen jednou vyskočil a pak se vypnul. Minuli jsme průliv, který spojuje vnitřek atolu s oceánem a mířili dál k východu. Občas jsme před lodí vyplašili hejnko létajících ryb, občas okolo nástrah vyskočila jehlice nebo barakuda a tu a tam bylo vidět skákající plachetníky.
Všiml jsem si, že Milanův prut má přes koncovou rolničku přehozenou šňůru. V tom okamžiku se prut krátce prohnul a pak opět narovnal. Ale narovnal se tak, jak rovný bývá v držáku prut, na kterém není nástraha. Tak jsme přišli o poslední Rapalu Magnum. Jenže to netrvalo ani pět vteřin a plachetník se objevil čtyři metry za lodí, vedle gumové rybky, kterou právě Libor nastražoval. Vztyčená hřbetní ploutev a vztekle se mrskající meč dávaly jasně najevo, že to s tím hladem myslí vážně. „Povol mu, odbrzdi cívku!“, křičel jsem na Libora, který tak ihned učinil a po dvou vteřinách zasekl. Ryba se velkou rychlostí rozjela do boku a několikrát vyskočila. Řadič navijáku lítal ze strany na stranu jak šílený, brzda ječela, ale ryba uháněla dál. Řveme na kapitána, ať rychle otočí loď, ale bylo pozdě. Cívka navijáku už byla prázdná, opět se ozvalo prásknutí našponované šňůry a Libor konsternovaně zíral na cívku, ve které bylo před chvilkou 200 metrů šňůry.
Ještě dvakrát jsme pak měli záběr, ale na palubu mateřské lodě jsme se vrátili se skóre 1:8 ve prospěch ryb.
pobrezi koraloveho ostrovaPo obědě a velmi hezkém šnorchlování u písčitého ostrůvku, kdy jsme viděli dvacetikilového napoleona, třicetikilového kranase, půldruhametrového žraloka bělocípého, hejnka permitů a bonefish, vyrážíme večer do průlivu jigovat. Bohužel za námi k ostrůvku dorazily tři další lodě s potápěči a tak zde nemůžeme chytat. Zkoušíme jigovat na hloubce mezi 70-30 metry, ale bez úspěchu. Pak mi někdo něco řekl, já jsem se otočil a koutkem oka jsem zahlédl můj pilkr se dvěma jednoháky, jak letí směrem ke mně. Nestačil jsem nic udělat a jeden z jednoháků se mi zabodl do hřbetu ruky u ukazováčku. Rychle jsem ho protáhl skrz, než se maso stáhne a za Milanovy asistence jsme protáhli probodnutou kůží i protihrot... „Kleště, sakra kleště, řval jsem na ztuhnuté osazenstvo lodě, které bez známky aktivity pozorovalo, jak si rvu hák skrz kůži. Díky Milanově pohotovosti se rychle našly kleště. „Kladivo, kurva hammer, hammer“ řval jsem na posádku, když mi bylo jasné, že samotnými kleštěmi se háček nepodaří přeštípnout. První se probral Abda, vytáhnul z kufříku s nářadím kladivo a měl se k dílu. Položil jsem ruku vedle latě vystouplé z podlahy. Milan sevřel háček za protihrotem do kleští, nachystal si moji ruku i kleště k úderu a praštil. Jednou, dvakrát, třikrát! Špička háčku odletěla a já si zbytek háčku s ulehčením protáhl zpět ven z ruky. Z obou ran krátce vyrazila krev. Stisk prstu ji zastavil. Po pár minutách jsem ránu a okolí potřel desinfekcí a mohl jsem zase chytat. Bohužel byly vlny větší a větší, proto jsme se rozhodli zajet do průlivu, kde bylo moře klidné.
Po obou březích kanálu lovila hejna ryb. Nahazovali jsme poppy přímo mezi lovící dravce, ale bez úspěchu. Ani záběr. Když se v průlivu objevilo hejno delfínů, tak jsme rybaření vzdali. Na loď se vracíme s čistou nulou.
Ještě, že máme to Milanovo wahoo! Takhle mohl kuchař Mkesh připravit skvělé řízečky v těstíčku, misku kari a samozřejmě rýži, těstoviny, salát a ovocný dezert. Večeře byla již tradičně skvělá a sklenka whiskey nás naprosto ideálně připravila ke spánku...

pelamida - wahoo 127 cm31.1.2010
Je poslední den roku a ráno v půl šesté se mi nijak zvlášť vstávat nechce. Obloha je zatažená a fouká vítr. Slunce se schovává někde za mraky a příboj doráží na okraj korálového útesu. Milan už je s Radkem a druhým Milanem na lodní zádi, kde upíjejí z čerstvě uvařené kávy. Jdu na loď a kontroluji filátko z bříška wahoo, které mám navázané na povrchové nástraze. Když v 5.45 vyrážíme na vodu, mám už připravený jeden prut na povrchovou nástrahu a jeden na wobbler. Spouštíme z lodě celkem šest udic. Pětice držáků na lodní zádi drží ve vnějších držácích povrchové nástrahy – jednu modrou chobotničku s našitým filátkem z wahoo a jednu těžkou oranžovozelenou chobotničku s kovovou hlavou, která jde pár centimetrů pod hladinou. Ještě na středním prutu je povrchová nástraha – gumová ryba a na vnitřních prutech jsou dva wobblery – jeden dělený sliver od Rapaly a jeden australský wobbler na tuňáky. Vyrážíme směrem k jihovýchodnímu cípu atolu. Na moři jsou asi dvoumetrové vlny a šance na povrchovou nástrahu je velmi malá. Když už se po hodině marného trollování zabývám myšlenkou, zda nedát povel k cestě zpět do atolu, dostává Milan spásný nápad zkontrolovat, zda se jeho wobbler nezamotal se sliverem a bere prut do ruky. Jen co pětkrát otočil kličkou navijáku, aby přitáhnul nástrahu k lodi, útočí cosi na jeho wobbler a brzda navijáku opět zpívá tu krásnou píseň. Ale Milan vytrénovaný v posledních dnech bravurně vede rybu k lodi, takže nemusíme ani stahovat ostatní nástrahy. Je to velmi slušná pelamida – wahoo 127 cm. Na třetí pokus rybu gafuji a končí v bedně připravená na oběd.
pelamida-wahoo 127 cm a barakuda 110 cmKdyž dorážíme na roh atolu, kde se naše cesta stáčí od východního směru na jižní, mění se i charakter mořské hladiny. Namísto krátkých vln s čepicemi, které přicházely od východu, jdou vlnky od severu a jsou klidné a táhlé. Pohodlně si trolujeme až k ostrovu a dvakrát se nám za lodí ukáže plachetník. Jednou vzal moji nástrahu a držel ji několik vteřin, ale zásek se nezdařil. Pak se otočil plachetník okolo nástrahy, ale ani ji nezkoušel pohltit – jen najel k nástraze a otočil se. Dokonce několikrát vyskočil nad hladinu, jako-by se píchl a pak zmizel.
Otáčíme se ve chvíli, kdy za námi skáče další z plachetníků, ale nic na naši nástrahu neútočí. Teprve, když se začínáme stáčet k západu, útočí něco na Radovu nástrahu. Jeho prut se prohýbá pod útoky ryby, ale chvílemi povoluje. Jsme na vážkách, zda vůbec na nástraze nějaká ryba visí, ale k lodi přitahuje Radek (nebo Milan) barakudu délky 110 cm. Bereme barakudu na palubu s vědomím, že se jedná o oběd a pokračujeme v trolování směrem k zpět k průlivu. Na výběžku korálového atolu, který je asi 500 metrů před průlivem, se konečně na hladině na hladině objevují lovící ryby. Sedím na střeše a držím v ruce šestý prut. Na něm povrchová nástraha - modrobílá chobotnice s červenou hlavou a našitým bříškem z wahoo. Občas směrem od korálového útesu zaloví cosi směrem k našim nástrahám. Jedná se většinou o barakudy nebo jehlice. Jedna z barakud nakonec končí na mojí nástraze. Kdybych prut nedržel v ruce, ryba by asi spadla, ale takhle stačím požádat kapitána dhoni, aby zpomalil a vytahuji do lodě 80 cm barakudu, kterou v zápětí pouštíme. Před devátou, když polovina lodi ještě spí, jsme opět zpátky na palubě.
Po snídani (já vločky a banánové mléko, ostatní párečky, omelety, sýr a zeleninu) jede mateřská loď směrem k západu a my trolujeme po hraně korálového atolu paralelně s motorovou lodí.
Jsou táhlé vlny od severozápadu, ale jede se dobře. Dvakrát jsme před lodí viděli skákat plachetníka, ale na naše nástrahy nereagoval. Kdyby nebylo jednoho wahoo, které se Liborovi obětovalo, jsme bez záběru. Nakonec přijížíme k mateřské lodi už v 11.30 s jednou rybou. Zatímco se část posádky účastní páteční modlitby, šnorchlujeme okolo korálového útesu, část z nás spí a někteří šli navštívit vesnici.
barakuda 110 cmPo obědě vyrážíme ve 14.00 opět na vodu. Od severu se ale ženou šedivé mraky a déšť. Zkoušíme poppovat okolo jedné z mělčin, ale kromě dvou planých ataků nemáme záběr. Pak trolujeme k severu k další mělčině, ale déšť získává na intenzitě a zesiluje i vítr. Jen s námahou udržuje kapitán rychlost 4,5 uzle, což je proti obvyklým 6-7 uzlům na trolling opravdu málo...
Po třetí hodině přichází zpráva o špatném počasí a že hlavní loď jede na sever atolu, aby se schovala před větrem a vlnami. My se pokoušíme trolovat s dhoni k severu, ale v tom větru a vlnách jedeme jen rychlostí do 5 uzlů. Jednou jsme potkali plachetníky a jeden nám na nástrahu zaútočil, ale vypnul se. Dvakrát jsme pak měli na udici wahoo, ale jedno spadlo těsně u lodě a druhé Abda mistrně serval při gafování. Pak už jsou vlny moc velké a je jasné, že chytat nemá smysl a navíc jsou v atolu tak velké vlny, že se kapitán rozhoduje vyjet z atolu na volné moře, které je korálovým rifem chráněné před větrem. Jedeme na plný plyn, ale smráká se. Míjíme první resort a hladina moře je stále v pohodě. I u druhého resortu je v pohodě, ale za výběžkem atolu je mořský proud a zde jsou pořádné vlny. Párkrát se nám vlna přelila přes příď a tak se raději otáčíme zpět k resortu, u kterého je průliv do atolu. To se právě setmělo a průliv už hledáme za tmy. Na lodi sice máme GPS, ale zdejší mapy nejsou úplně přesné a bez vizuální kontroly se kapitán bojí jet, navíc je přímo uprostřed průlivu thila a riziko kolize je příliš velké. Průlivem projíždíme skoro krokem. V 19.00 přirážíme u resortu, kde se už vše připravuje k silvestrovské večeři. O hodinu později pro nás přijíždí kapitán mateřské lodi a po další hodině jízdy v šíleném vichru a lijáku jsme konečně na lodi. Tak takovýhle silvestr jsem ještě nezažil.
Grilované langusty, krevety, mořské plody a další lahůdky však brzy nechávají zapomenout na špatné počasí a když o půlnoci otevíráme láhev šampusu, objevují se na obloze dokonce první hvězdy.

palmy na koralovem ostrovepelamida - wahoo1.1.2011
Ráno vstáváme jako obvykle v 5.30. Jedeme na severovýchodní břeh atolu trollovat a ještě než vyplouváme z průlivu na oceán, máme prvního kanice o hmotnosti cca 2 kg. Pak na oceánu chytil Milan na wobbler metrové wahoo a o půl hodinu později mi na nástrahu zaútočil plachetník. Bohužel do povrchové nástrahy – chobotnice s našitým filátkem jen „bouchnul“ a pak ve výskocích zmizel. Když se otáčíme k návratu, přichází záběr na Bohoušovu chobotničku. Ačkoli je ryba malá (dvoukilové bonito), má jeho multiplikátor vhodný tak do Norska na pilkrování, co dělat.
Aby svatý Petr trochu rozdělil svou přízeň posílá pak záběr na Radkovu povrchovou nástrahu – chobotnici. Chvílemi se zdá, že ryba z háčku spadla, ale pak opět zesiluje tah. Je to sedmdesáticentimetrová barakuda a pouštíme ji zpět, aby ještě trochu vyrostla. Šanci dostává ještě jednou Bohouš, když za lodí vyskočí asi třímetrový plachetník a po pár vteřinách útočí na jeho plastovou chobotničku. Zásek však nesedí a po dalším marném ataku plachetník nástrahu opouští.
vyloveni zdolaneho mecounaTo už se vracíme zpět k lodí, protože je stále špatná předpověď počasí a my potřebujeme dopoledne přejet přes oceán do sousedního atolu. Na stejném místě v průlivu jako ráno nám ještě jednou zabral kanic, kterého také pouštíme na svobodu.
Během snídaně přejíždíme přes oceán a když vplouváme do atolu, míjíme skupinku mant. Kapitán ubírá otáčky, abysme si mohli manty prohlédnout, ale motor náhle zdechl. Zatímco obdivujeme manty, rozbíhá se záchranná akce, kdy personál zapřahá naši velkou mateřskou loď za rybářskou dhoni a za malou motorovou loď s motorem 70 HP. Pomalu, ale jistě táhnou loď na hloubku a snaží se najít závadu. Asi po hodině, když motor pořádně vystydne a mechanik může prohlídnout všechny části systému nachází vypadlou pojistku kontrolující tlak paliva v systému. Pojistku zasouvá, kam patří a jede se k písčitému ostrůvku, kde si jdou holky zaplavat, zašnorchlovat a ohromit odhalenými těly několik maledivských dělníků, kteří zde pytlují písek. Tím přejezdem jsme bohužel ztratili asi hodinu času, takže posouváme oběd až na druhou hodinu a jedeme trollovat a poppovat na jihovýchodní okraj ostrova. Dojeli jsme okolo kitujících borců u resortu až „k pařezu“, ale ani záběr. Jen jednou se mi za popem cosi otočilo. U pařezu jsme viděli párkrát vyskočit barakudu a jednou vyskočit plachetníka, ale ani cestou zpět k písčině jsme nic nechytli. Když ve 14.15 přijíždíme, hlásí nám Bohouš, že chytl přímo ze zádi mateřské lodě asi tříkilového snappera a Milanovi dvakrát něco vzalo nastražené masíčko a odjelo s ním do nenávratna. Snapper byl spolu s čočkovou polévkou a kari k novoročnímu obědu a byl opět vynikající. Kuchař je z Indie, jmenuje se Mkeš a je opravdu skvělý.
V 15.00 odjíždíme k vesnici a když jsme za půli cesty, tak se zase přihnal slejvák a vichr, stejný jako včera. V 15.45 jsme v kotvišti u vesnice.
Večer jdeme s Milanem chvíli poppovat, ale jsme bez záběru.

delfini2.1.2011
Ráno ještě rybaříme, ale ryby o tom nevědí. Oceán je klidný, slunce jen lenivě vychází a naše nástrahy zůstávají celé dvě hodiny nepovšimnuty. Když se vracíme k mateřské lodi, projíždíme obrovským hejnem delfínů. Stovky a stovky delfínů dovádějí v průlivu – skáčou nad vodu, dělají přemety, honí se po hladině...
Po snídani jdeme ještě šnorchlovat ke korálovému útesu u písčiny když kuchař servíruje oběd, vyrážíme směrem k Male.
Zbývá ještě krátká prohlídka města, nakupování suvenýrů, let domů a pak zase zima, sníh, náledí...

mecoun - blue marlin

Reportáž sepsal Zdeněk Edelmann, 5.2.2012