Maledivy - Maledivy - Reportáže

Maledivy 1.-10. ledna 2026

V době, kdy většina národa ještě střízlivěla po proběhlém Silvestru, jsme v Praze nastoupili do letadla a 2. ledna ráno jsme přistáli na Maledivách. Bohužel před námi přistálo letadlo z Qataru a tak jsme ve frontě na razítko do pasu tvrdli přes hodinu. Před letištěm na nás čekal kapitán Ibrahim a dva taxíky. Za deset minut jsme byli v přístavu. Loď jsem nepoznal. Od minulé návštěvy prošla rekonstrukcí a vypadá mnohem moderněji. Později mi kapitán ukazoval obrázky z přestavby a tipuji, že z té původní zbylo tak 30 %. Hned, jak jsme nastoupili na loď, vyrazili jsme co nejrychleji od Malé. Po letu jsme byli tak unavení, že jsme pruty na trolling připravili až po poledním koupání a obědě. Do večera jsme neudělali ani záběr...
Kotvili jsme na okraji atolu na místě, kde bývá většinou hodně bonit, ale na jigy a kousky masa jsme ulovili pouze pár malých barakud.
Hned po rozbřesku jsme vyrazili na několikahodinový přejezd do sousedního atolu. Cestou jsme na trolling ulovili jedno malé dorado, cca 90 cm. Sice malé, ale velmi chutné. Bylo k obědu. Odpoledne jsme trollovali a poppovali z vnější strany atolu. Na poppy jsme neměli ani výjezd a na trolling se podvečer podařilo ulovit wahoo cca 100 cm, které bylo k večeři. Večerní jigging a chytání na kousky masa byl o dost úspěšnější, než předchozí večer. Kromě dvou malých žraloků, jednoho bonita a několika banánových rybiček se podařilo ulovit i krásného kanice modrožlutého. Olda měl na jig dva nekompromisní odjezdy, v jednom případě zcela jistě od tuňáka jednobarvého (dogtooth), ve druhém případě to byl pravděpodobně žralok větších rozměrů.

Ráno jsme se začali přesunovat vnější stranou atolu na sever a cestou jsme trollovali a poppovali. Na popp byl pouze jeden výjezd. Na trolling jsme měli záběr na tři pruty najednou, projeli jsme hejnem dorad (mahi-mahi, zlak nachový). Jedno spadlo, ale dvě dorada cca 80 cm jsme zdolali. Pak jsme se museli uklidit dovnitř atolu, protože vlny byly nepříjemné a Davida schvátila mořská nemoc. Evidentně by byl v tu chvíli rád kdekoliv jinde. Brněly mu ruce a měl podivnou světlezelenou barvu.
Po šnorchlování a obědě jsme zkoušeli poppovat uvnitř atolu kolem mělčin, kde žádné vlny nebyly. Pouze u jedné z mělčin byly ryby a Olda si ulovil první GT (kranas obrovský) v životě, David o jedno GT přišel, utrhlo mu popp. Popp naštěstí vyplaval a lodníci pro něj dojeli na doprovodném člunu. Nástraha i ryba zachráněna! Já měl jen jeden výjezd, ale ryba si to těsně před útokem rozmyslela.
Zakotvili jsme necelou hodinu před setměním, Jirka během chvíle zdolal na maso krásného chňapala velkého (green jobfish). Se setměním se jich kolem lodi pohybovalo více, chytali jsme je na nasvícené jiggy i na kousky masa.

Ráno nás čekalo nemilé překvapení, fouká nepříjemný vítr přes 8 m/s. Pokus o vyjetí na vnější stranu atolu jsme vzdali už v průjezdu z atolu ven - byly takové vlny, že se nám vysypala lednice a stůl na lodi klouzal po podlaze od zdi je zdi.
Střídali jsme trolling a popping uvnitř atolu. Objeli jsme za dopoledne asi šest mělčin a mezi nimi trollovali při přejezdech. Při poppování jsme měli pár výjezdů od menších ryb a na můj oblíbený růžový potápivý stickbait se podařilo jedno GT (kranas obrovský) cca 85 cm. Ani trolling nebyl úspěšný, pouze jedno malé bonito neodolalo nastražené povrchové chobotničce.
Po poledním šnorchlování a obědě jsme už jen trollovali, ale bez záběru. Večer se projevila nastřádaná únava, nikdo kromě Oldy chytat moc nechtěl. Olda zkoušel jiggovat, chytil pár malých barakud na jig a když dostihla únava i jeho, vylepšil jig kouskem masa. Jednoho malého žraloka zdolal, další mu ukousl háček, tak se na to také vykašlal a přidal se ke zbytku líných debatujících rybářů. V deset večer už všichni spali.

Následující den foukalo úplně stejně, což neumožnilo vyjet z atolu na otevřenou vodu. Dokonce se do atolu přijelo schovat několik lodí, které na volném oceánu loví tuňáky. I pro ně byl asi vítr už přespříliš.
Celý den jsme střídali popping a trolling uvnitř atolu. Ale byla to bída. Výjezdů na popp pár bylo, mě spadly tři ryby a jedno lepší GT mi bohužel utrhlo oblíbený růžový stickbait. Zdolali jsme nakonec pouze dvě barakudy, obě na na stickbait a Olda chytil jednoho bluefina (kranas modroploutvý) cca 60 cm.
Na trolling nebyl ani záběr a to ty potvory měly pěkný výběr nástrah. Na dvou prutech taháme Rapaly Magnum v barvě redhead a v barvě makrely, na dalším prutu máme hlubokopotápivý Xrap od Rapaly v barvě mahi-mahi a na čtvrtém povrchovou chobotnici. Prostě nežraly, mrchy!
Místo pro kotvení jsme museli podřídit počasí, hlavně větru, a tak nebylo zcela ideální pro noční lov na kousky masa. Chytal jen Olda, ale kromě pár malých brakud nevytáhl nic. Posádka chytala na vlasec bez prutu a jediný záběr skončil po cca 20 minutách utržením. Kousek ryby sežral pravděpodobně velký rejnok, kterému se ode dna vůbec nechtělo.

Hurá, nefouká tolik. Ráno míříme nejkratší cestou ven z atolu. První záběr na trollovaný wobler přišel hned v průlivu na volnou vodu a David zdolal hezkého red snappera (chňapal bohar). Chvíli potom přišel další záběr a o pár vteřin později byl naviják prázdný a ryba fuč, zmizelo odhadem 300 m vlasce, zbyla jen prázdná rozpálená cívka navijáku. O pár desítek minut později jsme přišli u lodi o přesmetrové wahoo (makrela solandrova). Další záběr přišel zanedlouho. Prutu se chopil Olda, ryba vytočila asi 100 m vlasce a praskl návazec. Pak jsme trollovali hodinu a půl bez záběru. Zažili jsme spoustu akce, ale výsledek tristní. K tomu David opět bojoval s mořskou nemocí, ale ustál to, tedy spíš uspal to. Po Kinedrylu byl poněkud malátný (ale zase se prý dobře vyspal).
Po šnorchlování, obědě a pauze na slehnutí, jsme poppovali uvnitř atolu. Objeli jsme do večera pět mělčin. Na. První bylo několik výjezdů a já zdolal dvě GT kolem 70 cm. Na poslední mělčině bodoval Olda, ulovil tři GT a hezkou jobfish (chňapal velký). Kromě toho jsme měli i několik výjezdů, pronásledovaček a popadaných ryb. Dnešní král lovu je ale Jirka. Limituje ho kromě jiného bolest nohy (asi skříplý nerv) a musí chytat vsedě. I přesto zdolal na popp krásnou jobfish a nakonec i svoje první GT. To bylo radosti, i Honza Chodec (Johny Walker) mu následně gratuloval k úspěchu!

Po snídani jsme vyrazili z atolu ven, byly sice slušné vlny, ale dalo se to ustát. David si pro jistotu vzal prášek proti vlnám a vzápětí upadl do říše snů.
Měli jsme za dopoledne minimálně 15 záběrů, ale úspěšnost zdolání nebyla valná. Několikrát ryba spadla dříve, než jsme vůbec vytáhli prut z držáku. Prut se vždy ohnul a za dvě vteřiny tam ryba nebyla, přestože trojháčky máme ostré a na každém wobleru jsou dva. Dvakrát jsme projeli hejnem lovících wahoo a záběr byl na více prutů naráz. Záběr byl i když jsem spouštěl wobler za loď a jen přibržďoval cívku multiplikátoru palcem. Ryba to nakonec utrhla a já mám solidně spálený palec. Za dopoledne jsme nakonec zdolali 5 wahoo (makrela solandrova) cca 100-120 cm a o dvě jsme přišli těsně u lodi. Přišli jsme také o dva woblery (přiměřená ztráta).
Po koupání a obědě jsme poppovali uvnitř atolu. Přidal se i David, kterého oběd a koupání probralo z oblbnutí Kinedrylem. Projeli jsme pět mělčin cestou na večerní kotvení. Mě se podařilo zdolat menšího kanice a jednoho bluefina, Olda měl barakudu a GT cca 75 cm a Fanda jednu barakudu. Pár ryb se nám za nástrahami otočilo bez útoku.
Po zakotvení zkusil Olda chytat pod lodí na jigg s kouskem masa. Během chvíle zdolal malého kranase a o pár náhozů později měl ostrý nástup, následoval rychlý odjezd přes brzdu a pak strašná rána. Prut od Pennu vybouchl a Olda rázem držel v ruce pouze spodní dva díly s jedním očkem. Rybu nezdolal. Tipuju, že mu to vzal slušný dogtooth (tuňák jednobarvý), na žraloka se to seběhlo příliš rychle.
Nikdo už pak chytat nechtěl, tak jsme u piva vedli moudré řeči a povídali si historky ze života, obzvláště Jirka nás bavil svými historkami z dob, kdy dělal hajného v okolí Křivoklátu.

Ráno jsme vstali o necelou hodinu dříve, už v 6:00 byla připravena snídaně. Čekal nás několikahodinový přejezd do sousedního atolu. David si vzal prášek a šel spát. Já šel spát do kajuty i bez prášku. Ostatní střídavě pospávali na palubě a po očku sledovali pruty na trolling, ale zbytečně - za celou dobu ani záběr, takže spáči o nic nepřišli. V poledne jsme zakotvili u malé písčiny a šli se vykoupat, což nás probralo. Pauzu po obědě jsme si dali na kotvě a po slehnutí vyrazili poppovat. Bohužel byl akorát plný odliv a ryby nebyly aktivní. Olda zdolal akorát bluefina (kranas modroploutvý), pár pronásledovaček a to je vše.

Poslední den, poslední akce! Večer odlet. Poppovali jsme kolem mělčin a přibližovali se k letišti. Z Franty se stal specialista na moontaily (kanic měsíční), na jerk jich ulovil minimálně pět a k tomu jednu barakudu. Jirka párkrát nahodil a pak už nechytal. David spal. Já měl tři nebo čtyři malé kanice měsíční (do 40 cm) a krásného red snappera (chňapal bohar) a jednoho bluefina (kranas modroploutvý). Vše završil Olda poslední rybou výpravy, kranasem obrovským (GT) délky cca 70 cm.
Pak jsme myli a balili všechny pruty, navijáky a nástrahy a blížili se do Malé. Po zakotvení v přístavu u letiště jsme si dali poslední drink, lehkou večeři (v porovnání s těmi předchozími), sprchu… a vyrazili na letiště. S přestupem v Istanbulu jsme dorazili do zmrzlé Prahy. Ten rozdíl přes 40°C byl fakt šok, ale co se dá dělat, život není jen procházka (plavba) tropickým rájem.

Borek Zajíček


Jak se ze staré lodě stane nová?

V případě dvacetimetrové obytné lodě, kterou už více než 18 let používáme pro naše výpravy na souostroví Maledivy, stačil jen suchý dok, půl roku práce a pak ještě jedna „drobnost“: čtvrt miliónu dolarů.
Za těch 18 let jsme my i kapitán lodě zestárli, ale ještě rychleji stárla loď. Každým třetím až pátým rokem proběhla sice výměna motoru, modernizace technických prvků nebo renovace paluby, ale teprve rok 2025 byl v životě plavidla zásadním bodem obratu. Plánovaná renovace se nakonec zvrhla v kompletní rekonstrukci a z původní lodě, na které jsme se v roce 2008 seznámili s pojmy, jako popping nebo jigging, zbyla jen část kostry lodního trupu. Vše ostatní se za ta léta ocitlo na konci své životnosti a bylo vyměněno.
Přední část paluby, ze které se rybaří, je dnes v jedné rovině a střecha kabiny vytváří stín pro odpočívající rybáře. Záď byla o dva metry protažena, čímž byl vytvořen prostor pro schůdky vedoucí na spodní palubu, ze které se snadno vstupuje do vody a kde probíhá vylovení větších ryb i večerní rybaření. Krytá paluba, resp. kabina byla projektována se zcela novou koncepcí a kromě kapitánského pultu, jídelního stolu, lednice, baru a stojanů na pruty umožňuje dnes rovněž přímý vstup na přední část paluby a po schodech i na střechu lodě, takže už se tam nemusí lézt po žebříku z lodní zádě. Renovace kajut, výměna motoru, desalinační jednotky, klimatizací nebo navigačních přístrojů, to už jsou položky na první pohled skryté, ale pro pohodlí hostů i personálu důležité.
Zatímco loď během uplynulého roku omládla, my i kapitán lodě stárneme dál. Ale přijde nový kapitán, přiletí noví hosté, noví rybáři.
Přejeme všem klidnou plavbu!