Madagaskar - Terres Rouges - Reportáže

Na rozdíl od mnoha afrických zemí je obyvatelstvo Madagaskaru velmi přívětivé a pracovité. Vstřícný naturel obyvatel a na africké poměry i zdravé podnebí a stabilní politická situace – to byly hlavní faktory, které rozhodly o programu rybářské expedice, kterou před téměř dvaceti lety uspořádali dva Francouzi – Guy a Edgar. Oba již měli za sebou rybářské výpravy do různých částí Indického oceánu a chtěli najít nové místo pro rybářský kemp. Jižní polovina oceánu je díky úživnosti vod a mořskému proudění na ryby bohatší než jeho severní polovina, navíc je vzhledem k odlehlosti méně často cílem flotil rybářských lodí, které decimují světové oceány vlečnými sítěmi. Madagaskar byl tehdy pro sportovní rybáře bílým místem na mapě, ale měl a dodnes má předpoklady stát se jednou z nejatraktivnějších oblastí mořského rybaření naší planety. Trvalo téměř rok, než dva odvážní Francouzi objeli se svou rybářskou lodí dokola celý Madagaskar, rok zkoušeli stovky různých lovišť a hledali místo, které by bylo dobře dostupnou a bezpečnou základnou pro rybářské výpravy. To místo našli na severu ostrova, u NosyBe. NosyBe má vlastní mezinárodní letiště, Mosambickým kanálem sem proudí na živiny bohatá voda z jihu, kromě hlubokých lovišť mečounů, plachetníků a tuňáků je zde i množství mělčin, ostrovů a před větrem chráněných zátok, tedy míst, kde si užijí nejen příznivci „big game fishing“, ale také sportovněji založení rybáři, kteří dávají přednost poppingu-přívlači a jiggingu-lovu ryb u dna. Navíc tehdy stálo na ostrově jen několik malých pensionů a jedinou rybářskou lodí v okolí byly pirogy domorodců.

Od nalezení loviště k vybudování rybářského kempu však byla ještě dlouhá cesta – bylo nutné koupit pozemky, najmout a vyškolit personál a v neposlední řadě i přesvědčit evropské rybáře, že Madagaskar, o jehož existenci mají mnozí Evropané jen mlhavou představu, je tím pravým místem pro lov velkých mořských ryb. Stačilo však uspořádat několik výprav a ohlas mezi rybáři byl takový, že sedm bungalovů, které stojí v rybářském kempu Terres Rouges, poptávce rybářů ani nestačilo. Nejčastějšími hosty jsou zde rybáři z Francie, Itálie a Španělska, kteří mají s rybařením v tropických vodách bohaté zkušenosti, ale cestu si sem našli i Britové, Američané, Skandinávci a v posledních letech i rybáři z Čech a Slovenska. Dodnes si rybářský kemp Terres Rouges zachoval svou jedinečnou atmosféru – jídelna a bungalovy vystavěné z přírodních materiálů stojí na opuštěné pláži ve stínu palem, nevede sem žádná silnice, ani elektrické vedení a hosté, kterých může být nejvýše čtrnáct, si tak mohou vychutnat idylu, kterou nabízí tropická příroda na pobřeží oceánu. A když šéfkuchař ugriluje langusty ulovené jen pár desítek metrů od pobřeží nebo naservíruje skvělé steaky a překvapivě dobré madagaskarské pivo, přichází ta pravá chvíle poslouchat šumění moře nebo rybářské historky, o které zde nebývá nouze.

A jaké ryby se zde loví? Druhové složení úlovků je podobné, jaké mohou rybáři očekávat například na pobřeží Keni nebo na Maledivách. Mezi příznivci hladinové přívlače se největší popularitě těší kranasi jejichž záběry patří k „nejadrenalinovějším“ zážitkům každého rybáře. Kromě nejznámějších kranasů obrovských a modroploutvých se zde loví ještě čtyři další druhy těchto bojovných ryb. V mělčích vodách u korálových útesů a podmořských hor se na přívlač často loví i velké jehlice, královské makrely, chňapali a kanici. Ačkoli nejsou královské makrely (Scomberomorus sp.) velkými bojovníky a ryby délky 120 cm váží jen něco málo přes 10 kg, přesto patří k vyhledávaných úlovkům.
Podobně jako pelamidy útočí totiž na kořist ve velké rychlosti a snaží se ji ostrými zuby přeseknout. Jejich útok na povrchovou nástrahu pak většinou vypadá, jako by se dravec chtěl s nástrahou vznést do oblak. Velmi často končí záběr těchto ryb zlomenou nástrahou, zuby přeseknutým návazcem nebo ulomeným háčkem a dovedu si představit, že psychicky méně odolný rybář se z útoku těchto ryb bude vzpamatovávat několik minut.
Protože jsou v blízkosti Terres Rouges velmi dobrá loviště plachetníků a kapitáni lodí mají s jejich lovem bohaté zkušenosti, loví zde zkušenější vláčkaři a v posledních letech i muškaři na poppy a jiné hladinové nástrahy i plachetníky.
Lov ryb u dna – speedjigging patří k fyzicky najnáročnějším způsobům lovu ryb. Především na hraně šelfu, kde se hloubka láme ze 40-50 metrů na hloubku několika set metrů, leží loviště chňapalů, kaniců, kranasů-amberjack, tuňáků-dogtooth, barakud a žraloků. Prakticky stejné druhy ryb bývají loveny u dna i na přírodní nástrahy. Ačkoli krátké a jemné jigové pruty vypadají nevině, bylo právě na jigy uloveno hosty Terres Rouges několik kaniců a pyskounů (napoleonfish) v kategorii světového rekordu.
Pohodlnější nebo unavení rybáři nezřídka vymění vláčecí a jigové pruty za vybavení na trolling a dopřejí si odpočinek při hlídání prutů, na kterých se za jedoucí lodí vlečou povrchové nástrahy, wobblery nebo nastražené ryby. Trolling patří mezi pasivnější způsoby lovu ryb, ale dává šance na úlovky velmi atraktivních druhů ryb – mečounů, plachetníků, barakud, pelamid-wahoo, tuňáků a koryfén (dorado). Především počtem lovených plachetníků se severní pobřeží Madagaskaru řadí k nejproduktivnějším lovištím oceánu.

Většina rybářů, kteří přijíždějí na Madagaskar, má již zkušenosti s rybařením v Karibiku, na Maledivách, v Keni nebo v jiných turisticky oblíbených lokalitách a do Terres Rouges cestují, aby si zarybařili mimo rekreační centra, přesto v pohodlí a navíc na velmi kvalitních lodích se zkušenou posádkou. Kromě velké lodě-katamaránu vhodného pro rybaření ve stylu „big game fishing“, což je relativně pasivní způsob rybaření, ze kterého rybáři po několika výpravách obvykle „vyrostou“, jsou hostům Terres Rouges k dispozici i tři menší dvoumotorové katamarány ideální pro povrchovou přívlač-popping a lov ryb u dna. Kapitány lodí jsou rybáři ze sousední vesničky, která zabezpečuje chod rybářského kempu – ženy pracují v kuchyni a uklízejí bungalovy, muži se starají o doplňování zásob, údržbu i provoz lodí a odměnou je jim kromě platu mimo jiné škola pro jejich děti, kterou financují majitelé Terres Rouges.

Ale vše se mělo změnit v roce 2015...
Vesnice domorodců a malý rybářský kemp žily v odlehlé části madagaskarského pobřeží v příkladné symbióze téměř dvacet let. Až do roku 2015, kdy do hry vstoupila mezinárodní hotelová společnost. Spekulací s pozemky a motivací dosáhla svého – rybářský kemp i domorodá vesnice se musely přestěhovat a v Terres Rouges brzy vyroste luxusní hotel.