Kolumbie - přítoky Orinoka - Reportáže

Na peacocky s mušákem

Pavón nebo tucunaré jsou lokální názvy pro rybu s českým názvem cichlida ocasooká (latinsky Cichla temensis), ale většina rybářů zná tuto rybu pod názvem peacock bass. Jedná se o největší druh cichlidy, která může dorůst délky až 1 m a vážit téměř 25 kg. Mezi sportovními rybáři se jedná o velmi ceněnou rybu.
Hlavní oblast výskytu je povodí řek Rio Negro a Orinoko, proto je potřeba za peacocky cestovat až do Brazílie, Venezuely nebo Kolumbie. A právě do Kolumbie, na jeden z přítoků řeky Orinoko, směřovaly moje kroky za lovem cichlid, pavonů, tucunaré... prostě peacocků. A protože v posledních letech více a více inklinuji k muškaření, chtěl jsem je primárně chytat s muškařským prutem. Měl jsem s sebou sice i přívlačové vybavení, ale protože jsem si doma zapomněl značnou část nástrah na přívlač, bylo rozhodnutí hlavně muškařit touto skutečností významně podpořeno.
Lov peacocků považuji dlouhodobě za jednu z top disciplín, kterou lze provozovat s rybářským prutem na sladké vodě, takže výprava do Kolumbie byl prostě splněný sen (já vím, je to klišé, ale je to tak).

Snažil jsem se být dostatečně vybaven a připraven. Dlouho dopředu jsem vázal poppy, divery a hlavně streamery všech typů, velikostí a barev. S sebou jsem nakonec vezl dva muškařské pruty, AFTMA 8 a 10. Tu osmičku jsem však nakonec v podstatě nepoužil. Párkrát jsem si s ní hodil na pláži u tábora. Ke každému prutu jsem měl náhradní plovoucí šňůru a případně další šňůry. Vystačil jsem si však po celý čas se šňůrou plovoucí. V některých případech bych možná použil třeba sinktip, ale lenost nakonec vždy zvítězila. A také se mi se sinktipem hůř hází.

Každý den jsme chytali od 6:00 do 12:00 a odpoledne od 15:00 do 18:00, kdy se stmívalo. Po desáté a před čtvrtou bylo záběrů výrazně méně. Přes poledne bylo strašné vedro nejen nám, ale i rybám.

Většinou jsme lovili v říčních lagunách a slepých ramenech, které byly v rozmezí 5-30 minut jízdy lodí od tábora jak po proudu, tak proti. Vjezd do některých lagun byl celkem dobrodružný, průvodce projel křovím na břehu řeky a ocitli jsme se v kanálu plném popadaných stromů a posléze v laguně o velikosti několika desítek až stovek hektarů. Vjezd do některých lagun je tak maskovaný vegetací, že do poslední chvíle netušíte, proč se průvodce snaží lodí vjet do křoví. V lagunách jsou popadané stromy, stromy a keře rostoucí z vody, křoví až do vody... prostě TOP flek každých pár metrů.

Při vlastním rybaření řídí průvodce loď pomocí pádla, pomalu jede podél břehu a udržuje od něj optimální vzdálenost pro nához. Většinou jsem házel na vzdálenost kolem 18 m. Tímto způsobem se dá obchytat každý metr břehu. Menší ryby stojí kolikrát až ve břehu a je potřeba se k němu nástrahou co nejvíce přiblížit. A co nejpřesněji, všude je nepřeberně možností za co uváznout. Větší cichlidy najíždějí ke břehu hlavně ráno a večer, v době největší aktivity. Mimo tento čas odpočívají někde opodál v trochu větší hloubce, ale lákavému soustu občas neodolají. Dobře reagovali na vyklesaný streamer zvednutý do sloupce několika kratšími prudkými škubnutími.

Značná část lovených cichlid měřila kolem 45 cm délky, ale i při této velikosti bojují jako čert, s výskoky a snahou zajet do nejbližšího potopeného stromu. A když nástrahu vezme peacock, který má nad 70 cm (cca 6+ kg), je prut AFTMA 9 nebo spíš 10 naprosto adekvátní. Když není prostor nechat rybu jet, což vetšinou opravdu není, je potřeba ji zastavit silou.
Můj největší peacock měřil 77 cm a byl to nezapomenutelný boj o každý centimetr šňůry před potopeným stromem. O dvě ryby, dost možná 80+, jsem přišel při neúspěšném pokusu zastavit úprk do větví. V jednom případě nevydržel návazec z FC 0,7 mm, ve druhém jsem rybu prostě nezastavil a zajela do stromu. A to se průvodce snaží po záseku odjet s lodí od břehu, aby pomohl.
Celkem jsem ulovil za 8 dní rybaření kolem 80 cichlid, pět ryb přes 70 cm, největší 77 cm. Na počet ulovených ryb, a to i těch velkých, bylo muškaření dokonce o něco úspěšnější, než přívlač, které se věnovali ostatní účastníci výpravy. Největší peacock výpravy měřil 83 cm a byl uloven na 15 cm wobler.

To, že je lov cichlid velmi zajímavý a adrenalinový zážitek se beze zbytku potvrdilo a už spřádám plány na další výpravu za kolumbijskými peacocky.

Vybavení
Aby měl rybář šanci zdolat i větší ryby a hlavně dokázal nahodit mnohdy velké a objemné streamery, volil bych pruty kategorie AFTMA 9-10.
Naviják adekvátní velikosti se slušnou brzdou.
Šňůra plovoucí WF s krátkou hlavou určená pro lov s většími streamery a minimálně 50 lb backing. Zjednodušeně se dá říci, že muškařská sestava určená na štiky bude fungovat i zde. Návazec jsem používal neujímaný z FC 0,7-0,9 mm o délce cca 1,6-2 m zakončený karabinkou s obratlíkem. Obratlík se ukázal jako celkem důležitá součást sestavy. S ním se při házení hlavně velkých streamerů s wiggle tailem méně kroutila šňůra a ta se pak tolik neuzlovala v lodi při stahování.
I přes to, že většina ulovených ryb neměla ani 50 cm, je prut kategorie AFTMA 9-10 naprosto adekvátní. I v této velikosti se jedná o velmi bojovné ryby, které instinktivně míří ihned do překážek.

Nástrahy
Základ jsou streamery 10-20 cm, nachytal jsem na ně většinu ryb. Velmi účinné byly lehce zatížené varianty s wiggletailem, které dokázaly vyprovokovat i neaktivní ryby. Na poppy ryby sice reagovaly dobře, ale velkého peacocka jsem kupodivu na popp neulovil, malých však spoustu. Jindy a jinde to však může být jinak. Zkoušel jsem i divery (po zatažení se potopí a pak vyplave), ale víceméně bez většího úspěchu.
Nejúspěšnější barevná kombinace streamerů byla bílá nebo světlá růžová s červenou nebo oranžovou a k tomu černá. Množství různých blýskavých materiálů rozhodně zvyšuje šanci na záběr. A velmi důležité jsou oči. Čím větší, tím lepší. Streamery jsem vázal na kvalitní háčky velikosti 3/0-7/0 s protihrotem, který před lovem zamačkávám.