+420 266 610 273

Přidejte se k lidem, které zajímá cestování za rybami!

Vyhledávání

Revíry - destinaceEvropaGrónskoGrónskoReportážeExpedice 1998 - příprava

Grónsko - Grónsko - Reportáže

Expedice 1998 - příprava 13.1.2005

Přípravy na rybářskou expedici do Grónska začaly již v roce 1997, kdy jsme prostřednictvím našich dánských a švédských partnerů obdrželi první fotografie a informace o rybolovu v Grónsku. Následoval rok shromažďování materiálů o lovu tamních ryb. Naše putování Grónskem na stránkách Rybářství začneme tedy také několika základními informacemi.

Největší ostrov naší planety, Grónsko, je z 85 % pokryt ledovcem. Pouze část pobřeží není zaledněna. Na první pohled připomíná grónské pobřeží nejsevernější výběžky Norska - fjordy, hory, ledovce a nekonečná arktická tundra tvořená porosty lišejníků a mechů s občasným výskytem zakrslých křovinatých bříz, vrb a olší. Hornatou tundru zdobí tisíce jezer a jezírek spojených potoky a řekami. Některé řeky jsou napájeny kalnou ledovcovou vodou, jiné mají vodu křišťálově čistou.

Původními obyvateli Grónska jsou Eskymáci nebo jak se jim nověji říká - Inuité. Kromě Inutitů žije dnes na ostrově i početná skupina Evropanů, především Dánů. Celkový počet obyvatel Grónska činí necelých 60.000, což na více než 2.100.000 km2 není mnoho. Ačkoli leží Grónsko blízko břehu Severní Ameriky, politicky je součástí Dánska.

Rybolov byl od pradávna součástí obživy obyvatel Arktidy. Dodnes tvoří lov tresek, lososů a sivenů důležité odvětví grónské ekonomiky. My jsme však nepřijeli do Grónska kvůli mořskému rybolovu, cílem naší výpravy byly řeky, říčky a jezera.

Jaké druhy ryb ve zdejších sladkých vodách žijí? Není jich mnoho: koljuška, losos atlantský, siven alpský a vzácněji úhoř. Koljušky ani úhoře jsme lovit nechtěli. Lososi, i když jsou často loveni v mořích, která omývají grónské břehy, táhnou do jediné grónské řeky - Kapisilit. Ano to není chyba, ačkoli jsou moře v okolí Grónska bohatými lovišti lososů, lososi opravdu táhnou do jedné jediné grónské řeky. Bohužel však tah lososů v řece Kapisilit není nikterak silný a zřídka jsou zde loveny ryby o hmotnosti nad 4 kg a tak není řeka Kapisilit sportovními rybáři navštěvována. Ptáte se, jak je možné, že v okolních mořích jsou spousty lososů a táhnou do jediné řeky a navíc v malém množství? Odpověď je jednoduchá: lososi, kteří jsou loveni v moři netáhnou do grónských, ale do islandských, skotských, irských, norských a švédských řek. Že jste v literatuře četli o lososích řekách v Grónsku? To je možné, ale jedná se o dlouhou dobu tradovaný omyl, který vznikl chybnými překlady. Místní rybáři totiž označují siveny v angličtině stejným pojmem jako lososy, totiž "salmon".

A právě siveni jsou rybou, která přitahuje do Grónska v posledních letech stále větší množství rybářů z celého světa. Nejedná se však o siveny americké (Salvelinus fontinalis), které známe z našich vod, ale o siveny alpské (Salvelinus alpinus, někdy také uváděn jako siven severský).

Proč ve zdejších vodách nežijí jiné druhy lososovitých ryb, ale pouze tito siveni? Důvodem je nízká teplota vody a především malé množství potravy v grónských řekách a jezerech. Právě těmto extrémním podmínkám je siven nejlépe přizpůsoben, právě proto je tato nádherná ryba královnou zdejších vod. V grónských řekách a jezerech se můžete setkat se dvěma typy sivenů: se stálou (stacionární) a tažnou (migrující) formou. Jedná se o stejný druh ryby, ačkoli na první pohled si obě formy často podobné moc nejsou. Stacionární forma, která obývá grónské řeky a jezera, roste vzhledem k malému množství potravy jen velmi pomalu. Menší jedinci do 30 cm délky jsou zpravidla loveni v řekách, větší exempláře (30 - 80 cm) obývají jezera. Větší ryby vytvářejí zpravidla tzv. hladové formy - mají štíhlé protáhlé tělo a abnormálně velkou hlavu. Zbarvením může stacionární formě sivenů konkurovat jen málokterý druh ryby - lahvově zelený, decentně tečkovaný hřbet přechází do jasně oranžového břicha a pestrost této ryby ještě podtrhují bílé lemy červených prsních a břišních ploutví.

Zatímco život stacionární formy sivena se odehrává v řekách a jezerech velice chudých na potravu, život tažné formy je o něco pestřejší. Stejně jako stacionární forma sivena, i tažní siveni se třou v podzimních měsících v řekách. Po vykulení z jiker zůstávají mladí siveni zpravidla několik let v řece. Řeka je však nemůže uživit a tak později ve stáří 3-5 let podnikají lovecké výpravy do ústí řeky. Moře je při grónských březích velmi úživné a o potravu zde opravdu není nouze. K pravidelným tahům dochází u sivenů v květnu, kdy s tající sněhovou vodou opouštějí řeky tisíce sivenů, které čeká několik týdnů hojnosti. V moři se živí především krilem (drobní korýši) a malými rybkami. Krátce po přechodu do slané vody ztrácejí siveni své pestré zbarvení , stávají se z nich krásná stříbrnozelená torpéda. Koncem července se siveni začínají do řek opět vracet. Výzkumy prokázaly, že za dva měsíce života v moři je siven schopen zvýšit svou hmotnost o více než 1/3! Ryby které se vracejí zpět do řek jsou od těch, co řeku před dvěma měsíci opustily, k nepoznání. Místo vyhublých ryb, které strhával silný proud, vstupují do řeky silné válcovité stříbrné ryby. Nejprve zpravidla táhnou větší ryby (50-80 cm), později pak ty menší. Za několik týdnů jsou řeky i jezera, kterými protékají, plné ryb hledajících trdliště. Krátce po vstupu do sladké vody přijímají táhnoucí siveni potravu jen sporadicky, spíše instinktivně napadají vše, co potravu byť jen trochu připomíná. Teprve po několika týdnech, když opět získají své pestré zbarvení, začnou intenzivně žrát. Potravy však není mnoho a tak po vytření a po dlouhých měsících arktické zimy se v květnu tažní siveni opět vracejí do moře, kde je již prostřeno k hostině. Porovnání hmotnosti značkovaných sivenů při návratu z moře a při opětovném vstupu do moře dokazuje, že během pobytu ve sladké vodě ztrácejí ryby téměř veškerou hmotnost, kterou před rokem v moři získaly. Není divu, že i tažní siveni rostou velmi pomalu, 40 cm siven je alespoň 15 let starý! Jen pro srovnání - švédský losos stejné délky nebude pravděpodobně starší než tři roky. Nízké přírůstky hmotnosti sivenů dávají tušit, že populace grónských sivenů mohou být snadno poškozeny nadměrným rybolovem. Před deseti lety došlo na některých řekách k drastickému snížení početnosti a především průměrné velikosti ulovených ryb. Důvod - lov sivenů do sítí. Ten je v současné době při ústích řek zakázán. Na dolním toku většiny rybnatých řek Grónska je zpravidla chata, kterou v červenci a srpnu obývá některá z eskymáckých rodin. Každá rodina si pak množství ulovených sivenů ve své řece úzkostlivě hlídá, protože dobře ví, k čemu může dojít v případě nadměrného rybolovu. Ulovené ryby se pak suší nebo udí. Sportovní rybáři, kteří přijíždějí do Grónska, potřebují k rybolovu teoreticky jen platný rybářský lístek (stojí cca 1000 Kč / měsíc), ale na dolních tocích řek je zpravidla nutné nebo alespoň vhodné požádat o svolení i eskymáckou rodinu, která u řeky žije.

Na jaké nástrahy a s jakým vybavením se siveni loví?
Přívlač: pruty délky okolo 2,4 m, vrhací zátěž cca 20-30 g, vlasec 0,25 mm nebo Fireline 0,12 mm. Nástrahy: rotačky č. 2 - 4, plandavky okolo 7 cm, peříčka, wobblery okolo 5 cm. Doporučená barevná kombinace nástrah - téměř libovolná, ale osvědčily se především odstíny stříbrné. Zcela zásadně se při lovu táhnoucích sivenů vláčí s nástrahami opatřenými jednoháčkem a to bez protihrotu.

Muškaření: pruty délky cca 2,9 m, AFTMA 5-8, návazce síly alespoň 0,20 mm. Zpravidla se chytá na nymfy (velikost 8-12), streamery (velikost 6-8), méně nasuché mušky velikost 12-16). Mušky by měly být opatřené jednoháčkem bez protihrotu nebo se zamáčknutým protihrotem.

Tolik tedy teorie. A jaká byla praxe? To se dozvíte na stránkách příštích čísel Rybářství.

Reportáž sepsal Zdeněk Edelmann, 13.1.2005