Finsko - Nykala
Malebné místo ve vnitrozemí Finska
Na pozvání finské letecké společnosti FINNAIR a cestovní kanceláře PEPA jsme se zúčastnili cesty, která měla za účel zmapovat některé rybářské revíry, které se ve Finsku nalézají.
Doslovným cílem cesty bylo zjistit, zda jsou zde i takové lokality, které by přilákaly české rybáře, přestože jsou tato místa značně vzdálená od našich hranic. proto vám v tomto a ve dvou příštích číslech časopisu představíme alespoň některé z nich.Peřeje Nykala leží asi 250 km severně od finského hlavního města Helsinky. Nykala Rapids mají své kouzlo, které v prvé řadě zhmotňuje sám majitel statku, který je přírodním mužem odpovídajícím rázu této severské krajiny. Tomuto člověku se podařilo vybudovat rybářské centrum, které splňuje všechny požadavky evropského návštěvníka a přesto kolemjdoucí turista ani nepozná, že se jedná o rybářskou osadu. V jejím středu dominuje dřevěná budova bývalého statku, kterou důmyslný majitel, původním povoláním architekt, přestavěl na společenské a informační středisko s prostornou jídelní místností vyhřívanou krbem. Okolo jsou pak rozmístěny malé domky, které se zvenčí podobají spíše našim seníkům než turistickým chatám. Přesto však skýtají odpovídající komfort, ovšem s výjimkou oken, která tyto budovy postrádají, jelikož prý klasická finská obydlí okna zpravidla neměla. Funkci oken nahrazuje malý větrací otvor, kterým do místnosti proudí čerstvý vzduch.
Když
jsme se zeptali pana Markku Suonio, proč využil pro své záměry právě toto místo, odpověděl nám, že patří jeho rodině, stejně tak jako část okolních lesů a přilehlých vod. Později jsme zjistili, že většina rybářských osad ve Finsku vznikla především proto, že mnoho bývalých zemědělců se kvůli neutěšenému postavení zemědělství v zemi rozhodlo podnikat v oboru cestovního ruchu se zaměřením na rybářskou turistiku. Takové podnikání je ovšem velmi závislé na charakteru a kvalitě spravovaných vod. O tomto muži se dalo říci, že měl štěstí, neboť vlastnil část okolních jezer a také průtok mezi nimi. Tato skutečnost mu umožnila se specializovat především na muškařskou rybářskou veřejnost. Orientace na muškaření ve Finsku skýtá určité výhody, neboť jižní Finsko je v podstatě „placka“, kde je minimum tekoucích vod a tedy neposkytuje pro tento způsob rybolovu mnoho příležitostí. Přesto Finové muškaří rádi a velmi se tomu věnují.Na majiteli revíru však bylo vidět, že si uvědomuje, že pokud nebude o své rybářské dědictví dostatečně pečovat, rybáři ho brzo opustí. Proto vysazuje každoročně do revíru značné množství ryb. Ve Finsku je zvykem vysazovat výrazně větší rybí jedince, než je tomu obvyklé u nás, neboť velikosti ryb se pohybují od 35 cm až po 50 cm velké pstruhy potoční. Takový způsob péče o vodu zajišťuje rybářům výrazně větší pravděpodobnost, že si opravdu zachytají. Přes všechnu péči se zde ovšem nepodařilo vytvořit stálou komunitu lipanů ani pstruhů duhových. Náš hostitel nedokázal odpovědět, proč zde lipani nezůstávají, o duhácích však s určitostí věděl, že putují do blízkých jezer, a tedy je zbytečné je zde vysazovat. „Ani náš zemědělec by nesázel mrkev na poli souseda“.
Na tuto lokalitu jsme měli trochu smůlu, neboť jsme přijeli v době, kdy se místní pstruzi potoční třou, a tedy nežerou. Skoro bychom odjížděli s pocitem, že zde žádné ryby nežijí, kdybychom ovšem nevyměnili naše lehké muškařské náčiní za přívlačové pruty a neobjevili pak místo, kde skoro s každým naším náhozem vyskočil nad vodu polekaný pstruh, kterému na hlavu spadla třpytka. Muselo jich tam být moc. Byla tam trochu mělčí voda s klidným proudem, tedy výhodné místo pro rybí námluvy.
Když náš hostitel zjistil, že jsme si nezachytali, tak jak by si přál, doporučil nám pro zlepšení pro nás nikoli špatného dojmu, vyzkoušet chytání štik v ústí blízkého jezera. Půjčil nám svou ze dřeva dokonale vyrobenou loď, která měla tvar lodí používaných za dob dávných Vikingů, abychom mohli okusit chytání finských štik. Chytili jsme jich dost, takže se nedaly ani počítat. Finské štiky jsou stejně agresivní jako ty české a když je vhodná doba, skočí úplně po všem. Jistým problémem je však značné množství trav a rákosí na místech, kde se nejvíce vyskytují. Proto je podstatně jednodušší a často i lepší variantou s ohledem na časté uvíznutí návnady používat klasické twistery. My jsme si oblíbili (spolu se štikami) twistery barvy bílé a žluté. Bílé z toho důvodu, že jsou citlivou napodobeninou většiny rybího potěru a žluté proto, že barva vody v jezerech je žlutohnědá a návnada tedy opět působí přirozeným dojmem. Na tomto místě jsme si opravdu zachytali a mohli jsme odjíždět spokojeni. Celé místo, které jsme poznali, bylo příjemným zážitkem a pro člověka, který je již unavený ruchem našeho hlavního města, to byl doslova balzám na nervy.
Lokalitě lze jen málo věcí vytknout, možná snad jediné, a to, že pokud by měla být opravdu vhodná na muškaření, bylo by dobré po březích vybudovat malé dřevěné lávky, aby se rybáři nebrodili močálem a neničili tak přírodu a snad by i některé mohly zasahovat do koryta řeky. To proto, že porost na obou březích je velmi hustý a řeka je často tak hluboká, že se zde nedá brodit. Zvětšil by se tak prostor pro nahazování. Jinak je tento revír velmi zajímavý, a proto nás mrzelo, že zde díky náročnému cestovnímu harmonogramu nemůžeme setrvat déle. Snad někdy příště budeme mít možnost si jeho atmosféru pořádně vychutnat.
Fabel Jakub