Norsko - oblast Hitra-Smola - Reportáže

Už jsem po všech těch výpravách nad polární kruh zapomněl, že i místa pod Trondheimem přináší skvělé rybářské zážitky. Vždy si s kamarády říkáme, že dokud můžeme, budeme jezdit na dálný sever. Střední část Norska necháme na důchod, až tělo nevydrží dvoudenní krčení se v autě. Jenže rok 2016 byl nejen rybářsky štědrý a já tak naplánoval výpravy dvě. První za polární kruh jako obvykle a druhou v polovině září na ostrov Smola.

Nesliboval jsem si od rybaření v okolí ostrova Smola žádné velké úlovky, ale příjemné zachytání s lehkým náčiním a nástrahou. Už ani nevím, kdy jsem v Norsku vytáhl sedmi-centimetrové gumy a pilkříky do 50 g. Takže lehké vláčecí pruty jsou jako první na řadě, balím vše na lehkou mořskou přívlač. Teprve až na doporučení kamarádů, přidávám pár pilkrů a olov 700g-1000g. K tomu nezničitelný WFT NORTH 68 a elektrický multík SHIMANO 4000P. Prý pojedeme na mníky. Lov mníků už jsem několikrát zažil, ale houpání se na vlnách s nástrahou ve 200 m pod lodí s občasným záběrem ryby zřídka kdy přesahující metr mně příliš nenadchnul. Inu vyzkoušíme a uvidíme.

Cesta proběhla v pohodě a po proclení pivka na celnici člověk jede tak nějak víc v klidu. Krátký přejezd trajektem a jsme na místě. Rychlé ubytování v kempu, převzetí lodi, horečná příprava vybavení a hurá na první nához. Škoda jen špatného počasí, větru kolem 8m/s a s ním spojených vln. I tak jsme za krátkou odpolední výpravu nachytali pár ryb k večeři a těšili se na další den, který bude jistě lepší.
Další den jsme se seznamovali s lokalitou, zkoušeli obchytávat podmořské skály a předem vytipovaná místa. Chytili jsme několik tresek tmavých slušné velikosti, několik polaků, samozřejmě makrel, ale také několik žraloků ostrounů v délkách atakující metr. Rybaření tak nějak podle očekávání.
Až třetí den lovu přišla zpráva od kamarádů. Souřadnice GPS a hlášení prvních úlovků mníka mořského a halibuta, který měl metr. Jedeme. Po příjezdu na místo nevěříme vlastním očím. Kluci mají v lodi 5 mníků v délkách od 120-160cm a co víc záběry jsou poměrně časté. Nadjíždíme na první drift a celá, řádně okovaná makrela fičí do hloubky 130m. Dva, tři údery olova o dno a přichází záběr. Skláním špičku prutu a přisekávám a co myslíte? Byl tam! Po pár minutách je první mník cca 120 cm v lodi. Pár rychlých fotek a šup s makrelou na dno. Než stačí dopadnout, zdolává kamarád mníka cca 150 cm. Opět foto a rychlý přejezd zpět na začátek driftu. Sotva se dotknu olovem dna, přichází záběr, tentokrát je to větší krasavec 162 cm a kamarád zdolává také slušnou rybu. Ty dvě hodiny stály za celých 8 dní. Ve dvou jsme ulovili 8 nádherných ryb a ani jednu pod 120 cm. Kluci na druhé lodi pak asi o dvě méně, ale zato s rekordem letošního roku 178 cm. Jsme toho plní a tak balíme a jedeme do kempu na zaslouženou večeři a pivo.

Moře dalo víc, než jsme očekávali, vlastně překonalo všechny naše představy o velkých mnících a žádný další den už nebyl takový. Vím ze všech těch výprav za rybami, že žádný den a ani místo se neopakuje. Já však měl všechno uloženo v hlavě a hlavně ve foťáku, protože ta hlava jednou nebude tak dobře sloužit.
Krásné střední Norsko, příští rok jedu znovu zkoušet své rybářské štěstí.

Jarda Holub a kamarádi